Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pod sluncem tma 7. kapitola

15.03.2012 (07:15) • rawenwine • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1023×

7. kapitola

Stála jsem u Jacoba v pokoji. Na stěnách byly dřevěné obklady a na těch zas vylepené modely aut a motorek. Místnost byla poměrně velká. Vyklápěcím oknem dovnitř pronikaly poslední mihotavé paprsky světla.

„Sedni si, prosím,“ řekl a já se rozhlédla. Na zemi, přestože parkety vypadaly čistě, se mi sedět nechtělo a postel mi nepřišla příliš vhodná.

Jake vyřešil mé dilema za mě. Objal mě okolo pasu, zvedl a zalez si se mnou do rohu lože. Seděla jsem mu na klíně jako malé vlče, kterému bude hubovat velký vlk.

„Co se stalo?“ špitla jsem a on mě volnou rukou hladil v již polodlouhých vlasech.

„Sám jsem vlk teprve pár měsíců,“ odkašlal si a zadíval se na mě.

„Myslím, že by ses měla podívat do zrcadla, Bells.“

Nechápala jsem to. V jeho ruce se náhle objevilo větší zrcátko. Prudce jsem vydechla a nemohla znovu popadnout dech. Ta tvář by snad mohla i být moje, neboť základní rysy jsem rozpoznávala. Modré oči, bílá pleť, černé vlasy. Tam ale veškerá podoba končila. Můj srdcovitý tvar obličeje byl náhle více protáhlý, s vystouplými lícními kostmi, na nichž jsem měla jasně viditelný ruměnec. Plné rty se ještě více zaoblily a našpulily. Jasně modré oči jsem měla poněkud zapadlé, ale stále velké a dominantní. Černé obočí jen drasticky podtrhávalo moji mléčnou pokožku.

Sáhla jsem si na tvář. Jistá podobnost tam byla. Stále jsem viděla tu již dlouho pesimistickou Bellu, ale nyní tam přibylo něco zvířecího, hladového a především neuvěřitelně sexy.

„Jak?“

„Během tvých prvních proměn se tvé tělo pokaždé o kousek změní. Nakonec už ty změny nejsou tolik drastické, i když...“ zamračil se. „Já už mám dva metry a pořád rostu.“

Cosi ve mně chtělo začít panikařit, řvát a hystericky ječet, ale byl tu on.

„Takže se budu i nadále měnit?“

„Jo! To asi jo, Bells.“

„Jsou i další?“

„Určitě. V mojí smečce je to Sam, Embry, Leah a nyní ty.“

„Tvojí smečce?“ podivila jsem se.

„Jsem alfa.“

„Aha, takže já jsem pod tebou,“ nakrčila jsem se na jeho klíně, ale hlavu jsem držela hrdě vztyčenou.

„To ano,“ zasmál se. „Netušil jsem, že když tě vezmu na rande, proměníš se ve vlčici.“

„Můžeš za to?“

„Né! To máš v genech. Něco to jen muselo spustit. Setkání se studenejma nebo veliké rozčilení.“

„Studení?“

„Jo, upíři,“ zahleděl se na mě. Otřásla jsem se. Takže Edward je stoprocentně upír. Jak to, že ale nejsem taky upír, když mě kousl?

„Ty jsi nová samice.“ Nelíbilo se mi, jak to řekl.

„Hodně z nás tě bude chtít pro sebe. Vlčic je málo.“

„Proč?“

„Protože to máš v genech. Tvůj pach bude vábit všechny muže.“

„I tebe?“ škádlila jsem ho.

„I mě.“

„To abych začala nosit pás cudnosti.“

„Tak zlé to zas nebude, krásko,“ začal se smát a já se otřásala spolu s jeho hrudí. „Krom toho si tě ohlídám.“

„Jakeu...“

„Já vím. Ale ty, Bells, bys měla vědět, že se mnou by to bylo lehké... Jako dýchání. Patříme k sobě!“

Posmutněla jsem. Já už jsem k někomu patřila. K mé spřízněné duši. Nakonec si mě ale násilím vzal kluk, kterého jsem měla za přítele, a potom se ještě vyspím s upírem, který se mě nejspíš pokusil proměnit nebo zabít. A Jake? Ten do toho zapadá jak?

„Mám tě ráda. Ty to víš,“ řekla jsem a uvelebila se mu pohodlněji na klíně.

„Vím, vlčice.“

„To je dobře, psisko.“

„Smrdíš.“

„Cože?“

„Smrdíš jako pijavice.“

Edward.

„Ty taky zrovna moc nevovíš,“ začmuchala jsem. „Naopak, páchneš.“

Povalil mě na postel a začal mě lechtat.

„Co jsi říkala?“

„Že voníš jako fialky po dešti.“

...

„Jakeu?“

„Hm?“

„Měla bych se vrátit.“

„Nechoď.“

Přitulila jsem se blíž do jeho náruče a tiše zabručela. Bylo už skoro nad ránem. Stále jsme byli vzhůru. Naplněni poutem, které nás nyní spojovalo. Vydechl mi do vlasů a objal mě.

„Teď mě napadá... Jak ses vůbec dostala domů?“

„Odvezla mě kamarádka.“

„Promiň, že jsem nikoho nezavolal. Musel jsem jít lovit.“

„Lovit?“

„Ano... Naši vlci potřebují i něco jiného než tousty a gumíky.“

„Co?“ zachvěla jsem se.

„Maso, krev. Já lovím srny. Je jich tu spoustu a nemá na ně spadeno nikdo z Cullenovic rodinky.“

„Cullenovi?“ Dělala jsem nechápavou.

„Jo, Alice, Jasper, Edward... Studení.“

„Aha.“

„Pojďme spát,“ špitl a políbil mě na spánek. Ztuhla jsem.

„Spát,“ dodal.

...

Bylo zvláštní, jak rychle jsem si zvykla na svůj nový život. Jake byl můj učitel. Naši vlci si skvěle rozuměli. Tuhle část jsem nikdy nechápala. Ale vzhledem k tomu, že se do mě otiskl Jake, bylo samozřejmé, že i jeho vlk miluje moji vlčici. Občas jsem s ním jen tak mluvila v naší společné mysli. Seděli jsme v prázdnu a naslouchali pocitům toho druhého z nás.

Když jsem druhý den přišla domů, Renée, Phil a Thom už tam nebyli. Charlie to nekomentoval. Jen mě objal a řekl, že objedná pizzu. Poděkovala jsem mu a pak po zbytek večera bylo ticho

S Jakem jsme si dodávali potřebnou sílu.

Edward si mě nevšímal. Nebo spíše ano, ale jen první den. Díval se na mě jako na ducha.

Po pár dnech prohlásili za pohřešovanou Jess a pár dní na to i Angelu. Nakonec jsme je obě s Jakem rozžužlali.

Pak přišel den, kdy měl můj celý život skončit. Den, kdy jsem skutečně a definitivně zemřela. Kdy jsem přestala existovat.

Když nad tím zpětně přemýšlím, nebyl to špatný život. Jen doufám, že ten nový bude lepší.

Ahoj,

tak jak se vám příběh líbí? Teď byli kapitolky spíš takové pomalé, nudné. Příští bude lepší! :-)

6. kapitola <-/-> 7. kapitola

!!! Shrnutí povídek !!!

Autor: rawenwine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pod sluncem tma 7. kapitola: