Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisk vs. Opravdová láska 15. kapitola

Polštáře 1


Otisk vs. Opravdová láska 15. kapitolaCo se stalo s Emmettem? Proč se chová tak divně? Silver se bojí, ale je odhodlaná dostat z Emmetta přiznání.
Podaří se jí to? A pokud to nebyl Emmett, jak to tvrdí on sám, kdo byl rudooký útočník?
Pokud budete dále číst tuto povídku, dostanete na tyto otázky odpovědi.

Emmett si všiml mojí přítomnosti a věnoval mi ten nejhrozivější pohled, který jsem v životě kdy viděla. Díval se svýma krvavě rudýma očima přímo do těch mých. Nakonec se zlomyslně pousmál, odhodil mrtvé dívčí tělo stranou a volným sebevědomým krokem se blížil přímo k místu, kde jsem stála.


15. kapitola

 

Byl čím dál blíž. Začínala jsem se bát, že mi skutečně ublíží. Proč mě tolik děsíš, Emmette?

„Ahoj,“ řekl s posměchem. Nevydala jsem ze sebe ani hlásku. „Přece se mě nebojíš, Silver,“ zasmál se hrůzostrašným smíchem. „To jsem přece já, Emmett. Nepoznáváš mě?“ Rozhodil rukama do stran a vybídl mě, ať mu skočím do náruče. Prdlajs! Tohle nebyl Emmett. Nemohl být. Ale jak to, že věděl, jak se jmenuju?

„Co se stalo, lásko? Snad nežárlíš na tu chudinku, která už je stejně po smrti? Ó můj bože! Ty vážně žárlíš!“ Netypicky se zašklebil. Utahoval si ze mě. „Miluju jenom tebe, myslel jsem, že jsi to po mém dnešním doznání pochopila.“ Ježíši Kriste, je to Emmett! O tom doznání nikdo jiný kromě Rose nevěděl. Ne! Ne! Ne! Jenom se mi to zdá!

„Mám dost tvýho mlčení, zlato. Co kdybys mi dala pořádnou pusu.“

„Ne.“ Nedbal mého odmítnutí, popadl mě za loket, šila jsem sebou s cílem vymanit se z jeho sevření, avšak bezúspěšně.

„Fajn, když se nechceš líbat, přejdeme rovnou na věc.“ Vycenil svoje špičáky a chtěl se do mě zakousnout, jenže mu v tom cosi zabránilo. Ostražitě se ohlédl za moje záda, a pak během vteřinky zmizel.

Zůstala jsem nehnutě stát, dívajíc se směrem, kam zmizel. Ještě stále jsem se třásla strachy. Splašené bití srdce neustávalo.

„Silver?“

Vykřikla jsem, když se Rosalie dotkla mé pravé ruky, a následně ji vděčně objala.

„Pššt. Všechno je v pořádku, to jsem jen já,“ uklidňovala mě a hladila po vlasech. „Co se stalo? Kde je Emmett? Našla jsi ho?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Silver, mluv sakra. Co se stalo?!“

Podívala jsem se za sebe, jako bych čekala, že se tam znovu objeví. Ale neobjevil. Mohlo se mi to jen zdát? Ne, nemohlo. Nespala jsem a přece nejsem paranoidní!

Uvažovala jsem, jestli můžu Rosalie říct pravdu. Určitě by mi neuvěřila. Říkala, že Emmett odjel hned po škole na lov. Ne, nic neřeknu, rozhodla jsem se.

„Spletla jsem se. Nebyl to on. Vadilo by ti mě odvézt domů k mámě?“ požádala jsem ji.

„Jistě. Řekneš mi, co se…“

„Zatím ne, promiň.“

 

 

Jak mě mohla napadnout taková šílenost jako jít domů. Rosalie mě vysadila před domem a odjela. Teď jsem tam stála před dveřmi a váhala, jestli mám vejít. Znamenalo by to usmíření. No, je na čase.

Odemkla jsem si a vešla dovnitř. Z kuchyně se ozývaly hlasy. Zamířila jsem tam, abych našla mamku, Ricka, Randyho a nějakou cizí ženu.

„Zdravím,“ pozdravila jsem. „Mami, mohla bys na chviličku?“ Vstřícně kývala hlavou a s ,omluvte mě‘ šla za mnou.

Zastavila jsem na chodbě vedle schodiště do prvního patra, kde se nacházely pokoje pro hosty. Ani jedna se neměla k tomu, aby promluvila první, a tak jsem se zhluboka nadechla a začala.

„Moc mě mrzí, že se hádáme. Ale musíš mě pochopit! Lhala jsi mi o mém vlastním tátovi. Dobrá, to bych možná ještě nějak překousla. Jenže pak jsi mi ani neplánovala prozradit, že je to Edward, když jsi zjistila, že chodí na stejnou školu jako já. Copak sis vážně myslela, že ti to projde? Nebyla jsi to ty, která mě vždycky moralizovala, že bych neměla lhát, jelikož lež vždy vypluje na povrch?!“ vyhrkla jsem všechno, co jsem si myslela a považovala za nutné povědět. Nemělo smysl před ní něco skrývat. Pak bych nemohla začít znova a já si šíleně moc přála mít stejný přátelský vztah, který jsme mezi sebou vždy měly.

„Uznávám, že jsem udělala chybu a neúmyslně ti ublížila. Omlouvám se, ale i já mám své ale – důvody, proč jsem tak učinila. Edward pro mě hodně znamenal, jenže on už má jinou rodinu. Má Bellu a Nessie. Nechtěla jsem riskovat, že o tebe nebude stát, čímž by tě bezpochyby ranil, zlato. Tak moc jsem chtěla hodit minulost za hlavu. Nemůžeš mi to, potom co jsem vytrpěla, mít za zlé.“ Když domluvila, ucítila jsem svíravý pocit v břiše. Byla to vina.

Během vteřiny jsem se vtěsnala do její náruče a pevně ji objala.

„Mám tě ráda, mami, promiň,“ hlesla jsem.

„Já tebe taky, Silver.“ Vše bylo zapomenuto.

 

Seděla jsem u sebe v pokoji na posteli a rozhlížela se kolem po svých oblíbených věcech. Konečně jsem byla doma a usmířila se s mamkou. Slíbily jsme si žádná tajemství, což jsem vlastně okamžitě porušila. Nemůžu jí říct, co se mi stalo s Emmettem. Ať už by mi věřila nebo ne, rozhodla jsem se tomu přijít na kloub sama. Zítra se uvidím s Emmettem ve škole a bude mi muset svoje chování a pití lidské krve vysvětlit!

 

Hned druhý den ráno jsem byla pevně rozhodnutá z něj vypáčit přiznání, ale svým způsobem jsem se i bála. Když jsem předešlou noc chtěla usnout a pomalounku se mi to dařilo, zjevovala se mi jeho zlomyslná tvář. Bůh ví, že jsem toho moc nenaspala.

 

Před školou jsem byla mezi prvními, čekala na lavičce u parkoviště, vyhlížela ho a sotva vnímala pozdravy kolemjdoucích spolužáků. V duchu jsem si přehrávala, co mu řeknu, abych nezněla jako šílenec.

Co když se nebude chtít přiznat, co udělám pak? napadlo mě. Podobných otázek mi kolovalo hlavou nespočet.

„Emmettovi to dneska zase sluší,“ šeptala blondýnka své kamarádce se zrzavými vlasy a rozplývala se. Seděly na lavičce hned vedle té mojí.

„Hm, nemáš pravdu. Dnes vypadá obzvlášť sexy,“ odpověděla jí zrzka. „Kdyby si mě aspoň všiml. Co bych dala za jedno rande s tímhle bohem.“ Blondýnka se rozesmála.

„Jasně, nejsem na tom jinak. Problém je Rosalie Haleová. Jede po něm. Nemáme šanci.“ Rosalie jede po Emmettovi? Počkat! Říkaly, že  Emmettovi to sluší dneska? Dneska jako teď?!

Vzhlédla jsem k parkovišti a hledala velký černý Jeep. Stál tam. A majitel taky. Mluvil s Rose a jejich rozhovor ani zdaleka nevypadal přátelský.

„Ahoj, ty jsi Silver, že?“ promluvila ke mně zrzka. „Já jsem Ettie a tohle je Mattenia.“ Ukázala nejdřív na sebe, a následně na blondsku.

„Jo, těší mě,“ zamumlala jsem.

„Minule jsme tě viděly s Cullenem. Máte spolu něco?“ vyzvídala Mattenia.

„Mattie, ty mi čteš myšlenky.“ Zachichotaly se.

„S jakým Cullenem?“ zeptala jsem se. Začaly lapat po dechu, nebo to aspoň uměly skvěle předstírat.

„Ty se znáš i s ostatními Culleny? Jaký je doopravdy Edward a Emmett? Stejní jako ve škole? A co Jasper?“ mlely jednu otázku za druhou a k tomu se překřikovaly, takže jsem jejich bláboly poslouchala jedním uchem a druhým je pouštěla ven, aby mohly oxidovat vzduch a ne mou hlavu.

„Bože! Bože!“ zajíkala se Ettie.

„Ach můj bože!“ přidala se Mattenia. Ty holky byly evidentně praštěné. Těžko říct, jestli zdravým nebo tím nezdravým způsobem.

„Emmett Cullen sem míří… Honem prsa.“ Upravovaly si výstřihy, zatímco jsem pečlivě sledovala každý Emmettův krok, kterým k nám mířil.

Opětoval můj pohled a zeširoka se usmál svým svůdným zakroucením rtů. Nečišela z něj zloba, netvářil se hrůzostrašně jako včera v noci. I tak jsem při myšlence na včerejšek dostala strach. Srdce zřejmě závodilo s mým prudkým dýcháním, kdo bude rychlejší.

„Fajn, když se nechceš líbat, přejdeme rovnou na věc.“ Vzpomněla jsem si, jak mi nahnal panickou hrůzu a vycenil svoje špičáky, aby se zakousl do hrdla.

Seskočila jsem celá vystrašená z lavičky a rychlým krokem mířila do školy, kde bylo hodně lidí. Před nimi by mi nic neudělal, že ne? ptala jsem se v duchu sama sebe.

Odvážila jsem se podívat za sebe. Šel za mnou, na obličeji měl rýhy od toho, jak se mračil. Přibližoval se. Byl tak blízko. Stačilo by mu jen natáhnout ruku.

„Silver,“ zavolal na mě, jenže to už jsem běžela, nevnímajíc nechápavé pohledy ostatních studentů.

Přemýšlela jsem, kam jen uteču. Edward! Musím ho najít. Kde? Kde?! Na parkovišti nebyl. Že by ještě nepřijel?

Silná ruka objala svými prsty mou paži, trhla s ní a táhla mě s sebou do nejbližších dveří.

„Pusť!“ řvala jsem, ale zakryl mi ústa, popostrčil dveřmi do jedné z učeben a zavřel je.

Snažila jsem se co nejvíc mávat rukama a nohama, abych nemusela být v jeho držení.

„To stačí!“ zakřičel, opřel mě o zeď, nohama blokoval ty mé a ruce mi uvěznil vedle hlavy.

„Silver, otevři oči a podívej se na mě.“ Neuvědomila jsem si, že jsem je strachy zavřela a pevně svírala víčka u sebe.

„Prosím,“ zašeptal něžně. Otevřela jsem je. Hlavu měl skloněnou tak, abychom je měli ve stejné úrovni.

V jeho očích kypěla jen bezmoc a zmatek. Co se to, ke všem čertům, děje?

„Teď tě pustím, ano?“ Po přikývnutí přesunul ruce na má ramena. Nohy však nechal přitisknuté na stejném místě.

„Proč se mě bojíš? Utíkala jsi, jako bys čekala, že ti ublížím. Ne – nechápu to.“

„Jak se mě po včerejšku můžeš jen tak ptát? Vyděsil jsi mě k smrti a… zabil jsi tu nevinnou dívku! Pokud to byl tvůj hloupý žertík, tak byl pěkně stupidní.“ Překvapením otevřel pusu a snažil se strávit veškeré informace.

„Po včerejšku? Zabil jsem nevinnou dívku? O čem to, ksakru, mluvíš?!“ nechápal, spíš jen hrál nechápavého. Bylo jasné, že se nepřizná.

„Rosalie říkala, že jsi na lovu, jenže ty jsi mezitím byl v parku s nějakou holkou, kterou jsi vysál a zabil!“

„Cože? Pomátla ses? V žádným parku jsem nebyl a lidskou krev přece nepiju! Skutečně jsem byl na lovu.“ Bránil se, celkem přesvědčivě.

„Máš nějaké svědky, které s tebou byli na lovu?“ Tohle nedávalo smysl.

„Ne, jel jsem sám. Jasper na poslední chvíli odřekl. Panenko skákavá, Silver, ať jsi v tom parku viděla kohokoliv, já jím nebyl. Zní to jako klišé, ale nikdy bych tě nechtěl vyděsit, ani udělat cokoliv, kvůli čemu by ses mě bála. Miluju tě, to musíš vědět a cítit.“ Uvolnila jsem svůj doposud ztuhlý postoj.

Říká mi pravdu? Jak se mám přesvědčit, že nelže? Myšlenky! napadl mě jen jeden způsob, jak se dozvědět pravdu. Podle nich poznám, na co zrovna myslí a možná ho něco prozradí.

Soustředila jsem se…

Myslel na včerejšek, ne však na večerní hodiny, nýbrž ty odpolední, kdy jsme spolu byli po škole. Vzpomínal na okamžiky, kdy mě držel v náručí, aniž bych se bránila. Jeho myšlenky se změnily v tornádo – začal myslet na další věci. Viděla jsem vlastní oči, v nichž se odráží Emmettův obličej.

Ať mi uvěří, přál si.

„Vypadal jako ty, Emmette. Úplně jako ty. Stejná robustní postava, světlé vlasy, obličej. Lišily se pouze oči, měl rubínově červené oči. Kdo jiný, než ty, by to mohl být?“

Pustil mě a zajel si rukou do vlasů. Zdál se chvíli zamyšlený, dokud nezkoprněl.

„A sakra! Krucinál! Do háje!“ zařval a vztekle odhodil jednu školní lavici, až narazila do zdi.


 

 

 

Nejdříve bych vám ráda poděkovala za komentáře k předešlé kapitolce.

Nebylo jich tolik jako dříve, což mě nutí se ptát sama sebe, jestli vás povídka ještě pořád baví.

PS. Konečně jsem si dala věci do pořádku, takže kapitoly by měly přibývat rychleji. Už záleží jen na vás, zda o ně stojíte. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Otisk vs. Opravdová láska 15. kapitola:

 1 2   Další »
04.09.2011 [0:38]

lysithea20Jaaa, se pred tebou sklanim. Vazne. Je to uzasny Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.07.2011 [14:05]

Elisme7Od tý doby, kdy je to moje ff povídka Emoticon
Mám ho prostě tak před očima, černovlasej se mi až tak nelíbí... ale myslím, že to je jen detail, ne Emoticon Emoticon

12. Anonym
26.07.2011 [15:04]

Můžu se zeptat odkdy je Emmett světlovlasej? Emoticon

11. repajunior
25.07.2011 [11:56]

úžasný jako dycky jsem ráda že zase píšeš je to moje nejoblíbenější povídka prosím at je to hodně dlouhý a at je to rychle a mimochodem je to fakt úžasný! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. LuSsy
18.07.2011 [19:35]

Samozřejmě, že o Tebe stojíme! Emoticon
Kapitola bezvadná a já už se těším na další... Emoticon

15.07.2011 [21:58]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.07.2011 [15:54]

Elisme7Děkuju, že jste si našli čas, přečetli si další kapitolku a zanechali komentáře. Těší mě, že se ještě najde pár vyvolených. Emoticon
K otázce, zda má Emmett dvojče, zatím odpovídat nebudu - však se všechno dozvíte. Emoticon

Ještě jednou díky. Emoticon Další je ve výrobní fázi, takže již brzy, snad dřív. Emoticon

7. belacullen
15.07.2011 [15:09]

krásná kapitolka moc se těším na další dílek Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. MirushQka
15.07.2011 [12:49]

Jasné, že stojíme! :) Len píš ďalej, toto ma fak začína baviť. Emoticon Emoticon Emoticon

5. deadlik
15.07.2011 [11:56]

já ti dám,že o ně nestojíme honem at už je tu další nemužu se dočkat a těším se až se vysvětlí to s tím dvojníkem a jsem zvědavá koho si nakonec vybere :)

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!