Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » P.S. Miluji tě... 1. kapitola

Jasper in Chamelon


P.S. Miluji tě... 1. kapitolaUrčitě už jste slyšeli o filmu, nebo knížce P. S. Miluji tě... A tou jsem se inspirovala. Moje nová povídka je z pohledu Renesmé. Jacob ji opustil, a tak je teď jako tělo bez duše, ale jednoho dne půjde se Sethem na lov a ten jí předá obálku. Co v ní bude? A jak to souvisí s Jacobem?

Zabořila jsem tvář do starého Jacobova svetru, jelikož jsem si musela nutně připomenout jeho vůni. I když jsem ji znala moc dobře, potřebovala jsem ji cítit. Jako vždy, když jsem si vzpomněla na Jacoba, jsem začala brečet. Není to fér. Není... není a není. Proč zrovna on? Byli jsme šťastní, nic nám nechybělo, ale pak mi Jacob oznámil, že musí jet pryč a už se nevrátí. Dlouho jsem nevěděla, co s ním je, ale jedno odpoledne jsem šla do jídelny a uslyšela tátu a Alice, jak spolu o něm mluví. A tak jsem se dozvěděla o jeho hlídkách v Itálii.

No není to super? Jacob je teď někde u Volturiových a dělá jim hlídacího psa! Teta Rose mi jednou řekla, že to Jacob musel udělat, jelikož by přišli o mě. Aro chtěl mě, ale Jacob se obětoval a já jsem teď sama.

Nechápu, jak mu to mohli dovolit. Copak pro ně nic neznamená? Pro ně možná ne, ale pro mě ano. Kdo se teď se mnou bude šťouchat? Kdo se mnou bude chodit na lov? Kdo mi dá polibek na tvář, než půjdu spát? Nikdo. Myslím, že by to někdo udělal, ale tohle dělával Jacob a já to měla ráda.

Nechtěli jsme nic jiného, než spolu šťastně žít, ale někdo nám to viditelně nepřál. On byl pro mě ten pravý. Byl jako moje druhá polovina, ale teď ta druhá polovina mě chybí, a už se nikdy nevrátí.

Vím, že ubližuji mé rodině, jelikož mě dennodenně vidí uplakanou, ale co s tím mám dělat? Mám sršit vtipem a všem ukazovat, že jsem se přes tu věc přenesla? Ale já se přes ni nepřenesla a nikdy nepřenesu. Chybí mi víc, než cokoli jiného na světě a kdyby byla možnost jak ho zachránit, udělala bych to.

V posledních týdnech jsem usínala až k ránu. Probouzela jsem se celá rozbolavěná a většinou mokrá, protože mám noční můry. A neustále mi volal někdo z La Push, aby se ujistili, že žiju... neměla jsem jim to za zlé. Byli něco jako jistota, že Jacobovi nic není, jelikož s ním mluvili pomocí myšlenek.

Pokaždé zavolali v dobu, kdy jsem nechtěla s nikým mluvit, jako třeba teď. Telefon se rozezvonil a já okamžitě věděla, kdo to je, protože nikdo jiný mi nevolal.

„Prosím?“ řekla jsem slabě. Byla jsem docela ochraptělá z neustálého pláče.

„Promiň, Renesmé, nechtěl jsem tě vzbudit, ale chtěl jsem vědět, jak ti je,“ řekl Seth.

„Ne, nevzbudil jsi mě. A jak myslíš, že mi je?“ řekla jsem.

„No, jo. Byla to asi blbá otázka. Ness, doufám, že chodíš na lov, protože jestli ne, přijdu tam za tebou a donutím tě.“

„Neboj se, Sethe. Je pravda, že jsem delší dobu nebyla, ale je mi dobře,“ řekla jsem a doufala, že mi uvěřil.

„Jsi mizerná lhářka. Zřejmě to máš po mamince. Mám tě vzít na lov? Dneska se hrozně nudím. Prosím, pojď se mnou.“

Když jsem slyšela jeho slova, okamžitě mi stouply do očí slzy. Tohle mi vždy říkal Jake, když jsem nechtěla na lov. Musím se uklidnit a odpovědět mu.

„Nemůžu, Sethe...“

„Ale no tak. Venku je tak krásně a ty sedíš doma. No ok, když nechceš, tak nechceš. Asi ani nechceš slyšet, co je nového, že? No nic, tak ahoj,“ řekl. Sakra, ten hrozný vlkodlak! On už ví, jak na mě.

„Sethe, počkej. Myslím, že bych měla na lov a nadýchat se čerstvého vzduchu. A nové informace taky neuškodí,“ řekla jsem a vsadila bych se, že jsem slyšela Sama, jak se začal smát.

„Super. Takže za pár minut jsem u vás. Připrav se, já hodím řeč s Edwardem a vyrazíme.“

„Ok, čau,“ řekla jsem a položila telefon.

 

Oblékla jsem si džíny a světle modré tričko s dlouhým rukávem. Vzala jsem si své oblíbené Nike botasky a pročesala si vlasy. Vyšla jsem z pokoje a sešla schody do obýváku, kde seděl Jasper.

 

„Ahoj, Jaspere,“ řekla jsem a pokusila se o úsměv.

 

„Ahoj, Ness. Co se stalo? Máš lepší náladu, to mě těší.“

 

„No, jdu na lov se Sethem, takže jsem se snažila dát do pořádku.“

 

„Jsem rád, že jsi přestala protestovat a jdeš se nasytit. Všimla sis, jaké máš oči? Jsou fialovočerné, fakt děsivé.“

 

„Díky, ty víš, jak člověka potěšit,“ řekla jsem a usmála se.

 

„Tý jo, ty ses usmála. To je věc, měli bychom to zdokumentovat.“

 

„Haha, hele nevíš, kde je máma a Rose?“ zeptala jsem se, jelikož jsem je nikde neslyšela.

 

„Jo, náhodou to vím. Jeli i s Alice na nákupy. Myslím, že by ses měla bát, protože jsem zaslechl, jak se bavily o tobě.“

 

„Dík za varování.“

 

Šla jsem do kuchyně a čekala, že tam uvidím babičku Esme (má ráda, když ji říkám babičko), ale nikdo tam nebyl. Kde jsou sakra všichni? Emmett nikde, tátu taky nikde neslyším. No, jdu na lov a víc mě nezajímá.

 

„Čau, Ness, můžeme vyrazit?“ Otočila jsem se a za mnou byl Seth. Už nejsem zvyklá na to, že se ke mně někdo v tichosti blíží.

 

„Ahoj, jo jasně.“

 

Lov mě dnes vůbec nebavil. Už to není zábava, je to jen potřeba. Skolila jsem dvě pumy, jednoho jelena a jednu srnku. Hmm... asi jsem neměla tak hladovět. Když jsem byla hotová, posadila jsem se pod strom a zavřela oči. S Jakem byl lov zábava. Soutěžili jsme, kdo skolí největšího jelena, nebo kdo ho chytí nejrychleji a Jake mě vždy nechal vyhrát. Když jsem byla mladší, byla jsem ráda, že vyhrávám, ale postupem času, jak jsem rostla a rostla mě přestalo bavit vyhrávat. Vzpomínám si na den, kdy jsme s Jacobem vyrazili na lov trochu dál. Jake mě nechal jako obvykle vyhrát, ale já to takhle nechtěla, takže jsem se na Jakea vrhla a shodila ho na zem. Lehla jsem si na něj a nechtěla ho pustit, dokud mi neslíbí, že už mě nebude nechávat vyhrávat. Jenže Jacob je silnější, takže se přese mě překulil a rázem jsem ležela pod ním. Tehdy jsme se poprvé políbili.

 

„Nessie, jsi hotová? Hej, jsi v pohodě?“

 

„Jo, promiň, asi jsem se zasnila. Jsem hotová a teď mi prozraď tu novou informaci.“

 

„Tohle je pro tebe. Dal mi to, než odjel. Měl jsem ti to dát dnes na tvé narozeniny. Dnes je ti šestnáct a Jacob chtěl být u toho.“

 

Já mám narozeniny. Vůbec jsem si neuvědomila, co je dnes za den. Tak proto nikdo nebyl doma. No jo, teta Alice si nenechá ujít příležitost uspořádat oslavu. Tenhle den jsme s Jacobem plánovali dlouho, protože dneska jsem podle dědy Carlislea dospělá. Držela jsem tu obálku v ruce a chtěla ji hned teď otevřít, ale bála jsem se, že se zase zhroutím a taky na to nebylo vhodné místo. Otevřu ji, až budu sama ve svém pokoji. Teď musím přežít oslavu narozenin.

 

„Díky, Sethe. Pojď jdeme si užít oslavu,“ řekla jsem a doufala, že půjde.

 

„Víš, myslím, že bych neměl, je to rodinná oslava.“

 

„Sethe, prosím. Chci abys tam byl. Budeš mi nahrazovat Jaka,“ řekla jsem a doufala, že ho tím neurazím.

 

„V tom případě jdeme,“ řekl, usmál se a vzal mě za ruku.

 

Když jsme vešli do domu, přivítali mě všichni ohromným potleskem a najednou zakřičeli.

 

„Všechno nejlepší!“

 

„Já, nevím co říct. Děkuji vám,“ řekla jsem a usmála se tím nejhezčím úsměvem, který jsem svedla.

 

„Všechno nejlepší, pojď si rozbalit dárky, zlato,“ řekla mi máma.

 

„Děkuji,“ řekla jsem a šla k ohromnému stolu, na kterém bylo plno dárků.

 

Vzala jsem do ruky malý balíček a otevřela ho. Byl v něm náhrdelník, takový jako má teta Rosalie a na něm znak Cullenových. Postupně jsem otevřela všechny dárky a v nich bylo: nový I phone, netbook, nové Nike boty, perlové náušnice, kosmetika a nové stereo.

 

„Děkuji vám. Jsou nádherné.“

 

„Ještě je tady jeden,“ řekla máma a podala mi do ruky menší krabičku.

 

Otevřela jsem ji a zůstala stát jako opařená. V krabičce byla zarámovaná fotka, na které byla má rodina, smečka, Emily a Jacob a já, jak mě objímá pažemi.

 

„Děkuji za všechny dárky. Myslím, že si teď půjdu lehnout,“ řekla jsem.

 

„Nepřipadá v úvahu. Musíš se už přes to přenést, aspoň teď prosím, nekaž nám to!“ řekla Alice.

 

„Dobře. Dám si dort. Zatančím si s Emmettem, vezmu si dárky a půjdu spát. Stačí?“

 

„Fajn.“

 

„Netvařte se takhle. Je to párty,“ řekla jsem.

Pustila jsem přehrávač a okamžitě si mě vzal Emmett do náručí a tančil se mnou. Všichni utvořili páry a dokonce i teta Rose se Sethem. Tančili jsme, pak jsem si vzala své dárky a šla do pokoje. Všechno jsem uložila na své místo a šla si sednout na postel. Vytáhla jsem z kapsy obálku, na které bylo napsáno Renesmé. Otevřela jsem ji a začala číst.

 

Milá Renesmé.

Dnes jsou tvé šestnácté narozeniny. Přeji ti všechno nejlepší a doufám, že jsi je pořádně oslavila. Je mi líto, že nemůžu být s tebou, i když si to přeji z celého srdce. Dlouho jsem nevěděl, co ti mám dát, protože jsem chtěl být originální. Dávám ti možnost být se mnou. Po celý jeden rok, každý měsíc budeš dostávat jeden dopis. Doufám, že se ti můj dárek líbí a ani nevíš, jak toužím po tom být teď s tebou, objímat tě a líbat tě.

Renesmé, hlavně nedělej žádné pitomosti. Nestraň se rodiny a přátel, protože ty teď nejvíc potřebuješ! Vem si moji radu k srdci. Dělej normální věci, tak jako vždy. Hlavně celé dny nelež v posteli a neplač. Navždy budeš v mém srdci. Tvůj Jacob.

P. S. Miluji tě...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek P.S. Miluji tě... 1. kapitola:

 1
20.08.2011 [15:38]

HLautnermoc krásné! Emoticon

20.08.2011 [15:38]

HLautnermoc krásné! Emoticon

1. Missy.Cullen
03.06.2011 [21:25]

Klobouk dolů! Troufám si říct,že by to napsala úplně stejně skvěle Meyerová. Jen tak dál :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!