Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osudem prokletá 9. kapitola

newmoonset12


Osudem prokletá 9. kapitolaMoji drazí čtenáři, je tu další dílek. Dneska pokračujeme v romantice. Doufám, že si kapitolu užijete, a oceníte mne komentáři. Vaše MayaC

9. kapitola


Bella

Celé odpoledne bylo tak neskutečné, ani nevím, kdy jsem se naposledy cítila takhle báječně. Edward mi splnil snad všechno, co mi na očích viděl. Po tom krásném vyznání jsme se ještě několik hodin procházeli v parku a po Seattlu, celou dobu jsme se drželi za ruce a smáli se. Edward mi vyprávěl o historii snad všech budov a jiných zajímavých míst, okolo kterých jsme prošli, byl jako chodící encyklopedie, ale to byla jedna z věcí, které jsem na něm milovala. Znal odpověď na každou mou sebezapeklitější otázku. Pro mě bylo stále složitější vymýšlet další otázky a Edward moje snažení moc nepodněcoval, tedy, on měl radost, když jsem uznala, že má pravdu, protože pak jsem mu musela dávat pusu, ale za každou otázku, kterou jsem už položila, stejně následovala odměna pro něj. Říkal, že je to výměnný obchod, já se něco dozvím a on za to dostane něco sladkého. Rozený obchodník. Nikdy jsem nemyslela, že přijde okamžik, kdy se budu cítit tak moc naplněná, šťastná, bylo to jako stav beztíže. Nebylo nic, co by mi mohlo v tu chvíli ublížit. Můj milovaný ochránce, pohádkový princ mi stál po boku.

V podvečer se začalo ochlazovat, já jsem se snažila více zachumlat do svého oblečení, ale i tato snaha se stala po chvilce marnou. Dotazy mi začínaly už doopravdy docházet, když se Edward natahoval pro poslední polibek, tak jsem se těsně předtím, než se naše rty dotkly, rozeběhla se smíchem od něj.

„Tak co teď, neříkej, že ses urazil?” Nebylo to ode mě hezké, ale on se se smíchem rozeběhl za mnou. Po pár metrech jsem ale začala lapat po vzduchu a svět se mnou začal nepřirozeně točit. Edward byl hned u mě.

„Asi jsem to trošku neodhadla,” snažila jsem se omluvit. Když Edward zpozoroval, že mi začínají modrat rty a pomaloučku i klepat ruce, nejdřív si myslel, že je to tím během. Ale bylo to tím chladem. Nevím, čím to bylo, ale tomu klukovi snad nebyla zima, vypadal, jako by byl někde na slunné pláži a ne na jednom z nejdeštivějších míst ve Státech, navíc v tomhle ročním období.

„Bello, promiň, vůbec jsem si neuvědomil, že je ti chladno. Pojď, jdeme se ohřát do nějaké kavárny. Myslím, že Alice mi říkala, že kousek je jedna moc pěkná, kde prý mají vynikající horkou čokoládu, co ty na to? A s tím tělocvikem to nepřeháněj.” Mrkl na mě a ukradl si ještě jeden polibek.

Tak tohle se opravdu nedalo odmítnout. Přitáhl si mě do náruče a vtiskl mi ještě jeden polibek na tvář. Přitulení jeden k druhému jsme zašli na to příjemné místečko, co objevila Alice. Myslela jsem, že ta holka má přehled jen o těch nejlepších nákupních centrech, ale že bude vědět i o něčem tak fantastickém, jako byl tenhle kousek země, se mi ani nezdálo. Byl to třípatrový řadový domek, kde se ve vrchním patře nacházely byty a dole kavárna. Všechno bylo laděno do příjemných přírodních barev, v koutě byly vysoké svíce, co osvětlovaly potemnělá zákoutí, a prostředím se vinula vůně čerstvě pečených zákusků a vanilky se skořicí. Celé to umocňovala klidná romantická hudba.

Byly tu rozestavěné malé kulaté stolky s velkými polstrovanými křesly, která byla rozmístěna po celé místnosti, některá byla po dvou, jiná po třech a několik málo jich bylo po čtyřech. Za velkým pultem, kterému vévodila starobylá pokladna, stály dvě příjemně vyhlížející dámy, které připravovaly nápoje. Vedle stála vysoká prosklená skříň, kde se na skleněných podnosech otáčely dorty. Edward mě vedl k jednomu volnému dvojstolku u francouzského okna, jež vedlo do parku. Pomohl mi svléknout moji vestu a posadili jsme se, položila jsem ruce na stolek a on je hned vzal to těch jeho.

„Jsi úplně promrzlá. Měl jsem myslet na to, že ti bude zima.” Říkal to tak provinile... Nestihla jsem mu na to ani nic říct, když k nám přišla jedna z dam za pultem.

„Bonjour, vítejte u Piera, co vám mohu nabídnout?” pozdravila nás francouzsky, ani jsem si nevšimla, jaký je název tohohle podniku.

„Pokud se ale nemýlím, jste u nás poprvé, a proto bych si dovolila něco doporučit. Dnes máme vynikající mini makronky s velkou nabídkou příchutí a k pití by se hodila například lískooříšková čokoláda s mléčnou pěnou.”

Jen o tom ta paní mluvila a už se mi sbíhaly sliny. Chtěla jsem požádat jen o něco k pití, ale můj drahý společník mě předběhl.

„Pro slečnu čokoládu a makronky, přineste nám od každé příchutě a já si dám vodu a jedno vanilkové cappucino.”

Paní si vše zapsala a s úsměvem se odebrala do kuchyně.

„Mně jsi objednal celý talíř zákusků a sám si dáš jen vodu a cappucino? Nemůžeš mě takhle rozmazlovat, nejsem na to zvyklá.” Sice jsem šeptala, ale i tak jsem měla tušení, že mě slyší.

Edward se zvedl a přisunul si svoje křeslo k mému a chytil moje dlaně do svých. „Princezno, musíš si zvyknout, že tě budu zahrnovat vším, co jen bude možné. Dala jsi mi šanci, splnila jsi mi moje přání. Je mi s tebou tak báječně.” Mluvil tak procítěně, složila jsem si hlavu na jeho rameno a vnímala jen tu příjemnou atmosféru, co toto místo poskytovalo.

***

Už jsme nasedali do auta, když mi přišla sms od Rutty, zda se dneska chystám ještě přijít domů. Sice jsem se na ni ještě trochu zlobila za ten včerejšek, ale byla jsem v tak příjemném vnitřním rozpoložení, že mi to už nemohlo zkazit náladu. Odepsala jsem jen, že se nemusí bát, že jsme již na cestě. Edward pustil v autě topení a zapnul přehrávač, autem se rozvinula tichá klavírní hudba, jeho oblíbená. Já jsem se jen sesunula do sedadla a připoutala se. Bylo mi krásně, ale můj žaludek byl zcela plný. Na doporučení mi totiž Edward objednal ještě krom těch osmi báječných makronek horké maliny s vanilkovou zmrzlinou. Cítila jsem se tak plná, že jsem měla pocit, že nebudu jíst minimálně tři dny. Hudba a teplo mě ukolébalo, takže jsem usnula. Vzbudil mě až letmý dotyk na mé tváři.

„Princezno, Bells, musíš vstávat, jsi doma,” mluvil na mě jako na malé dítě, ale nemyslel to zle. Odepnul mi pás a už mi běžel otevřít dveře. Dovedl mě k domovním dveřím, kde se ke mně zlehka naklonil a vtiskl mi polibek na rty. Byli bychom to asi protahovali, ale zevnitř se ozvala velká rána, s leknutím jsme se od sebe oba odtrhli. A v ten moment otevřel dveře strýc.

„Dobrý večer, mládeži.”

Edward se vzpamatoval první. „Dobrý večer, pane Cartere. Moc rád vás zase vidím. Doufám, že jsem nepřivezl Bellu moc pozdě. Omlouvám se, zdrželi jsme se v kavárně. Chtěl jsem vás jen požádat, zda bych mohl pro Bellu přijít i zítra, moji rodiče ji pozvali na oběd.” Mluvil tak klidně a vyrovnaně, že strýc ani nic namítal a ani já se nezmohla na jediné slovo.

Strýc Edwarda ubezpečil, že mu to nebude ani v nejmenším vadit. Poté se odebral zpět do domu a jen nás vyzval, abychom se už rozloučili a nemrzli venku na verandě.

„Zítra pro tebe přijedu kolem poledne. Matka se už moc těší. Chce tě víc poznat. Dva dny sedí v kuchařkách a přemýšlí, co ti uvaří. Už zavrhla minimálně tři celé menu. Alice a Rose jí vždy řekly, že je tam něco, co se k sobě nehodí a narušovalo by to celý dojem z jídla,” uchichtl se. On se na svojí mamince viditelně dobře bavil, zato mě ta informace vyděsila.

„Panebože, Edwarde, jak si můžeš z tohohle dělat srandu. Tvoji rodiče si vůbec neměli dělat starosti, nikdy bych to pozvání nepřijala, kdybych věděla, že s tím tvoje maminka má takové starosti. A tvoje sestry jsou také dost podlé.” Bylo mi najednou mizerně.

„Ale jdi ty, ona to dělá moc ráda, je to poprvé, kdy si někdo z jejích dětí přivede svého partnera k ní domů a ona ho může pohostit. U mých sourozenců o to jaksi přišla, jak víš. Rodiče se moc těší. Bude to fajn, uvidíš.” Říkal to tak přesvědčivě, že mě snad i uchlácholil.

S posledním polibkem a tichým ahoj se rozeběhl ke svému autu a odjel domů. Já jsem stála na prahu dveří, až dokud světla jeho auta nezmizela v zatáčce. Vstoupila jsem do domu a stačila se jen rozhlédnout po obývacím pokoji, kde seděli teta a strýc, sledovali v televizi večerní program. Popřála jsem jim hezký večer a vydala se do svého pokoje. Když jsem stoupala po schodech a ještě celá zasněná si odmotávala šálu, do které mě můj přítel tak pečlivě zamotal, tak se rozrazily dveře Ruttina pokoje a ona ke mně přiběhla.

„Tak honem, rychle, přeháněj, vyprávěj, jaké to bylo? Celý den jsem tady jako na trní,” pokřikovala jako zběsilá. Neměla jsem sílu a ani to srdce ji o to připravit, tak jsem ji vzala k sobě do pokoje a vše jí do detailu vylíčila.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Osudem prokletá 9. kapitola:

 1 2   Další »
11. Faire
30.11.2011 [9:13]

Faire Emoticon Emoticon

10. Satanella
23.11.2011 [13:01]

Krása Emoticon Emoticon Emoticon Už se těším na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. martty555
23.11.2011 [11:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.11.2011 [22:28]

LadyLilianne Emoticon Emoticon Emoticon

7. marcela
22.11.2011 [19:57]

Překrásné. Emoticon Emoticon

6. LuMo12
22.11.2011 [19:11]

absolútne perfektné, dokonale romantické a krásne... až jej závidím Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. marcelle
22.11.2011 [18:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.11.2011 [17:51]

BellaSwanCullen8krása Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.11.2011 [17:25]

selena257 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.11.2011 [16:31]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!