Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední oběť 6. kapitola

16.07.2011 (12:30) • Sabulina • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1789×

5. kapitola

Isabella má možnost utéct. Dostane se ze svého vězení, ale rychle naráží na svého věznitele. Bojuje o život, ale prohrává. Opravdu je její osud tak jasný, jak se zdá být, nebo má John další plány? Vážně je ochoten přijít o svůj poklad tak rychle?

Na druhou stranu Edward probíral minulost, vzpomínky a dostal dopis. Jak si s tím poradí celá rodina Cullenů?

6. kapitola

Edward

Ta vůně. Ta krásná vůně.

„Bella.“

„Cože, synu?“

„Ta vůně. Patří Belle.“

„Má ji,“ vydechla má sestřička Roslalie.

„Jak to, že si to neviděla, Alice? Jak to že jsi to neviděla?“ Cítil jsem se tak bezmocný.

„Já, já, Edwarde, promiň.“

„Alice. Sakra.“

„Edwarde, klid.“ Jasper. Asi to přeháním, ale jak by bylo jemu?

„Vím, jak se cítíš, ale takhle jí nepomůžeš.“ Přikývl jsem. Má pravdu. Musíme jednat.

„Bella je první, koho hned nezabil. Přečti si ten dopis.“ Alice má pravdu. Otevřel jsem obálku a začetl se.

„On si chce hrát.“

„Hrát s námi? Asi netuší, kdo jsme.“

„Esme, on to ví. Až moc dobře.“ A tohle je na tom to nejhorší. On ví, kdo jsme my, ale my nevíme, kdo je on.

„Co budeme dělat?“ Tato věta se honila v hlavě každého.

„Vydáme se ji hledat.“ Emmett. Vždycky byl zapálený do boje. Jenže dnes musím uznat, že má asi pravdu. Nic jiného nám nezbývá. Podíval jsem se na Carlislea a ten jen přikývl.

„Zabalte si věci. Za půl hodiny vyjíždíme.“ Všichni se rozešli do svých pokojů, zabalit si ty nejnutnější věci. Já potřebuji jen oblečení a jeho složku.

Za půl hodiny jsme se sešli v garáži a Carlisle rozdělil úkoly.

„Takže. Edward, Emmett a Jasper se vydají po stopě. Esme a Rosalie, vy se vydáte do všech domů, kde vraždil. Poptáte se tam po Belle. Začnete ve Forks. A já s Alicí zřídíme provizorní základnu a projdeme všechny důkazy.“

„Ale kde?“

„Alice, tam, odkud poslal ten dopis.“ Na obálce bylo razítko z Philadelphie. Rozloučili jsem se a vyjeli. Teď už ho dostaneme. Jen mám strach, že pro Bellu už bude pozdě. Nevíme, jak dlouho ji bude držet na živu. Nikdy to neudělal. Nikdy nikoho neunesl. S klukama jsme se vydali do Philadelphie. Musíme nejdřív zjistit, kdo ten dopis poslal.

„Dobrý den. Jsme z FBI. Máte tu kamerový systém?“

„Dobrý den. Ano, máme. Támhle ty dveře.“ Za dveřmi byla místnost plná monitorů. Ochranka pošty nás na chvíli opustila a Jasper se mohl pustit do práce.

„Emmette, dá se nějak zjistit, v kolik mohl být ten dopis podán?“

„Podle čárového kódu byl podán 17.09 v 10:43 u přepážky číslo 3.“

„Díky, Emme.“ S takovouhle informací Jasper už lehce dohledá odesílatele. Netrpělivě jsem přecházel po místnosti. Nesmírně se těším, až ho konečně uvidím. Takovouhle chybu ještě nikdy neudělal.

„Mám ho.“

„Kde?“

„Tady, tenhle.“ Jasper ukázal na muže, který se až moc dobře vyhýbal kamerám, tak, aby žádná nezachytila jeho obličej. Máme pouze jeho záda.

„Dobrá práce, Jaspere.“

„Jen nám to je na nic. Pošlu ten záznam Alici, třeba na něco přijde.“
„Dobře.“ Jsem zklamaný. Myslel jsem, že konečně udělal chybu. Chybu, díky které ho dostaneme. Jenže on si s námi jen hraje.

„Co teď?“

„Hele, a když to posílal tady, tak tady někde bude bydlet.“

„Emmette, víš, kolik má Philadelphie obyvatel?“

„Já vím, ale kolik je tady mužů kolem 60, kteří se nedávno přistěhovali a nejspíš si pronajímají velký dům?“

„To je ono. Musíme hned za Carlislem.“ Na mé tváři se opět usadil mírný úsměv. Emmett je někdy zbrklý, ale většinou mívá ty nejlepší nápady. Carlisle a Alice od nás nebyli daleko. Za necelých deset minut jsme byli u nich.

„Alice, prosím tě, najdi muže kolem 60 let, kteří se nedávno přistěhovali a koupili nebo si pronajali velký dům.“

„Hned to bude.“ Alice prsty se rozběhly po klávesnici a za chvíli to mělo své výsledky.

„Takových tady je 30.“

„To je pořád moc.“

„Tak vyřaď ty, kteří mají nějaké zranění, které jim brání v pohybu. Náš pachatel musí být v dobrém zdravotním stavu.“ Carlisle je z nás nejstarší a taky mu to nejvíc pálí.

„Mám jich 15.“

„Fajn, dej nám adresy. Každý si jich vezmeme pět.“  Celé odpoledne jsme strávili pátráním, ale ani jeden z nás na nic nenarazil. Ani jeden z těch mužů však nebyl náš člověk. Večer jsme se sešli na základně a probírali, co máme. A bylo toho málo. Až moc málo. Mám pocit, že nemáme šanci Bellu zachránit.

„Je tady pan Edward Cullen?“

„To jsem já.“

„Na recepci vám někdo nechal tento balíček.“

„Kdo to byl?“

„Nevím, neviděl jsem jí do obličeje.“ Všichni jsme vylítli z pokoje a rozeběhli se před hotel. Kdybych mohl běžet upíří rychlostí, měl bych ho.

„Prosím vás, můžete nám dát záznam z kamery?“

„Ano.“ Alice snad přijde na to, kdo to byl. Než se to ale stane, podívám se, co mi to tady vlastně nechal. V balíčku byl dopis.

Drahý Edwarde,

hledala jsem vás, ale než jsem vás našla, on našel mě. Nevím, proč zrovna já a Vy, ale vím, že pokud mě nezachráníte, zabije mě. Pokoušela jsem se utéct. Nevyšlo to. Ač se vám zdá, že to já jsem vám přinesla ten balíček, není tomu tak úplně. To on mě poslal. Snad proto, abyste viděl, jak dobře mě může skrýt, aby mě nikdo nenašel. Edwarde, nenechte se zmýlit jeho činy. I já přišla na to, že nejste člověk. Nevím kdo, nebo co jste, ale je nemožné, aby člověk byl stále mladý a krásný, jako vy teď a  před 19 lety, když jste se fotil s mým otcem. Nevím, jak jste mocný nebo nebezpečný, ale doufám, že se nikdy neshledáme. Už jen kvůli vašemu životu. Měl byste zachránit sebe a svoji rodinu. Odjeďte a už nikdy mě nehledejte.

S láskou, Bella

Žádá mě, abych odjel? Odjel a nechal ji zemřít? Dopis si přečetl i zbytek rodiny a všichni jsme se shodli na tom, že nemůže být pro nás nebezpečný.

„Edwarde, co je v té krabičce?“ Krabička. Byla přiložená k dopisu. Otevřel jsme ji a našel v ní zlatý přívěšek. Ten, nosila Renée a já ho dal Belle na krk, když její matku zavraždili. Vzal jí i to poslední, co jí zbylo po rodičích

V další kapitole je překvapení, proto nebudu prozrazovat nic dopředu.

Autor: Sabulina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední oběť 6. kapitola: