Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Personal sun for Bells: 6. kapitola: Jacob

n+p


Personal sun for Bells: 6. kapitola: JacobBella je na návštěvě u Jacoba. Jak tráví společné odpoledne? Skončí možná trochu smutně, každopádně si myslím, že aspoň na chvíli si ho naši přátelé užijí. :)
Bree

EDIT: Článek  neprošel korekcí

Procházeli jsme se společně po pláži a já se cítil trapně. Pořád myslím jen na to, co budeme dělat, až se zase uvidíme, a když přijede, nemám absolutně žádný plán. A pak tu chodíme podél břehu jako trubky. Konec konců, no a co? Nejde v závěru jen o to, abychom spolu trávili čas? Jakkoliv? Tohle přeci chce. Tohle oba chceme. Letmo jsem se na ni podíval, jak jde vedle mě po rozpáleném písku a dívá se sama sobě pod nohy. Od té chvíle, kdy zmínila tu věc o údajných medvědech, moc nepromluvila. I mně tím dávala čas přemýšlet.

Pořád jsem měl před očima tu stopu v hlíně, kterou jsem viděl ráno v lese. Pokud je to všechno pravda, ať to zní jak chce šíleně, spousta věcí by se tím vysvětlila. Proč Sam a další z mých přátel najednou prošli takovou změnou a proč už jim tolik nerozumím. Vysvětlovalo by to i ty „medvědy“, kteří dělají starosti městu. Protože by to nebyli medvědi. Byli by to vlci. Obrovští vlci. Byli bychom to my, Quileutové. Měniči. I když to zní vlastně moc krásně a majestátně, zakazoval jsem si na to myslet.

Podívej se na to realisticky, Jakeu, pomyslel jsem si sám k sobě. Ta stopa nebyla nic jiného než pár dolíků v zemi příhodně u sebe. Táta vždycky miloval naše legendy, no ne? Prakticky jimi žije. Není divu, že se to snaží vecpat do hlavy i tobě. Znělo to dobře.

„Na co myslíš?“ Bella se na mě dívala s opatrným úsměvem na rtech. „Takhle tě neznám, Jakeu. Vždycky se jenom směješ a dneska jsi takový… zaražený. Není ti nic?“

Překvapeně jsem povytáhl obočí. Ona o mě měla starost! Jistě, proč by neměla mít? Jsme přátelé, je samozřejmé, že má o mě starost, ale i tak mě to příjemně zahřálo u srdce. Zavrtěl jsem hlavou.

„Na nic, neboj,“ snažil jsem se ji uklidnit. Zamračila se.

„Nelži. Poznám to na tobě.“ Kdyby jen věděla, jak moc si s ní o tom všem chci promluvit! Ale nejde to.

Ne že bych se bál podělit se s Bellou o historii našeho kmene, vždyť už jsem jí něco málo i řekl – ačkoliv to bych také správně neměl – ale nechtěl jsem, aby si s tím lámala hlavu, a navíc jsem opravdu neměl dobrý pocit z toho, že bych to měl roztrubovat. Bella se na mě ale upřeně dívala, věděla, že jí neříkám pravdu a jak ji znám, nepřestala by mne hypnotizovat pohledem, dokud bych jí neodpověděl. Musel jsem si rychle něco vymyslet.

„Tak dobře,“ povzdychl jsem si poraženě. „Chtěl jsem ti navrhnout, že bychom si mohli udělat hezký odpoledne u mě. Dva kamarádi se skvěle baví u filmu. Uděláme popcorn a budeme se cpát až k prasknutí. Jen jsem přemýšlel nad tím, že vlastně vůbec nevím, jestli na tohle jsi.“ No, něco jsem si prostě vymyslet musel. A filmové odpoledne s Bellou zní vlastně docela super.

Překvapeně se na mě podívala. „Odkdy ty jsi na polehávání před televizí?“

Od té doby, co před ní můžeme polehávat spolu, chtěl jsem nejdřív říct, ale pak jsem si to rozmyslel. Vždyť by to znělo až moc romanticky a my přeci nejsme pár. Kéž bychom byli, ale nejsme. A nebudu si nic nalhávat, i když je nám spolu skvěle, nezapomínám na to, proč se vídáme. Ne proto, že bych jí tak moc chyběl. Ne proto, že by se mnou snad chtěla randit. Ne, vídáme se jen proto, že to bolí tolik, že nedokáže být sama. Jsem tu pro ni jen z toho důvodu, abych jí byl oporou v těžkých chvílích. Třeba jednou změní názor, jasně, ale vím, že je na to ještě brzo. Znám ji a vím, jak moc Cullena milovala. Vím, jak moc jí ublížil. A vím, že po ní nemohu žádat, aby zapomněla.

„Vždycky jsem měl filmy rád, Bello,“ řekl jsem a pokrčil jsem rameny. „Jen jsem si říkal, že by to mohl být docela dobrý nápad. Tak co?“ Usmála se.

„Jasně, Jakeu. Moc ráda.“

Přišli jsme k nám. Billy byl s Harrym na rybách. Nejdřív jsem váhal, zda ji opravdu domů vzít, ale pak jsem si pomyslel, že pro ni to přeci nejsou schůzky s potencionálním přítelem, jsou to jen kamarádská setkání, kde se nikdo nemusí bát ani úplného soukromí, a nechal jsem ty myšlenky plavat. Bells konec konců neřekla ani slovo proti, i když zjistila, že máme dům sami pro sebe. Místo toho si to štrádovala do kuchyně, po chvíli řinčení našla velkou misku a vykoukla na mě zpoza dveří.

„Kde máš ten popcorn, Jakeu?“ zeptala se.

„Hned jdu pro něj.“ Přikývl jsem a šel do spíže. „Máslový, slaný nebo šunka se sýrem?“ zavolal jsem přes rameno.

„Máslový,“ odpověděla Bella bez rozmyšlení a já dokonce slyšel, jak si labužnicky olízla rty. Pousmál jsem se nad tím a vzal jsem máslový popcorn. Podle návodu vzadu na obalu jsem ho rozbalil a v papírovém pytlíku strčil do mikrovlnky na dvě a půl minuty. Ohlédl jsem se, když jsem slyšel pomalé našlapování na lině. Stála za mnou a oči se jí blýskaly. Trochu jsem si nebyl jistý, jestli je to radostí, že se vidíme, anebo jestli plakala. Každopádně jsem k ní udělal ty dva kroky, co nás dělily, a objal jsem ji.

„Už hezky voní,“ poznamenala po chvíli, když pořád ještě tiskla obličej do mého trička v objetí.

„Akorát tak pěkně smrdí, Bells,“ odpověděl jsem, trochu překvapený, ale pořád pohotový. „Potím se jako blázen.“

Odtáhla se, aby se smíchy neudusila, ale když jsem slyšel ty hýkavé zvuky, které z jejího krku vycházely, stejně jsem o její dech měl trochu obavy.

„Myslela jsem ten popcorn!“ dostala ze sebe mezi dalšími salvami hýkajícího smíchu.

Byl tak nakažlivý, že mi cukaly koutky, abych se taky nezačal řehtat na celé kolo. Za chvíli jsem to ale nevydržel, protože ona se ještě smát nepřestala – měla úplně záchvat – a smáli jsme se spolu. Uklidnilo mě až otravné pípání mikrovlnky, které upozorňovalo, že je popcorn hotový. A pak jsem si všiml, že Bella už se nesměje. Pořád vydávala hýkavé zvuky a tvář si zakrývala rukama, ale teď brečela. Nechal jsem popcorn popcornem a okamžitě jsem ji k sobě přivinul.

„Bello…“ zašeptal jsem jí do vlasů.

Byla trochu menší než já, trochu neohrabanější, trochu drobnější a já měl díky tomu pocit, že tu musím být pro ni, abych ji opatroval a chránil. Tohle mi trhalo srdce.

„Bello,“ zopakoval jsem znovu něžně její jméno. „Co se stalo? Neplač, Bells…“ Hladil jsem ji konejšivě po vlasech, tisknul jsem ji k sobě, a když jsem poslouchal její hysterické vzlyky, i mně stoupaly do očí slzy. „Povídej, co se stalo?“

„Já se smála,“ zavzlykala do látky mého trička.

Vzal jsem ji za ramena, lehce ji odtáhl a trochu jsem se skrčil na její výšku, podíval jsem se jí do očí a snažil se ji povzbudit svým zářivým úsměvem.

„Jasně, že ses smála, Bello!“ řekl jsem a nepřestával jsem se usmívat. „A tvůj úsměv je strašně nakažlivej! Je to super!“ Jasně, že jsem věděl, proč kvůli tomu brečí. Jen jsem to nechtěl být já, kdo to řekne nahlas.

„Je to poprvý,“ špitla a otírala si oči a nos do rukávů mikiny. Pomohl jsem ji svými palci, abych osušil všechny ty slzy, které jí stékaly po pláčem napuchlých, rudých tvářích. „Je to poprvý od tý doby, co Edward odešel. Co mě tu nechal. A… co jsem na něj na chvíli úplně zapomněla.“ Poslední větu spíše jen zašeptala, protože to byl ten hlavní důvod.

Začala znovu natahovat a já ji k sobě rychle přitiskl.

„Bello, Bello, Bello…“ šeptal jsem.

Chtělo se mi brečet nad zoufalstvím mojí Belly a řvát vzteky nad tím Cullenovic zmetkem. Měl jsem sto chutí si ho jet najít a rozmlátit mu tu jeho dokonalou tvářičku za to, co jí provedl. Copak ji vůbec nemiloval?! Copak jde nemilovat Bellu?! Kdyby ji miloval natolik, jak věřila, nikdy by jí nedokázal takhle ublížit! Trochu se ode mne odtáhla, zrak měla zavrtaný do podlahy a pořád si otírala slzy.

„Odvezl bys mě domů?“ zeptala se ubrečeně.

„To víš, že jo,“ odpověděl jsem se samozřejmostí a vůbec mi nevadilo, že z mikrovlnky se už dávno valí černý kouř a že to v kuchyni vážně nutně potřebuje vyvětrat.

Myslím, že jestli ta mikrovlnka nakonec chytne plamenem, a já bych se klidně vsadil, že chytne, Billy mě večer asi zabije. Bella si naštěstí i přes své zoufalství zachovala zdravou mysl a po cestě k autu stihla otevřít okno i dvířka mikrovlnky.

Za chvíli už jsme seděli v jejím červeném náklaďáčku a uháněli v něm z rezervace.

„Promiň, že jsem zkazila odpoledne,“ řekla Bella, když jsme se pak před jejím domem loučili.

„Netrap se tím, Bello,“ mrkl jsem na ni. „Nemám zůstat? Jseš v pohodě?“ Zavrtěla hlavou.

„Ne ne, já to zvládnu, Jakeu. Ale díky.“

Pokusila se o úsměv, ale moc jí to nešlo. Nakonec mě krátce objala a zmizela v domě. Smutně jsem se za ní usmál a pak jsem se odloudal k domovu. Musím tu kuchyni uklidit, jinak po návratu táty domů asi fakt odbije má poslední hodinka…


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Personal sun for Bells: 6. kapitola: Jacob:

 1
2. Petronela webmaster
23.03.2018 [19:16]

PetronelaMusím říct že to byla opravdu podařená kapitola. Rozhodla jsem se dohnat čtení cestou ze školy, tak snad to během půl hodiny zvládnu. Emoticon
Bells si uvědomuje že ji je s Jacobem dobře a že ji dokáže rozesmát, ale obávám se toho co bude až se začne víc řešit ta věc ohledně smečky... To Belle asi moc nepřidá.

05.03.2018 [12:50]

EmpressBomba! Aj keď smutné, tak svojim spôsobom krásne. Ďakujem za ďalšiu kapitolu Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!