Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our Academy - 10. kapitola

28.11.2011 (11:30) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 1651×

Rachel

Zaklepala jsem na Damonův pokoj, a pak bez vyzvání vešla dovnitř. Stál u zrcadla a zkoušel si kravaty.

„Ahoj,“ pozdravil mě a otočil se na mě.

„Ahoj,“ řekla jsem a s povzdechem si sedla na jeho obrovskou, a jak jsem před pár dny zjistila, taky pohodlnou postel.

„Kterou?“ zeptal se mě a ukázal mi obě kravaty. Jedna byla modrá, druhá zelená.

„Modrou,“ řekla jsem mu a opřela se o loket.

„Co tady vlastně děláš?“ zeptal se mě.

Snad mu tady nevadím? Spíme spolu už týden. Zrovna nemám nic jiného na práci, tak proč bych nepřišla sem?

„Nudím se. Od chvíle, kdy se Alice a Jasper dali dohromady, jsou pořád jen spolu, neustále cukrují, dělá se mi z toho špatně. Emmett teď spí se vším, co má sukni a Rose je kvůli tomu naštvaná, protože má pocit, že pro Emmetta byla jedna z tisíců dalších holek. Což samozřejmě není pravda. A nakonec Bella, ta se neustále snaží sbalit profesora.“

„Takže se chceš zabavit?“ zeptal se mě Damon.

Ježíši, ti chlapi jsou fakt zpomalení. Proč bych k němu jinak chodila? Na holčičí pokec? Pche, to těžko.

„Co jinýho,“ řekla jsem a sundala si tričko.

„Tak fajn,“ řekl Damon a políbil mě.

Pak mě ale ještě něco napadlo. Celý týden jsem na to zapomínala, ale byl nejvyšší čas to udělat. Ještě by to mohlo špatně dopadnout.

„Měli bychom si určit základní pravidla,“ řekla jsem mu, když mě začal líbat na krku.

Bylo to naprosto jednoduché. Damon byl úžasný milenec, a tak se stal i dokonalým kandidátem na kamaráda s výhodami.

„Musíme to řešit zrovna teď?“ zeptal se mě, když vzhlédl od mého krku.

A kdy jindy? Až na to zase pod náporem jeho úžasných doteků a polibků zapomenu? Tak to teda ne.

„Jo, musíme,“ řekla jsem mu a shodila ho ze sebe.

Zaúpěl a opřel se o lokty vedle mě. Byl už bez trička, a tak jsem si mohla prohlížet jeho dokonale vytvarované svaly.

„Co je to za pravidla?“ zeptal se mě, když jsem chvilku nemluvila a pozorovala jsem, jak pracují jeho břišní svaly.

„Zaprvé, žádné lhaní. Pokud na mě nemáš čas, pochopím to. Pokud se mi nebude něco líbit, řeknu ti to. Zadruhé, žádná žárlivost. Všechno to jenom komplikuje,“ řekla jsem.

„Moje slova. Ještě něco?“ zeptal se mě.

„Jo, poslední a nejdůležitější věc ze všech. Nezamiluj se do mě, prosím,“ řekla jsem mu a on se zasmál.

„Máš vůbec ponětí, komu tohle říkáš?“ zeptal se mě. Měla, ale nechtěla jsem nic riskovat. Několik kluků už jsem kvůli tomu musela odkopnout, obzvláště by mě mrzelo, kdybych ztratila Damona.

„Jen aby ses nezamilovala ty do mě,“ řekl a mrkl na mě. Musela jsem se hlasitě zasmát.

Já a láska jsme největší nepřátelé. Nevidím jediný dobrý důvod na tom, mít někoho stálého, komu neustále říkáte, že ho milujete a bla, bla, bla. Láska každého změní, a to mě děsilo. Pokud bych někdy skončila jako Alice, pravděpodobně bych někoho požádala, aby mě zastřelil. Rodiče taky na lásku asi moc nevěřili. Rozvedli se, když mi byli čtyři roky. Táta si našel někoho jiného a máma taky. Mně každý měsíc napěchují účet penězi. Všichni jsou spokojení.

„Máš vůbec ponětí, komu tohle říkáš?“ zeptala jsem se Damona nazpátek.

„Doufám, že ano. Nechtěl bych, aby to skončilo zlomeným srdcem,“ řekl.

„Pokud něčí srdce skončí zlomené, bude to to tvoje,“ řekla jsem mu a políbila ho.

Pochopil, že konverzace je u konce a sundal mi sukni.

(…)

Rychle jsem se oblíkala, zatímco on ležel v posteli a pozoroval mě. To jsou celí chlapi, nikdy nemají dost.

„Jdeš na ten dnešní maškarní ples?“ zeptala jsem se ho.

Ne, že by mě to nějak zajímalo, ale zdálo se mi, že je tady až nějak moc velké ticho. Konečně totiž nastal den maškarního plesu. Nemohla jsem se dočkat. Příležitost být na jednu noc někým úplně jiným se mi vždycky líbila. Maškarní ples byl proto mou nejoblíbenější akcí v roce. Po dvou měsících příprav to vždy byla dokonalá zábava. Samozřejmě, že jsem se na přípravách podílela, jako roztleskávačka a Rosaliina kamarádka jsem musela.

„Jasně, být na jednu noc někdo jiný? Skvělá zábava,“ řekl a mrkl na mě.

„Tak se tam neuvidíme,“ řekla jsem mu a konečně oblečená jsem vyšla z jeho pokoje.

Na chodbě jsem se srazila s Emmettem, který byl ve společnosti nějakých dvou holek.

„Ahoj,“ řekli jsme si a oba šli dál svou cestou.

Všechno teď bylo komplikované. Jako kamarádka Rose jsem musela být na její straně, ale byla jsem i kamarádka Emmetta, což ze mě dělalo rozpolcenou osobu. Chtěla jsem se bavit s oběma, ale nebylo to možné. Emmett už si s námi ani nesedal u stolu. Většinou byl s Damonem, který působil tak trochu jako prostředník mezi týmem Rosalie, za který kopala Alice, Bella a já, Jaspera ani nemělo cenu počítat, protože byl Rosaliin bratr. Za tým Emmett kopal Damon společně s jakoukoliv společností, která se za den vystřídala u Emmettova stolu. Samé holky, samozřejmě. Rosalie žárlila, bylo to poznat. Byla naprostá ztráta času jí vysvětlovat, že se s Emmettem rozešla, tudíž nemá žádné právo kontrolovat jeho bohatý sexuální život, který poslední týden vedl.

Rosalie i přesto, že to s Emmettem oficiálně a provždy ukončila, se nebyla schopna posunout dál. Jak se zdá, většinou to mají vždycky těžší holky. Snažila se flirtovat s klukama, ale nic jí nevymazalo z hlavy Emmetta. Myslím, že nejvíc ji žralo to, kolik holek za týden prostřídal. Každý věděl, že ona a Emmett jsou něco jedinečného. Skvěle se doplňovali, oba byli kapitáni, oba byli oblíbenci všech na škole. Všichni si mysleli, že spolu zůstanou a potom, co skončí na akademii, zasnoubí se. Místo toho se ale rozešli v půlce třetího ročníku a začali se nenávidět. Rose začínala mít pocit, že pro Emmetta nic neznamenala, i když v nitru musela vědět, že to není pravda. Věděla jsem toho dost a to i přesto, že jsem nebyla její nejlepší kamarádka. Říkala mi hodně věcí a její rozchod s Emmettem jsme řešily už nejmíň milionkrát.

Každý se snaží nějak zapomenout, to, že si Emmett vybral zrovna tenhle způsob, neznamená, že takový byl i předtím. Ještě jsem si je oba pamatovala jako nezkušené prváky, kteří se do sebe vášnivě zamilovali a dva týdny po nástupu na akademii spolu začali chodit.

Zvláštní, kolik se toho od té doby změnilo. Přijela Bella a stala se neodmyslitelnou součástí naší party a našeho života. Alice a Jasper spolu začali chodit, protože jeden z nich se konečně po dva a půl roce odhodlal. Přijel Damon. Z Emmetta se stal sukničkář a z Rosalie mírně ledová královna. Jenom já jsem pořád zůstávala stejná. Nezamilovaná, věčně zaneprázdněná kluky.

Nikdy se nezměním, to je jedna z věcí, kterou si musím svatosvatě slíbit.

Bella

„Přinesla jsem ti kafe,“ oznámila jsem Edwardovi, který seděl za stolem a četl jakousi knihu, na obal jsem neviděla, takže jsem si nemohla přečíst název.

Takhle už to bylo pár týdnů. Já přinesla kafe a hodiny jsme si povídali. Líbilo se mi to. Mohla jsem si s ním vyprávět úplně o všem. Zdálo se, že mi naslouchá. Nebyl jako ostatní kluci. Neviděl jenom výstřih, zadek a dlouhé nohy. Viděl ve mně živou bytost. Respektoval mě. Byl galantní, slušný, milý. Pravý gentleman, patřil mezi ty muže, které teď najdete už jenom ve starých románech. Byla za tím jeho výchova. Jednou mi prozradil, že se narodil zhruba před sto lety. Tehdy byla úplně jiná doba, ale jak se zdálo, on zůstával v mnoha ohledech stejný.

Už jsem nemyslela na to, jak ho dostat, i když musím přiznat, že pokaždé, když jsme se viděli, přemýšlela jsem nad tím, jaké by to bylo, kdybych ho políbila, kdybych mu zapletla ruce do těch jeho nepoddajných rezavých vlasů. Byl prostě dokonalý a já se pokaždé musela držet na uzdě, abych neudělala nějakou hloupost. Nechtěla jsem přijít o to, co mezi námi panovalo. Ve chvíli, kdy bych ho políbila, už by mě k sobě nikdy nepustil. Aniž jsem si to chtěla připustit, při té představě mi vždy bylo neuvěřitelně smutno a cítila jsem se prázdná.

Tykali jsme si, navrhl mi to on sám při jedné z našich mnohých konverzací. Samozřejmě, že jenom v soukromí. Před ostatními žáky jsem mu musela vykat, jako jakákoliv jiná studentka. Ostatní by začali mluvit a mohli by si myslet bůhvíco, jak podotknul Edward.

„Díky,“ řekl a vzal si kafe. Jak mi vysvětlil, upíři sice nesnáší lidské jídlo, ale pití jim nevadí. I když se jedná o kafe. Připadalo mi správné, nosit mu kafe. Byl to takový náš malý rituál.

„Co čteš?“ zeptala jsem se ho.

Usmál se a nadzvedl knihu tak, že jsem si mohla přečíst název na obalu. Hamlet.

„Máš rád Shakespeara?“ zeptala jsem se ho.

Já osobně jsem Shakespeara milovala. Hlavně tragédie.

„Miluju Shakespeara,“ řekl a já se usmála.

Může být ještě perfektnější? Sakra, Bello, vždyť ty ho máš ráda! To zjištění mnou projelo jako ostrý šíp. Já mám někoho ráda. Já, nikdy se nezamilovávající se, Bella Swanová, mám někoho opravdu ráda, v romantickém slova smyslu.

„Jsi v pořádku? Nějak jsi zbledla, teda pokud to ještě jde,“ řekl Edward a starostlivě se na mě podíval.

Co mu mám říct? Mám odejít? Měla bych, nebo to se mnou sekne. Na druhou stranu, nemůžu najednou odejít a na něco se vymluvit. Poznal by, že lžu a myslel by si, že je to jeho vina, to nechci. Odkdy se, sakra, starám o cizí pocity? Nikdy jsem se nestarala, to je důvod, proč ještě žiju a jsem psychicky zdravá. Kdybych se měla starat o pocity každého, koho jsem kdy nějakým způsobem zranila, asi by mi brzy pořádně hráblo a nakonec by mě to zabilo.

Zůstanu. Budu předstírat, jakože nic a potom se půjdu převléct na maškarní ples. Sbalím nějakýho kluka a zapomenu na Edwarda Masena. Jo, to je dobrý plán, teď jenom, aby fungoval.

„Jo, jsem v pohodě. Jenom jsem si na něco vzpomněla, to neřeš,“ řekla jsem mu a zářivě se usmála.

Rachel

„Drž si ty vlasy pořádně,“ nakázala mi Rose, která se nabídla, že mi pomůže s účesem.

Byl to pěkně složitý drdol, který jsem si našla na internetu a neměla jsem už čas dojít si ke kadeřnici v centru. Vlastně žádná z nás neměla čas. Seděly jsme na židlích před zrcadly v pokoji Alice a Belly. Všechny čtyři, vysprchované, s umytou a už vyfénovanou hlavou, oblečené v bílých froté županech.

Naše šaty a masky ležely ještě stále zabalené na postelích. Já osobně jsem si vybrala dlouhé červené šaty bez ramínek, na některých místech byla našitá černá krajka, koupila jsem si k tomu černé boty na vysokém podpatku. Masku jsem měla krajkovou černou, takovou tu, co si uvážete kolem hlavy. Bella si koupila tu, kterou musíte celou dobu držet v ruce za tyčku, na které je připevněná. Na to bych já neměla nervy.

Když jsme se všechny konečně asi po třech hodinách nalíčily, udělaly si účes, oblékly do šatů a nasadily si masky, byl nejvyšší čas vyrazit do tanečního sálu, který byl na naší akademii k dispozici. Bylo to lepší než upravovat celou tělocvičnu.

Bella

Hned, jak jsme došly do tanečního sálu, rozdělily jsme se. Alice šla s Rosalie a já s Rachel. Řekla jsem jí o svém problému ohledně Edwarda cestou do sálu a ona okamžitě zahájila zákrok. Což u ní znamenalo, že ukáže na nějakého kluka a já ho prostě půjdu políbit, ať chci nebo ne. Myslím, že nechtěla přijít o další kamarádku kvůli nějakému klukovi, v tomto případě spíš muži.

Já o to taky nestála. Nechtěla jsem se zamilovat. Nebo ne přímo zamilovat, nechtěla jsem ho mít ráda. Chtěla jsem ho dostat, a pak se na něj vykašlat, to bylo celé. Nikdy jsem neplánovala, že se s ním začnu bavit a cítit se s ním tak, jako jsem se s žádným jiným klukem ještě necítila. S ním to bylo jiné, dospělejší, cítila jsem se díky němu starší, i když jemu mohlo být sotva pětadvacet.

„Co třeba ten?“ zastavila mě Rachel najednou a ukázala na kluka, který stál v rohu.

Nevěděla jsem, kdo to je, vlastně jsem skoro nepoznávala ani Rachel. Všichni měli masky a vypadali úplně jinak než v reálu, ale o tom to asi bylo. Být někdo jiný. Já byla spokojená s tím, co jsem, takže jsem nebyla tak nadšená z toho, že jsem si hrála na někoho jiného. Naopak Rachel to vyloženě zbožňovala. Neříkám, že není spokojená s tím, co je, ale ona milovala tu hru kolem. Tu snahu zjistit, kdo je kdo. Alespoň tak jsem to já pochopila.

„Fajn, jdu na to,“ řekla jsem jí a znovu se podívala na toho kluka, který teď ale odcházel někam do chodby.

Vydala jsem se za ním. Byl oblečený do černého saka, které mu dokonale padlo. Já byla v černých, dlouhých šatech s krátkým rukávem a v ruce jsem držela masku. Na chodbě se ten kluk zastavil a opřel se o sloup. Došla jsem až k němu a usmála se. Úsměv mi opětoval. Rychle jsem se k němu naklonila a než stačil zareagovat, tak jsem ho políbila. Pak jsem se zase rychle odtáhla a chtěla odejít. Musela jsem uznat, že líbal skvěle, i když jen chvíli. Ani neměl možnost tomu jakkoli zabránit, bylo to příliš rychlé.

„Bello,“ řekl mé jméno ten poslední hlas, který jsem v tuhle chvíli chtěla slyšet.

Pomalu jsem se na něj otočila a dala masku dolů. On udělal to samé.

„Edwarde?“ otázala jsem se ho v šoku, neschopna pohybu.

Tohle se stát nemělo. On byl ten poslední muž, kterého bych měla políbit, pokud jsem na něj chtěla zapomenout. Někdo tam nahoře mě asi vážně nemá moc rád, když mi neustále způsobuje takovéhle problémy. Přestala jsem dumat o náboženství a soustředila se na situaci, která zrovna nastala. Políbila jsem Edwarda, upíra, kterého mám asi ráda a ještě, aby toho nebylo málo, svého profesora. Bylo tady pouze jediné řešení. Odejít a teď hned.

„Měla bych jít, tohle se nikdy nestalo. Nevěděla jsem, že jsi to ty,“ řekla jsem mu a otočila jsem se k odchodu. Tohle znamenalo konec našich věčných odpoledních debat, která jsem měla tak ráda. Všechno je v háji. Ještě k tomu se mi do očí začaly drát ty zrádné slzy. Já nikdy nebrečím, tak proč zrovna teď ano?

„Počkej,“ řekl a chytil mě za ruku. To neměl dělat. Cítila jsem ten proud, který mnou v tu chvíli projel.

Otočila jsem se zpátky na něj. Tvářil se nerozhodně. Vypadalo to, jako kdyby sváděl nějaký vnitřní boj. Pak si povzdechl a zavřel oči.

„Proč mi tohle děláš?“ zeptal se mě s očima stále zavřenýma.

Lepší otázka by zněla, co to dělá on mně, ale neodvážila jsem se ji vyslovit. Dala bych všechno za jeho myšlenky. Nebo za alespoň jednu jedinou.

„Tak dlouho se snažím držet dál. Tak dlouho se snažím ovládat a je to k ničemu. Stejně jsi mě dostala,“ řekl a otevřel oči.

„O čem to mluvíš?“ zeptala jsem se ho a tím jsem poprvé za dlouhou dobu promluvila.

„O tomhle. Co jsme to vlastně dělali, Bello? Nikdy jsem takhle blízko k žádné studentce neměl. Nikdy jsem s žádnou nestrávil tolik času. A to všechno jen proto, že jsi jiná než ostatní. Věděl jsem to před dvěma měsíci a vím to teď. Já už se od tebe nemůžu držet dál a přitom být tak často s tebou,“ řekl mi a mně to konečně došlo.

On měl stejný problém se sebeovládáním, jako já. Chtěl mě taky a už bůhvíjak dlouho. Všechno to potlačoval, protože věděl, že to není správné. Teď jsme ale oba shodili své opravdové masky. Věděli jsme, co k sobě cítíme. Neodolala jsem a znovu ho políbila. Nechal se. Teď, když jsem věděla, o koho jde, byl ten polibek ještě lepší než předtím. Byl lepší, než jsem si kdy představovala, že by polibek s ním mohl být. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a on mi dal ruce kolem pasu. Neměla jsem žádné tušení, co bude zítra. Nevěděla jsem, jak všechny tyto události budou vypadat na denním světle, ale v tuto chvíli mi to bylo absolutně jedno. Soustředila jsem se jen na nás dva. Myslím, že to byla chvíle, kdy jsem se do Edwarda Masena nenávratně zamilovala.

Všimla jsem si, že komentáře poslední dobou ubývají. Napište mi prosím, co mohu zlepšit, aby se vám povídka líbila, nezapomínejte, že to píšu jen pro vás. Kajushqa1

P.S.: Co říkáte Belle a Edwardovi? Vymýšlela jsem hodně způsobů, jak je dát dohromady, a tenhle se mi zamlouval nejvíc.

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Our Academy - 10. kapitola: