Sedmnáctá kapitola Playboye nás zavede do potemnělého lesa, kde probíhá noční bojová hra. Enjoy!
30.05.2012 (07:30) • Barchetta • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 2822×
Playboy - Kapitola 17. Ploutev pseudotuňáka
Navzdory všem mým pohnutkám protestanta - jsem v lese. Uprostřed hlubokého, škaredého, děsivého lesa s baterkou, které nefungují baterky a už dvě hodiny hledám třetí stanoviště, u kterého se mám hlásit. Jo, jasně. Byla jsem ráda, když jsem našla ty první dvě, a to jen proto, že jsem šmírovala kohosi od nás ze třídy, než se mi z čiré, hloupé a ubohé soutěživosti ztratil někde v lesích.
„Hůůů!“ zahuláká pták ve větvích, a jak mává svými mohutnými křídly, sesype na mě trochu listí. Mám toho dost. Nehodlám čekat, až si mě splete s žížalou, a tak se natočím směrem ke světlu, které tuším jako východ z lesa a více než-li směle vyrazím.
Nehodlám jmenovat všechny kořeny, o které jsem se přerazila. Skutečně. Bohatě bude stačit ten poslední, ten nejmenší a nejvíc nenápadný, u východu z lesa, který chytl moji tenisku tak zákeřně, že jsem chvíli řvala, že mě sejmul lesní skřítek. Nesejmul, ale pokud nějakej slyšel ten řev, snad si na mě alespoň žádnej z nich nedovolí. Čekala jsem, že tím snad přivolám pomoc nebo tak něco. Ale nic se nedělo. Kromě dalšího hukotu ptáků jsem byla široko daleko jediná.
Kde jsou všichni? Kde nic, tu nic. Jen přede mnou se rozlévala neznámá část známého jezera. V hrůze jsem se rozhodla zkontrolovat svůj kotník, ve kterém mě nepřirozeně mrazilo.
„Auuááá,“ zařval z plna plic opět nějaký pták. Kotník byl obražený, jinak nic.
„Ty jseš strašně gramlavá!“ doplnil ptáka známý hlas, který mě v první chvíli vyděsil víc, než všechno lesní zvířectvo dohromady.
„A ty jako vždy šarmantní,“ usměju se sladce na příchozího Edwarda, abych nakonec stáhla rty do úzké linky. Nicméně už jsem nebyla sama - a to se počítá.
„Myslel jsem, že jsme si svoje role včera ujasnili, jenže to by sis nesměla přes noc přeformátovat hard-disc.“ Mrkl na mě kupodivu s jakýmsi vědoucným úsměvem a sednul si vedle mě do mechu.
Neprotestovala jsem. Veškeré úsilí jsem v tu chvíli vkládala do zprovoznění kanálu – „co se dělo včera“ a „o čem to tedy mluví“. Navzdory opakovanému procházení dokumentů jsem narazila na jediný, potencionálně odpovídající soubor. Archiv s názvem „akce Bella + Edward“ byl ovšem jak jinak, než-li zaheslovaný.
„Vidíš to?!“ přerušil mé myšlenky Edward náhlým výkřikem, a ukazoval kamsi do jezera, u kterého jsme seděli.
„Co, kde?“ podrbala jsem se na hlavě a zamžourala na klidnou hladinu.
„To je snad ploutev nebo co!“ hulákal ten pobuda vedle mě.
„No a?“ podrbala jsem se znovu, a pak jsem to uviděla. Nepřirozeně veliká rybí ploutev se v pravidelných intervalech a obloučcích nořila nad hladinu.
„Jestli jsou tam tak velký tuňáci, nechápu, proč jsme ještě nešli rybařit,“ podotkla jsem, protože jsem byla dlouho zticha a něco ze mě už vypadnout muselo.
„Ale, prdlajz tuňáci, Bello, co ti by tady dělali, nic takovýho jsem v životě neviděl,“ podrbal se na hlavě pro změnu Edward a zabořil zadumaně prsty do svého naštajlovaného účesu.
Slušelo mu to a ve mně se už po několikáté během dnešního dne rozlil nevysvětlitelný pocit něhy, který zásadně popíral moji potřebu si z Edwarda utahovat. Byla jsem ráda, že mě našel, a nejsem tu sama, a byla jsem ráda především proto, protože to byl právě on, s kým tu teď můžu sedět a kochat se krásou jakési divné, obří, rádoby tuňákové ploutve. A nebyla jsem ráda, že nemám sebemenší problém si tyhle pocity připustit.
„Edwarde…,“ kuňkla jsem. Můj tón ho zarazil, podíval se na mě a chytil můj hluboký zkoumavý pohled. Nevím, jestli jsme se na sebe kdy takhle podívali. Nevím, jestli se na sebe kdy takhle někdo vůbec podíval. A přísahala bych, že ani v Titanicu neměli Rose s Jackem lepší scénu. Bylo to omamné, vzrušující, lehce provokativní. Bylo to k pláči, bylo to k smíchu, bylo to plné emocí, které mě pohltily, jako toho pseudotuňáka jezero.
„Je ti něco, Bello?“ vytáhl Edward obočí a zkoumavě se na mě zahleděl.
A bylo to v tu ránu pryč. Nebo ne?
„Co se stalo včera, Edwarde?“ pokračovala jsem v kuňkání, protože bych už ráda měla jasno.
„Kdybych ti to řekl, nemělo by to to správný kouzlo. Na to si, Bello… budeš muset přijít sama.“ Usmál se na mě a řekla bych, že v tu jednu chvíli opětoval ten můj okouzlením nablblý výraz.
Jen chvíli, protože jsem ho políbila. Jen tak, bez varování, bez řečí… bez přemýšlení. Jakoby se nikdy nic nestalo, jako bych se nadobro zbláznila.
„Ejk!“ vyjekla jsem ve chvíli, kdy jsem se od něj odlepila, což nějakou tu chvíli trvalo. Rudá jako rajče jsem posbírala svých pět švestek a začala zdrhat pryč. Co jsi to udělala, ty náno pitomá?
„Bello!“ hulákal Edward a šinul se za mnou.
„Ejk!“ odpověděla jsem mu jediným zvukem, který mi šel přes pusu.
„Bello, stůj!“ chytil mě za paži a otočil směrem k sobě.
Zírala jsem na něj s vytřeštěným pohledem. Musela jsem být fakt úchvatná. Ačkoliv když nad tím přemýšlím, možná i jo, protože se na mě podíval a řekl: „Děkuju! Můžu ti to oplatit, prosím?“
A já řekla: „Ejk!“
« Předchozí díl
Autor: Barchetta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Playboy - Kapitola 17. Ploutev pseudotuňáka:
bude dalsia?????? je to super 
nejlepší, tvá povídka je úžasná, jak jedna z mnoha jsem také ráda, že si se nám opět vrátila, a my můžeme být poctěni tím, že čteme tvou povídku, senzace, nechybí mi nic, dokonalost
Ahoj, je mi moc líto, že jsem ti komentář nenechala u každé kapitoly, protože všechny by si to zasloužily. Akorát problém byl, že já jsem četla s tak zatajeným dechem a doufala, že se nedočkám konce, a tak se mi nějak povedlo na komentáře zapomenout. 
Tahle povídka se mi líbí už jen tím, jak je v podstatě obyčejná... Teď to vůbec neber zle, ale já nesnáším ty typy povídek, kde je Bella čarodějnice a Edward v půlce povídky přijde na to, že je poloupír nebo něco podobného. Proto myslím obyčejná - člověka až tak nezaujme nápadem, ale dokonalým zpracováním. Vtipné povídky miluju a sama se je snažím psát, ale mám takový pocit, že na tebe nemám a nikdy mít nebudu. 
Stává se opravdu jen málokdy, že u povídky chytnu záchvat smíchu a tady se ti to povedlo někdy i třikrát v jedné kapitole. To je obrovský palec nahoru.
Jsem hrozně ráda, že ses v tak úžasné povídce rozhodla pokračovat, protože co jsem viděla, tak o ni byl opravdu dost velký zájem a pořád je. Navíc je vidět, že tě to baví, není to odfláknuté, ale přitom tak úžasně odlehčené.
No nic, vypisovat ti tady superlativy by byla asi blbost a tebe by to určitě nějak nenadchlo, takže ti prostě jen svěřím jedno malé tajemství - jestli nepřidáš kapitolku co nejdřív, tak mě klepne. 
A to bychom samozřejmě nechtěly, že ano?
Prostě paráda... 
před rokem jsem Playboye četla a nasmála jsem se fakticky moc. 
Teď jsem nespíš zestárla a moc se nesměju, ale stejnak tvoje povídka pro mě bude nejlepší tím, jak jsem se smála předtím. 
Výborně, vážně skvělé! Nemám ráda přímou řeč, ale u tebe mi to nevadilo. Ani si nevzpomínám, že by mi to vadilo předtím. 
Vážně skvělé, tleskám, bylo skvělé si časy, kdy jsem se smála, připomenout! 
a ja rekla Ejk... :D :D :D :D :D :D :D :D :D
Super.Takhle jsem se už dlouho nezasmála.Doufám,že nás nebudeš dlouho napínat a rychle přidáš další dílek ať se můžem zas po chuti zasmát.
vau, práve som prečítala celú poviedku. to je paráda
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!