Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ostrov mého života - 9. kapitola

Ostrov mého života - 9. kapitolaAhojky! No, tak tady máte po delší době zase další díleček. Doufáme, že se vám bude líbit. Prosíme o vaše komentáře... Marketik, ZabZa a Petruskhaaa

9. kapitola

Upíral na mě svůj pohled, tedy alespoň jsem si to myslela. Nebylo ho totiž moc dobře vidět, ale cítila jsem jeho pohled. Jeho pulzující pohled, který ve mně vyvolával zvláštní pocity. Nebyly to ty samé jako s Mathiasem, bylo to trošku jiné, možná silnější, ovšem jedno bylo jisté. K obou mě něco táhlo. K Edwardovi to bylo to temno, tajemno okolo něj, k Mathiasovi jako přirozená otevřenost, pravý opak Edwarda.

Povzdechla jsem si a pak se usmála na všechny, kteří byli v mém dohledu. Věnovala jsem jeden speciální pohled Mathiasovi, pak jsem se zvedla a vyšla vstříc tajemnu. Vyšla jsem směrem, kde seděl Edward a jak jsem tušila, pozoroval mě.

„Ahoj,“ hlesla jsem a omluvně se usmála. Cítila jsem vinu, přestože bych ji cítit neměla. Nebo ano? Nechodím s ním. S nikým. Jsem zcela nezávislá žena, která se může volně rozhodovat, tak proč se cítím provinile, že jsem zapomněla, tedy skoro, na Edwarda a teď že jsem opustila Mathiase?

Usmál se na mě takovým tím pokřiveným úsměvem a já začala roztávat. Všechno jsem hodila za hlavu. Starosti si můžu dělat potom. Teď je tu Edward a já, nikdo jiný... „Ahoj,“ zašeptal a poplácal na plácek vedle sebe. Usmála jsem se a s radostí jsem ho přijala.

Sedla jsem si do tureckého sedu, ne daleko, ovšem taky ne moc blízko, přestože jsem cítila, že bych to nejraději udělala - poposedla si blíž a opřela se o jeho rameno... Jenže to jsem neudělala. Udržela jsem si dostatečný odstup a svoji důstojnost taky.

„Vypadá to, že ses dobře bavila. Nemusela si odcházet,“ řekl. Podle hlasu jsem poznala, že se mu to neříká zrovna dvakrát nejlíp. Možná to ani nechtěl říct...
Povzdechla jsem si a chtěla něco říct, ovšem byl rychlejší než já. „Nemusela si to dělat kvůli mně,“ zahuhlal. Protočila jsem oči.

„Ne,“ přikývla jsem. „Ale... chtěla jsem už odejít,“ zalhala jsem. Poznal to? „A pak jsem tě tady uviděla a včera... včera jsme se docela dobře bavili, nemyslíš?“ nahodila jsem zvesela a usmála se. V duchu jsem doufala, že odvedu řeč jinam.

Slyšela jsem v jeho odpovědi úsměv: „Jo, máš pravdu, včera to bylo fajn...“ Taky jsem se usmála. Ano, včera to bylo rozhodně fajn a dneska s Mathiasem... dneska to bylo fajn, řekla bych.

„Hm-m, tak co jsme ještě neprobrali?“ nadhodila jsem s úsměvem a opřela se o lokty, zaklonila se dozadu a koukala se na tu kupu hvězd nade mnou. Zase mě přepadl takový divný omámený pocit. Bylo to zase tolik jiné než doma. O tolik jiné...

Taky se zaklonil a díval se na hvězdy. Otočila jsem hlavu a teď jsem se já dívala na něj.     Hvězdy se mu odrážely v očích. Viděla jsem v nich ten lesk hvězd. Byly tak krásné...

Taky otočil hlavu, dívali jsme se zároveň do očí a já se v těch jeho začala pomalu ztrácet. Tonout. A nechtěla jsem ven. Chtěla jsem se v nich utopit... Ach, jak ráda bych se v nich utopila!

Odvrátila jsem pohled, začínala jsem rudnou. Sakra, Bello, vzpamatuj se! Jsi na ostrově, jsi sama a potřebuješ povyražení!

„Víš něco o hvězdách?“ vylétlo ze mě zcela nečekaně a ještě víc jsem tak zčervenala. Tohle zrovna nebylo skvělé téma na vyprávění, jelikož já o hvězdách nic moc nevěděla a pokud on jo, tak jsem vyřízená. Bože!

„Něco málo ano,“ připustil zdráhavě a položil se na písek. Dal si jednu ruku pod hlavu a pozoroval se zájmem hvězdy. Já pozorovala spíše jeho než hvězdy a Mathiase dávno vypustila z hlavy. Teď tady byl Edward, ne Mathias, takže... nikdo kromě Edwarda nebyl důležitý...

„Povídej mi o nich,“ vylétlo ze mě znova. Sakra, drž pusu, okřikla jsem se v duchu. Já káča pitomá...!
Nevypadalo to na to, že se zlobí, místo toho ho to spíše potěšilo. „A co bys chtěla vědět?“ zeptal se se zájmem. Pokrčila jsem rameny.

„O hvězdách toho moc nevím,“ připustila jsem zdráhavě. „Takže bys mi mohl rozšířit mé ubohé obzory alespoň o nějakou malou historku z tohohle okruhu,“ řekla jsem a omluvně se usmála, přestože jsem věděla, že mě vidět nemůže.

Zasmál se. Slyšet jeho smích... Bylo to jako balzám pro moji duši. Jako hudba, rajská hudba, kterou chcete slyšet, kterou potřebujete slyšet. Já ji potřebovala slyšet, abych se ujistila, že je tu se mnou. „Hm-m, tak nějaký starý bájný příběh, myslíš?“ zeptal se a já přikývla.

„Tak dobře,“ řekl potěšeně. „O kom přesněji?“

Zrudla jsem ještě víc. Sakra, o které mi má vyprávět? „Vidíš támhle tu hvězdu?“ zeptala jsem se a ukázala nahoru nad sebe s rukou zabodnutou na tu největší hvězdu. No, největší zřejmě ne, ale připadala mi nejhezčí. V duchu jsem se modlila, aby nepoznal můj únikový manévr.

„Vidím,“ přikývl. Byl to zřejmě znalec hvězd, jelikož hned nato se o ní rozpovídal:      „Velká medvědice. Hm-m, chtěla jsi příběh, dobře tedy... Znám jeden mýtus, vystupuje v ní i souhvězdí Malého medvěda,“ řekl a rukou ukázal na nějaké seskupení hvězd. „Společně tvoří základ pro mýtus o Kallistó.

Princezna Kallistó zaujala nejvyššího boha Dia tak, že se rozhodl zmocnit se jí násilím. Z jejich spojení se narodil syn, který dostal jméno Arkas. Diova žárlivá manželka, Héra, se rozhodla pomstít a proměnila Kallistó v medvědici, která byla nucena toulat se po lesích. O mnoho let později se Arkas, který zatím vyspěl v mladého muže, jednoho dne vydal, jako již vícekrát, se svými přáteli do lesů na lov divoké zvěře.

Zde natrefil na svou změněnou matku, která když ho spatřila, chtěla ho obejmout. Arkas proti ní napřáhl v obraně oštěp. Aby zabránil matkovraždě a protože nemohl zrušit předchozí čin jiného boha, proměnil Zeus Arkase také v medvěda a spolu s Kallistó ho přenesl na oblohu...“

Probudil mě studený vánek. Přímo do mého obličeje udeřil slabě, přesto studeně a já překvapeně otevřela oči. Všude bylo šero, ticho a já ležela na... zarazila jsem se. To, co jsem cítila pode mnou, rozhodně nebyl písek, na kterém jsem včera večer seděla.
Tohle bylo tvrdé, studené a... překvapeně jsem otočila hlavu, abych se ujistila, že to není pravda. Omyl, pravda to byla.

Ležela jsem skrčená na Edwardově hrudi. Ruce jsem měla omotané okolo jeho pasu, hlavu položenou až moc důvěrně na jeho rameni.

O-ou, co jsem to včera ksakru vyváděla?!

Překvapeně jsem pohlédla na jeho tvář, abych se ujistila, že ještě spí a já se odtud mohla co nejdříve vypařit. Ovšem to jsem zřejmě neměla dělat. Díval se na mě, oči doširoka otevřené. Propaloval do mě hlubokou díru, roztávala jsem pod jeho pohledem.

Usmál se a já zrudla. Nemohla jsem si nějak vybavit detaily včerejší noci. Stalo se něco? přemítala jsem. No, něco se stát zřejmě muselo, jelikož teď tady ležím na Edwardovi v až moc důvěrném objetí a... líbilo se mi to.

„Ahoj,“ zamumlal sametový hlas a mě narostl v krku opravdu obrovský knedlík.

 

Marketik

ZabZa

Petruskhaaa



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ostrov mého života - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!