Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední kapka krve! Kapitola 2.

22.07.2009 (14:30) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2078×

2.  Kapitola – Čas pomsty

   Uběhlo už pár týdnů od doby, kdy jsem přijela do Volltery a stala se Isabellou Volturi. Arovou dcerou a jeho největším miláčkem. Jak slíbil, neproměnil mě a já mu za to byla vděčná. O Cullenových jsem slyšela zřídkakdy, ale když už jsem slyšela, byly to zprávy celkem dobré. Prý se vrátili na čas i do Forks. Nevím proč, nevím na jak dlouho a popravdě mi je to jedno. Raději. Nechtěla jsem si totiž připustit, že bych na nich ještě nějakým způsobem lpěla. Vzali mi domov, ublížili mi a já jsem jen čekala na chvíli, kdy budu dostatečně silná na to, abych se jim mohla beze strachu podívat do očí. Ne beze strachu z nich, ale beze strachu ze sebe samé. Z toho, že bych se zhroutila, nebo nedej bože rozbrečela. Protože já nechci, aby věděli, co se ze mě stalo…. Troska!

   „Isabello?“ nakoukne dovnitř Demetri a když mě spatří před zrcadlem v hedvábně rudých šatech, usměje se.

   „Sluší ti.“ Vysekne mi poklonu. Hodím po něm vzteklým pohledem rudých očí. Tuhle šarádu si vymysleli oni. Musím nosit rudé kontaktní čočky, oblékat se vyzývavě a působit celkově dojem upírky. Pro všechny jsem totiž Arova novorozená dcera. Nikdo ke mně nesmí blíž jak na deset metrů. Za prvé, aby mě neucítili a za druhé, aby se mi nic nestalo. Nebo spíš, aby se na mě nevrhl nějaký upír. Mezi těmito zdmi je jen málo upírek a ty které tady jsou, jsou už okoukané, opotřebované. Já jsem velmi lákavé sousto, jak mi řekl, Aro. Novorozená, tedy aspoň to si všichni myslí, krásná, no o tom bych se taky mohla hádat, ale především zakázaná. Nikdo se na mě nesmí ani podívat, natož se mě snad dotknout. Byla jsem zakázané ovoce a to jak je známo chutná nejlépe.

   „Co chceš?“ zavrčím.

   „Nerozčiluj se zlato. Nesvědčí ti to. Jakožto moje budoucí žena,…“

   „Jdi k čertu s budoucí ženou. Nenávidím tě stejně jako všechny tady. Nedotkla bych se tě ani…“ rozkřiknu se, ale tentokrát je to on, kdo mě umlčí. Jedním skokem je u mě a přitiskne mě zády na chladné sklo zrcadla. Mimoděk si vybavím jinou scénu, ale tolik podobnou téhle. Tehdy ale na místě Demetriho byl James.

   „Neprovokuj. Nebo si vyberu svatební noc předem.“ Zasměje se zle a vtiskne mi polibek na semknutá ústa. Otřesu se odporem.

   „Demetri!!“ zahřmí mohutným hlasem, Aro stojící mezi dveřmi a jeho očima metají blesky.

   „Aro… Jsem rád, že tě vidím. Zrovna jsme tady něco…“ usměje se Demetri nervózně a pustí mě.

   „Vím moc dobře, co jsi tady dělal. Zkus to ještě jednou a utrhnu ti hlavu.“ Přivře nenávistně oči a pokyne mi, abych k němu šla. Mileráda ho poslechnu a spěšnými kroky k němu dojdu. Vím, že to on mě tady drží proti mé vůli, ale zároveň je to jediný člověk, pardon upír, který mě má možná aspoň trochu rád.

   „Promiň….“ Ukloní se Demetri a zmizí za dveřmi.

   „Děkuju.“ Špitnu se skloněnou hlavou. Aro, mi ji jemně zvedne a donutí mě podívat se mu do rudých očí.

   „Nevím, jestli ti to mám říkat nebo ne, ale myslím, že bys to měla vědět. Cullenovi se rozhodli navštívit Vollteru. Nevím za jakým účelem a ani na jak dlouho, ale je to tak. Chtějí se se mnou setkat a samozřejmě se k nim donesly zvěsti o mé nové dceři. Chtějí tě poznat…… Isabello, já tě nechci a ani nebudu nutit k tomu, abys s nimi mluvila, ale když budeš před minulostí utíkat, tak se jí schováš jenom na chvíli. A já si myslím, že je lepší, když se tomu postavíš teď.“ Vyjádří svůj názor a já mám co dělat, abych ovládla třas, který projíždí celým mým tělem.

   „Já nemůžu.“ Špitnu přiškrceně.

   „V tom případě nemám jinou možnost, než…“

   „Pane! Jsou tu Cullenovi. Očekávají vás se slečnou Isabellou dole.“ Oznámí Arovi mladá upírka třesoucím se hlasem.

   „Lily?… Je ti něco?“ zeptá se starostlivě.

   „Ne… To jen ona… Já… Bolí to… Hrozně jí to bolí…“ přitiskne si ruce k srdci a těžce lapá po dechu.

   „Co je s ní?“ přiklekne k ní, Aro.

   „Srdce… Hrozně ji bolí… Já to nevydržím!“ vykřikne a rozběhne se pryč.

   „Co to mělo znamenat?“ zeptám se překvapeně.

   „To byla, Lily. Její schopnost spočívá ve vcítění. Cítí to co ostatní. Má podobnou schopnost jako Jespr, až na to že ona vnímá opravdovou bolest. Nejen slabou emoční výchylku.“ Vysvětlí a zadívá se na mě. Takže ona mluvila o mém srdci!

   „Jak mohla něco cítit přes můj štít?“ zeptám se.

   „Je to silnější než tvůj zatracený štít!“ rozkřikne se. „A víš co?… Změnil jsem názor. Jdeš tam se mnou. Ne jako člověk, ale jako upír. Postavíš se tomu… Protože já se odmítám dívat na to, jak tady trpíš… K čertu buď silná!“ zatřese se mnou. „ Jsi Volturi! Dokaž jim, že už nejsi ta, kterou nechali ve Forks. Ukaž jim, co v tobě je!… Teď je čas na odplatu!“ obejme mě tak prudce, div mi nevyrazí dech. Potom, co mě pustí, si rozevřu víčka a hodlám si vyndat čočky. Aro, mi však ruku zastaví. Podívám se na něj dost nechápavě.

   „Ne. Jsi upír. Jak pro všechny ostatní, tak pro ně…. A budeš před nimi plnit funkci budoucí královny. Jsi moje dcera a tím pádem i nálednice trůnu. Tak se tak chovej. Alespoň před nimi.“

   „Poznají, že jsem člověk. Ucítí mě a z mého chování jim lehce dojde, že…“

   „O vůni se neboj. Dáme ti něco, co tvůj lidský pach naprosto pohltí. A to s tím chováním… Pamatuj na to, jak moc ti ublížili. Víš, pomsta může být sladší než sebelítost.“ Usměje se a s tím odejde.

   Za trůnem se klepu jako ratlík. Aro, mě schoval do jeho stínu a řekl, že až mě zavolá, mám vystoupit a pak už je prý na mě, jak moc jim budu chtít ublížit. A já se rozhodla, že moc. Oplatím jim všechny ty měsíce pláče a strádání.

   „Carlisle, moc rád tě zase po dlouhé době vidím.“ Řekne, Aro k příchozím. A je to tady.

   „Á, krásná Esme. A Edward… Rád tě vidím hochu… Vidím, že se vám rozrostli řady. Ty budeš zřejmě Alice, hodně jsem o tobě slyšel. A Jespr, Emett, Rosalie.“ Pokračuje, Aro sladce.

   „Taky tě rád vidím, Aro. Víš, popravdě jsme se chtěli zeptat, jestli bychom tady nějaký čas nemohli pobýt?“ optá se Carlisle zdvořile, ale důvod nepoví.

   „Samozřejmě mí drazí… Posaďte se, za chvíli bude večeře…. To mi připomíná, že bych mohl zavolat svou dceru. Určitě se vám bude líbit.“ Zasměje se, Aro. „Isabello!“ zvolá a já si všimnu, jak sebou Edward i ostatní trhnou. V tu chvíli ho nenávidím. Ladným krokem vystoupím ze stínu mohutného trůnu a přítomným nevěnuji jediný pohled. Jsem si jistá, že bych to neunesla.

   „Isabella Volturi. Moje dcera.“ Řekne, Aro a posadí si mě na druhý trůn, který jinak obývá Marcus, ale k tomuhle nebyl přizván ani on, ani Caius.

   „Bella.“ Šeptne Carlisle ohromeně. S vypětím všech sil se podívám na všechny Cullenovi, jak tam tak stojí v celé své kráse a najednou se ve mně zvedne vlna zlosti a odporu. Nenávidím je! Nenávidím Alici, že si hrála na moji nejlepší kamarádku a potom mě opustila, nenávidím Edwarda, že mi říkal, miluji tě a potom mě opustil, nenávidím Esme, která mě měla za další dceru a opustila mě!! Nenávidím je všechny! Všechny do jednoho za to, co mi udělali!!

   „Isabella!“ zavrčím vztekle, až sebou všichni trhnou. Dokonce i Aro.

   „To není možné.“ Špitne Alice přiškrceně. Otočím se na ní a moje oči metají blesky.              

   „Copak? Ty jsi to ve svých vizích neviděla?! Velká Alice něco nepředvídala?!… Chudinko! Ty tvoje schopnosti jsou k smíchu!“ zasměji se zle. Alice ustoupí o dva kroky do zadu a celá vyděšená hodí pohledem po Carlislovi.

   „A jako vždy se všichni otáčí na hlavu rodiny. Myslím, že tentokrát ti ani Carlisle nepomůže! Nikomu z vás!“

   „Isabello, kroť se! Jsou to naši hosti. Dokud jsou pod touhle střechou, tak ti zakazuji, abys jim zkřivila snad jen vlásek na hlavě. Rozuměla jsi?!“ zeptá se, Aro. Mlčím, protože je mi proti srsti, že to musím slíbit. Měla jsem v plánu využít proti nim, Jane, ale takhle.

   „Rozuměla jsi?!“ zařve Aro přísně, až sebou cuknu.

   „Rozuměla.“ Procedím skrz zuby.

   „Hodná holka. A teď si dáme večeři. Isabello, ty jdi do svého pokoje a připrav ho. Budeš se o něj dělit s Edwardem.“ Poručí mi a já sebou cuknu. Na něj jsem se podívala jen letmo a i to mi málem roztrhlo srdce. Mám se s ním dělit o pokoj?! Nikdy!

   „Ne!“ pohodím zpupně hlavou.

   „Ty se mi vzpíráš?!“ vykřikne Aro bledý vzteky. Tohle jsem si nikdy nedovolila.

   „Přesně tak. Nebudu s ním v jedné místnosti déle, než je nutné.“ Řeknu klidně.

   „Já ti to přikazuji!“ vyletí, Aro na nohy.

   „Řekla jsem ne!!“ vykřiknu a najednou se zachvěje zem. Otřes nebyl moc silný, ale stačilo to, aby Ara srazil zpátky na trůn. Všichni se na mě ohromeně podívají, až na, Ara, který se spokojeně usměje.

   „No to by bylo.“ Prolomí, Aro dusné ticho a pokyne strážím, aby mě odvedli. Když procházím kolem Edwarda, odvrátím hlavu na druhou stranu a střetnu se s Esminým pohledem. Do očí se mi nahrnou slzy a tak rychle sklopím hlavu. Je čas! Čas na pomstu!! 

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední kapka krve! Kapitola 2.: