Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pach veverky - 1. kapitola - (Ne)Přátelé?

Dort ze Srazu v Brně!!


Pach veverky - 1. kapitola - (Ne)Přátelé?Bella se vrací se svou kamarádkou domů. Je pozdě večer! Co když na ně v těch prokletých stínech noci někdo čeká?

1. kapitola - (Ne)Přátelé?

Asi zhruba půlhodinu před půlnocí se procházely ulicí opilou chůzí dvě mladé dívky. Smály se a rozjařeně se o něčem bavily. Hlučnost jejich bot na vysokých podpatcích a nepřirozeného smíchu se stále stupňovala. Narážely do sebe i do okolních pouličních lamp, ty jediné jim osvětlovaly cestu. Klátivě se nesly po rovných chodnících, když jedna z nich najednou upadla. Druhá - se smíchem v očích - nabídla svou pomocnou ruku s vytetovaným srdíčkem, ovšem okamžitě se skácela ke své společnici na chladný chodník. Ani jedna se v tom okamžiku nedovedla zvednout na nohy. Dívky se ale rychle přestaly smát, protože pouliční lampa blízko nich začínala žalostně blikat - jako by je varovala. Vystrašeně zíraly do pohasínajícího světla lampy a čekaly, co bude dál. Oba páry očí se číhavě upřely někam do tmy, odkud zaslechly někoho tiše přicházet.

Klap. Klap. Klap.

Záhadný cizinec byl čím dál blíž. Dívky strnuly, v obličejích prohlubující se bázeň. Cizinec povylezl z pláště noci a odhalil svou nesmírně krásnou tvář. Očima je zlostně probodával, ale za jeho zlostí se skrývalo víc. Úsměv na rtech nebyl upřímný, to poznaly i dívky pod vlivem alkoholu, který se pomalu vytrácel.

Nehýbej se, slyšela šeptat hlas ve své hlavě blondýna.

Muž k ní klidně přistoupil a chvíli nehnutě zíral do jejích jasně modrých očí s výzvou. Něco ve výrazu muže bylo smrtelně děsivé.

Ať tě ani nenapadne utéct, hodil pohled na druhou dívku s tmavě hnědými vlasy, aniž by úplně spustil oči z té předchozí.

Muž se sklonil níž k dívce se světlými vlasy a poprvé promluvil nahlas:

„Tak mladá, tak křehká...“

Jemnými bledými prsty pohladil odhalený krk dívky. Vzápětí se krvelačné rty přenesly ke světlému neopálenému hrdlu a hluboko se zakously. Po krku stékaly rudé pramínky krve, dívčino bijící srdce bilo stále pomaleji. Hnědovláska nehnutě sledovala scénu, nedokázala odtrhnout oči od ostrých zubů, které byly zabořené v krku její nejlepší kamarádky. Hlavou se jí honily myšlenky, které nedávaly žádný smysl. Muž se konečně odtrhl od těla, upustil jej jako hadrovou panenku a hřbetem ruky si otřel rty, na nichž se ještě leskly kapičky dívčiny krve. Postavil se na nohy a upřeně zíral na druhou dívku.

„Jak se jmenuješ?“

Oslovil ji sametovým hlasem, který již jednou použil.

Dívka mlčela, skoro jako kdyby si nemohla vzpomenout.

„Bella.“

Promluvila váhavě, hlas se jí však zlomil v půli slova.

Muž se rychleji než kterýkoli jiný člověk přemístil blíž k dívce a pomohl jí na nohy. Ledový stisk rukou dívku vylekal a ona zděšeně ucukla a o krok ustoupila.

„Je mi líto, ale měl jsem žízeň.“

Prohodil ledabyle a v úsměvu odhalil své špičaté zuby, třpytily se jako dvě ostré dýky. Popadl ji dřív, než stačila jakkoli zareagovat a užuž běžel temnými uličkami městečka Forks. S dívkou jako připoutanou na zádech.

***

Konečně mohl ten zvláštní muž zastavit, bohužel při zabrždění svých nohou nechtíc shodil tělo tmavovlasé Belly na špinavou a vlhkou zem. Dívka se skutálela do rohu. Po chvíli vstala, celá obalená páchnoucími tekutinami města.

„Tak tady jsi, už jsme tě trpělivě očekávali, Isabello.“

Žena s rusými vlasy a průsvitnou pletí se přibližovala k Belle, nasála její vůni a přitom si mlaskavě olízla rty. Zmatený výraz v Bellině obličeji byl více prohlouben, když žena mávla rukou na muže, aby mu dala najevo, že tu teď není vítaný. Tmavě rudé oči ženy se znovu vrátily k Belle a věnovaly jí opět svou plnou pozornost.

„Cítím z tebe tvou sílu, Isabello.“

Šeptala si spíše pro sebe a nevědomky obcházela Bellu v kruzích. Její kočičí chůze Belle připomínala kočkovitou šelmu, která hladově krouží kolem své kořisti těsně předtím, než se na ni vrhne a spořádá ji. Náhle se zastavila Belle za zády a naklonila se k Belliným nastraženým uším:

„Bojíš se?“

Bella jasně zaslechla zlověstnost v ženině hlase. Tmavé vlasy se zavlnily, jak Bella urputně vrtěla hlavou ze strany na stranu. Žena si však myslela své.

„Jistě se sama sebe ptáš, co po tobě chceme?“

Nyní Bella kývla na souhlas a žena se pokřiveně pousmála. Najednou se za nimi ozvalo zakašlání, obě se rázně otočily za zvukem.

„Je čas!“

Křikla dívka s nežným obličejem a ostře řezanými rysy. Rty se jí třásly a uhlově černé vlasy měla rozježené do všech stran.

„Díky!“

Kývla žena směrem k drobné dívce se stejně průsvitnou pletí, jakou vlastnila ona i muž.

„Mám pro tebe překvapení, Bello.“

Zamrkala žena, rudé vlasy si prohrábla rukou, na níž se blýskal velký prsten. Kývla hlavou k jedné budově, jenž se rozprostírala nedaleko. Od nikud se znovu zjevila jako přízrak dívka s černě zbarvenými vlasy.

„Zaveď ji tam! Musím si ještě něco zařídit, za chvíli se k vám připojím...“

Dodala a po pár vteřinách z ní zbyla jen rozmazaná šmouha, jak rychlostí větru běžela pryč. Drobná dívka se mile usmála a Bella si byla jistá, že kdyby byla tahle dívka člověk, mohly by být kamarádky.

„Kam to jdeme?“

Ptala se Bella s obavami vyrytými ve tváři.

Fialové oči zpozorněly, dívce bylo jasné, že myslí, co se tam bude dít, přestože vyslovila kam.

„Uvidíš!“

Sklonila hlavu, černé vlasy se zatřepaly a hned se zase vrátily zpět na své místo.

„Naskoč mi na záda!“

Pobídla Bellu a ta se zatvářila podezíravě.

Přece jen dlouho neváhala, z neznámé neměla takový strach.

„Jak se jmenuješ?“

Zeptala se proto přátelsky.

Ticho ovládlo chvíli a Bella doufala, že dostane odpověď. Jenomže žádná se ve vzduchu neotřela o její sluch a ona zklamaně vyšplhala na nabízená záda. Křečovitě zavřela oči a přála si být na jiném místě. Překvapeně rozevřela oči, když necítila kolem sebe chladný vítr.

„Alice.“

Odvětila dívka na Bellinu otázku a Bella na oplátku vyslovila svoje jméno, aby bylo představování kompletní.

 

 


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pach veverky - 1. kapitola - (Ne)Přátelé?:

 1
13.08.2013 [16:23]

JohnnaZajímavé! Emoticon Jediné co nechápu je to, že se jí ještě ptala na jméno a oddaně nasedla na její hrb. já bych byla asi posraná strachy Emoticon Emoticon Ale jinak dobře píšeš a doufám, že další kapitolka bude brzo! Přestože miluj krátké povídky, mohlo to být o kapánek delší, ale tím víc se těším na další kapču. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Mell
13.08.2013 [9:54]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. BabčaS
12.08.2013 [21:26]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.08.2013 [11:47]

RoxanaAhoj,

článek Ti vracím, protože v něm máš poměrně dost chyb;
* 1.kapitola > 1. kapitola - za řadovou číslovkou se vždy píše tečka a za tečkou následuje mezera; (!)
* počáteční uvozovky se píší dole, ve wordu se dělají klávesami shift+ů, pokud Ti to nepůjde, zkopíruj si toto („), najdeš je i v naše editoru vyznačené Omegou;
* posílám Ti koncept PŘ, aby ses podívala, jak se správně píše:

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Až si článek opravíš, zaškrtni, prosím, "Článek je hotov".
Děkuji... Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!