Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padněte na kolena - 3. kapitola

03.03.2010 (13:30) • LucilleDanion • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 883×

Edit: Článek neprošel korekcí.

Vytrhla jsem jí cár papíru a položila na stůl. Mikel mi četl nahlas přes rameno: ,,Dámy a pánové, chcete zažít zážitek … nuda, nuda, nuda. Jo, už to mám," zazubil se, přičemž zapíchl prst do jednoho řádku. ,, Dio, ty se chceš přihlásit do soutěže talentů?"
,, No, ano," souhlasila.
U stolu vybouchnul záchvat smíchu. Představa Dianky, jak někde zpívá, brnká do strun, či hraje na harmoniku (ani bych se nedivila) je dosti … Dosti dostačující, abychom se zasmáli už teď.
Dia se mračila. ,,Nechte toho."
Ale ten nával smíchu nešlo zastavit. Naštěstí se po nás nikdo neotočil, tak hlasití jsme nebyli.
,,To byl vtip,že jo?" křenil se Marcus, na něhož koukaly snad všechny spolužačky, chichotajíc se a on se to snažil ignorovat, i když mu to podle mě dělalo dobře.
Diana se zářivě usmála a pohodila vlasy. ,,Ne, protože někdo z vás půjde se mnou."
,,Cože?" Mikel najednou zblednul, vypadal jako stěna. ,,ani náhodou."
Dia se nenechala, tak rychle to vzdát nechtěla. ,,Danny, je to pro dobročinné účely. Výtěžek půjde na opuštěné děti v Sohálii."
,,Sohálie není, drahá," ušklíbla jsem se nad jejím marným pokusem.
,,Je. Na jihu Afriky, rozvojová malinkatinká zeminka," naznačovala, jak je asi malinká ukazováčkem a palcem, přičemž šišlala. ,,proto se na ní vůbec nedostává a nemá pro ty chudáčky dětičky malinkatý penízky. Jsou hubené, denně tam umírají na hlad, na malárii, na angínu pectoris."
Danny zalapal po dechu. ,,Dobře, tak já to teda udělám."
To je takový vůl. Jak jí na tohle mohl skočit? Angína pectoris v Africe? Tahle holka je hrozná. Ten její lítostivý tón přesvědčil Dannyho tak hodně, až málem vyskočil.
Marcus se znova skoro za břicho popadal, načež hekal cosi o Dannym, pódiu, trenkách a nejvtipnější věci na světě.
Tuhle historku jsem slyšela. Danny jako 6letý měl hrát ve školním muzikálu malou mrkev, obléct se měl do oranžova a vypadajíc jak velká karotka nastoupil na pódium. Ovšem předtím si nedošel na záchod, takže si dovedete představit, jak to dopadlo.
,,To nebylo vtipné!" bránil se Danny, zvednul se, odnesl tác ,vyhodil a se svým ,pojď Dio, jdeme nacvičovat' uraženě odkráčel.
,,Tos přehnal, Marcu," pokárala jsem ho, ale známe Dannyho. Naštve se kvůli každé kravině.Však on zase přicupitá.
Raketa dorazil, když jsem na něj čekala s Marcem před školou. Danny někde pěl s Dianou a Mikel šel doprovodit svou lásku domů, jenž je pro něj něco jako nicotin.

***

Otec před barákem drhnul své autíčko, nebo bonbonek, miláček, zlatíčko, či jak mu to vlastně říká. Spokojeně si u toho brblal cosi ,,Já tě vyčistím,ty můj broučku."
Ani si nevšimnul, že jsem dorazila. ,,Ahoj,tati," ozvala jsem se naoko uraženě.
Mírně zavrtěl hlavou, upřel na mě pohled a zvesela se usmál. ,,Ahoj, holčičko, nechceš mi pomoct?"
Obětovala jsem se, shodila ze sebe batoh, popadla houbu a pustila se do čištění.

***

Na louku do lesa, smluvené místo, jsme dorazili o pár minut později, jelikož Mikel a Marcus se museli s klukama podělit ještě o své perverzní zážitky a já to nechtěla poslouchat. Na nebi svítil Nov, čerstvý a svěží. Obloha byla tmavá, na ní pár hvězdiček a souhvězdí. Miluju chození ven takhle za tmy.
Zdvořilý upíři tam zřejmě čekali už dost dlouho. Blonďatá, asi nejkrásnější z nich seděla na pařezu, pilujíc si nehty, asi nezaregistrovala, že někdo přišel, i když bylo jasné, že nás by zaregistroval asi každý.
Vedle ní seděl velký, krátkovlasý a hladil blondcku jemně po stehně, dívajíc se na nás s úsměvem na rtech.
Uprostřed stála hnědovlasá, krásná žena, vypadajíc moudře a asi nejvíc staře. Dlaň měla položenou na rameni blonďátého, také staršího muže, který stál v klidné pozici.
,,Zdravím," pozdravil nás, i když by bylo dost slušné, abychom pozdravili první my.
,,Dobrý večer." Popřála jsem ji já ne moc po pravdě.
Vedle blonďáka se opírala Alice, o jiného blonďáka, jenž měl ve tváři vepsaný menší strach. Z nás?
,,Mé jmeno je Carlisle.. Toto je má žena Esme, vedle ní Emmet a Rosálie," Představil se a postupně ukazoval na jmenované osoby. ,,tady je Alice, Jasper a Edwarda už zřejmě znáš."
Edward se usmál a ohlídnul se na Alici.
Asi mluvil jen na mě. Stála jsem přesně veprostřed naproti jemu. Kývla jsem. ,,Mé jméno je Alex," jemně jsem se nadechla. ,,Mikel, Marcus, Danny a Johnny."
Raketa se jmenoval Johnny. Neměl rád, když jsme mu tak říkali. Taky se tak tvářil.
Tentokrát přikývnul on a přátelsky se usmál. ,,Nechceme dělat žádné problémy. Proto bychom byli rádi, kdybyste nás nechali v klidu, nechceme nikomu ublížit."
,,Proč jste tady?"
,,Jsme skupina vegetariánů. Už několik desítek let jsme neochutnali člověka, naše strava je založená jen na zvířatech."
Zvedla jsem obočí.
,,Samozřejmě, v jiné rezervaci než tady," přitakal a odehnal tak mé obavy.
Očima jsem zabloudila k mým klukům, kteří se netvářili nějak nesouhlasně. ,,Dobrá tedy, uvidíme."
,,Nechceme být nepřátelé."
,,Nechceme být přátelé." Neodpustila si Rosalie nemístnou poznámku a zřejmě jí všichni zpražili pohledem.
Carlisle zakroutil hlavou ,,Tak to není."
Jeho žena Esme se zdvořile usmála. ,,Vážně, nechceme komplikace, můžeme být přece přátelé a pomáhat si."
,,Jak si pomáhat?" chytnul se toho dobrotinný Danny, který zbožňoval slovo ,pomáhat'.. Dokonalá posedlost.
Ten jejich vůdce se znovu usmál. ,,No, chceme vám pomoct, když budou nějaké potíže. Myslím, že spolu budeme výborně vycházet."
Esme přitakala. ,,Máte naší důvěru, řekneme vám opravdu všechno, pokud budete chtít."
A tak jsme chtěli.
Carlisle nám vyprávěl, jak se z něj stal upír.. Poté bojoval s žízní, že se chtěl zabít. Nechtěl si připustit,že je zrůda, nechtěl žrát lidi. Avšak zabít se nemohl, poněvadž jsou nesmrtelní.
Řekli nám zřejmě všechno. Příběhy všech upírů v jejich rodině, a schopnosti, což mě zaujalo nejvíc.
Ten Edward uměl číst myšlenky. Uměl se dostat všem do hlavy. Takže nejen já mám zvláštní schopnost.
Poté Alice, viděla do budoucnosti. Dosti užitečné.
Carlisle byl doktor, jeho super pevná kontrola byla fascinující.
Jasper uvolňoval emoce.
Nebyli tak špatní, jak jsme si myslela. Někteří byli docela milý, Emmet nám vyprávěl vtipné zážitky s vlkama, byl také neobyčejně silný. Než jsme se naděli, hodiny ukazovaly půl čtvrté ráno, tak jsme se zvedli a odešli domů.
Měla jsem zvláštní pocit. Dannymu se líbilo, jak si vzájemně pomáhají, Marcusovi zase ty děvčata, Mikel je měl za vtipné a Raketa za ,hustě' rychlé.
Zároveň jsem si trochu oddychla.

***

Alice seděla v konferenční místnosti, tak říkali jídelně, naproti Edwardovi. Přemýšlela o budoucnosti, zatímco se všichni dohadovali. Zaměřila svou pozornost na její a Jasperovu budoucnost, v níchž bylo vše jasné a zářící. Milují se a budou spolu.
S Esmeninou a Carlisleovou to samé.. Pořád měla ale divný pocit. Pocit, že by se měla podívat hlouběji.
Zadívala se na Edwardovu budoucnost. Seděl naproti ní a dočkavě na ní zíral. eště před týdnem byla jeho budoucnost bez mlh. Pořád ta samá. Chození do školy, pomáhání Carliemu v nemocnici, lovení. A dokola, jako kolotoč. Teď ale bylo zahalená, jakoby se přes ní přeženulo mračno a zatemněl jí celou.
Co to má znamenat?
Optala se v duchu a věděla, že jí Edward naslouchá. Zakroutil hlavou na důkaz. Neví.
Trochu se vyděsila. Bála se, že Edward přestane existovat. Tak ho milovala jako svého bratra, že by to snad nepřežila. Edward se mírně děkovně usmál .. ,,Taky tě mám moc rád."
,,Ty vlci změní tvou budoucnost. Ještě nevím, jestli příjemně, nebo ne.. Ale bude záležet na té Alex. Ostatní v tom nehrají roli. Odhaduju."
,,Kdo je rozhodnutý?" zvednul obočí a využil toho, že se nikdo z jeho rodiny nedívá a zaujatě se o čemsi baví.
Alice pokrčila rameny, víc vyčíst nemohla.
A tak začalo svítat a pro všechny byl čas vstávat. Až na Cullenovi.

***

Zívla jsem. A znovu. A znovu.  Včerejší noc byla vyčerpávající, ale plná poznání a porozumění. Je jasné, že ten jejich upír už ví, co si o nich myslíme. Celá naše skupina se shodla, že je necháme zatím v klidu žít. Pokud ovšem mluví pravdu.
Nemůžeme se kamarádit se všema, co nám řeknou dojemný příběh. Nejsme snadno podplatitelní. Naše peníze jsou pravda,důvěřivost a přátelskost.Tak si nás koupíte.A oni to zřejmě vědí.
Je jasné, že nikomu opravdu ublížit nechtějí.
A navíc, stejně budou muset za pár let jít o dům dál.
,,Co furt zíváš?"
Dia. Byla tak energická, až mě to štvalo. Já se pomalu rozkládala na lavici, rozpláclá jak palačinka a ona se vesele houpala, s brčkem v puse, kousajíc ho. Šťastné to dítě.
,,Nemohla jsem spát."
Ach ty výmluvy. Už nevím, co mám říkat. Pokaždé je to stejné. Stejné dotazy, stejné odpovědi, stejné odezvy. Jsem zvědavá, kdy jí docvakne, že kdybych takhle furt nespala, musela bych nejspíš do nemocnice, ale ona se spokojí s tímto vysvětlením, nač jí to brát.
,,Můžu ti přinést kafe," navrhla.
,,Můžeš."
A tak probíhal den, a týden. S upíry jsme se téměř ignorovali. Týden jak má být. Počasí se měnilo, nálady taky.
S kluky jsme téměř neměli, co dělat, tak jsme se sházeli méně a méně. Nic nám neotravovalo život.
Až do jednoho tichého, dešťivého dne, kdy mé smysly byly jak … na hlídce.
Déšť miluju, ale tohle bylo něco jiného.Ve vzduchu viselo napětí. Byla středa ,všichni to cítili a byli mírně nervózní.
Můj výraz je ale přesvědčil,zkoušela jsem dosáhnout dokonale klidné grimasy.Vždy jsem se pokoušela je buď motivovat, nebo uklidňovat. Byla to má práce, chtěla jsem pro ně co nejlepší.
,,Lex?"
,,No?"
,,Dneska asi odvolám rande s Diou, že jo?"
,,Asi budeš muset,Danny," odpověděla jsem klidně, s malým úsměvem.
Zamilovaný Danny. Ještě víc zamilovaný, nežli do slovesa ,pomáhat'.. Všichni jsou šťastní, alelůja, tak jim to sakra přej a nebuď sobecká. Nedávej nic najevo.
***
Edward se dal do řeči s Mikelem. Párkrát mu pomohl s úkolem, nebo s písemnou, docela se snášeli.
,,Řekni mi něco o té vaší vůdkyni." Poprosil, doopravdy se zajímajíc. Alice byla čím dál tím víc tajemnější, v jeho blízkosti si zpívala, nebo myslela na divoké noci s Jazzem, Edward se radši vzdálil.
,,Zajímá tě?"
Mikel nebyl nadšený. Nikdy nikoho nechtěl vidět po boku jeho nejlepší a nejbližší přítelkyně. Byla jako jeho sestra, znal jí do morku kostí.
,,Možná," zněla odpověď.
Mikel tedy popřemýšlel a nadechl se. ,,No… ona je mírně komplikovaná. Moc se v ní nevyznám."
,,Asi tak."

,,Cože?"  Edward se tedy přiznal. ,,Umím číst myšlenky komukoliv, ať retardovanýmu děcku, nebo prezidentovi, ale jí ne."
Na Mikelově tváři hrál úsměv. ,,Celá Lex."
,,Kvůli tomu mě zajímá. Co je to za tajemství, co mi nedovolí jí vidět do hlavy."
Pršelo a oni seděli na hodině biologie. Povídali si tiše, aby je lidi neslyšeli. Neměli šanci. Oba měli absolutně výborně vyvinutý sluch.
,,Ona je… prostě jiná."
,,Jsi do ní zamilovaný?"
Uhádl to. Jistě, že to uhádl. Vždyť uměl číst myšlenky. Mikel se chvíli hambil a litoval, že je tak moc snadno čitelný. Nemohl to přiznat, né jí.
,,Stejně jako půlka celé smečky, jak odtud, tak z La Push. Milují jí, udělají pro ní cokoliv."
Edward se mírně pousmál a krasopisem dopsal diktování nevyrovnaného, koktajícího učitele. ,,Ví to?"
,,Zřejmě ne," povzdychnul si Mikel. ,,a je to dobře."
Chvíle ticha, pak se Mikel znovu nadechl. ,,Ona je strašně hodná. Nikomu nenechá ublížit, všechno radši udělá sama. Kdybys viděl, jak na ní každej kouká. Neuvědomuje si to, že je krásná a má dokonalý úsměv."
,,Proč jí nic neřekneš?"
Edward si přál, aby jí nic neřekl. Nevěděl proč, ale včera v noci jak porozoval její grimasy a úsměvy, uvědomil si, že je opravdu jiná..
Uvědomil si, jakým dokonalým přízvukem říká ,ne'..
Nebo jak se snaží jednat odměřeně, mluvit ledově, nedávat na sobě znát slabost..
Uvědomil si, jak krásně hovoří se svými přáteli a že by se jím taky jednou rád stal.
Uvědomil si, že tohle musí skončit. Ona je vlk. On upír. Šmitec .
Tak proč se o ní zajímáš?
,,Protože ona by mi dala košem, nebo by se smála. Příjde jí nepřípustné, aby jí někdo měl rád. A je pravda, že kluci ze smečky jí kluka ani snad nepovolí."
,,A ty už vůbec," šklebil se Edward nenápadně, jelikož tušil učitelův pohled.
,,Asi ne," odvětil Mikel, poté zmlknul a zase si dopisoval.
Edward se na něj podíval. Mohl mu vyčíst odpovědi z hlavy, ale nač to dělat a brát lidem to soukromí a možnost rozhodnout o svých odpovědích?
,,Proč chodíš s tou holkou?"
,,Snadno se s ní zapomíná."

**

Po celkem náročném dni jsme se všichni sešli na obědě.
Dia mrštně dosedla vedle Dannyho, zprdávajíc ho, jak může odvolat jejich lekci zpívání. Taková troufalost.
Danny odvětil cosi o špatných známkách a nedostatku času.
Já se rýpala v jídle, kluci mi s tim trochu pomohli, proto mi nezůstalo vůbec nic. Díky hoši, za váš důkaz lásky.
O dva stoly dál, se tiše dohadovala banda upírů.Většina z nich cosi syčela, spíše ta blondska. Edward seděl a zdálo se, že nic neříká, ale bylo vidět, jak pohybuje rty.
Proč se sakra zaměřuju na jeho rty?
Začínám bláznit, měla bych si najít kluka… teda, já vím, že si nemohu vybírat.
Má nálada je lehce pod psa. Všichni jsou mírně skleslí, nudné počasí a vědění,  co příjde, je trochu depresivní.
Marcus, mé dokonalé slunce, se ke mně nahnul a zářivě se usmál. Povzbuzení, děkuji. Jen on umí vycítit, jak se vlastně cítím. A  pozor děvčata, i on má srdce. Což mě někdy překvapuje.
Kousek odtud je vlkodlak, nebo nějaká zrůda. Další bezesná noc, plná bloudění. Mohla bych to dělat sama. Uměla bych ho roztrhat na kusy jako hadrovou panenku, když by se mi chtělo,ale nač ubírat klukům tu zábavu?
Upíři byli taky v lese, cítili jsme se. Ale nebyli všichni. Asi loví.
,,Zdravím." Objevil se jeden mezi stromy a vyšel na měsíční světlo. Mě tím málem vyrazil dech. Jako vždy vypadal příjemně elegantně, ladně dosedl vedle nás na čerstvě orosenou trávu.
Měla jsem přes sebe přehozenou Raketovu mikinu, jemu zima nebyla, snad nikdy, co ho znám.
Za ním se objevila ta věštkyně a její kluk, šli za ruku, kráčejíc jak jinak než kočičím krokem. Jasper kývnul hlavou a Alice se příjemně usmála, svůj pohled stáčejíc ke mně. ,,Dobré ráno."
,,Svačinka?" zeptal se Marcus s vtipným podtónem, nemyslel to zle.
Edward přikývl. ,,Vlastně ano."
,,Vlci snad nikdy nespí. Jste tu denně," Usoudil Jasper, sedajíc si vedle Edwarda, něžně si přitáhl Alici k sobě, která plynule dosedla na jeho klín.
Vzdychla jsem a položila se do té trávy. ,,Rádi by, nemají na to ale nárok."
,,Aby občan mohl spát," zachichotala se Alice,hrajíc si s Jasperovými prsty.
Edward měl na sobě jen tričko. Všichni jsou pořád tak otužilý. Jsem asi měkkota, odteď si budu ráno dávat sprchu. A trumfnu je, haha!
,,Přesně tak," zabručela jsem souhlasně.
Alice se podivně culila. ,,Řekni nám něco o sobě, Alex."
Pokrčila jsem rameny, co jim o sobě mám vykládat?
,,Už je to tady, Edwarde. Jste rozhodnutý-"
Edward jí umlčel pohledem.
,,Řekli jsme vám celý náš příběh,"chopil se slova Jasper.
,,To znamená, že mi vám máme říct ten náš?"
Alice zakývala hlavou. ,,Ano."
,,Nemám žádný zvláštní život."
Edwardovi zacukaly koutky. ,,Víš, schází nám trochu.. normálnosti."
,,Tak jo." Nadechla jsem se.. ,, V devíti letech mi umřela celá moje rodina, matka,otec a sestra," ušklíbla jsem se,tohle rozmazávat nebudu. ,,od té doby jsem tady.“
Nechci na to myslet. Byla jsem hodně depresivní dítě. Už nikdy nesmím nechat, aby mě ovládl ten nečistý svět. Spíš jsem se modlila, aby mě neovládnul.
,,Dnes toho vetřelce vyřídíme my s Japerem, berte to jako dárek za přijetí," uchichtla se Alice, nechávajíc tam Edwarda a tiše zaplula do lesa.
Zívla jsem. ,,To beru."
,,Jdu se proběhnout," namítl Raketa a vzápětí byl pryč.

Autor: LucilleDanion, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Padněte na kolena - 3. kapitola: