Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our Academy - 4. kapitola

22.09.2011 (16:45) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1838×

Emmett

Ráno jsem se probudil s nepříjemným pocitem. Bylo pondělí, což znamenalo školu. Navíc po včerejším rozchodu s Rosalie jsem neměl vůbec chuť vstát z postele. Pořád mi v hlavě vrtala jediná věc. Opravdu jsem Rosalie tak zanedbával? Teď jsem všeho litoval, ale už bylo pozdě. Rosalie se se mnou rozešla.

Pomalu jsem vstal z postele a šel do koupelny. Dal jsem si rychlou sprchu a oblékl se. Vydal jsem se na snídani. Cestou jsem potkával některé své spolužáky, kteří ztichli, jakmile mě uviděli. Opravdu se všichni tak rychle dozvěděli o našem rozchodu? Dalo se to pochopit, přece jenom jsme byli nejpopulárnější pár na škole. Pokusil jsem se své spolužáky ignorovat a vešel do jídelny. Vzal jsem si vajíčko natvrdo a šel se posadit za svými přáteli. Rosalie tam ještě nebyla. Díkybohu.

„Ahoj,“ pozdravil jsem je a sedl si na své obvyklé místo.

„Ahoj,“ zamumlali ostatní a dál jedli.

Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet. Chovají se ke mně takhle kvůli tomu rozchodu? Vždyť jsme přátelé, tak o co jde?

„Ahoj,“ řekla Rosalie a sedla si na své obvyklé místo vedle mě.

Pozoroval jsem ji. Vypadala nádherně jako vždycky. Sluneční paprsky se odrážely od jejích blond vlasů a v jejích modrých očích jsem se málem utopil.

„Ahoj,“ pozdravili Rosalie všichni vesele.

Dostal jsem odpověď na svou otázku. Mí přátelé se ke mně takto chovají kvůli rozchodu s Rosalie. Ale vždyť to ukončila ona, ne já. Proč jsou naštvaní na mně? Věděl jsem proč. Já ten rozchod způsobil. Za chyby se platí. Všichni mlčeli, až to mi to začalo být nepříjemné.

„Tak jo, jsem jediný, kdo si myslí, že tohle je prostě divný? Přece to, že jsme se já a Rose rozešli, neznamená, že s vámi už nejsem kámoš,“ řekl jsem a podíval se na ostatní.

„Musím na hodinu,“ řekla Alice a Bella s Rachel ji následovaly.

„Jo, já vlastně taky,“ řekl Jasper a zvedl se od stolu.

Podíval jsem se na hodinky. Bylo půl deváté. Přišel jsem jak o přítelkyni, tak i o přátele. Cítil jsem se pod psa. Rosalie vedle mě jedla svůj ovocný salát a raději nic neříkala. Asi nevěděla co. Co řeknete svému ex, když se s ním přestanou bavit vaši společní kamarádi? Asi nic. Přál jsem si, abych mohl vrátit čas. Nic z toho bych neudělal a pořád bych byl šťastný s Rosalie, která je ta nejúžasnější holka na světě.

Bella

Poté, co jsem tak kvapně opustila snídani, šla jsem do svého pokoje a vzala si potřebné učebnice. První hodinu mě čekala historie s profesorem Masenem. Byla jsem zvědavá, protože Alice mi řekla, že tenhle profesor, jako profesor ani trochu nevypadá a že je ho na profesora škoda. Jelikož jsem měla ještě čas, pustila jsem si ve společenské místnosti televizi. Po chvilce za mnou přišla Rachel a sedla si vedle mě.

„Je to zvláštní, to mezi Emmettem a Rose. Já myslím, že on nechtěl, aby se rozešli,“ řekla Rachel a podívala se na mě.

„Já k tomu nemůžu nic říct, jsem tady teprve dva dny a už jsem svědkem rozchodu nejpopulárnějšího páru na škole,“ řekla jsem a pokrčila rameny.

Rachel jenom přikývla a koukala se se mnou na televizi. Nevěděla jsem, co si o tom všem mám myslet. Nevěděla jsem, jestli mám volit strany, nebo být neutrální. Nikdy jsem takhle kamarádka s nikým nebyla. Vždy jsem měla kolem sebe pár lidí, se kterými jsem se bavila, ale tohle jsem ještě nezažila. Nepatřilo to mezi moje zásady. Byla jsem zvyklá na samostatnost. Nechtěla jsem si dělat kamarády, protože jsem se s nikým nechtěla loučit, když mě po dvou měsících škola omrzela. Loučení byla nepříjemná. Byla plná slz a smutku. Ne, že bych to já sama někdy zažila, ale viděla jsem, jak se občas někdo loučil a nebylo o co stát.  Najednou se mi, ale zdálo, že na této škole bych si kamarády udělat mohla. Koneckonců, tohle byla asi jediná škola, která mě opravdu zaujala.

„Co máš první hodinu?“ zeptala se mě najednou Rachel.

„Historii s Masenem,“ řekla jsem.

„Tak to jsme dvě a říkám ti rovnou, jakmile uvidíš Masena, zapomeneš na historii,“ řekla Rachel zasněně a zasmála se.

„To je tak úžasnej, nebo co?“ zeptala jsem se zvědavě.

Ještě nikdy jsem neslyšela holku takhle mluvit o profesorovi. Musel být asi opravdu kus.

„Je fakt kus, ale mně se jenom líbí. Já se nezamilovávám. Některý holky si ale všude po lavici píšou svoje jméno s jeho příjmením. Prostě ti spíš připomíná modela než profesora,“ řekla Rachel a usmála se.

„No, tak to asi posoudím sama, až budu na hodině. A mimochodem, já se taky nezamilovávám,“ řekla jsem a vstala z pohovky, protože už bylo za deset minut devět.

Rachel vstala taky a společně jsme se vydaly na hodinu. Cestou jsme potkaly Jaspera s Alice, kteří se spolu zřejmě skvěle bavili. Jenom jsme je rychle pozdravily a šly dál.

„Jsem zvědavá, kdy těm dvěma dojde, že jsou do sebe zamilovaný, až po uši,“ řekla rozhořčeně Rachel a zavrtěla hlavou.

Mě to překvapilo. Měla jsem dojem, že Alice a Jasper jsou pouze skvělí přátelé, kteří si rozumí, ale Rachel o tom zřejmě věděla víc. Jenom jsem pokývala hlavou.

Po chvilce jsme došly k jedněm dveřím, na kterých bylo napsáno, Historie. Vešly  jsme a sedly si na místo, kde Rachel obvykle sedávala sama. Profesor ve třídě ještě nebyl, a tak si všichni povídali. Byla jsem tak zvědavá na profesora, že všechno, co mi Rachel říkala, jsem pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. Přesně se zvoněním vešel do třídy jeden kluk. Hodně hezký kluk. Bronzové vlasy měl v elegantním rozcuchu, byl elegantně oblečen a měl úžasné oči s duhovkami barvy jantaru. Tak tenhle toho profesora určitě netrumfne, pomyslela jsem si a usmála se. Jaké bylo ale moje překvapení, když si ten údajný kluk sedl na místo profesora.

„Rád vás opět vidím na další hodině historie, posaďte se prosím,“ řekl profesor Masen a usmál se.

Přinutila jsem se nezírat a snažila si poskládat dohromady, co vlastně vidím. Tenhle kluk nemohl být přece profesor. To nebylo možné. Nikdo tak hezký přece nemohl dělat profesora. To byl přímo zločin.

„Máme tady novou žákyni. Slečno Swanová, pojďte se nám prosím představit,“ řekl profesor a já vstala.

Najednou jsem se rozhodla. Musím ho dostat. Proto musím být charismatická, jako vždycky. Musím na něj udělat dojem. Postavila jsem se před třídu a nahodila úsměv hodný hvězdám v Holywoodu.

„Jmenuji se Isabella Swanová. Již od raného věku jsem studovala výhradně v Evropě. Vystřídala jsme mnoho škol. Minulou sobotu jsem nastoupila sem,“ řekla jsem a pořád se usmívala.

„Co tě nejvíc baví, Bello?“ zeptal se mě profesor.

„Večírky,“ odpověděla jsem a celá třída se zasmála.

„Skvělé. Tvůj nejoblíbenější předmět?“ zeptal se mě profesor. Věděla jsem, že když řeknu historie, nebude se o mě profesor už nijak zajímat, proto jsem se rozhodla pro jinou odpověď.

„Biologie, ale možná mě přesvědčíte, že historie je lepší pane profesore,“ řekla jsem a mrkla na něj.

„Možná, můžete se posadit. Mimochodem jmenuji se Edward Masen“ řekl profesor a já šla zpátky na svoje místo.

Tak tohle šlo dobře.  Pro začátek to budu brát pomalu. Po nějaké době, ale Edwarda jistě získám. Napadlo mě, že Edward je opravdu hezké jméno. Hezké jméno, pro hezkého muže.

„Jak přesně tě přesvědčí, že historie je lepší?“ zeptala se mě Rachel s úsměvem.

„Myslím, že to víme obě moc dobře,“ řekla jsem a mrkla na ni.

„Tak to jsem zvědavá. Jenom doufám, že nás teď neslyšel,“ řekla Rachel a podívala se na profesora.

Edward něco psal na tabuli a vypadal, jako, že na nic jiného nemyslí. Oddychla jsem si.  Nechtěla jsem, aby Edward zjistil moje záměry. Ne dřív než já sama rozhodnu, že je čas, aby se je dozvěděl. Koukala jsem na Edwarda, který stále psal na tabuli otočen zády ke mně a ten pohled za něco stál.

Zbytek hodiny nám Edward vysvětloval něco okolo Anglie a já předstírala, že ho řádně poslouchám. Místo toho jsem ale vymýšlela další krok, jak na něj zapůsobit a přimět ho, aby mě chtěl.

Alice

Poté, co jsme opustili jídelnu, měla jsem já a Jasper ještě spousty času. Rozhodli jsme se jít pro učebnice, a pak se vydali na školní zahradu, kde byl altánek. Já si tam ráda chodila pročistit hlavu a přestat myslet na všechno kolem. Posadila jsem se a Jasper vedle mě.

„Víš, docela mě překvapilo, že Rose se s Emmettem rozešla. Přece jenom jsou to Rose a Emmett, nejpopulárnější pár na škole,“ řekl Jasper a počkal, až mu odpovím.

Já ale měla dost vlastních problémů, co se týče sebeovládání. Byl to Jasper, kdo seděl těsně vedle mě. Jasper, do kterého jsem byla zamilovaná a bála se mu to říct. Nakonec jsem se ale uklidnila a připravila si odpověď.

„Já to věděla. Věděla jsem, že se rozejdou. Připadalo mi, že už nějakou chvíli to jde z kopce. Jako nejlepší kamarádka Rosalie jsem si pár věcí všimla, a když jsem se pak dozvěděla, co jí Emmett udělal, tušila jsem, že to Rose udělá, ani ona už by tohle nezvládla, je dost tolerantní, ale ne až takhle,“ řekla jsem a Jasper přikývl.

„Já nechápu Emmetta, vždyť v Rosalie měl všechno, co si mohl přát a on to zahodí kvůli tomu, aby si dokázal, že na to pořád ještě má, že ještě pořád má na to sbalit hezkou holku. Když někoho opravdu miluješ, nic takového prostě nejsi schopná udělat, ne?“ zeptal se Jasper.

„Když někoho opravdu miluješ, nikdy neuděláš nic, abys mu ublížil,“ řekla jsem a Jasper přikývl.

Nebyla jsem si jistá, kam tahle konverzace směřuje. Začneme u Rose a Emmetta a skončíme u vysvětlování opravdové lásky. To bylo téma, o kterém jsem věděla víc než dost. Věděla jsem, že to, co cítím k Jasperovi je opravdová láska. Láska, která mě nepřešla ani po dva a půl roce. Láska, kterou jsem stále skrývala.

Podívala jsem se na Jaspera, který se na mě usmíval. Milovala jsem jeho úsměv. Milovala jsem, když vyprávěl o nejnovějším průšvihu, který provedl. Milovala jsem, když jsem s ním takhle sama někde seděla. Přála jsem si, abych měla dostatek síly abych mu to říct, ale neměla. Neměla jsem odvahu a příliš jsem se bála odmítnutí.

„Měli bychom jít na hodinu,“ řekla jsem a zvedla se. Jasper přikývl a společně jsme zamířili na první hodinu.

Rosalie

Po snídani, která byla ještě trapnější, než občasné obědy s mými rodiči, jsem se vydala na pokoj pro učebnici. Celou snídani, ani jeden z nás nepromluvil. Co bych taky měla říct svému ex, když jsme se sotva rozešli? Ani jsem nevěděla, jestli bych byla schopná s ním mluvit. Věděla jsem, že ho stále miluju. Nemůžu přece jen tak zapomenout. Vždyť to není ani 24 hodin, co jsem mu řekla, že je konec. První hodinu jsem měla bohužel společně s ním. Alespoň, že jsem seděla s Alice a on s Jasperem.

Vydala jsem se po chodbě ke své třídě, když mě zastavil Jack Larson. Byl to kluk, který byl ve stejném ročníku jako já. Patřil do Emmettova týmu. Byl docela pohledný, ale mně se nikdy nelíbil. Možná proto, že jsem měla oči jenom pro Emmetta, ale taky proto, že mě prostě ničím nezaujal. Měl hnědé vlasy dlouhé až ke konci uší. Byl docela vysoký, ale nebyl moc svalnatý.

„Ahoj, Rose. Slyšel jsem o tobě a Emmettovi. Jsi v pohodě?“ zeptal se mě a usmál se.

„Jo, jsem v pohodě,“ zalhala jsem pohotově. Nechtěla jsem, aby kdokoliv věděl, že jsem z toho rozchodu opravdu rozhozená.

„Tak mě napadlo, jestli bys někam nezašla. Vzhledem k tomu, že už nechodíš s Emmettem,“ řekl Jack a usmál se na mě.

Probudil se ve mně dlouho potlačovaný vztek. To si vážně myslí, že sotva se rozejdu s Emmettem, půjdu s ním hned na rande? Navíc, i kdybych chtěla, měli jsme s Emmettem dohodu. Pokud se rozejdeme, nesmí si Emmett nic začít s žádnou z roztleskávaček a já si nesmím nic začít s žádným s fotbalistů. Odůvodnění bylo jednoduché. Ani jeden z nás nechtěl vidět, jak se jeho spoluhráč, nebo moje spoluhráčka líbá s mým ex.

„Není to ani 24 hodin, co jsme se já a Emmett rozešli a ty mě zveš na rande? Vždyť si Emmettův spoluhráč a kámoš,“ řekla jsem opovržlivě a šla dál do své třídy.

Aniž jsem si to chtěla přiznat, bylo mi Emmetta líto. Dokonce i jeho vlastní spoluhráč mu vrazil nůž do zad. Jediné co jsem teď chtěla, byl klid a do toho rozhodně nezapadal nový kluk.

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Our Academy - 4. kapitola: