V téhle kapitole, na konci, vás asi nemile napnu, ale budete překvapeni, jak se to vyvrbí...
15.04.2010 (12:45) • AnneCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 804×
2. kapitola
Tak, moje povaha průseráře opět promluvila. První den ve škole a já přijdu pozdě. Alespoň se vyhnu trapným výstupům na parkovišti. Ženská v kanceláři mě nejdřív sjela pohledem od hlavy až k patě a pak nasadila falešný úsměv.
„Přejete si něco?“ zeptala se pohrdavým tónem. No, už to začíná.
„Jo, jsem Isabella Swan. Nová studentka,“ napodobila jsem její tón.
„Ach ano, tady máte papíry, dejte je podepsat profesorům a pak je sem doneste.“
„Díky, naschle.“ Rychlým krokem jsem vyrazila přímo na… na Angličtinu. Učitel už tam byl. S chabými výmluvami proč jsem přišla pozdě mi odškrábl papír a poslal mě sednout do zadní lavice. Jen pro jistotu jsem nasála trochu vzduchu nosem, jestli tu není někdo příliš voňavý, jednou se mi to stalo, ale do nosu mi narazil ten sladký pach upírů. Konečně jsem je uviděla. Holka a kluk, jeden zrzavější než druhý. No prostě páreček upírků, kteří mají dost slušnou šanci, že z nich ještě dneska udělám dvě hromádky popela. Sledovali mě neskrývaně nenávistným pohledem a já jim ho s radostí oplácela. Seděli v předposlední lavici a já neměla jinou možnost, než si sednout za ně.
S povzdechem jsem pustila tašku na zem a rozvalila se na židli.
„Co tady dělá Edwarde?“ zašeptala ta holka k tomu klukovi. Pravděpodobně má dost malé IQ, jestli si myslí, že ji neslyším.
„Nevím, neslyším její myšlenky!“ zamumlal nazpátek. Tak čtenář mysli? Tak já si ze všech měst na světě vyberu zrovna to, kde se schovává ten Cullenovic uprchlík.
„Pomlouvejte mě tišeji, Cullene. Možná jste si nevšimli, ale mám uši,“ zasyčela jsem na ně. Edward jen povytáhl jedno obočí. Protočila jsem oči a dál si jich nevšímala.
Dopoledne probíhalo v pohodě. Když jsem potkala ty dva, vzájemně jsme se propalovali pohledy a jinak se neřešili. Pár lidí se, se mnou, pokusilo spřátelit, ale já je odpískala ještě dřív, než se stihli představit. Na obědě bylo plno, žádný stůl nebyl volný a tak jsem radši, než - li sedět s lidmi nebo s těma dvěma, odkráčela se svou porcí blafu a vyskočila si na parapet u okna. Všichni po mě pokukovali, ale já si jich nevšímala a radši dělala, že něco převaluji v ústech. Když jsem „dojedla“ vydala jsem se na další hodinu. Teď by to měla být biologie. Jen co jsem vešla do třídy, zasténala jsem.
„To mi děláš naschvál!“ pronesla jsem směrem ke stropu. Nejen, že si budu muset sednout vedle zrzka, který tu náhodou neměl zrzku, ale učitel mě ještě nutil, abych se představila.
„Jmenuji se Isabella Swan a je mi 17 let. Táta mi zemřel, když jsem byla malá a pár měsíců po něm zabil mámu nějaký chlápek. Potom mě vychovával… strýc, ale… nepohodli jsme se, a tak jsem se odstěhovala sem z… Anchorage.“ Naštěstí mě učitel víc netrápil a poslal mě sednout si ke Cullenovi.
„Kdo jsi a co tady chceš?!“ zavrčel na mě můj soused.
„Taky mě těší! Si slyšel, ne? Nebo ti ta barbína z toho vašeho šeptání naplivala do ucha?“ vrátila jsem mu stejným tónem. Jenom na mě zavrčel. Strčila jsem ruku pod lavici, aby na ni viděl jen on a nikdo z lidí. Luskla jsem a na chvíli si z ruky udělala zapalovač. V dlani mi hořel malý plamínek.
„Být vámi, o nic bych se nepokoušela. Zabíjet takové, jako jste vy mě vždy bavilo.“ Jen němě přikývl a stále vykuleně hleděl do plamenů.
„Swanová, Cullene, co to máte pod lavicí?!“ zavřeštil profesor a už letěl k nám.
„Nic!“ pronesla jsem nevině a zvedala ruce do vzduchu. Cullen vedle mě nasadil nevinný ksichtík. Učitel si nás měřil nedůvěřivým pohledem, ale nakonec se otočil a začal psát zápis na tabuli.
„Jestli Tanye ublížíš…“ začal. Pochopila jsem, že Tanya bude ta zrzka.
„Tak co? Půjdeš žalovat Carlisleovi?“ zasmála jsem se. Tenhle frajer mě začíná štvát. V tomhle městě je místo jen pro jednoho upíra a tím jsem já. Ještě dnes se ho zbavím. Už dlouho jsem si nezabojovala jen tak, pěstmi. Tedy, pokud tam bude mít barbínu, nebudu riskovat a radši je zapálím na začátku.
Jen co škola skončila, vydala jsem se domů. Oblékla jsem si světle modrou teplákovku, tenisky a vydala se ven. Něco mi říká, že Cullen dnes půjde na lov sám. A jako obvykle, nespletla jsem se. Za chvíli jsem spatřila jeho záda. Jakmile mě uslyšel, otočil se.
„Co tu chceš?“ zeptal se.
„V tomhle městě je místo jen pro jednoho z nás. Pro mě!“ zavrčela jsem a skočila po něm.
Autor: AnneCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Pitomý plán 2. kapitola:
Ahoj zaujala ma táto poviedka a rada by som sa dočkala pokračovania... Viem že sú od pridania poslednej kapitoly už 4 roky... Lenže dnes objavila túto poviedku a strašne ma zaujala...
Ak ju nechceš vydať na tejto stránke neposlala by si mi pokračovanie na môj e-mail vejush.k@gmail.com
Ps: Si skvelá spisovateľka takže máš môj obdiv
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!