Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibkem všechno začne16-Dokážeš mi jednou odpustit?

28.08.2009 (07:30) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2408×

16. Dokážeš mi jednou odpustit?

Bella:
Když jsem se ráno probudila cítila jsem že ležím na něčem studeným a hlavně tvrdým, otevřela jsem oči a všimla jsem si že jsme ležela na Edwardově hrudi.a
,,Nechtěl jsem tě budit...krásně jsi spala"ihned jsem vstala a šla jsem ke dveřím, ještě jsem se otočila a řekla.
,,Byla jsem připravená jako svačinka, stačilo si jenom kousnout"řekla jsem a pousmála jsem se, nevím čím to bylo ale představila jsem si Edwarda jak se nademnou naklání. Když jsem přišla do pokoje dala jsem si ledovou sprchu, potom jsem šla zpátky do jeho pokoje ale nikde nebyl. Potom jsem šla za recepční od které jsme si včera braly klíče.
,,Dobrý den mohla bych se zeptat jestli tady nenechal vzkaz Edward Cullen?" ta dívka určitě věděla na koho jsem se ptala, včera z něho nespustila oči.
,,Edward Cullen už se odhlásil ale nechal vám tu tohle a zaplatil oba pokoje"řekla a podala mi obálku, šla jsem zpátky do pokoje a v klidu ji otevřela.
Belli pokud tohle čteš jsem na cestě do Forks bez tebe, zůstaň v tom hotelu jak dlouho budeš potřebovat všechno jsem zařídil a zaplatil.
Asi si říkáš proč jsem na tebe nepočkal a nejely jsme spolu? potřebuješ čas a to víme oba dva, dám ti ho kolik potřebuješ ale moje city to nemění.
P.S. To auto je tvoje, nech si ho.        S láskou Edward.

Podívala jsem se ještě do obálky a byl tam klíč od slibovaného auta. Šla jsem dolů a dala recepční klíče oznámila mi že je to volvo stříbrný. Když jsem vyšla před hotel vážně tam stálo stříbrný volvo, nasedla jsem do něho a jela do Forks. Byla jsem sklamaná že mě nechal samotnou protože jsem si sním chtěla promluvit. Cesta trvala pomalu protože jsem nejela jako Edward rychle ale pomalu, nakonec jsem po dlouhé době zastavila u mého domu. Přišla jsem dovnitř udělala jsem si něco k jídlu, došlo mi že se brzo se vrátí táta a podle všeho pozítří. Zítra je škola a určitě ho tam uvidím což vůbec nechci, nebojím se ho ale nejvíc mě vadí že mi to neřekl že mi nevěřil. Najednou mi všechno došlo...byla jsem tak blbá že tak pozdě, Alice a Emmet všichni Cullenovy jsou upíři Edward není jediný. Nechápu proč jsem si toho nevšimnula dřív, nevěděla jsem co bych měla dělat do večera tak jsem se šla projít do lesa. Dlouhou dobu jsem jenom chodila ale když mi začaly bolet nohy sedla jsem si na velkou louku, byla jsem tam pár minut a nechtělo se mi od tam. Zazvonil my mobil tak jsem ho vzala, ze sluchátka se ozvala naštvaná Alice.
,,Bello proboha co děláš? jakto že tě nevidím?"vypadala dost naštvaně ale proč by mě měla vidět? ještě mi řekne že upíři mají nějakou schopnost...
,,Alice uklidni se, jsem v lese a jak to myslíš s tím viděním?"zeptala jsem se a uslyšela jsem že zadržela dech, určitě mi to neměla říkat.
,,No....vysvětlím ti to ve škole ano? teď bež prosím domů" o co tady jde?
,,Až mi řekneš pravdu?" nechápala jsem vůbec proč se takhle bojí jsem dospělá, dokážu se o sebe postarat.
,,Jak chceš posílám ti....Emmeta"a zavěsila, nespustila jsem dobrých pět minut oči z mobilu. Najednou jsem nedaleko místa kde jsem stála uslyšela že se něco pohnulo, rychle jsem se otočila a uviděla....Emmeta.
,,Emme tohle mi už nikdy nedělej budu mít infarkt"řekla jsem a šla jsem k němu, zastavila jsem naproti němu.
,,Copak by ses nebála jednoho člověka"
,,Nebo spíš upíra že ano? a ano bála pokud se jedná o tebe"řekla jsem a Emmetovi se začal usmívat.
,,To ti teda děkuji pojd domů"řekl a šly jsme nejspíš domů, nepoznávala jsem ani cestu po které jsem nejspíš šla.
,,Je naštvaný moc?"zeptala jsem se po chvíly ticha, bylo vidět že ho táhle otázka docela překvapila.
,,Vůbec se nezlobí Bells, jen ti chce dát čas"
,,Ale já nepotřebuji čas, mrzí mě akorát že mi to nepověděl...co bys dělal ty kdyby ti Rose lhala?"chvíli nic neříkal asi si promýšlel co bude nejlepší odpověď.
,,Vím jak to myslíš asi bych se choval stejně ale musíš ho pochopit"řekl a nastoupily jsme do mého auta, když jsem přijela před dům. Když jsem řekla Emmetovi že bych ho mohla odvést k němu řekl mi že nepotřebuje že má trik jak tam být rychle, došlo mi že to bude nějaký tajemství jejich upířího spolku. Protože už bylo pozdě tak jsem si vzala něco malého z ledničky a šla jsem se osprchovat, když jsem byla hotová šla jsem si lehnout. Tuto noc jako každou jsem měla sen spíš noční můru. Když jsem se ráno probudila tak jsem se podívala na budík který ukazoval že je 7:45, okamžitě jsem vyletěla s postele a oblékla se jak nejrychleji jsem uměla a jela do školy. Když jsem přijela ke škole všimla jsem si že čekají u svých aut,  šla jsem za Edwardem.
,,Proč jsi mi to neřekl?"zeptala jsem se, i když jsem věděla že to nejspíš dělal aby mě chránil a nebo abych se nebála ale nic neříkal. Chvíli jsem čekala jestli si to nerozmyslí ale nic se nedělo tak jsem se otočila a šla do školy. První hodinu jsem měla s Angelou která se mě na nic neptala a já byla ráda, neměla jsem náladu se z někým bavit a ještě když jím nemůžu říct pravdu. Druhou hodinu jsem měla s Edwardem biologii ale když jsem přišla do třídy nebyl tam a ani když zazvonilo, dostaly jsme od učitele abychom skoušely určit svojí krevní skupinu a mě došlo že kdyby tady byl asi by jsme byly mrtvý. Další hodina byla tělocvik a já nedoufala že ho uvidím což jsem se strašně pletla protože na něm byl se svojí rodinou. Hrály jsme opět míčové hry ale Angela blbě došlápla tak sní šel učitel na ošetřovnu mezitím jsem si povídala s Mikem. Chvílemi jsem se dívala na Edwarda který ze mě nespustil snad celou dobu oči, když jsem se na něho usmála otočil se jako kdyby mě neviděl. Potom ale šel směrem ke mě s Mikem.
,,Belli můžeme si promluvit?"zeptal se mě jako kdyby si myslel že si chci povídat dál s Mikem o tom jestli může Jessicu pozvat na rande.
,,Jasně"odpověděla jsem pochvilce, šly jsme do šatny. Když jsme tam přišly stouply jsme si kousek od sebe ani nevím proč ale chtěla jsem mu být blízko.
,,Dokážeš mi jednou odpustit?"zeptal se mě a bylo na něm vidět nervozita? jak si mohl myslet že bych mu neodpustila, možná dnes ne ale jednou....
,,Jednou ale nesmíš předemnou mít tajnosti"
,,Už žádné"řekl a políbil mě, v tom polibku bylo všechno co jsme cítily a byl tak hluboký že jsme si nevšimly že zazvonilo a do šatny přišly všechny holky. Když nás s Edwardem viděly zůstaly překvapením stát a ani nedýchaly. Když jsme se od sebe s Edwardem odtrhly a podívaly jsme se na ně, zrudla jsem jako rajče a sklopila jsem hlavu, Edward se omluvil a odešel.

Čte to vůbec někdo? :D

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Polibkem všechno začne16-Dokážeš mi jednou odpustit? :