Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ostrov mého života - 26. kapitola

30.07.2010 (14:15) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2771×

Jasper nevypadal jako zbytek Cullenů – zničeně a vyčerpaně. Jasper vypadal zcela normálně – jako normální upír. Cenil zuby a jeho oči měly karmínovou barvu. Ruce měl zaťaté v pěst a vydával tiché, nebezpečné vrčení.

V Belle by se v té chvíli krve nedořezal a Mathias taky zažil chvíli, kdy v naprostém ohromení zíral na Jaspera. Ovšem pak se vrátila jeho obvyklá sebejistota. Líně se usmál a kdyby se měl o co opřít, opřel by se a překřížil paže na hrudi, aby tak dal najevo svoji nadřazenost nad touhle situací.

„Přišli jste na návštěvu?“ pronesl jízlivě a věnoval každému z Cullenů speciální úsměv.

Nikdo z nich na to nic neřekl, všichni se střídavě koukali na Jaspera, Bellu a Mathiase. Pak najednou Jasper zavřel oči a zhluboka se nadechl. Náhle se okolní atmosféra změnila. Cítil to i Mathias, který se snažil něco z jejich myšlenek vyčíst a dozvědět se, jaký mají plán, ovšem zatím bezúspěšně. Jejich myšlenky se soustředily na všechno možné, jen ne na to, co mají v plánu. To ho dopalovalo.

Divná změna okolí na chvíli zůstala viset ve vzduchu a pak, než se kdo nadál, byla zase pryč jako pára nad hrncem, ovšem s tím rozdílem, že se odevšad z lodi začal ozývat pravidelný dech a všechen hluk utichl. Sem tam bylo slyšet i nějaké to chrápání nebo nevědomé mumlání ze sna… A Mathiasovi najednou došlo alespoň něco málo z toho, co se chystali Cullenovi udělat.

„Hajzlové!“ zasykl a chtěl se vrhnout po Belle a mít alespoň nějakou pojistku na to, aby na něj jen tak nezaútočili, ovšem než se stačil nadát, držel ji ve své náruči Edward a tvářil se vítězně. Ignoroval zmatené pohled své rodiny a ledabyle, jak jen to v tuto situaci šlo, pokrčil rameny.

„Změna plánu,“ pronesl pouze a usmál se na Bellu, která spala v jeho náručí, přesně tak, jak o to poprosil Jaspera. Mohla být alespoň ušetřena boje, který se zde bude odehrávat. Nebude pak bude muset žít život se vzpomínkami na to, jako jeho rodina trhá Mathiase na kousky. To byl pohled, který by nepřál nikomu z lidí.

Ovšem tím se na plánu zajetí Mathiase nic nezměnilo.

Mathias mezitím o krok u stoupil, ale usmívat se nepřestával. „Tak andělům narostly růžky a teď boj?“ zašklebil se na ně a znovu udělal jeden krok zpět. Uvažoval rychle, věděl, že jsou v přesile a navíc tam byl jeden, který měl plnou sílu. I kdyby na něj byl jen on sám, Mathias by neměl moc velkou šanci, jelikož i jeho stav nebyl ideální. Měl krev, ale – upřímně řečeno – ta mu moc síly nedodala. Ale co, pomyslel si nakonec, když už, tak už. Alespoň je tu nějaká zábava…

Cullenovi využili jeho zahloubání a udělali jako jeden muž krok blíže k Mathiasovi, který je najednou sledoval s bystrýma očima a přemýšlel nad svými možnostmi. Ještě pořád věřil – snad i doufal - že má nějakou šanci.

„Konec hry, Mathiasi,“ pronesl Jasper nebezpečným hlasem a než se oslovený stačil nadát, skočil po něm.

Vyčetl mu z myšlenek, co chce udělat ještě dřív, než po něm skočil, a tak byl Mathias na tenhle útok připravený a uhnul před Jasperovým výpadem. Ovšem to už stál u Mathiase Emmett a jeho ocelové sevření drželo Mathiasovy ruce v šachu. Ovšem i tento chvat Mathias předpokládal a tak se pohybem, který Emmett nepostřehl, vymanil z jeho sevření a uskočil od obou Cullenů. Přitom si dobře dával pozor, aby měl ve svém vzorném poli i zbytek jejich rodiny.

„Myslíte si, že na mě stačíte?“ zavrčel a hned na to pocítil strašnou únavu. Rozzlobeně, jak jen mu to v téhle situaci šlo, se podíval na Jaspera. „Jdi s těmi svými triky někam! Já nejsem jako ti ubozí lidi! Mě jen tak nedostaneš svojí nedokonalou schopností!“ vyštěkl na něj a rozkročil se, jelikož tušil a vyčetl z jejich myšlenek, že další útok na sebe nenechá dlouho čekat.
A nemýlil se.

Jasper opět využil krátkého momentu, kdy se Mathias soustředil na Culleny, a zase po něm skočil. Emmett se k němu přidal a teď už na Mathias byli dva. A přestože Mathias věděl, co chtějí udělat, nedokázal uhnout včas a zabránit tak střetu, ke kterému o pár sekund později došlo.

Ozvala se ohromná rána, která - bez přehánění - na chvíli otřásla celou lodí. Mathias ležel na zemi a nad ním leželi Emmett s Jasperem a snažili se držet Mathias ve svém sevření. Přesto se jim to nepovedlo.

I když byl Emmett pořádný kus upíra, chyběla mu energie a Mathias ho svojí nohou bez problému odkopl tak, že odletěl na druhou stranu bojového pole, kde tvrdě narazil do zdi. S Jasperem měl Mathias větší potíže, ovšem použití jeho schopnosti ho vysílilo natolik, aby se dal po delším souboji, který zahrnoval jak ruce, tak i nohy, odkopnout stejně tak jako Emmett.

Mathias neváhal a opět vyskočil na nohy. „Ha!“ prohlásil vítězně. „Na mě jste, milý Cullenovci, krátcí!“ zasmál se a díval se, jak se Emmett s Jasperem snaží vstát.

To ovšem byla jeho chyba.

Zezadu k němu přiskočil Edward, který v čase, kdy Mathias bojoval s Jasperem a Emmettem, odnesl Bellu do bezpečně kajuty tak daleko, jak nejvíce to šlo. Teď sevřel Mathiasovi hlavu a jedním prudkým pohybem ji chtěl utrhnout. Mathias byl ale mazanější, než si Edward myslel.

Chytil Edwarda za ramena a přehodil si ho přes sebe. Ozvala se další velká ráda a Edward dopadl zády na zem. Vydal ze sebe napůl rozzuřené zavrčení, napůl zaúpění, a hned nato byl opět na nohou. Cítil, že vyplýtvává poslední zbytky své energie, která se v něm záhadně objevila, ale věděl, že nepadne vyčerpáním dřív, než se Mathias bude smažit v ohni.

Bez váhání a bez přemýšlení skočil po Mathiasovi, který si v té chvíli užíval kousíčky vítězství, které mu byly dopřány. Nestihl uhnout Edwardově útoku a když se ho snažil setřást a odpálkovat na druhou stranu tak, jako Jaspera a Emmetta, přispěchali mu právě oni na pomoc.

Hned nato se tam objevil  i Carlisle a Esme. Každý chytil vzpouzejícího se Mathias za jednu končetinu, čímž byl Mathias prakticky v pasti, ale ještě pořád se nevzdával. Věděl, že jsou slabí, nemělo by být těžké je ze sebe setřást, myslel si pořád dokola, ale sevření okolo jeho rukou a nohou nepovolovalo tak, jak by si přál. A že si to přál sakra hodně.

Edward mezitím na nic nečekal a s radostí a zuřivostí, které u něj v ten moment byly překvapivě silné a vzbouřené, přesto ale naprosto pochopitelné, chytil Mathiase okolo krku tak, aby nemohl hýbat hlavou. a jediným prudkým pohybem mu jí utrhl. Ostatní už na nic dalšího nečekali a dali se do cupování Mathiasova těla.

Alice s Rose mezitím v zadní části lodi, na místě, kde sotva někdo poznal, k čemu tady došlo, rozdělaly oheň ve starém sudu, který našly na palubě, a musely si přitom dát hodně velký pozor, aby od něj nechytilo i něco dalšího.

Cullenovi neváhali a s ulehčením pak naházeli kousky Mathiasova těla do ohně a počkali pár minut, než měli jistotu, že veškeré části jsou na popel. Pak oheň, který spokojeně plápolal v sudu, uhasili, jeho obsah a veškeré zbytky vysypali do moře a sud opět uklidili na své místo tak, aby nikdo nepoznal, že v něm někdy nějaký oheň byl.

A teprve pak si všichni mohli oddychnout.

Marketik

ZabZa

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ostrov mého života - 26. kapitola: