Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibek osudu 4

19.09.2009 (10:30) • CullenLily • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2510×

Bella

Domů jsme s Esme dorazily později, než jsme plánovaly. Rozhodly jsme se totiž, že půjdeme na nákupy, moc jsem je neměla ráda, protože mě to nebavilo, pořád trajdat někde po obchodech a zkoušet si každou věc zvlášť, ale bylo to nezbytné, poněvadž jsem neměla žádné oblečení a k nám domů – k mé rodině jsem si pro své staré jít nechtěla. Věděla jsem totiž, že by mě tam dohnaly všechny vzpomínky na dobu, kdy jsem byla člověkem, ovšem tyto vzpomínky nebyly moc šťastné... matka umřela při porodu a otec o mě ztratil zájem, protože jsem mu vzala jeho lásku. To proto jsem Esme tolik milovala už od prvního okamžiku, nikdy jsem neměla někoho kdo by mě měl rád a z ní láska přímo sršela.. Okamžitě jsem ji brala jako svou matku, kterou jsem nikdy neměla a chtěla jsem být její dcerou, kterou ona neměla. Tohle přání se mi splnilo.

Esme to naštěstí s nákupama moc nepřeháněla, takže jsme prozatím koupily jen deset triček, troje kalhoty a pět párů bot. Největší radost jsem měla z mého nového autíčka a protože jsem měla vždy slabost pro porsche, nemohla to být žádná jiná značka. Přesněji Posche Carrera v černé barvě. Chtěla jsem, aby bylo moje nové auto originální a přitom rychlé a nenápadné. Myslím, že výběr se mi povedl na jedničku i když rozhodování bylo složité, naštěstí jsem měla vedle sebe úžasnou rádkyni, která mi pomohla s výběrem.

Doma jsme vyskládaly tašky s oblečením do pokoje pro hosty, protože můj pokoj zatím není hotový. Jen co byly všechny tašky vynošené, Esme sedla k notebooku a začala pracovat na svém novém projektu – mém pokoji a já jsem se šla osprchovat. Jako upír to sice nepotřebovala, protože se mi netvoří pot nebo něco tomu podobné, ale stejnak sprcha je perfektní prostředek k odreagování. Vzala jsem proto své nové spodní prádlo, které mi Esme dovolila vybrat sama, takže bylo naprosto obyčejné sportovní, pak světle modré tričko a rifle a šla jsem se osprchovat. Sprchu jsem pustila na co nejsilnější proud vody a snažila jsem si vyčistit hlavu. Snažila jsem se aspoň na chvíli zapomenout na to, co se stalo před pár dny – na to, že jsem upír, na svou přeměnu, prostě na vše co se stalo zhruba před pěti dny až do teď. Ještě v tuto chvíli mi připadalo naprosto absurdní, že existuje něco jako upír, ale existuje, skutečně existuje a já jím jsem. Pro mě teď naprosto neuvěřitelné, ale je to fakt.

Ze sprchy jsem vylezla po dvaceti minutách, ale s hlavou pořád stejně těžkou. Pomalu jsem se osušila, oblíkla na následně i vysušila vlasy fénem. Celou dobu jsem se usilovně snažila nepřemýšlet, protože jsem věděla, že jinak bude celá tahle moje uvolňovací kůra zmařena. Sušení vlasů k mé smůle netrvalo ani čtvrt hodiny. Loudavým krokem jsem vyšla z koupelny neurčitým směrem. Po chvíli jsem zjistila, že mě nohy donesly až ke dvřím knihovny, kde jsem si po dlouhé chvíli vybírání a přehrabování vybrala cosi od Shakespeara. Sedla jsem si do jednoho ze tří tmavě hnědých křesel a začala číst. Děj knihy mě naprosto pohltil a na můj vkus jsem ji dočetla moc rychle. Když jsem knížku dočetla a zaklapla nezapomněla jsem se podívat na název, protože jsem věděla, že tuhle knihu nečtu naposledy. Sen noci Svatojánské. Hmm, zajímavý název, ovšem výstižný. Dlouhou chvíli jsem tam ještě tak seděla a přemýšlela, co bych mohla dělat a nic kloudného mě ani za Boha nehohlo napadnout, proto jsem tiše vstala a přešla z knihovny za Esme, která se v obýváku dívala na televizi. Sedla jsem si k ní a po očku jsem mrkla na obrazovku, abych věděla na co se dívá, ale stejně mi to nedalo a zeptala jsem se jí:

,,Co to sleduješ?''

,,Vlastně na to nekoukám, ale myslím, že by to měl být nějaký dokument o žralocích,'' řekla a já jsem se hlasitě zasmála. Esme na mě nechápavě koukla, ale když si uvědomila, co právě dávají v televizi, začala se smát taky. Běželo totiž Interview s upírem.

,,No, myslím, že jsem skutečně moc nedávala pozor,'' řekla když náš smích konečně utichl a kdyby to bylo možné, určitě by nám tekly slzy a bolely břicha.

,,Tak uvažuju, nad čím jsi musela přemýšlet, když sis ani nevšimla toho, čeho sis evidentně nevšimla...?'' zeptala jsem se s dalším lehkým uchichtnutím.

,,Uvažovala jsem nad tím, že bychom se měly přestěhovat, bude to tak lepší, podle mě. Tady už bydlím hodně dlouho, je už nejvyšší čas se přestěhovat a navíc myslím, že by to bylo i pro tebe lepší. Změnily bychom si příjmení, dala bych tě zapsat na novou školu a vydávala bych tě jako svou adoptovanou dceru, prostě by jsme začaly nový život na novém místě, co ty na to ?''

,,Když se nad tím zamyslím, není to vůbec špatný nápad.. Myslím, že by nám to jenom prospělo. Nové prostředí, nový domov...,'' dumala jsem pro sebe, ,,takže nemám žádné námitky.Mám pocit, že tohle je to, co obě potřebujeme,'' zakončila jsem svůj proslov.

,,Výborně, večer se domluvíme na všech okolnostech, ano ? Teď musím jít dodělat ten nový restaurátorský oříšek pro ministra, nebo už mě vážně zaškrtí...'' říkala a přitom vstávala ze sedačky.Tak to mi teda vážně málem vyrazilo dech. Ona pracuje na domě ministra ? Ou, vlastně se nemám ani co divit. Podle tohoto domu soudím, že by mohla zrestaurovat dům samotnému prezidentovi USA a ne jen nějakému ministrovi. Prostě a jednoduše její práce byla dokonalá.

V tom jsem dostala úžesný nápad. Moje nové autíčko potřebuje nutně provětrat... Popadla jsem klíčky, houkla na Esme, že se jedu na chvíli projet a už jsem pádila ke svému porschátku. Když jsem nasedla dovnitř auta, ucítila jsem nádhernou vůni oceánu, která pocházela z takového toho voňavého stromku. Ten jsem si koupila na benzínce, když jsem jela ze salonu pro benzín, aby byl můj miláček schopný jet. Když se otevřeli dveře garáže, vyjela jsem na lesní cestu, která byla dlouhá asi pět kilometrů a poté jsem najela na silnici a po chvíli jsem pokračovala po dálnici směrem, který momentálně neměl cíl. Jela jsem opravdu vysokou rychlostí, něco okolo 220 km/h, u toho jsem si stáhla všechna okna a pustila radio na mé oblíbené stanici kde často hráli starší písničky, většinou od ABBY a pořádně jsem zvýšila hlasitost. Hráli mé oblíbené Gimme, Gimme, Gimme, Dancing Queen, Mamma Mia, SOS, ale když začínala písnička The Winer Takes It All, musela jsem ji vypnout a rádio jsem ve vzteku vypojila a hodila na zadní sedadlo. Já jsem totiž nebyla žádný vítěz co by bral vše. Já jsem totiž jen...

NE DOST!! UŽ SE KONEČNĚ PŘESTAŇ LITOVAT, DĚVENKO!

Ale já mám právo se litovat...

TO JE PRAVDA, ALE NEMŮŽEŠ TO BRÁT PROSTĚ TAK, JAK TO JE? JEDNODUŠE. JSI UPÍÍÍÍR!!

Jenže já jsem nikomu nic neudělala, tak proč já ?!

PLNO LIDÍ NIKOMU NIC NEUDĚLALO A STALO SE JIM TO, CO TOBĚ A TEĎ JSOU Z NICH UPÍŘI.

Hmmm... ale -

VEM SI TO Z TÉ LEPŠÍ STRÁNKY. KOHO ÚŽASNĚJŠÍHO NEŽ ESME JSI MOHLA POTKAT, HM ? MĚLA JSI NA VÝBĚR, VZPOMÍNÁŠ ? MEZI LIDSKOU A ZVÍŘECÍ KRVÍ. TY JSI ZVOLILA ZVÍŘECÍ. NEJSI ZLÁ!!

Já MOŽNÁ nejsem zlá, ale upíři obecně jsou odporná stvoření, samozřejmě až na Esme, tak se mi tady nesnaž namluvit opak...

O NIC TAKOVÉHO SE TADY NESNAŽÍM!

Ale snažíš! A předem říkám, že ti to neprojde...

NEVÍŠ O ČEM MLUVÍŠ... JO A MIMOCHODEM, MYSLÍM, ŽE SES S ŽÁDNÝM JINÝM UPÍREM, NEŽ S ESME, NESETKALA...

To nemá cenu... Už zklapni...

S TEBOU TO, HOLČIČKO, NEMÁ CENU !! NEBUDU S TVÝM HLOUPÝM MOZKEM VÉST DEBATU A ZTRÁCET TÍM ČAS....NAZDAR !!!

Vypadni...

Perfektní, teď jsem se pohádala sama se sebou a ani nevím, ke které polovině mého já jsem se přikláněla. Jsem vážně divná..Vždycky jsem byla taková. Nikdy mi někdo nerozuměl. Možná proto jsem ve svém lidském životě neměla přátele. Ale aspoň teď nemusím litovat, že jsem musela odejít a s nikým se nerozloučit. Svým způsobem mi to takhle vyhovuje. O nic jsem nepřišla. Jen o svého otce, který si stejnak nejspíš oddechl, že jsem zmizela.

Když jsem míjela značku oznamující konec dálnice, s povzdechem jsem najela na nájezd a namířila jsem si to na druhé straně dálnice směrem domů. Cestou jsem přemýšlela jak teď všechno bude. Přestěhujeme se a změníme příjmení, začnu chodit do školy, Esme bude dál restaurovat a dál ? Co bude dál? Nevím.

Možná bych si měla najít nějakou svou zábavu se kterou bych trávila věčnost. Možná bych mohla zkusit malovat.. Malovali přece i pralidé, vlastně malování provází lidstvo už od kolébky. Já sice nejsem ,lidstvo', ale mohla bych to aspoň vyzkoušet. Taky bych se toho chtěla dozvědět víc o upírech. Jasně, začnu taky hodně číst, kde jinde se taky může něco takového dozvědět ? Jedině v knihách. Ok, fajn, myslím, že tohle by bylo dobré. A mám to ! Požádám Esme, aby mi pořídila do našeho domu piano. Jak jsem na něj jen mohla zapomenout ? Miluju, když hraju na piano, už jako malou mě klavír naprosto okouzlil a v osmi jsem se naučila sama hrát. Zaplním svůj věčný život až po okraj nějakou činností. Musím. Přece nebudu sedět jen na gauči přemýšlet nad ničím a utápět se v depresi.

Se šťastnou náladou a veselým pískáním jsem jela zpět domů.

Autor: CullenLily (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Polibek osudu 4: