Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň nebo led - 14. kapitola

05.11.2011 (18:00) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 3092×

14. kapitola

Pak zazněly dvě rány a obě křídla dveří se otevřely.

„Giulio,“ vydechla jsem a vykulila oči.

„Otče, co to má znamenat?“ zařval a nespouštěl ze mě pohled.

Zamrkala jsem. Otče?!

„Giulio, probíhá jednání, nemůžeš sem jen tak vtrhnout.“ Dosud tichý muž s delšími světle hnědými, trochu myšími vlasy se rozzlobeně postavil. „Teď odejdi, probereme to později.“
„Nikam nejdu. Strýčku, měl bys Olívii pustit, ona s tím nemá nic společného.“ Aro se uchechtl.
„Tvůj syn je nerozvážný, Marcu, měl by sis ho víc hlídat. Jistě, že s tím má něco společného. Hodně společného. A ty to dobře víš.“

Zoufale jsem se na Giulia podívala. Že to není pravda. To nemůže být pravda. Jeho otec je…

Zavřela jsem oči a snažila se zhluboka dýchat. V jedné vteřině se zhroutil celý ten krásný zámek, který jsem si za těch pár dní s Giuliem postavila. Všechno bylo pryč. Nic z toho nebyla pravda.

„Myslíš, že si takhle udržíš Joshe?“ zeptal se Giulio Ara.
„Samozřejmě, na dceři mu hodně záleží. Bude ji chtít zachránit,“ odpověděl sebejistě.
„Akorát ho proti sobě víc poštveš.“
„Giulio,“ ozval se Marcus. 
„Otče, omlouvám se, ale nemůžu tomu jen přihlížet.“ Znovu mě probodl pohledem.

Uhnula jsem. Nemohla jsem se na něj dívat. Tohle byl někdo úplně jiný. Neznala jsem ho. Jen mě využil. Ta slůvka o lásce, která mi pořád opakoval, byla jen záminkou k tomu, aby se mi dostal blíž. Až teď mi došlo, jak jsem byla hloupá. Nic jsem o něm nevěděla. O svém životě nebo své rodině vůbec nemluvil. To jen já husa mu všechno vykládala, ale zřejmě to pro něj nebyly žádné novinky. Odhalila jsem mu své nejhlubší nitro, pocity, o kterých nikdo jiný nevěděl.

Po tváři mi stekla slza a pak další a další.

„Myslím, že bude lepší, když to necháme na později,“ rozhodl Aro. Pokynul Heidi, aby mě odvedla.

Když jsem pocházela kolem něj, jeho jméno jsem nechtěla ani pomyslet, zvedl ke mně ruku a zašeptal mé jméno. Odvrátila jsem se a beze slova šla s Heidi pryč.

V zámku dvakrát klaplo a já opět osaměla. Nevadilo mi to. Mohla jsem dát průchod svým pocitům, které byly z všech těch informací velmi zmatené. Táta, Giulio…

Proč mi nikdo neřekl, že táta žije mezi upíry. A proč tu je? A pak je tu zrada člověka, které jsem milovala. Byla to první láska, ale tak silná, že jsem pochybovala, že by to někdy mohlo odeznít.

Moje vyhlídky nebyly růžové. Opravdu si myslí, že já donutím tátu zůstat tady? Těžko. Beztak chce jít pryč jen kvůli mámě.

Tihle upíři si se mnou můžou dělat, co budou chtít, a nepochybovala jsem, že budou, pokud nedosáhnou svého. A Giulio v tom jede s nimi. Bolelo to, hodně to bolelo. Ale musela jsem to vydržet, nic jiného mi nezbývalo.

Nakonec jsem usnula. Probudil mě hlad, ale jídlo se tu zřejmě nepodávalo a já nehodlala o nic prosit.

ȹȹȹ

Dívala jsem se z okna na střechy domů, které hrály všemi odstíny červené. Nějak jsem si domyslela, že Volterra bude v Itálii. Brigitte mi přeci říkala, že Giulio je Ital.

V Itálii jsem nikdy nebyla a nikdy jsem ani neuvažovala, že bych ji navštívila. No a i kdyby, svou návštěvu bych si představovala jinak. Ale to už je jedno.

Když se zasouval klíč do zámku, vyskočila jsem leknutím. Možná mě chtějí zase odvést k Arovi. Nechtěla jsem s ním znovu mluvit.

Do dveří nakoukla Giuliova hlava. Znovu jsem se zadívala z okna.

„Olívie,“ řekl tiše. Zavřel dveře, ozvalo se cvaknutí, což mě přimělo otočit hlavu. Na stolek položil tác s jídlem. Opět jsem oči přesměrovala.

„Olívie, prosím, mluv se mnou.“ Ucítila jsem jeho ruku na rameni. Trhla jsem sebou. Nesnesla jsem, aby na mě sahal. „Olívie,“ povzdechl si. To už jsem nevydržela.
„Co chceš?“ vyjela jsem na něj. „Chceš mi snad říct, jak ses dobře pobavil nebo jakou jsem ze sebe udělala husu?“
„Tohle ne…“
„Naletěla jsem ti pořádně. Ostatně kdo ne,“ pronesla jsem hořce. Celé město mu přeci baštilo tu přetvářku. Stačilo, aby na někoho upřel své studánky a bylo to. „Vylévala jsem si u tebe srdce. Vyspala jsem se s tebou, protože jsem byla tak naivní.“ Nekřičela jsem. Na to už jsem neměla. Spíš jsem skoro šeptala a marně se pokoušela nezačít před ním brečet.
„Vyslechni mě, prosím. Vysvětlím ti to.“
„Budeš mě krmit dalšími lžemi?“
„Já jsem ti nelhal, miluju tě.“

Jako by mě bodl nožem. Zavrtěla jsem hlavou a znovu upřela pohled z okna.

Ještě chvíli tam seděl, pak si povzdychl a odešel.

Rozbrečela jsem se. Objala jsem si kolena a smáčela si džíny.

Jídla, které donesl jsem se ani nedotkla. Kdo ví, co do toho mohli dát.

A tak jsem jen seděla a dívala se ven.

ȹȹȹ

„Nesu ti jídlo,“ řekl Giulio, když za mnou přišel druhý den. Byla jsem rozhodnutá ho ignorovat. „Ty jsi nic nesnědla.“ Trhla jsem rameny. „Musíš něco jíst, Olívie. Josh by mi neodpustil, kdybys nebyla v pořádku.“

Probodla jsem ho očima. „Co ty o tom víš?“
„Víc, než si myslíš,“ povzdechl si a sedl si na kraj postele, kde jsem ležela.

Odtáhla jsem se, co nejdál to šlo.

„Promluvme si.“ 
„Nebudu s tebou mluvit.“
„Olívie, bylo nám spolu tak krásně…“
„Není žádné my. A nikdy nebude,“ odsekla jsem.
„Dobře, když nechceš mluvit, budeš poslouchat. Nemáš kam utéct.“ Přišlo mi, že zněl docela potěšeně.

Otočila jsem se k němu zády a zavřela oči.

„Vím, že jsem ti měl říct, kdo jsem, ale bál jsem se, že bys mě odmítla,“ odmlčel se. „Víš, Josh o tobě pořád mluvil. Znám ho od svého dětství. Dobře jsme si rozuměli, byl takovým mým ochráncem. Můj otec není typickým otcem. Hodně ho ovlivňuje strýc Aro. Josh nade mnou vždycky držel ochrannou ruku, byl mým přítelem.“ Pro něj přítelem a pro mě nic. „Když jsem dospíval, začal jsem tady toho mít plné zuby. Myslím, že víš, jak to tady chodí, co se týče stravy.“ To slovo zhnuseně vyplivl. „A tak jsem si našel dům v Anglii. Otec mi v tom nejdřív bránil, ale prosadil jsem si svou. Sem jezdím jen občas, za svůj domov považuju Surrey. Když se městečkem nesla zpráva, že nějací Cullenovi z Ameriky koupili ten dům, myslel jsem, že je to jen náhoda, shoda jmen. A pak jsem do tebe vrazil. Hned jsem věděl, že jsi to ty. Na první pohled jsi mě kouzlila.“

Za víčky se mi přehrálo naše první setkání. Úplně jasně jsem si vybavila i co jsem tehdy cítila. Byla jsem z něho úplně vedle. Ale co když lže?

„Nedokázal jsem na tebe přestat myslet. Opakoval jsem si, že jsi Joshova dcera, a věděl jsem, že by se mu asi moc nelíbilo, kdybych tě zatáhl do světa upírů víc, než už jsi, ale nemohl jsem si pomoct.“ Zněl skoro omluvně.

Co se týkalo mého otce, byla jsem zmatená, ale nehodlala jsem se na nic ptát.

„Zamiloval jsem se do tebe,“ řekl rezignovaně a tak, že bych mu to skoro uvěřila. „Když za mnou přišla Brigitte a ptala se, kde jsi, že tě doma nenašla, ač jste byly domluvené, myslel jsem, že se zblázním. Ale pak stačilo zavolat sem a Gianna mi všechno vyklopila. Věděl jsem, že Josh uvažuje o odchodu a mohlo mě napadnout, že strýc tomu bude chtít zabránit všemi možnými prostředky. Měl jsem tě víc hlídat. Pak by se tohle nestalo,“ povzdychl si. Mlčel. Konec příběhu.

Ve mně se všechno pralo. Moje nitro se roztrhlo na dvě části, kdy mu jedna chtěla věřit, vlastně mu už věřila, ale druhá… ta viděla jen lež. Tyto dvě půlky se pustily do krvavého souboje, uvnitř mě to bolelo. Mohla jsem se jen víc schoulit do klubíčka a doufat, že to přejde.

„Půjdu,“ zašeptal a s tichým klapnutím dveří a následným otočením klíče v zámku odešel.

Rozbrečela jsem se. Nedokázala jsem se tomu víc bránit.

Tak ráda bych se na všechno, co se stalo, vykašlala a nechala se obejmout. U Giulia jsem si vždycky připadala bezpečná. Jenže jsem nemohla zapomenout. Bylo to tady, všude kolem mě.

ȹȹȹ

Aro si mě už nezavolal. Byla jsem tomu ráda. Dívat se ještě chvíli do jeho fanatického obličeje a poslouchat sladký hlas, brrr. Jen při myšlence na to se mi zvedal žaludek. Prázdný žaludek.

Očima jsem zabloudila k tácu, který ležel na stolku. Jídlo mi už nenosil Giulio, ale nějaká žena. Upírka samozřejmě. Nikdy nic neřekla, jen vešla, položila tác, vzala si ten starý a zase v tichosti odešla. Nejedla jsem to. Byla jsem stále slabší, ale strach byl větší.

Myslela jsem na rodinu. Na mamku, která nejspíš šílí, protože se jí neozývám a ona se mi nedovolá. Na tetu, která ji uklidňuje. Edwarda s Carlislem, kteří se snaží zjistit, co se stalo. A co táta? Nejspíš se vydal na cestu sem. Nebo už nepřijde, protože, mi bylo řečeno, odsud chce odejít. Možná mě taky hledá, kvůli mámě, aby nebyla smutná. Napadlo ho, že bych mohla být tu? Třeba mu dal Aro zprávu…

Znovu jsem uslyšela otočení klíčem. Divné, jídlo přinesli před chvílí.

Nepovažovala jsem za nutné otáčet se nebo dávat dotyčnému najevo, že o něm vím. Beztak je to zase nějaký upír.

„Liv…“

Takže minule jste byli trochu vedle. S Giuliem to není zase tak strašné, co?

Díky za komentáře. Jste skvělí.:)

13. kapitola ɷ SHRNUTÍ ɷ 15. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Oheň nebo led - 14. kapitola: