Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padlí andělé nepláčou - 37. kapitola - Návštěvy

26.06.2010 (17:15) • Hanetka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3815×

Kapitola  37. – Návštěvy

Bellu probudil studený polibek na tváři. Ještě se zavřenýma očima se usmála a její ruce našly ledovou šíji, která se nad ní skláněla. Natočila hlavu a po paměti našla rty, které ji vzbudily, a když s nimi spojila ty své, spokojeně zaznamenala, že ji něčí chladné paže berou do náručí. Polibek se prohloubil, její dech se zrychlil, a když ucítila, že jí chladná ruka sjíždí ze zad níž a přitahuje si ji těsněji k sobě, zavzdychala. Vtom se z vedlejší postele ozvalo lehké zachrápání a Bella si uvědomila, že v místnosti nejsou sami. Mírně se odtáhla.

„Edwarde, počkej,“ zašeptala udýchaně, „spí tu Agnes.“

Opřel si čelo o její a uniklo mu uchechtnutí. „Tys poznala, že jsem to já?“

Bella se zamračila a začala ho odstrkovat. „No snad si nemyslíš, že bych se nechala takhle líbat od někoho jiného? Tos‘ mě tedy urazil, Edwarde,“ šeptala rozčileně. „A snad bys měl radši zmizet, než ji vzbudíme,“ kývla bradou k vedlejší posteli.

Znovu se zasmál a pevněji ji k sobě přivinul. „Nezlob se, jen jsem si dělal legraci. Já bych tě taky poznal i poslepu. A nikam nepůjdu, nemohl jsem to bez tebe další noc už vydržet. Ta postel přímo pod oknem má svoje výhody…“ odmlčel se a znovu ji rychle políbil.

Bella, která přestala s odstrkováním už při první větě, mu polibek oplatila a pak s úsměvem souhlasila: „To má. Nesporné výhody. A taky se mi po tobě stýskalo, už jsem si zvykla, že mě každý den uspáváš.“

„Uspávám? Tak kdo tady koho uráží?  Že bych měl na tebe uspávací účinky?“ vrtěl hlavou a pobaveně se usmíval. „Tak to bychom měli vyzkoušet, jestli tě uspím i teď,“ zablesklo se mu v očích, sklonil k ní hlavu a jeho rty znovu našly její. Líbal ji sladce a vášnivě a dlouho, a když už sotva popadala dech, jeho rty se přesunuly na její krk, a pak si razily cestu stále níž. Ruka mu sjela přes její žebra až ke stehnu a ve snaze přitulit si její tělo ještě těsněji do náručí si ji za koleno přitáhl kolem boku. Bella zamžikala překvapením. „Že by si to rozmyslel?“ zadoufala v návalu náhlého štěstí. Zdálo se jí, že to, co se tu teď odehrává, musí směřovat jen k jedinému. A vítala to. Rozbouřená krev jí šuměla v uších a její ruce našly lem jeho trička, vsunula je pod něj, a jak si razila cestu po jeho pevném těle výš, Edward ostře zasyknul.

Agnes se ve spánku otočila na levý bok, její postel zavrzala a tentokrát to byl Edward, kdo si uvědomil, kde a s kým jsou. A vyděsil se. „Co to provádím?“ běželo mu hlavou. „Co jsme to málem udělali?“ Potichounku zasténal: „Bello, to nejde… nemůžeme…“ a znovu si opřel čelo o její.

Vytáhla ruce zpod jeho trička a uhladila mu ho zpátky přes boky. „Já vím,“ zašeptala s nádechem zoufalství v hlase, „omlouvám se, ale je to silnější než já. Strašně se mi nechce přestat.“

„Zač se omlouváš?“ podivil se a kajícně dodal: „To já bych se měl omluvit. Tys nezačala, to já se nemohl udržet. Je to pro mě čím dál těžší, Bell,“ vrtěl hlavou nešťastně.

„Já vím, vždyť pro mě taky,“ souhlasila šeptem, pak vztáhla ruku a pohladila ho po tváři. Otočil hlavu, vtiskl jí polibek do dlaně a než se nadáli, znovu ji hladově líbal a znovu nemohli popadnout dech. Bellu probral až závan mrazivého vzduchu z otevřeného okna a náhle si uvědomila Edwardovy ruce vzepřené na loktech podél její hlavy a svou nohu ovinutou kolem jeho pasu. „Ještě, že jsme oblečení,“ pomyslela si.

„Edwarde, radši bys měl jít,“ šeptala mu do ucha udýchaně, „jinak za sebe neručím.“

Převalil se vedle ní, rukama si zakryl tvář a tlumeně zasténal. „Dej mi minutku,“ poprosil a snažil se najít ztracenou rovnováhu.

Přitáhla si přikrývku, překulila se na bok a podepřela si hlavu. Zvenku sem vnikalo jen slabé světlo pouliční svítilny, ale i vtom šeru dobře viděla, jak Edward usilovně zatíná čelist a že má ruce sevřené v pěst. Znovu vztáhla ruku, aby ho pohladila, ale v půli pohybu se zarazila, skousla si ret a ruku zase stáhla zpátky.

„Edwarde,“ začala nesměle, „jen jsem ti chtěla… Nevypadá to, že bys mi nějak ubližoval. Tentokrát žádná modřina. Možná by sis měl víc věřit, víš?“

„Nechci o tom teď mluvit,“ procedil přes sevřené zuby a posadil se. Zadíval se na Bellu, už bezpečně schovanou pod přikrývkou, a rysy mu zjihly. „A taky nechci testovat svoje sebeovládání zrovna na tobě.“

„A na kom bys teda chtěl?“ vykulila oči v hraném zděšení. „Na nějaké jiné holce? Víš co, radši vážně jdi, nebo tady ještě vypukne polštářová válka. Zrovna teď mám hroznou chuť tě něčím praštit.“

Když viděla jeho náhle vylekaný výraz, musela zdusit výbuch smíchu. Zvrátila se znovu do polštáře a zasténala: „Edwarde, s tebou se člověk vážně nenudí. Všechno bereš tak strašně vážně, až je to k smíchu.“

„Tak já jsem ti k smíchu?“ zamračil se na oko uraženě. „Fajn, tak já teda jdu,“ vyhoupl se do okna a zmizel ve tmě pod ním.

„Edwarde?“ vykoukla za ním ještě celá rozesmátá z okna a pak se trochu lekla, protože se bleskově za ruce přitáhl zase nahoru a ještě jí ukradl rychlý polibek. Když se chtěl spustit zpátky dolů, přidržela si ho za límec, a tak se znovu vyšvihl nahoru a přisedl na parapet.

„Počkej. Je tam dole Jake? Má dneska hlídku?“ Když Edward přikývl, pokračovala: „Můžeš mu, prosím, říct, aby se nebál, že Agnes všechno ví?“

„Ví? Všechno?“ podivil se Edward. „A jak… Tys jí to řekla? A nebyl to pro ni šok?“

Bella zavrtěla hlavou. „Kdepak. Poznala to sama. Představ si, že její babička byla taky Indiánka a její kmen měl podobné legendy. Je úplně v klidu. Teda až na to, že je do Jakea zamilovaná – ale to mu neříkej, to si musí zjistit sám. Aby to zase neměl tak lehký.“

Usmál se a naposledy ji rychle políbil. „Dobře, vyřídím. A ty běž zpátky do postele, ať mi nenastydneš.“

A pak už viděla jeho siluetu mizet v lese.

xxxx

Lucifer přemýšlel tak usilovně, až se mu málem kouřilo z hlavy. Už si tu lámal palici pěkně dlouho, a stále nemohl přijít na žádný způsob, jak Edwarda přivést zpátky ke zlu. Zdálo se mu, že peklo vrší chybu na chybu, a s každou další akcí se jim kýžený výsledek více vzdaluje. Jistě, mohl to pustit z halvy, peklo mělo spoustu jiné práce a obvykle bylo úspěšné, ale tenhle případ se pro něj stal otázkou osobní prestiže. Nikdy tolikrát neselhali a jeho to nevýslovně hnětlo. Zamyšleně se podrbal ve své kozí bradce a zarazil se. Co to vlastně říkal Samiel? A Belial taky? Lucifera zamrazilo.

„Zavolejte mi Beliala!“ zařval stejně, jak byl zvyklý, ale hlas se mu nepatrně zatřásl. Pekelná stráž u vchodu scvakla kopyta a zmizela, aby vyplnila rozkaz. Za chvíli už táhli Beliala dovnitř. Evidentně se mu nechtělo.  Šourem došel před pekelný trůn, kroky dělal jako svázaný.

„Přálo jste si, vaše pekelné Veličenstvo?“

„Jo, přálo. Neklepej se jako ratlík, nechci po tobě další debakl se sváděním. Jen si nemůžu vzpomenout, co to říkal Samiel o Edwardovi a té holce… A ty ses myslím taky zmínil. Mysleli jste to vážně?“

Belial zíral na Lucifera a rozhodoval se, jestli říct pravdu. Rozzuří se, to bylo jisté, a on je zase první na ráně. Ale pak si řekl, že už je stejně v nemilosti, a odpověděl.

„No, Edward ji miluje. Nade vší pochyby.“

Lucifer vyvalil oči jako polévkové talíře a polkl, až mu ohryzek poskočil jako tenisák.

„Tak. A jsme v pekle,“ pronesl přiškrceným hlasem.

„To ano,“ souhlasil opatrně Belial. Kde jinde by taky byli?

Lucifer se na něj nevěřícně zadíval. On mu odpověděl? Vzal to doslova? To tady má opravdu tak pitomý personál?

„Radši jdi, Beliale, než zapomenu, že jsi býval moje pravá ruka,“ propustil ho znechuceně. „Stejně si teď musím něco promyslet. A přines mi z archivu… nebo ne, dojdu si tam raději sám.“

Zvedl se z pekelného trůnu a následoval Beliala ven ze sálu. V archivu pak luskl prsty a na čtecí pultík připlachtilo několik svazků. Chvíli v nich listoval, pak nespokojeně zavrtěl hlavou a zase je lusknutím uklidil na místo. Po cestě zpátky do trůnního sálu byl tak hluboce zamyšlený, až to čertům okolo dělalo vrásky. Došel ke své sesli, uvelebil se a zamyšleně si podepřel bradu s loktem na čalouněné opěrce. Hmmm. Takže v nebi mají zřejmě stejný binec v archivu jako v pekle. Že by nevěděli… no, asi ne. Toho by mohl využít. Ale co s tou láskou? Jestli tu holku Edward miluje, zabít ji už nehodlá. Sice by ji mohl svést, nebo ona jeho, ale vražda by byla lepší. Možná by bylo nejlepší se té holky zbavit úplně. Kdyby o ni přišel, možná by se mohl tou ztrátou natolik změnit, že by se mstil… nebo by mu to začalo být jedno, jak žije, a kdyby se znovu vrátl k lidské krvi… No, za pokus to stojí, rozhodl se Lucifer a pomalu, s rozmyslem luskl prsty.

xxxx

Bella seděla u kuchyňského stolu s Charliem a Agnes a společně obědvali. Pokukovala po své nevlastní sestře a když viděla, že Agnes zachytila její pohled, nepozorovaně jí ukázala vztyčený palec. Agnes se začervenala a zrudla jako malina, Nepatrně přikývla a zahleděla se do talíře s lasagněmi. Charlie jejich němohru sledoval trochu nechápavě, ale pak usoudil, že je lepší se na nic neptat, a dál se věnoval své porci.

Bella se pro sebe usmála. Edward po jejich noční „rozmluvě“ zřejmě vyřídil Jakeovi, co měl, protože s Agnes ještě nestačily ani dojíst snídani a jmenovaný už bušil na dveře.

„Mohl bych mluvit s Nessie, prosím?“ vyhrkl nervózně na Bellu, když otevřela, a nejistě se usmál. To už Agnes brala bundu z věšáku a po cestě ven špitla k Belle: „Drž mi palce!“ Ale držení palců potřeba nebylo. Vrátili se až za dvě hodiny, oba zářili jak měsíček v úplňku a drželi se za ruce. „Jsem zvědavá, jak dlouho bude Agnes trvat, než si prosadí stěhování sem k nám,“ pomyslela si Bella. „A bude to mít holka těžké. Je jí teprve šestnáct, a mně máma dovolila bydlet ve Forks jen díky tátovi. A Agnes má tátu v Jacksonville. To jsem zvědavá, jak tohle dopadne.“

„Holky, co máte v plánu na odpoledne?“ ozval se Charlie. „Je mi líto, že se vám nemůžu víc věnovat, ale musím zpátky do práce. My holt jarní prázdniny nemáme. A ještě ke všemu budu muset zítra odjet zase na dva dny do Seattlu. Zvládnete to tu samy?“

Bella se podívala na Agnes a obě se na sebe usmály.

„Jasně, tati, že to zvládneme. Jsme už velké holky.“

„No právě,“ odtušil Charlie. „Velké. Nerad vás tu nechávám samotné, ale doufám, že se můžu na vás spolehnout, že tu nebudete vyvádět žádné hlouposti. Vím, že Edward je slušný kluk, ale zdálo se mi, že ani Jakeovi se od nás nějak podezřele nechce,“ podíval se šibalsky na Agnes. Ta zase zrudla jako rajské jablíčko. „No, tak žádné orgie, děvčata, pamatujte na ruku zákona.“

„Ale tati,“ vyprskla Bella, „ruku zákona, jo? A neboj, máme přichystaný neškodný program. Na dnešek jsme s Agnes oficiálně pozvané ke Cullenům domů. A zítra ještě nevím. Ostatní z party jedou do Port Angeles, ale nám se do města nechce. Možná se půjdeme projít. Nebo konečně vytáhneme ty brusle, na ty taky ještě nedošlo. Mike říkal, že led ještě drží, byl prý bruslit včera.“

„Dobře, holky. Vrátím se v sobotu a budeme mít ještě pro sebe celý den, než Agnes odletí domů. A díky za oběd, já už teď musím běžet.“ Zvedl se od stolu a za chvíli už děvčata slyšela odjíždět jeho auto.

„Tak fajn,“ zvedla se od stolu Bella a začala uklízet nádobí do myčky. „Jen to uklidím a vyrazíme.“

„Bello,“ ozvala se váhavě Agnes, „nebude jim vadit, že o tom všem vím?“

„Myslím, že ne,“ zavrtěla hlavou Bella. „A stejně vědí od Edwarda o tom otisku, takže by ses to dřív nebo později dozvěděla stejně. Jake by ti to určitě vyslepičil, tím jsem si jistá. Spíš jestli nevadí tobě jet do baráku plného upírů, místo abys byla s Jakem?“

Agnes znovu zrudla. „Vždyť už jsem to slíbila. A když se jich nebojíš ty, proč bych měla já? A Jakem se uvidím večer, pozvala jsem ho sem. Nevadí ti to?“

Bella zavrtěla hlavou. „Kdepak. Mám z vás dvou radost, ani nevíš jakou. Docela bych si přála, aby ti táta dovolil se přestěhovat sem. Jestli na tom budete s Jakem stejně jako já s Edwardem, určitě bez sebe dlouho nevydržíte.“

„Já nevím,“ váhavě řekla Agnes, „je to ještě pro mě moc nové. Ale bydlet tady by bylo super. Těch pár dní bez Renéeiny ustavičné péče bylo vážně fajn.“

xxxx

Návštěva u Cullenových proběhla přesně tak, jak Bella doufala. Agnes si všechny získala na první pohled. Nikomu nevadilo, že o nich ví, naopak, pro všechny bylo jednodušší chovat se přirozeně. Edward je na to už připravil. A tak Agnes žertovala s Emmettem a Jasperem, s Rosalií a Alicí probírala módní trendy,  s Carlislem probírala účinky indiánských léčivých rostlin, což byla záliba její babičky, a slíbila mu příště přivézt její herbáře. A protože na rozdíl od Belly byla hudebně nadaná, zasedla ke klavíru a za chvíli už s Edwardem hrála čtyřručně.

„Hele,“ šťouchl Emmett do Belly loktem, „ta tvoje ségra je vážně třída. Na tvým místě bych si Edwarda hlídal.“

„No, jen aby si Rose nemusela hlídat tebe,“ oplatila mu to Bella. „Nehledě na to, že Jacob by z vás nadělal hromádku kamení, kdybyste se někdo na Agnes jen odvážili sáhnout. Tos‘ ještě neslyšel o otisku?“

„Teda, Bello, ty se nezdáš,“ rozesmál se Emmett. „Líbí se mi holky, co se nedají. Edward si vážně uměl vybrat. To mu za těch skoro sto let čekání stálo.“

Po tom neplánovaném koncertu se Agnes obrátila na Esmé. „Moc se mi líbí váš dům, vážně. Bella říkala, že jste ho zařizovala sama, paní Cullenová. Máte vážně talent, v tak krásném domě jsem ještě nikdy nebyla. Mohla bych ho vidět celý?“

Esmé se nad tou pochvalou rozzářila. „Jistě, zlatíčko, samozřejmě. A nevykej mi, říkej mi Esmé, připadám si pak hrozně stará. Edward s Bellou tě jistě rádi provedou.“

A tak Edward s oběma děvčaty procházel celým domem. Přízemí už Agnes viděla, a v patře nakoukli do pokojů všech členů rodiny, do Carlisleovy i Esméiny pracovny, a nakonec si nechal svůj pokoj. Bella se trochu bála, jestli si Agnes nebude dělat legraci z té obří postele s nebesy, kterou jim před časem pořídila Alice, ale tu zaujalo něco úplně jiného. Na zdi visel obrázek anděla, který dostal Edward od Belly k Vánocům, a Agnes před ním zůstala stát jako přimražená.

„Páni, tohle přece kreslila moje praprateta Marjorie. Všichni v rodině si odjakživa mysleli, že je blázen. Pořád vyprávěla o tom, že ji navštěvují andělé, vykládala karty a věštila z křišťálové koule. A malovala obrázky, a vždycky na nich byl zrovna tenhle…“

Náhle se otočila, zadívala se na Edwarda a potom zase na ten obrázek. A zase na Edwarda.

„Hele,“ zeptala se nakonec, „jak dlouho už jsi vlastně na světě? Nebyl jsi to nakonec ty, kdo ji navštěvoval?“

Bella vyprskla smíchy. „Tak anděl? A kdes nechal křídla?“ Pak ale viděla Edwardův šokovaný výraz a vzpomněla si na ty jeho představy děvčat, ke kterým se jí kdysi přiznal. A začalo jí to vrtat v hlavě.

Předchozí *   Shrnutí *   Další

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Padlí andělé nepláčou - 37. kapitola - Návštěvy: