Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padněte na kolena - 9. kapitola

5.Anup - Rosalie


Alex se rozloučí s Edwardem a v návalu radosti se rozhodne uspořádat procházku - sama. Na Forks padla tichá noc, ale i na tak klidném místečku se občas najde někdo, koho se můžeme bát.

Hlavou mi kolovaly myšlenky. Moment se zdál být dlouhý, ale bylo to sotva 5 vteřin, než jsem mu položila ruce jemně na hruď a rozhodla ho rázně odstrčit od svého těla a hlavně, od svých rtů, což mé srdce vážně odmítalo, ale hlava mi jasně říkala ,,NE!". Dosedl zpět na sedadlo, plynule, jakoby snad můj nesouhlas očekával.

Ve tváři se mu rýsoval nejistý úsměv. ,,Aha, jasně, chápu."
,,Tohle nebylo odmítnutí."
,,Bylo a dost velké."
Zakroutila jsem hlavou. ,,Potřebuju se rozhodnout." Poté jsem vylezla z vozu, zavřela dveře a on protestantivně odjel, ani mi neřekl ahoj.
Asi jsem urazila jeho mužské ego. Pousmála jsem se tomu, když jsem si promítala okamžiky v autě. Náhle jsem pocítila takové zvláštní pocity.
Návaly radosti, překvapená šťastnost a neuvěřitelný elán do života. Jakoby se mi snad rozjasnilo před očima, i když byla tma jak v pytli.
Měla jsem chuť se jít projít. Skákat do výšin a zpívat si. Což bych samozřejmě nikdy neudělala, mám svou hrdost a nejsem žádná střeštěná puberťačka. Teda, možná jsem, ale né taková.
Opravdu jsem vyšla se projít, ačkoliv před chvílí jsem padala únavou. Zapálila si cigaretu a procházela pod světly pouličních lamp.
Tiše jsem popotahovala a v té chladné noci, z níž mi po zádech běhal mráz, jsem šla čím dál tím dál. Nevím, možná mě něco táhlo. Bylo po půlnoci a já se neměla ani trochu k tomu, abych se vrátila zpátky domů. Kouřila jsem jedno cigáro za druhým, kvůli dlouhému dni a nervům, které jsem měla z Edwarda.
Na mou cigaretu spadla dešťová kapka. Zvedla jsem hlavu a po tváři se mi hnedle koulela druhá. Po rychlém rozpršení, se spustil slejvák jak z konve.
Samozřejmě, mou náladu to nezničilo. Ani jí neotřáslo.
V tichu se ozval jakýsi zvuk. Byl možná nepatrný, ale zdálo se, že je to mužský povzdech, nebo nějaký zvuk, přiněmž se člověk namáhá.
Protočila jsem oči, šla dál, nějaké dva lidi, co si to právě asi rozdávají, jsem neměla touhu potkat.
Náhle jsem ale ucítila pach krve. Zavětřila jsem a má zvědavost se jasně ozývala a zatemňovala mi racionální myšlení.
Popošla jsem a před špičky mých bot se linula červená tekutina. Podívala jsem se, ze kterého směru krev, míchaná s dešťovou vodou, teče.
Stál tam a naposledy zuřivě zabodl nůž do bezvládného, mužského těla, v němž jsem poznala Jack Morrisona, majitele místní restaurace. Vydal přitom ten samý zvuk, jako jsem slyšela nejdřív a myslela si, že je to dovádějící dvojka.
Zaraženě jsem pozorovala roztrhaného mrtvého muže, mahagonovou kaluž obklopující ho a neuvědomila si, že vrah mě nejspíše už zaregistroval.
V tu chvíli jsem myslela jen na tu mrtvolu, otcův kamarád, spolujezdící v autobuse, milý chlápek, který se mě ještě včera ptal, zda si dám hamburger se zelím, kečupem či hořčicí a jak se daří rodince.
Sám měl 2 děti a veselou manželku.
Od těla jsem přesunula pohled na pachatele. Na sobě měl černou mikinu, džínsy, kapucu nasazenou na holé hlavě, na které měl jakési černé tetování. Mířil na mě zbraní.
Nejdříve jsem si myslela, že je to nůž, tak jsem si s tím nedělala nějakou hlavu, ale než jsem se stačila rozkoukat,  ozval se výstřel a posléze i můj výkřik nečekané, prudké a tupé bolesti.
Má noha byla jako v ohni, pálela a mými kalhoty prosakovala krev a tekla čím dál tím víc. Dlaň jsem si položila na ránu. Mé schopnosti se vždy ztratí, když mám vážnější zranění, mé tělo se tak soustřeďuje jen na vyléčení rány.
Vypadal jak psychopat, nevěděla jsem přesně, co mám dělat, jen jsem se zvedla a kulhala k lesu, kde bych se mohla sebrat, nebo proměnit.
Šel za mnou, slyšela jsem jeho kroky. Zbraní mě praštil do hlavy a já ucitíla tvrdou a vlhkou zem, rukou si utírala mokrý obličej od potu a deště. Uhodil mě ještě jednou, čímž mi dokonale zpochybnil můj plán, plazit se dál. Poslední šance byla marná. Nabil zbraň.
Svět se mi točil, světlo rozmazávalo a v hlavě mi zněla jen slova, že je se mnou konec. Zmohla jsem se jen na zavření očí a očekávání bolestného konce.
Uklidňovalo mě pomyšlení na Edwarda, na Alici, na kluky, na Dianu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Padněte na kolena - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!