Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pod hladinou - 11. kapitola

07.04.2012 (09:30) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 60× • zobrazeno 8080×

Držel jsem volant, který - přestože by prasklý - stále se s ním dalo manipulovat. Měl jsem aspoň kalhoty a Bellu jsem donutil, aby přes sebe přehodila ten kus šatů, co zbyl. Nechápala to, no, úspěšně jsem jí vysvětlil, že bych nerad naboural. Tedy, nevěděla, proč bych naboural, ale pochopila, že někteří muži jsou na svá auta celkem fixovaní a brání je do posledního dechu. Uznávám, že v noci jsem ho chtěl obětovat… Snad mi to jednou Volvo odpustí, ale bylo to pro vyšší dobro.

„Jsi upír a nezabíjíš lidi. A dokonce si ani nevypůjčíš oblečení,“ prohlásila po chvíli a špulila přemýšlivě rty.

„Nevím, kde ve dvě ráno v lese v téhle části Aljašky někoho okradu. A navíc, když přijdeme domů v jiném oblečení, všimnou si toho stejně, jako když přijdeme takhle,“ vysvětlil jsem a poukázal tím na náš polonahý stav.

„Tak nepůjdeme domů. Já chci sex,“ prohlásila důležitě a já k ní kmitl očima. Dívala se na mě zcela vážně - jako úředník za pultem na zákazníka. Řekla to tak prostě a bez rozpaků, jako kdyby žádala o ještě jedno cappuccino.

„Bello, víš, já…“

„Co? Už nemůžeš?“ vystartovala podezřívavě.

„Ne! Já můžu pořád! Jsem upír!“

„No, tak na co čekáš?“ štěkla netrpělivě.

„Fajn!“ Sešlápl jsem prudce brzdový pedál a vykouzlil tak podařený smyk. Skončil jsem na kraji všudypřítomného lesa a vyskočil z auta. Rychlostí světla jsem otevřel dveře na druhé straně a vytáhnul Bellu z auta. Strhl jsem z ní ten improvizovaný, černý přehoz a vysadil ji za boky na kapotu. Už teď jsem věděl, že to nepřežije… Myslím tu kapotu.

Roztáhl jsem jí hrubě stehna od sebe, protože urazila moji mužskou ješitnost. Já jí dám, že nemůžu… Vlastně jí vážně dám.

Přirazil jsem tak tvrdě, že jsem se v koutě mysli peskoval za to, že to přeháním, no, Bella moje obavy zahnala, když slastně zavrněla. Dal jsem průchod své síle a potřebám, a tak jsem dosáhl šílené rychlosti, která mě vystřelila na ta místa, která ve skutečnosti neexistují, ale i tak je můžete pět vteřin ochutnávat, a proto jsou tak úžasná.

Plech se s bolestivým kvílením prohýbal, a když Bella dosáhla vrcholu, dorazila to svými pěstmi, kterými do kapoty bezradně mlátila. Přední sklo se otřáslo a popraskalo. Když jsem do Belly ještě naposledy mohutně přirazil a kapotu tak odepsal, sklo se vysypalo na sedačky a do Belliných vlasů. Bella se svezla po kapotě dolů, zatímco jsem stále ještě vydýchával svoje vyvrcholení, což mě na chvíli vykolejilo, takže jsem s ní dopadl na zem a opřel si čelo o její.

„To bylo super,“ ohodnotila to a usmála se. Myslím, že už si začínám zvykat na to, že co na srdci – to na jazyku. Vlastně to byla jedna z vlastností, co jsem na ní miloval. I když já na ní miloval všechno. Byla dokonalá. „Ještě,“ řekla a já myslel, že odpadnu.

„Co ještě?“

„No, sex.“ Ano, a protože je to všechno v zájmu vyššího dobra, i potřetí se obětuji a prožiju pár sekund v nebi, a to v téhle krásce. Tam, kam jsme dopadli, jsme zase pokračovali.

Jasper

Edward a Bella se stále nevrátili a Emmett je nervózně vyhlížel z okna, i když věděl, že kdyby přijížděli, tak je uslyší dřív, než uvidí. Já se snažil chlácholit moji Alici, která byla pořád zkroušená z toho, že ji ta mořská panna nesnese ve své blízkosti.

„Proč Edwarda a Emmetta ano a mě ne? Co je na mně špatného? Mě mají rádi všichni,“ stěžovala si pod nos a já jí pořád vysvětloval, že je to nejdokonalejší stvoření na světě, ale mořské panny jsou náladové a plaché.

„Emmett je stejný pošuk jako ona. Proto si spolu rozumí,“ dodal jsem a Emmett na mě otočil pěst.

„Kdo je u tebe pošuk?“ zavrčel.

„Ty, a to už několik desetiletí,“ odpověděl jsem a uklidnil ho, protože se s ním nebudu prát, s Alicí v náruči.

„Zajímalo by mě, co tam dělají. Jak dlouho takové rande trvá?“ mumlal si pro sebe netrpělivě a přilepil se na sklo obličejem a roztaženými dlaněmi, aby mu něco neuniklo.

„To já nevím. Je to mořská panna a upír… Vztah neomezených možností,“ utrousil jsem tiše a neuvědomil si, jak jedno slovo, které jsem měl použít s rozvahou, na Emmetta zapůsobí.

„Vztah?“ vyštěkl okamžitě a v tu ránu seděl jako zvěd naproti nám. I Alice zpozorněla a čekala, co odpovím.

„No, oni… Já nic nevím,“ uzavřel jsem to, i když jsem ze strany Edwarda věděl všechno do detailu. Byl zamilovaný, až to bolí. Je navěky zakoukaný do mořské panny, která bude chtít zase domů – do oceánu. Má to spočítané chlapec. Belliny emoce byly úplně odlišné. Daly by se možná přirovnat k emocím novorozených, kteří se taky nad ničím nepozastavili. Prostě se u ní střídaly, jak na běžícím pásu, a než se mohla jedna vsáknout hloub a mít nějaký následek, zastoupila ji další.

„Kecáš! Víš všechno. S Edwardem jste pěkní hajzlíci. Nikdy se o nic nepodělíte a jen melete o etice a morálce,“ obvinil mě a založil si ruce na prsou. Probodával mě očima, zatímco jsem se zubil a vískal Alici ve vlasech, když mi stále spokojeně vrčela v klíně.

Vtom na nás dolehl zvuk běžícího motoru a pneumatik jedoucích po silnici.

„No, konečně,“ zahalekal Emmett a utíkal k oknu. Dvě minuty málem nadskakoval, než se auto objevilo na příjezdové cestě.

„Tak to si děláš legraci,“ zasmál se Emmett s naprostým nadšením a nevěřícností. Vylítli jsme z pohovky a šli se taky podívat, co se stalo. Z Volva toho moc nezbylo. Vypadalo to spíš jako sešrotovaný kus plechu s vymlácenými skly na kolečkách, kterému odpadl právě nárazník a zarachotil o štěrk na cestě. Edward zajel do garáže, a pak už jsme jen zahlídli bílo stříbrnou skvrnu, která se mihla pod okny k druhé straně domu.

„Já tam budu první!“ zahlásil Emmett a běžel napříč domem do Edwardova pokoje. Mohl se přetrhnout, aby zjistil, co se stalo. „Já vás viděl!“ křiknul na ně, a pak ztuhnul, no, to už jsem stál za ním. Jen Alice výjimečně respektovala soukromí, protože se nechtěla přibližovat k Belle, když si ta neváží její přítomnosti.

„Co... Co…,“ koktal a prohlížel si Bellu, která byla tradičně nahá a na hrudi si zřejmě nedobrovolně držela kus černé látky. Ale co bylo největší překvapení – i Edward byl nahý a cítil jsem z něj moře… Bellina vůně totiž nešla přesně identifikovat. Nepáchla jako ryba. Bylo tam něco podmanivého a svěžího – nemělo to nic společného s krví, no, každopádně jsem cítil silné koncentrace Belly z jeho těla. A začínal jsem mít pocit, že kdybych stál u Belly stejně blízko jako u něj, bylo by to opačně. Néé! To néé!

„Oh, zakryj se, krasavče. Tohle jsme vidět nemuseli,“ poznamenal Emmett, a když nasál vůni, která přicházela od Edwarda, chytil se teatrálně za ústa a vytřeštil oči.

Edward zmizel a v tu samou sekundu stál na stejném místě oblečený.

„Hele, neotravujte tady,“ zasyčel a prohrábl si nervózně vlasy, protože nevěděl, jak z toho ven. Já jsem doslova oněměl. Oni spolu spali!

„Jaspere, myslíš na to, co já?“ zašeptal si Emmett do dlaně.

„Já si to nemyslím. Já to vím.“

„Co si myslíte?“ zeptala se Bella a nechápavě nás sledovala.

„Edward a Bella… Edward a mořská panna… Mořská panna… Nemo… Edward ojel rybu!“ vydedukoval nakonec Emmett a ukázal na Edwarda, jako kdyby ho nachytal na třešních, a teď měl dostat výprask.

„Jo, tohle!“ došlo Belle a mávla rukou. „Asi desetkrát, ale když se rozednělo a kolem začali jezdit auta, tak řekl…“

„Bello!“ štěknul po ní Edward a ona okamžitě sklapla.

„Já… Já se s tímhle musím vyrovnat,“ vysvětlil Emmett a otočil se na patě. Prošel kolem mě se skloněnou hlavou a po cestě si šeptal. „Můj bratr – stoletý panic o to přišel s mořskou pannou…“

„Tak. Jaké bylo rande?“ zeptal jsem se nevinně a Edward se proti mně rozběhnul jako rozzuřený býk. Vyhodil mě na chodbu a zabouchnul dveře. „To jakože fajn?“

Edward

Měl jsem tušit, že ti dva idioti z toho zase udělají šarádu. Jedna věc byla chtít se před nimi pochválit, ale ta druhá už byla otravná, když na mě zírali jako na idiota a Bella s námi byla pořád v místnosti, stále nahá.

„Přišli jste, viděli jste,“ zamumlal jsem si pod nos. Přemýšlel jsem, že si pořídím ocelové dveře… Ale i ty dopadnou jako mé drahé Volvo. Ale to, co jsem zažil v lese, a to nepřetržitý, dokonalý sex, bych nevyměnil za všechna Volva světa. Budu klidně jezdit na koloběžce – jen, abych o to nepřišel.

„Od teď máte naprostý zákaz lézt do mého pokoje…,“ začal jsem dělat předběžná opatření.

„To už jsme měli předtím,“ ozvali se dvojhlasně.

„A jestli nebudete respektovat moje soukromí, tak začnu lézt já do ložnice vám!“ pohrozil jsem jim a myslel, že je zastrašil.

„Klidně,“ řekl Emmett.

„Aspoň se něco přiučíš…,“ hlesl Jasper a Alice po něm skočila.

„Tak na to zapomeň!“

Dal jsem si hlavu do dlaní a zaplakal nad zvláštností mé rodiny.

„Co je ti?“ zeptala se Bella a položila mi ruku na rameno.

„Nic. Jen moje rodina je občas zralá na roztrhání,“ vysvětlil jsem a zvednul oči. Snažil jsem se dívat do těch jejích a nesjíždět níž.

„Buď rád, že ji máš,“ poznamenala a tvář jí zvážněla. Náhle vypadala starší a celkem normálně, když jí tvář zbrázdil smutek. „Jsi pro ně… důležitý,“ dodala a bylo vidět, jak se pere se slovy a hledala ta vhodná. Měl jsem pravdu… Neřekla, že mě milují. Ona nechápe lásku. Neví, co je to milovat. „Já pro své rodiče neznamenám nic, stejně jako můj bratr. Už to tak prostě je…,“ zašeptala si pro sebe a já jí zvednul bradu, abych ji mohl políbit. Prostě jsem neodolal. Natiskla se na mě a já cítil její prsa na svém těle. Já z ní vážně jednou skapu.

Ale vzedmula se ve mně silná potřeba vědět o ženě, se kterou spím, něco víc. Násilím jsem ji od sebe odtáhnul a posadil na postel. Přetáhnul jsem přes ni tenkou přikrývku, abych byl schopen normálně komunikovat, a natáhnul se vedle ní. Když jsem si položil hlavu do polštáře, zopakovala to a dívala se mi do očí. Já jejími viděl hodně hluboko, ale měl jsem pocit, že ani zdaleka ještě nevidím až na dno těch studánek, plných roztavené, mléčné čokolády.

„Povídej mi o svém bratrovi,“ požádal jsem ji, protože jsem za ty týdny pochopil, že co se týká toho, co se stalo, je, navzdory její obvyklé výřečnosti, němá.

„Hektor,“ zašeptala něžně a usmála se. Potlačil jsem uchechtnutí nad tím jménem. „Hektor je hrozně hrdý… Jako ty,“ dodala a mně ztuhnul úsměv. Jak jako já? „Ale když přijde na mě, je schopný povolat půlku oceánu, aby mě bránil.“ To už mu schvaluju. „Je pyšný, panovačný a občas dost protivný.“ Je vidět, že jsou příbuzní. „Ale je to ten nejlepší bratr na světě.“

„Chybí ti?“ zeptal jsem se, protože to pak jde ruku v ruce s tím, že jí bude chybět moře.

„Ne. Měl by?“ zeptala se a nakrčila zmateně čelo.

„Kdyby mě někdo odloučil od mojí rodiny, chyběla by mi.“

„Ale vždyť si říkal, že jsou občas na roztrhání,“ podotkla.

„No, protože jsou občas otravní a neschopní respektovat soukromí, ale jsou to nejdražší, co mám.“

„Aha. No, já nevím, ale nepřipadá mi, že uběhlo tolik času od doby, co jsem ho viděla. Ještě ho nepostrádám.“

„Jsi nesmrtelná - čas pro tebe ubíhá jinak. Proto ti možná ještě nechybí.“

„Ale ty jsi taky nesmrtelný a chyběli by ti.“

„Bello, ale my jsme dva úplně odlišné druhy. Moje emoce a cítění jsou jiné, než tvoje.“

„Aha,“ hlesla a snažila se to absorbovat a pochopit. S těmi emocemi to ještě bude problém. Ale ke svému bratrovi očividně nějaký cit chovala a ten by neměl být daleko od lásky.

„Když mi bylo asi dvě stě let, potkala jsem na pláži upíra. Byl hrozný a málem mě zabil, protože chtěl můj ocas. Všichni mi pak vtloukali do hlavy, že jste opovrženíhodné bytosti a služebníci něčeho strašného. Vlastně máte být to nejhorší a nejděsivější, co po zemi chodí. A o pár set let později je jeden upír můj partner. To je vtipné,“ poznamenala a začala se smát. Zíral jsem na ni, a pak se dohodl sám se sebou, že u ní už se vážně nikdy nemůžu ničemu divit.

Leželi jsme na boku a dívali si navzájem do očí. Když mě chytila za ruku, celý ten okamžik mi přišel intimnější, než to, co jsme prováděli celou noc a ráno.

„Bello, víš, co je to láska?“ nedalo mi to a zeptal jsem se. Přimhouřila oči.

„No, to je ta věc… Já… To je to, co jsme dělali v noci,“ dostala ze sebe a já si povzdechnul. Vstal jsem a po pečlivé rozvaze vytáhnul z knihovny Romea a Julii. Výuka začíná.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pod hladinou - 11. kapitola: