Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pekelnice - 2. kapitola

07.07.2010 (19:30) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5255×

„Všichni se na nás dívají. Probereme to ještě později, dobře?“ Věnoval jsem jí autoritativní pohled.

Chvíli mlčela. „Dobře,“ souhlasila nakonec.

„Tak to bude hodně zajímavý manželství,“ zamumlal jsem si pro sebe, tak aby to neslyšela. Slyšela, že by upíří sluch?

„Máš pravdu, Jaspere. To rozhodně zajímavý bude," rýpla si. Dobře, jak chceš. Počkej o svatební noci, pekelnice.

2. kapitola – Svatební noc

M. Alice Brandon Whitlock

Je to tady. Svatební noc. Po naši malé taneční rozepři jsme spolu už nemluvili. Jasper se opíjel a já poslouchala manželské historky od vdaných žen.

Když jsem se přichystala na tu slavnou noc, přišel do pokoje. Ležela jsem v posteli v průsvitné noční košilce. Vůbec jsem se nehýbala, ale moje srdce bušilo jako o závod. Měla jsem strach, aby mi nevyskočilo z hrudi.

Jasper se začal svlékat. Páni! Měl tak nádherně vypracované tělo, na kterém byly malé jizvičky. Slyšela jsem hodně o jeho soubojích, když byl opilý, všechno ho prý dokázalo vytočit. Také jsem ale slyšela, že nikdy neprohrál.

Můj pohled směřoval od jeho rozcuchaných blond vlasů, dále přes široká ramena s dlouhou jizvou, která pokrývala skoro celé levé rameno, až k vypracovaným břišním svalům a místu jeho mužství.

Kolik už měl žen ve své posteli? Pomyslela jsem si. Určitě hodně, pokud pověst nelže. Chtěla bych o něm vědět víc, ale od něj. Chtěla bych slyšet skutečný životní příběh Jaspera Whitlocka.

Když se na mě podíval, začervenala jsem se. No tak, Alice, nebuď jak malá holka.

Zpozoroval moje rozpaky. Cítila jsem, že rudnu čím dál víc. Sama se divím, že to ještě víc jde.

„Máš strach?“ zeptal se.

„A – a – ano,“ koktavě jsem se přiznala. Radši.

„To nemusíš. Nejsem žádná zrůda. Budu opatrný.“ Přikývla jsem s hlasitým polknutím. Vždyť je to tak trapné, o tom mluvit.

„Víš to, co jsem řekl při našem tanci, nemyslel jsem to tak. Tak trochu jsi mě vyprovokovala svým přístupem,“ vysvětloval mi své jednání se zkoumavým pohledem. Měla jsem z toho dobrý pocit. Z jedné strany se mi líbilo, že ho to trápí a považuje za nutné mi to říct. Za druhé se mi ulevilo, nechtěla jsem, aby si našel milenku. Svou radost mu najevo však dávat nebudu. Svým malým kouskem já si nejsem jistá, zda-li to myslel vážně. Snad ano. Budu doufat.

„No, stejně je to fuk. Splníme své povinnosti, jak jsi řekl.“

„Pokud to bereš takhle, tak asi opravdu není co řešit,“ odpověděl mi. Opět jsem pocítila pocit úzkosti. Pocit, který mi dává najevo, že mezi námi nikdy nepůjde o lásku.

„Nemáme na výběr, Jaspere. Musím to brát z téhle stránky. Sami jsme si řekli své ano. Teď nemůžeme vycouvat.“ Co to bude za život, když ani jeden z nás k tomu druhému nic necítíme?

„Ne, to teda nemůžeme.“ Zasmál se pobaveně. Co je na tom zábavného?

Pomalým krokem se vydal ke mně. Díval se zprvu do očí, pak na rty a nakonec zkoumal svýma očima moje tělo. Zmocňoval se ho chtíč. Šlo to na něm viditelně poznat. Když došel až k posteli, chytil mě kolem pasu a posadil sobě na klín. Vyjekla jsem. Tohle jsem nečekala. On se tomu jenom zasmál. Hladil mě po vlasech. Dále postupoval rukou níž. Přejel mi po krku a letmo se dotkl mých ňader. Ty okamžitě zareagovaly. Bradavky stály v pozoru a čekaly na jeho další dotyk. Mým tělem projelo vzrušení. Celá jsem se chvěla. Začal mě líbat. Bylo to tak jiné. Ne jak při obřadu. Ze začátku mi jemně zuby okusoval mé rty. Vychutnával si je. Začalo mi mravenčit v podbřišku. Takové pocity jsem zatím nikdy necítila.

Omotala jsem svoje ruce kolem jeho krku. Odpověděl mi tím, že mi do pusy strčil jazyk. Copak se to má tak dělat? Ze začátku jsem nevěděla co a jak, ale rychle mě to naučil. Položil mě na postel a lehl si tak, že on byl nahoře a já pod ním. Zatímco mě líbal, přejížděl rukou po celé siluetě mého těla. Ve mně to probouzelo nové návaly vzrušení. Když jednou rukou přejel přes moje citlové místo, zalapala jsem po dechu a začala různě mávat rukama. Omylem jsem shodila svíčku, která stála na nočním stolku. Plamen svíčky chytl rohožku, která stála u postele.

„Jaspere! Hoří!“ vykřikla jsem.

„Do prdele,“ zaklel a začal hasit oheň. Když jsme to uhasili, Jasper se na mě otočil a řekl: „Kruci, pekelnice! Mohla si z nás udělat buřty,“ zasmál se. Jeho reakce mě vykolejila, ale začala jsem se smát s ním.

„Byla to tvoje vina!“ nařkla jsem ho. „Kdybys mi rukou nepřejel po… no… ty víš,“ zrudla jsem. Zase!

„Ne, nevím. Po čem?“ dělal nechápavého.

„Nenuť mě to říct, Jaspere Whitlocku,“ řekla jsem mu varovným tonem.

„Jo ták, paní Whitlocková! Ty myslíš, když jsem se rukou dotkl tvého intimního místečka.“ Koutky úst mu cukaly o sto šest a já se ponořila do mě známe červené barvy.

Všechno smrdělo kouřem. Otevřela jsem okno, aby se to tu trochu vyvětralo. No super, Alice , takhle to zkazit. Líbily se mi ty pocity, které jsem měla, když se mě dotýkal. Chtěla bych zas cítit jeho… Z mého snění mě vytrhlo Jasperovo povzdechnutí.

„Všechna romantika je v čudu, co?“ promluvil, když si sedal na postel. Nevěděla jsem, co mu mám na to říct. „Pojď ke mně,“ řekl a ukázal prstem.

Až teď jsem si uvědomila, že tu před ním stojím v té průsvitné košilce a on má tím pádem dobrý výhled. Váhala jsem, ale jakmile mi do hlavy pronikla vzpomínka na to, co jsme dělali, rozešla jsem se směrem k němu. Nastavil ruce a já se mu uvelebila v náručí. Opět mě začal líbat. Teď si však na postel lehl on a mě nechal ležet na něm.

„Hraj si,“ řekl mi a pohodlně se celou svojí výškou rozvalil po celé délce postele. Zpanikařila jsem. Nevěděla jsem, co mám dělat. „Poddej se tomu. Nech za sebe jednat tvoje potřeby.“ Poslechla jsem ho.

Začala jsem rukama jezdit po jeho dokonalé a svalnaté hrudi. Zavřel oči. Zřejmě mu to dělalo dobře. A mně vlastně taky. Dodal mi tím odvahu. Začala jsem rukama sjíždět níž a přitom jsem ho líbala. Když jsem rukou lehce zavadila o jeho vztyčený nástroj, zavzdychal mi rozkoší přímo do úst. To mě vybudilo. Chtěla jsem ten nástroj vzít do ruky, ale najednou se rozrazily dveře a někdo vešel dovnitř. Lekla jsem se a sedla na postel. Podívala jsem se po nově příchozím.

„Že já mám takovou smůlu," zamumlala jsem si pro sebe.