Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padněte na kolena - 8. kapitola

09.04.2010 (19:45) • LucilleDanion • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 840×

Lex:

  Pozorovala jsem ve zpětném zrcádku jeho zamyšlený výraz. Od černých skel jeho brýlí se odráželi stromy, silnice, patníky a vše, co se nacházelo na cestě před ním.
  Vypadal andělsky klidně, a možná ani nevnímal Alici, jenž mu vyprávěla jakýsi zážitek z minulého nakupování a neustále ho uklidňovala, ať se neobává, že vše bude v naprostém pořádku.
  Chvíli jsem nevěděla, o čem mluví. Možná o mně. Ale proč by se bál o mě? Vždyť jsem vlk.
  Alice se zaradovala, dorazili jsme totiž na místo. Edward nás vyhodil rovnou na náměstíčku a má upíří kamarádka navrhla, abychom začaly bez Rose.
  Táhla mě za sebou, vcelku jsem se uvolnila, když tam nebyl Edward. Vyprávěla jsem jí o klucích, i o Dianě, o mém dětství či o nepravých rodičích.
  ,,Co dělá tvůj otec?"
  ,,Má řetězec obchodů s nějakým nářadím po celém státu. Proto není tak často doma."
  Alice mi na oplátku povídala o Jasperovi, jak spolu začali chodit.
  Docela jsem jí záviděla tu její lásku, na první pohled a zároveň na celý život.

 ***

  Alice zazvonil asi po hodině mobil. Došla jí zpráva, v níž bylo, že Rose se nedostaví. Potřebovala cosi zařídit s Emmetem. Alice mě ujišťovala, že to není kvůli mně a Rose se prý i docela těšila.
  ,,Řekni mi, proč tak moc chceš poznat mě a né třeba Dianu, nebo kluky?"
  Zakřenila se, vybírajíc nějaký pěkný kousek ve velkém regálu. ,,No... Edward mě zabije."
  ,,Cože?"
  Vytáhla tričko na ramínku a kriticky ho měřila. ,,Já vím, co mezi tebou a Edwardem je. Edwarda zbožňuju, chci poznat holku, kterou zbožňuje on."
  Mírně jsem se zasekla a přemítala slova, které mi právě řekla. Jako nic jsem vzala nějaký pásek, který mi byl sympatický a zkusila ho okolo pasu. ,,To, že řekl?" optala jsem se nenápadně.
  ,,Prosím tě, Lex. Pro rodinu je to fenomén, jsi první děvče, které Edwarda zajímá. To bude asi tou tvou prudkou povahou."
  ,,Ehm, díky."
  Popadla asi 5 kusů oblečení, nedočkavě běžíc do kabinky. Před kabinkami se rozkládala červená pohovka. Chvíli jsem počkala, jelikož byla obsazená a pak jsem se na ní unaveně a uchozeně roztáhla. Alice si vlezla do zkoušecí kabinky rovnou přede mnou.
  ,,Viděla jsem tě v budoucnosti, jeho budoucnosti. Řeknu ti, Lex, on se jenom bojí udělat první krok, ale mluví o tobě v jednom kuse. Teda, celá naše rodina."
  Mírně se mi zatočila hlava. Nemám moc v oblibě být středem pozornosti. A teď si o mě povídali upíři, tedy, byla jsem jejich hlavní téma, jak to vypadá.
  ,,To je… povznášející," utrousila jsem mírně kysele.
  ,,Neboj, mluví se o tobě kladně. A když Emmet vtipkuje, nemyslí to vážně," vykoukla z kabinky, poté se vynořila celá a ukázala mi nádherně padnoucí tričko. ,,ale Edward o tobě mluví strašně hezky. Co to tričko, ujde?"
  ,,Sedí a sluší. Proč mám takový pocit, že ti sluší všechno?"
  ,,Ale jdi ty," rozesmála se a bylo vidět, že jí to potěšilo.
  Slunce se zhouplo z oblohy, červánky lemovaly téměř celý obzor. Vypadalo to nádherně, další důvod pro Aličino nadšení.
  ,,Víš,co se říká?"
  Usmála jsem se. ,,Co?"
  ,,Že když jsou červánky, byla prolita krev."
  ,,To je každý den."
  ,,Hm... pravda," přikývla, křeníc se.
  Seděly jsme na lavičce, před jakousi fontánou a pozorovaly nebe. Alice mi vnutila zmrzlinu, prý je to hrozná romantika.
  ,,Edward by tu měl být každou chvíli," informovala mě, prohrábla si své dokonale upravené a hnědé vlasy. Před námi byly složeny tašky. Rapidní většina byla Aličina.
  Vyčerpaně jsem vydechla. ,,Nemusí spěchat, je to tu hezký."
  ,,Říkala jsem si, že když s tebou strávím den, promluvíme si," odmlčela se, sledujíc mojí reakci.
  Náhle vypadala trochu vážně, velmi divné.
  Já očima brouzdala po zemi, na níž byly rozházené jakési letáky. Pozvánky do klubů, na koncerty, reklamy na jogurty, snížené ceny.
  ,,O čem?"
  Přehnal se poryv větru, rozcuchal mi vlasy.
  ,,O svém bratrovi."
  ,,Alice, mluvíš o Edwardovi každou minutu!"
  Usmála se. ,,Já vím, ale hořím zvědavostí."
  Pomyslela jsem si cosi o tom, že ona hoří zvědavostí, nedočkavostí, radostí. Edward měl pravdu, když mi říkal, že mu Danny připomíná Alici. Jsou téměř stejní.
  ,,Nemůžeš to nechat na mě?"
  Děkovala jsem Bohu, když se na cestě objevilo Edwardovo volvo.
  To už červánky skoro nebyly vidět.
  ,,Jen udělej první krok, je zbabělec," dodala, vyhoupla se z lavičky a i s taškama šla vstříc Edwardovu autu. Díky, Alice.

 ***

  Cesta autem zpět byla překvapivě stejná, jako cesta do města. Myslela jsem, že by se Alice mohla trochu unavit, ale ani náhodou. To bych to měla moc lehké.
  ,,Těším se zejtra na baseball!" ozývala se nadšeně vedle mě a Edward se potulně pousmíval.
  ,,Jak jste si to užily?"
  Mírně jsem usínala, Alice mě znavila až až. A to mě ještě čeká noc hlídání. Naštěstí, zítra víkend.
  Miluju víkendy, což asi každý, ale pro mě jsou to dny uvolnění, klidu, můj svátek.
  Alice utrousila cosi o tom, že chce vyhodit už kdesi v centru Forks. Edward jí rád vyhověl, zastavil přesně tam, kde chtěla, rozloučil se s ní a jel, i se mnou dál.
  Přelezla jsem si k němu dopředu, na přední sedala, přičemž jsem se málem přerazila.
  ,,Unavená?" usmál se jemně, přičemž znovu ve světle pouličních lamp a světel projíždějících aut, vypadal absolutně božsky a elegantně.
  Zlehka jsem přikývla, zarytě mlčíc. Po tom všem, co mi Alice řekla, co jsem mu měla říct? To bylo opravdu po dlouhé době,co jsem se styděla a možná i červenala, při jeho každém pohledu.
  ,,Až tak, že mlčíš?"
  Podívala jsem se na něj, drzý úsměv na jeho tváři a pozvednutí obočí mě donutilo se usmát. Skoro, jako by mi četl myšlenky. Možná mi je četl.
  ,,Ta tvoje jízda mě dohání k šílenství,"řekla jsem, strčila si neposlušný černý pramen za ucho.
  ,,Bojíš se?"
  Touhle větou mě dokonale dostal. Má slabina.
  ,,Ne," vyhrkla jsem nejistě, poněvadž jsem se spíše bála jeho zlatých a vstřícných očí, co by mě prozradily.
  ,,Takže si Alice pustila hubu na špacír."
  Nechtěla jsem jí prásknout. ,,Ne."
  Ale můj hlas nezněl jistě, tak jako obvykle.
  ,,Takže jo."
  ,,Nezlob se na ní."
  Stiskl rty do jedné úsečky, nejspíše zadržujíc smích. ,,Ne, to ne. Jenom to není poprvé. Alice je drbna."
  ,,Jo, to jo a pořádná," ušklíbla jsem se a konečně se, alespoň pro mě, začala atmosféra uvolňovat a s ní i já.
  ,,Jasper a Emmet se zase rádi vsází."
  ,,O čem?"
  ,,O všem. O nás, o nich, o Alici a jejích vizích."
  Zaparkoval před mým barákem. Odepnula jsem si bezpečností pás, který mě řezal do rameny a můj pohled směřoval k němu.
  ,,Dík za svezení," dodala jsem lhostejně, otevírajíc za páčku dveře. Za druhou ruku mě zachytil, zrovna, když jsem byl jednou nohou na zemi.
  Tázavě jsem se otočila k němu, jakože co to má znamenat. Zíral mi do očí, poté mě vtáhnul dovnitř auta. Jednou rukou mě držel za zápěstí, kterým si mě přitáhnul a druhá ruka odhrnula vlasy z mých očí.
  Byla jsem tak překvapená, že jsem ani nestihla nic dělat, jen se nechat omamovat jeho nadpozemskými oči.
Jemně se kě mně přiblížil a já, jako bych se probudila z transu, jsem začala trošku vnímat. Zachytil můj obličej za bradu a přitáhl tak blízko, až se naše rty opravdu dotýkali. A teď mi to došlo. Políbil mě.

Autor: LucilleDanion, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Padněte na kolena - 8. kapitola: