Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Péčko - 43. kapitola

19.11.2012 (08:30) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 5052×

„Já… mám něco na práci.“ To byla pravda, ale ještě před chvílí jsem si chtěl dát oraz. No, teď budu radši pracovat. Obrátil jsem se a chtěl zbaběle vycouvat. Ženské… Žahavé medúzy, co kolem chlapa obmotají svá silná chapadla a donutí dusit se i mě.

„Počkej,“ přikázala mi. Ten rozkazovací tón byl pro mě asi jako pro člověka rána elektrickým proudem.

I to byl jeden z důvodů, proč jsem se zastavil. Ale už jsem se k ní neotočil čelem. Moje kalhoty by to nepřežily.

„Isaacu, já chci s tebou spát.“

„Ty malá, pololidská zrůdo! Já tě zabiju!“ zavrčela na Olivii Nina, když vyrazila dveře a vrhla se jí po krku. Spadly spolu s pořádným šplouchnutím do bazénu. Kamení hned padalo ke dnu.

K hladině se vznášely další obláčky krve, ale tentokrát Oliviiny.

Podíval jsem se smutně na svůj oblek. Ten byl od Armaniho…

„Zatracený ženský. Já z vás budu mít smrt,“ zamumlal jsem a skočil tam za nimi dřív, než bude z Olivie marmeláda. Dostal jsem od ní Ninu, která se jí chystala urvat končetiny, když klečela na dně a ji držela jednou rukou pod krkem. Vyhodil jsem moji milou, roztomilou dceru z bazénu. Vyletěla deset metrů do vzduchu a zády narazila do stropu, kde s nimi vyhloubila díru. Dopadla obličejem na dlaždice na kraji bazénu. Zvedla se na nohy a vycenila na mě zuby, protože já už stál naproti ní, se zraněnou Olivií v náruči. Obě dvě se třásly jako osiky. Nina vzteky, Olivie nejspíš z šoku. Krev z jejích rukou kapala na podlahu vedle mě.

„Je to ještě dítě!“ zařval jsem na Ninu. Já byl na tyhle její excesy zvyklý, ale nikdy takhle nevyváděla kvůli patnáctiletým holkám, co se jim bouřily hormony.

Byla tak vzteky bez sebe, že mi ani nemohla odpovědět. Vydala ze sebe jen nervní vrčení přes zatnuté zuby. „Jdi se někam uklidnit a až budeš schopná mluvit, omluvíš se!“ Vykulila oči. „Mně za to, že jsem si právě zničil nový oblek. A ten strop a bazén opravíš sama!“ Ohrnula znechuceně ret, ale poslechla mě. Zmizela z domu.

Položil jsem Olivii na lehátko a přehodil přes ni její černý župan. Kvůli jejím zraněním, co měla na rukách a krku, jsem nešílel. Už jsem poloupíry viděl v akci. Hojí se přijatelně rychle. Navíc bych neměl šílet ani kdyby z ní zbyla ta marmeláda. A rozhodně jsem kvůli ní neměl řvát na Ninu. Kurva! Ještě se budu muset omluvit já.

Ať měla Nina sebemenší právo chtít Olivii roztrhat, já neměl právo na ni kvůli tomu řvát. Co jsem to za otce, když upřednostním pololidské dítě před vlastním, upířím?

„To jsi neměla říkat, když byla v domě Nina,“ šeptl jsem, když Olivie zamrkala, protože nabrala vědomí, které před chvílí zase ztratila. Nina jí pořádně třískla hlavou o dno. Kdyby neměla kůži na bázi naší, z jejího mozku je krvavá kaše.

„Naštěstí jsi tu byl ty, abys mě zachránil,“ odvětila beze špetky vděčnosti. Znělo to spíš pobaveně. Asi jí dala do huby málo, když ji má stále otevřenou.

„Nezachránil jsem tebe, ale Sebastiana před bolestí, kterou by mu tvoje rozdrcení přineslo,“ usadil jsem ji. Už mě vážně vytáčelo, jak mě pokaždé setřela ona, i když jsem starší o dva tisíce let.

Její krev voněla zvláštně. Ne lidsky. Byla sladká, ale s tím upířím tónem chuti.

Posunula se na rukou, které už se mlasknutím zhojily, když maso srůstalo. Následovalo třesknutí ocelové škáry a kůže se zase stala celistvou.

„Když to říkáš ty… Ale pořád to platí. To, co jsem řekla.“ No, to je skvělé. Ještě aby ze své žádosti o šukání se mnou upustila. To bych bral vážně osobně. A teď si nejsem jistý, jestli jsem to myslel jako ironickou poznámku.

„Jo… No, o tom si promluvíme. Maxmilian na tebe kašle a ty rosteš jak dříví v lese. Nakonec to zase zbylo na mě. Teď se jdi ale umýt a obléknout. Pak přijď do kanceláře.“ Vstal jsem a šel absolvovat tu samou proceduru, protože na mně ulpěl chlór a krev.

Šel jsem pomalu do koupelny, protože té to bude trvat, a já teď nedokázal myslet na nic jiného, než na ni a na její tělo.

Strhal jsem ze sebe ten perfektní oblek, co jsem si stačil vzít akorát na skákání do bazénu. Jí flanelové pyžamo sklouzlo po kůži. Otevřel jsem skleněné dveře sprchové místnosti, ona taky. Naše kroky začínaly být naprosto paralelní. Měl jsem pocit, že jeden z nás to dělá schválně. Anebo oba.

Pustil jsem na sebe vodu ze sprchové hlavice nade mnou, když jsem se pod ni postavil. Zvedl jsem svoji ruku k obličeji a skenoval její krev. Nakonec jsem si ji z dlaně, zápěstí a hřbetu slízal. Příjemná chuť. Ta extáze, kterou způsobovala lidská, v tom nebyla. Bylo to jen dobré. Ne velkolepé a nedostávalo mě to do transu. Od toho měla to božské tělo.

Usušil jsem se a shodil ze sebe ručník. Hodil jsem ho na věšák a přešel ke dveřím šatníku. Opět to udělala i ona.

Jen ať si na sebe nebere nic průhledného a těsného…

A já koneckonců taky ne. Krajky jsem teda neplánoval, ale možná bych měl vynechat něco, pod čím se rýsuje všechno, co by jí zabránilo vnímat moje rozmluvy.

Zatraceně, kdo vybíral všechny ty upnuté džíny a obleky?!

Vlastně jsem to byl já.

Vezmu si tmavší džíny a nebudu vstávat, abych jí nedal příležitost zírat mi na zadek.

Měl bych si na sebe natáhnout něco děsného a asexuálního, jenže nic takového jsem v šatníku neměl a navíc bych to na sobě nesnesl. Na módě jsem lpěl, a to nebylo žádné tajemství.

V kanceláři jsem se posadil do křesla za stůl chvíli předtím, než přišla. Samozřejmě udělala přesně opak toho, v co mé rozumné já doufalo. Kalhoty obepínající její boky. Odvrátil jsem pohled a díval se všude možně, jen ne na její stehna. Aspoň, že měla volný, smetanový svetr.

„Tak se posaď,“ vyzval jsem ji a pokynul jí k židli naproti, bez pohledu.

Už seděla. Dobré. Zraková dráha je čistá. Pokud nepočítám její velké, ledově modré oči.

„Takže, ty chceš se mnou spát. To je sice pěkné a já tě naprosto chápu. Taky bych se sebou chtěl spát. Což znělo pofidérně, ale myslím tím, že vím, co tě na mně přitahuje. Ale, Olivie, nemyslíš, že by sis měla najít někoho ve své věkové kategorii?“ nadhodil jsem klidně.

„Čtyřměsíčního kojence?“ zeptala se jízlivě.

„Takhle jsem to nemyslel a ty to víš, tak si nech ten sarkasmus,“ utnul jsem ji tvrdě. Takhle se akorát budeme točit v kruzích a na to já nemám čas. „Je ti asi patnáct, šestnáct… Už nějakou dobu to v tobě musí vřít. Chceš sex. Navíc jsi napůl dospívající upír. To je ještě horší, než nadržený, lidský teenager, co onanuje nad plakátem Pamely Anderson…“

„Neonanuju nad silikonem, ale nad tebou…“

„Olivie, dost!“ přerušil jsem ji dřív, než tu úchvatnou představu v mé mysli stačí rozvést. „Běž ven a někoho si najdi. Vyspi se s ním, a pak ho sežer. Tak je to nejlepší,“ doporučil jsem jí a doufal, že to tím ukončíme. Tohle bylo utrpení. Nejradši bych ji ohnul přes ten stůl. Protáhnul jsem si čelist, která mi mírně zavibrovala. Už jsem si tam tu ruku nechal a držel maxillu a mandibulu u sebe, abych hlasitě nezavrčel. Ale jestli mi to začne jít z hrudi, budu prozrazen.

Kdyby věděla, co se mnou dělá, byla by to voda na její mlýn. Na opravdu velké dva mlýny…

„Uvědomuješ si, že mám vážně pevnou skořápku? Já si najdu lidského chlapa a on tam dole narazí do betonové stěny. No, to bude nádhera,“ vypěnila. Měl bych odpovědět. Nechal jsem si ruku ústech a mumlal do dlaně. Úžasný a vybraný způsob komunikace.

„Teď už si to uvědomuju. Jsi celkem čerstvě objevený druh a tahle konverzace je premiéra, takže mě omluv, jestli nevím všechny podrobnosti. Tak ti seženeme upíra, se kterým se… vyřádíš. Mám jich po ruce stovky. Má být blonďatý nebo tmavovlasý?“ Zrzavou jsem nenabídnul, protože ty od té veselé příhody s Edwardem nesnáším. „Ze starověku, středověku, novověku? Submisivní nebo dominantní? Sadista?“ odříkával jsem ingredience, co by si na svém prvním představovala.

„Chci, aby byl jako ty,“ přerušila mě. Zastavil jsem se s rukou na telefonu, když jsem už čekal, že mi poví popis toho, kdo by to měl být. Konečně jsem sundal dlaň ze svých úst.

„Nikdo není jako já,“ zašeptal jsem.

„Já vím,“ hlesla, s očima doširoka otevřenýma. Chvíli jsme na sebe zírali, no, potom musela zamrkat. Já tu potřebu neměl, a tak jsem na ni dál bez hnutí zíral, jak vstává. „No, když mi nemůžeš dát to, co chci,“ zamumlala a šla ke dveřím. Ach můj bože, ten zadek mě dostane na dno mého sebeovládání. „Vlastně,“ ozvala se znenadání a obrátila se ke mně zase čelem, když si něco rozmyslela, „ten Christian celkem ujde.“

„Christian?“ dostal jsem ze sebe ztěžka. Náhle už jsem nechtěl Christiana pod svou střechou. Nerad bych, aby tu někoho dráždil. „To není dobrý nápad, Olivie. Teprve nedávno doběhla jeho roční, psychická proměna a učí se ovládat. Nemuselo by to být nic pěkného a pro dívku tvých zkušeností jemného,“ zaobalil jsem to, ale dal jí jasně najevo, že by ji mohl taky pěkně rozmrdat a u toho ještě zakousnout.

„Já ho zvládnu,“ slíbila mi sebejistě. „Tak ho zavolej. Vybrala jsem si.“ Mihnul jsem se k ní a sklonil hlavu, abych se jí díval zblízka do očí a ona konečně pochopila, co chtěl básník říci.

„Už jsem s patnáctiletými spal. Potom, co jich na škole ubylo tolik, že se rodiče báli posílat svoje princezny na vyučování, jsem vždycky ze školy odešel. Byl jsem skvělý magistr. A i když to ty děvčata nepřežila, stačil jsem postřehnout, co poprvé chtějí. Ale s upírem, který je tak krátce po přeměně, tě můžeme taky sbírat z postele smetáčkem a lopatkou. V tom lepším případě z toho budeš mít komplex a několik dní si nesedneš.“

„Ty bys byl taky takhle drsný?“ zašeptala a její dech, co ještě voněl po krvi, ovál můj obličej. Byl jsem osm centimetrů od jejích rtů, když ke mně zvedla bojovně bradu. Byla oproti mně tak malá. To mě vzrušovalo ještě víc.

„Záleží na tom, jak bys to chtěla. Po dvou tisících letech to zvládnu jakkoliv,“ přistoupil jsem na její hru. Idiot Dimitirij! Idiot Dimitrij! Nechá se chytit poločlověkem.

„Jak to máš nejradši ty?“

„Nejvíc se mi to líbí, když na konci zemřou.“

„A když šukáš upíra?“

„Ty nejsi upír.“

„A kdybych byla?“ Sklonil jsem se k jejímu uchu.

„Tak bys na to v životě nezapomněla,“ pošeptal jsem jí a s poslední slabikou jí fouknul na rameno ledový vzduch. Srdce v tempu křídel kolibříka se rozbušilo ještě víc.

„Hele, nechcete si tohle jít vyřídit jinam? Kdo to má poslouchat?“ zavrčel znechuceně a rozčíleně Maxmilian, když otevřel dveře. Udělal jsem od Olivie krok zpátky. Málem už to bylo. Nerad to říkám, ale ještě, že přišel. To snad poprvé v historii.

„Chci Christiana. Zavolej ho,“ přikázala znovu. Potlačil jsem zavrčení.

„Fajn! Christiane!“ zařval jsem, a to teda nebylo nutné. Celou dobu věděl, o co se tu jedná. Jenže já byl vytočený.

Plavá hlava se objevila mezi námi.

„Zde,“ oznámil. Zvedl jsem obočí.

„Nemusíš říkat, že jsi tu. Já tě přece vidím a cítím. Tahle s tebou chce přijít o panenství, tak jděte někam na rande nebo kam to vy děti dnešního tisíciletí chodíte,“ zamumlal jsem rychle a strčil mu do ruky klíče od nového Lamborghini.

Christian se podíval na Olivii a usmál se. Ona se dívala na mě, jak se tu co nejtišeji vztekám.

„Ano, je mi jasné, že ti to, Christiane, není nepříjemné, tak se nemusíš usmívat jako idiot. Můžete jít,“ řekl jsem ostře. Maxmilian se jim postavil do cesty.

„Ty ji s ním chceš nechat jít?“ zasyčel na mě, ale měřil si Christiana.

„Tobě do toho nic není! Nejsi můj otec!“ sykla na něj tvrdě a nenávistně Olivie. Čapla Christiana za ruku a odvedla si ho pryč. Maxmilian zůstal štronzo. Vypadal, že ho to dostalo. Potom se mu rozostřily oči a otřásl se.

„Vítej zpět, můj synu. Tvá dcera před chvílí odešla, aby byla deflorována,“ zamumlal jsem nervně a šel si sednout zpět za stůl. Padl jsem na křeslo naštvaně celou svou kamennou vahou. Ale bylo vyztužené ocelí, takže jen tiše zaprotestovalo. Ale ještě něco mě nasere a já ho rozmlátím.

„Cože?“ zařval na mě Sebastian.

„Slyšel jsi,“ odvětil jsem a vyťukával do opěradla prsty melodii jménem - Mám vztek.

Sebastian vypadal jako člověk před infarktem, no, hned na to se zopakoval výmněný se proces.

„To bylo rychlé,“ usoudil Maxmilian, když zjistil, že stále stojí na stejném místě a ve stejném čase.

„Gratuluji. Právě ses stal druhou věcí, co mě nasrala,“ zavrčel jsem a hodil po něm to křeslo celou svou silou. Ocel se při nárazu do jeho diamantového těla rozlámala. To je teda kvalitní. Aspoň ho to povalilo na zem.

Přitom mi docvakla odporná skutečnost, že mě to s Olivií nejen štvalo, ale taky mrzelo. Litoval jsem toho, že jsem ji s ním nechal jít.

Je to jen sex. Můžu ji mít přece potom.

Ale já nechtěl, aby na ni šmatlal ještě někdo jiný.

Třikrát, a pak ještě jednou – kurva!

Celou noc jsem pak seděl v pracovně na té druhé židli, kam si sedali hosté. Civěl jsem do prázdna a snažil se srovnat s faktem, že mě ta pololidská medúza dostala. Bylo mi ze sebe zle. Odkdy já mám tu potřebu sedět v pracovně nečinně? Jen se utápět ve vlastní lítosti nad tím, že jsem o ni přišel? Mám milion věcí, co můžu zařizovat.

Ale ne. Já tu prostě budu sedět a zoufat si jako idiot. Navíc se Nina ještě nevrátila. To je dobře. Aspoň mě neuvidí v tomhle stavu, co se mi hnusil.

Po druhé ráno jsem zaslechl kola, co odbočily z dálnice na silnici, která vedla jen sem. Stál jsem u okna a zíral na pozemky. A je to. Co jsem si nadrobil, to právě teď přijíždí.

Christian zastavil před hlavními schody – přímo mně pod oknem. Vystoupil a šel otevřít dveře Oliviii. Usmívala se od ucha k uchu, zatímco můj výraz byl kyselejší a kyselejší. Když se jí poklonil a políbil jí hřbet ruky, byla ze mě kyselina.

Olivie vyšla schody a Christian zapadnul zpátky za volant, aby odvezl auto do garáže. Neodolal jsem a šel hned za ní, abych viděl, jak teď vypadá, když už je z ní ta žena.

„Tak? Jaké to bylo?“ zeptal jsem se, když jsem se postavil tiše za ni. Nadskočila, ale po chvíli se otočila s klidným úsměvem. Vypadala pořád stejně překrásně.

„Byla to soulož století,“ odvětila. Ohrnul jsem ret.

„To sis vymyslela,“ vyplivl jsem. Založila si ruku vbok.

„Vážně?“ protáhla teatrálně. „A na to si přišel jak?“

„Naprosto elementárně, Olivie. Ty jsi byla panna. Nemohlo to být skvělé a ani perfektní. A už vůbec ne se skoro ještě novorozeným upírem.“

„Hojím se rychle… Počkej. Ty snad žárlíš?“ zeptala se. To by docvaklo ale i absolutnímu debilovi.

„Na tebe? Prosím tě. Měl jsem princezny, královny a modelky ze všech zemí světa. Víš, kdo byla Kleopatra Egyptská? Já ano. Šukal jsem ji. Tak proč bych žárlil na tebe?“

„S tou Kleopatrou?“ vydechla. Protočil jsem oči a obrátil se k ní zády s tím, že se půjdu nějak ven vybít. „Nespala jsem s ním!“ křikla za mnou. Zastavil jsem se. „Byli jsme v kině, ale nic nebylo.“

„Proč ne?“ Otočil jsem se k ní zase čelem. Konečně si sundala tu masku, co nosila. Sice se mi líbila, ale upřímnost mám mnohem radši.

„Naznačil jsi, že poprvé chceme něco výjimečného. Měl jsi pravdu. A já to chci poprvé s tebou, protože ty nejsi jen výjimečný. Ty jsi ten nejúžasnější chlap na světě,“ řekla mi napjatě. Takhle šťastný a blažený jsem se dlouho necítil. Popošel jsem k ní.

„Jsi si jistá?“ zeptal jsem se. Odkdy se jich před tím ptám ještě na to, jestli si jsou jisté?

„Ani si nedovedeš představit, jak moc jsem si jistá. Tebou, sebou, námi. Vím přesně, co chci.“

Položil jsem ji jemně do postele, protože je napůl člověk a panna. Panna, na které mi začalo příliš záležet. Chtěl jsem, aby měla ten komfort egyptské bavlny a tepla. Aspoň pod sebou, když ne na ní.

Konečně jsem se s ní mohl líbat a poznat, jak chutná. Chtěl jsem ale vědět, jak chutná i jinde.

Nevěděl jsem, co z ní stáhnout trýznivě pomalu dřív. Jestli svršek, anebo ty těsné kalhoty.

Koukala na mě těma doširoka otevřenýma, blankytně modrýma očima, když jsem se z ní zvednul. Prsty jsem chytil lem svetru u jejího krku a zvolna jí ho podélně roztrhnul od klíčních kostí k pupeční jamce. Nadzvedla se a stáhla ten kus vlny ze sebe. Jakmile se položila zpátky, podprsenka jí z hrudníku sklouzla, když jsem nepostřehnutelně vystřelil ruku a rozepnul ji. Bylo to její poprvé. Nechtěl jsem to z ní hned servat.

Ty prsa vážně miluju. Jakoby by byly na chvíli celý můj svět. Svět chlapa totiž není moc rozsáhlý. Jsou tam jen dva kopce. A údolí. Nikdy se neztratíme.

Položil jsem se mezi ně obličejem, a pak je zlíbal. Nemohl jsem se toho nabažit. Přitom mě vískala ve vlasech, a to bylo dokonalé spojení.

Na chvilku jsem zase přeběhnul k jejím rtům, abych se jim připomněl. Přitom jsem jí povolil knoflík na kalhotách a ona mi roztrhla košili na zádech, aby mě jí zbavila. Ona trhat může.

Znovu jsem se z ní zvednul a zaháknul jí prsty za lem kalhot na břiše, zatímco ona si měřila moje tělo. Cítil jsem na sobě její lačné oči, které hořely nedočkavostí. Ale viděl jsem tam i to, co jsem u Olivie ještě neviděl a asi už ani nikdy neuvidím, když jsem ji tu takhle měl pod sebou. Totiž stud.

Stáhnul jsem jí kalhoty z boků po plných stehnech až ke kotníkům, kde jsem je vzal a hodil někam za sebe. Natáhla se pro má ramena a přitáhla si mě pevně k sobě. Spojil jsem s ní znovu rty a detailně jí prozkoumával jazykem ústní dutinu, když jsem se s ní překulil tak, aby mi seděla na klíně. Přejížděl jsem jí rukama po zádech, stehnech a zadku, potom, co se na mě hrudí natiskla a líbala mě na krku. Zavrčel jsem. Na to, že to dělala poprvé, jí to šlo úžasně. Přejížděla mi špičkou jazyka po místě, kde byla spálená krční tepna, co se kdysi proměnila na žulový vlasec.

V mých pažích byla Olivie ještě menší, než se vedle mě zdála. Sevřel jsem ji, aby mi byla co nejblíže. Ještě těsnější blízkosti dosáhnu, až splyneme v jedno tělo. Ale nejdřív jsem jí chtěl dopřát tu rozkoš orgasmu, protože jsem si nebyl jistý, jestli se při styku samotném může udělat. Lidské děvče kvůli bolesti a křeči z toho, že je nahé nebo co já vím, toho poprvé nedosáhne. Nechtěl jsem riskovat, že by si to neužila. Je poloupír, takže jak jsem říkal – kdo při premiéře ví, co přesně má očekávat? Ani nevím, jestli ten orgasmus bude lidský nebo upíří. Je v tom dost podstatný rozdíl a já jí vážně přeju ten upíří.

Překulil jsem se zpět nad ni. Stáhnul jsem jí to poslední, co na sobě měla, a rozevřel jí nohy. Sklonil jsem ústa k jejímu klínu. S tím orgasmem jsem sice myslel na ni, ale nakonec jsem z toho měl i něco já. Chtěl jsem přece vědět, jak chutná.

Hlasitě vydechla a sevřela přikrývku do pěstí, když jsem ji líbal tentokrát dole. Rukama jsem pevně obmotal její stehna. Nestačí to jen mechanicky lízat jako pitomou zmrzlinu. Chce to vroucné, dlouhé polibky.

„Panebože!“ Ne, jsem Isaac. Ale taky mi tak občas říkají. Chutnala sladce jako… K čemu jsem to měl přirovnat, když neznám nic jiného, než chuť krve? A jako krev nechutnala. Ale byla to delikatesa.

Stehna přitahovala v křeči k sobě, když to na ni začalo přicházet. Srdce jí bubnovalo tak rychle, že to znělo jako rotor helikoptéry. Vzepjala se hrudníkem ke stropu a vyřvala to ze sebe. Dopadla zády zpátky do zlatých přikrývek a já se posunul nahoru – k jejím rtům, aby okusila sama sebe.

Rychle jsem se zbavil kalhot, protože teď byla rozdrážděná na maximum.

Chytil jsem jednu její nohu a pevně si ji držel u boku. Byl jsem na její hraně. Vyděšeně mrkala a dýchala jako o život.

„Na tři,“ šeptl jsem. „Raz, dva.“ Lhal jsem. Na dva jsem ji prorazil. Kamenná část se skřípěním praskla a Olivie se mi zakousla do ramene, když vykřikla. Mě to nebolelo. Nebyla jedovatá, a tak jed nerozleptával moji tkáň.

„Kurva, do hajzlu!“ zavrčela přiškrceně. Ani jsem se nehnul, protože nejspíš ji to pořád dost bolelo.

„Jsi napůl upír. Bude tě to bolet intenzivněji.“

„Nehýbej se,“ zašeptala. Pevně svírala můj krk, na kterém byla zavěšená. Být v ní, nemoct se hýbat a nechat se sžírat jejím teplem byla mise jen pro odolné. „Už,“ hlesla u mého ucha, když se ozvalo opět skřípění, ale to regenerační. Samozřejmě jen na správných místech. Upíří panny nezůstávaly pannami po deflorování, protože upírům se vracelo jen to, co je posilovalo. Jako bytostem bez nohou končetiny po proměně dorostou, protože ty jsou v základní anatomické výbavě a opravdu nutné pro lov. Ale proč by potřebovala žena k lovu panenskou blánu – to nevím.

Poprvé jsem přirazil a Olivie se slastně usmála. Takže z toho bude mít všechno. To jsem rád.

Po skvělém sexu, kdy jsem se ale krotil, jsem s ní zůstal v posteli. Připadalo mi, že se bála, že z ní hned po orgasmu vyjedu, sbalím si fidlátka a odejdu, abych si zachoval tvář či co. Vážně jsem neviděl nějakou světobornou činnost v tom, že bych ji nechal samotnou. Není mi sto a nejsem žádný floutek, co si připadá jako poddajný idiot, když s ní zůstane v objetí.

Věděla, co jsem zač. Nepotřeboval jsem si vylepšovat portfolio.

„Tohle teď budu chtít dělat pořád,“ zamumlala unaveně.

„Až budeš upír, tak můžeš. Teď sotva udržíš oči otevřené,“ odvětil jsem nemilosrdně. Ale pak se usmál. Byl jsem uspokojen, pomlčka spokojen. Ležel jsem jí na prsou, protože ty jsem nechtěl opustit.

Sebastian bude mít velkou radost, až zjistí, že jsem mu defloroval dceru. Jako polehčující okolnost můžu říct, že to alespoň zůstalo v rodině.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Péčko - 43. kapitola: