Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pouto přátelství - 5. kapitola

24.02.2011 (07:45) • AndyBCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1167×

5. kapitola

(pohled Bella)

Vzbudila jsem se celkem brzo, a tak jsem se vypotácela z postele rovnou do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu. Už naprosto probuzená jsem došla do kuchyně. Na snídani jsem si připravila dva toasty se sýrem, kukuřicí, cibulí a kečupem. Nejlepší kombinace, jakou znám.

S chutí jsem se do nich pustila a za chvíli už se jen ležérně válely v mém žaludku. Umyla jsem po sobě talíř a následně i utřela. Koukla jsem na Jakea, který pořád ještě spal. Povzdechla jsem si, jelikož jsem doufala, že mi pomůže sundat ty plechy, které tam včera přivrtali. Já vím, mohla jsem ho vzbudit, ale to by byl hodně nevrlý a navíc by ještě usnul. A to jsem vážně nepotřebovala.

Vyběhla jsem schody a oblékla si staré tepláky a tričko s nevypratelnou skvrnou. Na hlavu jsem si dala kšiltovku a ještě sluneční brýle, jelikož to dneska vypadalo na hezké počasí.

Doběhla jsem si do Jakeovy dílny a popadla akušu, kterou jsem si donesla k domu. Pak jsem se tam ještě vrátila pro žebřík a začala jsem sundávat plechy.

V tomto vedru to šlo vážně pomalu, jeden plech byl dole asi za čtvrt hodiny, a tím pádem pouze čtyři za hodinu. Síly mě opouštěly, vyschlo mi v krku a ještě mi naříkal žaludek, že má hlad. Koukla jsem se na hodinky a zjistila jsem, že už je půl druhé. Rychle jsem slezla z žebříku a akušu nechala na trávě. Doběhla jsem do kuchyně a doufala, že Jake už bude vzhůru. A nebyl. Pořád ještě spal a já začala chystat věci na špagety po italsku. Špagety jsem nechala vařit ve vodě a zatím si nachystala italskou omáčku, kterou jsem se naučila od tetičky z Itálie.

Špagety jsem přecedila na talíř a zalila je omáčkou. Krásně to vonělo, a tak jsem se do toho s chutí pustila a mlsně se přitom oblizovala.

Trochu jsem doufala, že Jakea vůně italské omáčky od tetičky vzbudí, ale nic to s ním neudělalo. Pořád dál spal a usmíval se. Asi se mu něco hezkého zdálo, takže jsem ho i proto nemohla vzbudit. Taky nemám ráda, když se mi zdá třeba o Murtagovi a oni mě vzbudí.

Stejně jako u snídaně jsem talíř umyla i utřela a doběhla si pro mp3 a mikinu, jelikož se zase zatáhlo. Se sluchátky v uších jsem znovu začala sundávat plechy. Teď mi to šlo mnohem rychleji.

U písničky Gift of a friend od Demi Lovato, mi přišla SMSka, a tak jsem na chvilku přestala odvrtávat a slezla jsem z žebříku a přečetla si tu SMSku, která byla od Ness a vážně mi zkazila náladu.

Bello,
tak jsem přemýšlela o našem přátelství a došla jsem k závěru, že my dvě nemůžeme být kamarádky. Doufám, že si najdeš jinou kamarádku, než jsem byla já.
Nessie

Měla jsem stažené srdce a jen tak tak jsem se ovládala, abych se nerozbrečela. Jak to může takto říct? Vždyť jsme nejlepší kamarádky už od malička. Moje myšlenky se tímto zabíraly ještě dlouho a já se rozhodla, že zajedu do La Push a zjistím, co ji k tomu vedlo.

Koukla jsem se na hodinky a zjistila jsem, že už za pár hodin zapadne slunce a já už na to neuvidím. Znovu jsem vylezla na žebřík a s písničkou Poker face od Lady Gaga jsem pokračovala v rozdělané práci. Oddělala jsem teprve dva plechy a uslyšela jsem tichý, ale přesto slyšitelný motor. Jakea to být nemohl, jelikož jeho vrčení se v klidu vyrovná sousedovic psovi. Otočila jsem se směrem, odkud se ten motor ozval, a údivem jsem spadla z žebříku. U našeho domu stálo černé a vážně luxusní auto. Ještě chvíli jsem se pod žebříkem vzpamatovávala, když se u mě objevily dvě nohy. Podle černých kalhot pánské, a stejně jako to auto, luxusní. Koukla jsem se na majitele a měla jsem co dělat, abych znovu neomdlela. Nade mnou stál blonďatý kluk s černýma očima. Byl nádherný. Ne, to bylo slabé slovo. On byl úžasný, prostě dokonalý.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se okouzlující hlas a mně se zatmělo před očima. Takhle úžasný hlas může mít snad jen anděl. Z auta jsem uslyšela smích, ale já vnímala jen jedno. Mého osobního anděla strážného.

Když jsem neodpovídala, podal mi ruku a pomohl mi na nohy. „Jsi vážně v pořádku?“ ptal se, jako by mu na tom záleželo.

„J-jo, jsem.“ Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Mé srdce zapleskalo a naplnil mě pocit štěstí, ale byla jsem i plná lásky. Nikdy jsem nevěřila v lásku na první pohled, ale teď jsem si byla jitá, že jsem ji zažila. Už po těch pár minutách jsem do něj byla po uši zamilovaná a topila se v jeho krásných černých očích.

Kdyby neuhnul pohledem, asi bych nebyla schopná normálně uvažovat. I tak to bylo velice těžké, ale bylo to lehčí, když jsem pozorovala své boty. Došlo mi, že bych měla dodělat ty plechy a znovu jsem se na něj podívala. „Já, no, musím odvrtat všechny tyhle plechy, takže zatím,“ řekla jsem smutně a koukla na zbývající práci.

„A nechceš pomoct?“ nabídl mi, ale já nevěřila, že by to udělal pro někoho, koho zná sotva pár minut.

„No, kdybys byl tak hodnej,“ na chvilku jsem se zastavila a rozmýšlela, co říct, „ale nemusíš to udělat všechno,“ dokončila jsem.

„Udělám, co stihnu, zatím se můžeš jít napít. Podle hlasu ti vyschlo v krku.“ Usmál se na mě a já trochu zčervenala, jelikož mi vyschlo v krku kvůli nervozitě, kterou způsobila jeho přítomnost.

Kývla jsem mu na souhlas a svižnějším tempem jsem odběhla do kuchyně, kde jsem naráz vypila půl litru třešňové šťávy. Celá šťastná jsem sledovala, jak Jake spí. Při jeho pozorování jsem si vzpomněla na SMSku od Nessie. Tentokrát se mi slzy vehnaly do očí a já plakala, ale snažila jsem se ty neposedné slzy zastavit. Vypotřebovala jsem dva balíčky papírových kapesníčků, ale nakonec jsem je zastavila.

V křesle v obýváku jsem přemýšlela nad tím krásným andělem a uvědomila jsem si, že vlastě neznám ani jeho jméno, když mě z přemýšlení o mém andělovi vyrušil můj anděl. „Budu muset jít. Ještě ti tam pár plechů zbylo,“ řekl mi mezi dveřmi do obýváku.

„Nevadí. Ještě jednou děkuju.“ Usmála jsem se na něj a byla ráda, že jsem nezačala koktat. Úsměv mi oplatil a mé srdce znovu zapleskalo.

„Nemáš za co. Rád jsem ti pomohl.“ Zamával mi na rozloučenou a už jsem jen slyšela, jak klaply vstupní dveře. Okamžitě jsem vyběhla za ním a ještě jsem stihla jeho pohled a zatroubení, které směřovalo asi ke mně.

Když už jsem neviděla zadek jeho krásného černého auta, podívala jsem se, kolik toho stihl. Úžasem mi spadla brada, jelikož mi tam zůstaly pouze tři plechy. Tentokrát bez písničky, ale s naprostým pocitem štěstí a lásky jsem se do těch plechů pustila.

Když už jsem oddělávala poslední, uslyšela jsem Jakea. „Co to tam děláš?“ zeptal se zvědavě.

„Jé, ospalec se nám probral. Táta pořád spí?“ zeptala jsem se, ale jeho otázku ignorovala.

„Asi jo. A co to tam děláš?“ nenechal svou otázku nezodpovězenou a probodával mě zvědavým pohledem.

„Tak jo, no,“ zašklebila jsem se na něj. „Sundávám plechy, které jste na dům přivrtali kvůli mimozemšťanům.“ Koukala jsem na něj a přesně jsem poznala, kdy mu něco docvaklo.

„Nechceš pomoct?“ zeptal se náhle.

„Představ si, že ne, ale můžeš chytat,“ řekla jsem a hodila po něm poslední plech, který dopadl metr od něj.

Slezla jsem ze žebříku a otřela si pot z čela. I ty tři mě pěkně propotily. „Uf, jestli to uděláte znova, tak si to budete sundávat sami,“ řekla jsem Jakeovi a všimla si, jak kmitá pohledem mezi mnou a hromadou pechů.

Nakonec jsme se dohodli, že zítra ráno je odveze do šrotu a cestou se staví za Ness. Doufala jsem, že mu to řekne, ale přesto mě hryzalo svědomí, že ho takhle využívám.

Šla jsem si lehnout a doufala, že se mi bude zdát o mém andělovi.