Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Plamen naděje 8

Plamen naděje 8Další kapitolka.

8. Kapitola: Tak jo, platí. Nezapomeňte na mě, já to beru taky.

Bella:

Po zbytek noci se mi už nic nezdálo. Naštěstí. Byla jsem dost zmatená. Jako by mě ten sen chtěl něco říct, či naznačit. Asi jsem už senilní.

Ráno jsem se vzbudila sama. Rony si ještě pochrupoval a ze zdola se ozývaly nějaké zvuky. To bude asi teta.

Je neděle, takže žádné povinnosti. V koupelně jsem byla jen chvíli a zatím přemýšlela, co budu dnes dělat. Rozhodla jsem se ho celý strávit s Ronym.

Celý den jsme se hrozně bavili a domů se nám vůbec nechtělo. Na jednu stranu jsem byla ráda, že den se chýlí ke konci, protože tím se blíží škola a společný čas s Culleny. Ale domů jsme stejně musely. Já si ještě potřebovala připravit do školy a Rony měl hlad.

Spát jsem šla brzo, ale usnula jsem skoro hned. Už jsem ani nevnímala ten pocit, že tu někdo je a pozoruje mě. Už mě taky napadlo, zeptat se, jestli tu někdo není, ale když mi došlo, jak absurdní to je, tak jsem si to rychle rozmyslela.

Ráno mě Rony nemusel ani budit. Vstala jsem s předstihem. Mezitím, co jsem si vybírala kupičku oblečení, Rony se ještě rozvaloval v posteli.

Alice mi udělala z oblečení kupičky, abych prý ladila. Jednu jsem vzala. Byly ti nějaké kalhoty, tričko a mikina na zip, ale boty jsem si vybrala jiné. Dala mi totiž boty na podpatku. Říkala jsem jí, že je nosit nebudu, ale neposlouchala mě.

U školy jsme byli asi jako vždycky, takže to znamenalo, že ještě mám chvilku volného času. Rony ani nezastavoval a rovnou mě někam vedl. Předpokládala jsem ke Cullenů a taky že jo.

„Ahoj Bello, Rony.“ozvaly se jednohlasně. Musela jsem se začít smát, bylo to fakt vtipné.

„Ahoj.“pozdravila jsem je. Rony na pozdrav štěknul. Mám ho slušně vychovaného. Někdy mám pocit, že mi rozumí.

„Tak jaká byla neděle?“zašvitořila vesele Alice. Sice jí znám jenom týden, ale i za tu chvíli jsem poznala, že Alici zkazí náladu jen jedna věc a to, když vidí špinavé oblečení, nebo když nákupy odpadnou. Jinak má dobrou náladu nepřetržitě.

„Klidná. Snažila jsem se vzpamatovat z těch sobotních nákupů. Ještě teď mám natažený svaly.“postěžovala jsem si a udělala ze sebe chudinku. Snažila jsem se k tomu přidat i zmučený výraz.

„Ale tak strašný to být nemohlo.“bránila se Alice a ostatní se smáli.

„To říkej mému tělu a hlavně mým nohám.“zamumlala jsem.

„Hm, tak mám pro tebe takový návrh.“řekla opatrně.

„Na nějaké nákupy nepojedu alespoň roky.“řekla jsem skrz zuby. Ona snad neposlouchala, co jsem teď říkala.

„Nákupy s tím nemají nic společného.“řekla na obhajobu. Hm, tak co to na mě chystá.

„Tak o co jde?“zeptala jsem se nejistě.

„To ti řeknu na obědě, ale musíš říct ano.“snažila se mě nachytat. Jasně, řeknu ano a nohy se mi už nikdy nevzpamatujou.

„Ne!“řekla jsem provokativně.

„Ale Bello!“chopil se slova Emmet. Že by to nebyly nákupy? Holt risk je zisk. Doufám, že nebudu litovat.

„Ano.“povzdechla jsem si.

Za chvíli začne hodina, takže jsme se rozešli do tříd. Do oběda jsem neměla ani jednu hodinu s Culleny. To mi budou hodiny pomalu ubíhat a navíc jsem zvědavá, co na mě Alice chystá. Bála jsem se a těšila zároveň.

Díky bohu za přestávky. Můžu být alespoň s Culleny. Snažila jsem vytáhnout s Emmeta, co na mě Alice chystá, když nebyla poblíž, ale nechtěl mi nic říct. Ostatní taky mlčeli, jako hrob.

Spolužáci už překousli, že se Cullenovy se mnou baví, ale pořád to nechápaly. Edward byl jedinej volnej Cullen, takže byl středem terčem on. Hodně holky už to na Edwarda zkoušelo, ale on je všechny odmítl. Ani Alexandra neztratila naději. Edward už jí sice taky odmítl, ale ona se tak rychle nevzdá. Asi proto mě tak nenávidí. Nevadí ji, že se Cullenovy se mnou baví, ale že se Edward se mnou baví. Emmet mi jednou řekl, že mě nenávistně pozoruje. Chtě nechtě jsem se tomu musela zasmát. Ona mi má tak co závidět. Nevím, jestli si všimla, ale to já jsem ta, co ztratila v jeden den rodinu, zrak a chuť žít. Vůbec nechápe, co je to bolest a opravdová závist. Je tak majetnická. Myslí si, že nejhorší věc, jaká se jí kdy mohla stát je, že ji odmítl kluk. Je ubohá.

Hodiny pomalu ubíhaly, ale na konec jsem se dočkala vysněného oběda.

„Čauky.“řekl zvesela Emmet.

„Čau.“zamumlala jsem na zpátky.

„Alice, jsi tu?“optala jsem se, abych nemluvila na někoho, kdo tu není. Emmet by si ze mě dělal srandu, jak ho znám.

„Ovšem Bello.“upozornila se.

„Tak, co sis na mě vymyslela.“zeptala jsem se dychtivě.

„Ale budeš souhlasit.“ujistila se předem.

„Jestli to bude v mých silách.“slíbila jsem ji.

„Co kdybys o víkendu u nás spala. Byla by to taková dámská jízda. Takže platí.“vychrlila všechno na jednou. Tak tohle jsem nečekala. Ráda bych řekla jo, ale nevím, jestli mi to teta dovolí. Nikdy jsem nikam nechodila, tak by jí to mohlo být podezřelé a to nemluvím o Alex. Určitě tetě namluví další blbosti.

„Je to lákavé Alice, ale asi to nepůjde. Teta mě určitě nepustí.“omluvila jsem se smutně. Nikdy jsem nebyla na dámské jízdě.

„Copak ses už ptala?“řekla dotčeně. Pravda, neptala jsem se. Taky jsem se to dozvěděla až teď. Vypadalo to, že všichni čekali, co ze mě vypadne.

„Tak vidíš. Určitě řekne ano. Už se těším na víkend. Bude to paráda.“zajásala sebejistě. Někdy mám pocit, že mou tetu zná líp než já. Jako s tou halenkou. Byla přesvědčená, že se jí bude líbit a taky že jo. Někdy asi neuškodí mít pozitivní myšlení.

„Co, zkusit můžu.“přitakala jsem ji.

„Tak se mi to líbí.“prohlásila Rose. Zasmála jsem se a s Ronym a Edwardem jsem se vydala na další hodinu.

Na konci vyučování, jsem se rozloučila s Edwardem a šla domů. Přemýšlela jsem, jak tetu přemluvit, kdyby řekla ne. Nejsem v přemlouvání, ale dobrá. To bude menší problém. Třeba řekne ano. To zjistím za chvíli. Vždyť tam budou jenom holky a Edward říkal, že i jejich máma Esme. Kluci tam vůbec nebudou, tak je to neškodný. Možná se strachuju zbytečně. Třeba bude ráda, že vypadnu z domu. Alex, jak ji znám, bude někde trajdat s kamarády a ona bude mít dům pro sebe. Vlastě jeden kluk tam bude. Rony, ale ten se nepočítá.

Nervózně jsem otevřela dveře do domu a šla “okouknout“ situaci. Chtěla jsem vědět, jestli teta nemá moc dobrou náladu. To bych to odložila. Pozdravila mě a dokonce se zeptala, jak bylo ve škole. Jestli jsem měla šanci na kladnou odpověď, bylo to právě teď.

„Mohla bych tě o něco poprosit.“zeptala jsem se nejistě. Přála jsem si, abych to už měla za sebou, tak jsem začal bez jakýchkoliv okolků. Ale proč se vlastně bojím. Jsem už dospělá. A navíc, když Alexandře dovolí mnohem víc, proč bych nemohla na dámskou jízdu.

„Co potřebuješ?“zeptala se na rovinu.

„Alice a Rose mě pozvaly, abych u nich přes víkend spala. Byla by to dámská jízda a byla by tam s námi i jejich máma. Kluk se tam ani neobjeví, přísahám. Mohla bych tedy u nich spát?“mluvila jsem rychle, abych neztratila odvahu.

„Dámská jízda, jo? Tak se zeptáme Alex, jestli nechce taky.“ Odpověděla a já se proklínala, že jsem se na něco takového ptala. Ani nečekala na moji odpověď a už Alexandru volala dolů. S velkým remcáním na konec přišla.

„Isabella bude o víkendu spát u svých kamarádek. Chceš jít s ní.“začala teta.

„Nemám zájem a u koho, že?“řekla otráveně, ale pak jakoby jí došlo, u koho bych mohla spát.

„U Cullenů.“potvrdila teta.

„To beru.“přijala Alexa nabídku a mě tím vzala vzduch z plic. Že by se taky někdo zeptal mě, to je ani nenapadne.

Tak a mám po dámský jízdě. Alice a Rose, Alex moc nemusí. Nebudou mě tam chtít, když jim do domu naverbuju tu proklatou Alexandru.

„Ale já nevím, jestli Alex bude moct.“snažila jsem se ještě zachránit tuhle situaci.

„Proč si to myslíš? Alex, ty se s Culleny nebavíš?“zeptala se teta a vypadalo to, že ji to opravdu zajímá.

„Ale… ale ovšem, že se s nimi bavím. Jsou to mí velcí kamarádi. Ve škole s nimi trávím každou minutu.“zalhala Alexa na jedničku.

„Tak to žádný problém není, ne Isabello?“zeptala se šťastně teta, jako by měla radost, že mi ubližuje.

Místo odpovědi, jsem hlavou zakývala na souhlas a vypařila se z místnosti.

„Rony, proč to tak vždy musí dopadnout? Nemůže být někdy štěstí na moji straně? A já se tak těšila. Ani jsem nevěděla, jestli to dopadne, ale stejně si moje mysl vytvořila obrázek mě u Cullenů. Taky jsem chtěla poznat Esme. Proč se ale divím, že? Alexandra nemohla propást šanci, vtírnout se ke Cullenům. A co když se jim zalíbí a mě si nebudou všímat? Nesnesla bych ztratit i je.“vylila jsem si srdce Ronymu a skoro začala brečet. Ne. Žádný pláč. Stejně mi ničemu nepomůže.

Po zbytek dne jsem jen ležela na posteli, nebo si nanejvýš došla na toaletu. Ani na večeři jsem neměla chuť, když jsem si představila, že bych Alexu měla tak blízko sebe. Ani nevím, kdy jsem usnula, ale najednou mou mysl zaplavila tma a já už nad ničím nepřemýšlela.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Plamen naděje 8:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!