Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - 6. kapitola

20.06.2010 (20:00) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 7540×

6. kapitola

Edward

Od toho odpoledne u El, se tak nějak začal měnit můj pohled na věc.

Jelikož jsem nechtěl vypadat jako úplný blbec, bavil jsem se s ní dál. Ze začátku to bylo hlavně kvůli Belle, ale nedozvěděl jsem se nic nového, protože El toho evidentně nevěděla o moc víc. Ale postupem času jsem začal El poznávat a zjistil jsem, že není tak špatná, jak se na první pohled zdá. Dobře se mi s ní povídalo, byla zábavná, a když mě zrovna neosahávala, byla prostě fajn. Cítil jsem se s ní dobře. I když mě to stále táhlo k Belle, ale tam jsem se nepohnul ani o píď.

Trávil jsem s ní dost času, to ano, vozil jsem ji do školy, ze školy, seděli jsme spolu na hodině. Jenže jediné, na co jsem se zmohl, byly nenápadné postraní pohledy.

Nevím, čím to bylo, ale zdála se ještě smutnější než dřív. Nemluvila vůbec s nikým, ani s Angelou, u které jsem si myslel, že je výjimkou. Nechápal jsem to. Byla naprostým opakem své sestry, která naopak pusu skoro nezavřela.

Na odpoledne jsme si s El domluvili kino. Zrovna dávali film, který nás oba zajímal.

Odvezl jsem jí po škole domů, s tím, že se pro ni v pět zase stavím. Bella jela domů s námi, opět vypadala myšlenkami mimo, ale když vystřelila ven z auta jako střela, vypadalo to trochu jinak a nejvíc mě překvapilo, když se za ní zavřely dveře a ona se rozbrečela.

Slyšel jsem její přidušené vzlyky, které se snažila co nejvíc dusit, ale můj sluch neošálila. Toužil jsem se za ní rozběhnout a utěšit, ale to nebylo možné.

Aspoň jsem trochu zdržel El, abych jí dal možnost uklidnit se.

---

Kino bylo super, film rozhodně nezklamal. A s El jsem se opět dobře bavil. Vzal jsem jí pak na malou večeři a pěkně domů.

Večer jsem si užil a El vypadala taky spokojeně. Když jsem zastavil před jejich domem, ještě chvíli jsme probírali úžasné bojové umění hlavního hrdiny. El nad ním horovala a ještě víc ho obdivovala jako muže, já jí oponoval, ale musel jsem uznat, že hýbat se umí.

Zrovna jsem jí říkal, že by film mohl mít pokračovaní, když se ke mně nahnula a naprosto nečekaně políbila. Ztuhnul jsem a chtěl se odtáhnout, ale omotala mi ruce kolem krku a přitáhla si moji hlavu blíž. Jsem upír, vím, ale nechtěl jsem jí ublížit. Nakonec se mi povedlo vyprostit se z jejího objetí a odsunout se až tam, kam mi to malý prostor auta dovoloval. El se po mně natahovala, ale chytil jsem ji za ramena a držel v přiměřené vzdálenosti. Zdála se zmatená.

„Proč to děláš?“ zeptal jsem se.
„Proč? Myslela jsem, že to chceš taky. Líbíš se mi, to snad víš,“ opověděla a znovu učinila pokus přiblížit se mi, ale nedovolil jsem jí to.
„El, jsme přátelé. Je mi s tebou fajn, ale beru tě jako kamarádku, sestru. Necítím k tobě nic víc. Myslel jsem, že už tě to přešlo.“
„A já zase myslela, že jsi změnil názor a že tohle je logické vyústění dnešního večera,“ řekla naštvaně.
„El, je mi líto. Chci být tvůj kamarád. To je vše, co ti můžu nabídnout.“
„Víš, co?“ tázala se, ale moje odpověď ji zřejmě nezajímala. „Jdi se bodnout, Edwarde,“ zasyčela, vystoupila a se vztyčenou hlavou odešla.

Hm, tak to by bylo. Ani ve snu, a to já nespím, by mě nenapadlo, že to takhle nakonec dopadne.

Elizabeth

Kino s Edwardem byl super nápad. Moc jsem se těšila a věřila jsem, že to je ona noc, kdy se konečně prolomí ledy. Ne, že by se už neprolomily. Dost jsme si rozuměli a mluvili jsme skoro o všem. Jen na jediné se ještě nedostalo. Ještě jsme se nepolíbili. Napadlo mě to vždycky až potom, co jsme se rozloučili. Ale dneska, říkala jsem si, na to určitě dojde, i kdybych ho měla políbit já sama.

A taky, že jo. Edward mluvil a mluvil, byl samý úsměv, ale to bylo všechno. Takže jsem vzala otěže do svých rukou a spojila naše rty. Ty jeho byly zvláštně tvrdé a studené, ještě jsem nezažila, aby měl nějaký kluk podobné.

Netrvalo to příliš dlouho, Edward se mi vymanil a odtáhl se, jako by se bál, abych ho neuštkla.

„Proč to děláš?“ To je otázka, proč asi. Myslela jsem, že ví, že se mi líbí, tak co čekal?
„Proč? Myslela jsem, že to chceš taky. Líbíš se mi, to snad víš,“ odvětila jsem a chtěla ho znovu políbit, ale on mě stále držel co nejdál od sebe.
„El, jsme přátelé. Je mi s tebou fajn, ale beru tě jako kamarádku, sestru. Necítím k tobě nic víc. Myslel jsem, že už tě to přešlo.“ Jako kamarádku? No, to by ještě šlo. Muž a žena přeci nikdy nejsou jen přátelé. Ale jako sestru? Tak to už je trochu moc. Tím mě opravdu naštval.
„A já zase myslela, že jsi změnil názor a že tohle je logické vyústění dnešního večera.“
„El, je mi líto. Chci být tvůj kamarád. To je vše, co ti můžu nabídnout,“ pokračoval v těch svých blbých řečech. Začínala jsem pěnit. Vzmáhala se ve mně vlna vzteku, která hrozila každou chvíli vybuchnout.
„Víš, co? Jdi se bodnout, Edwarde,“ prskla jsem. Okamžitě jsem vystoupila a s poslední dávkou důstojnosti odkráčela domů.

Tam jsem zůstala stát za dveřmi, dokud jsem neslyšela odjíždět jeho auto.

Nakoukla jsem do obýváku, kde jsem očekávala tátu, jak se dívá na baseball a pak mi začne vyčítat pozdní příchod. Ale pohovka byla prázdná. Ještě pořád v ráži jsem vydupala schody do pokoje.

Bella ležela na posteli a dívala se do stropu. Je vážně šiblá, pomyslela jsem si.

„Kde je táta?“ štěkla jsem. Cukla sebou, jak se lekla. Vůbec nepostřehla, že jsem se vrátila. Možná jsem to trochu přehnala. Vypadala, že jí něco trápí. Ježiši, zrovna v téhle chvíli se ve mně začne vzmáhat sesterská láska či co.
„V práci. Mají nějaký důležitý případ. Zůstane tam přes noc,“ zaskřehotala. Podívala jsem se na ni a všimla si zaschlých stop po slzách. Jsem její sestra, ale nejdřív musím udělat jednu věc.

Otevřela jsem okno, vystrčila hlavu ven a z plných plic zařvala a ještě jednou a znovu. Hned se mi udělalo líp. Bella mě nechápavě pozorovala.

„To víš. Špatný den,“ ušklíbla jsem se a sedla si na kraj její postele.

„Je ti dobře?“ zeptala jsem se. Bella jen trhla rameny a otočila se ke mně zády. Jak chce. Zkusila jsem to, nikdo mi to nemůže vyčítat.

Sebrala jsem ze země pyžamo a zalezla do koupelny, kde se pod horkou sprchou uvolnily poslední zbytky napětí.

Zlost stále zůstávala, ale byla snesitelná a já tak mohla přemýšlet.

Co dál? Možná, že kdybych ho nechala trochu vycukat, přišel by pak sám. Ne, to je blbost. Když kluk řekne holce, že ji bere jako sestru, je to hodně špatné. Bože, že by to byl první kluk po tak dlouhé době, který mi odolá? Neuvěřitelné. Že bych už nebyla to co dřív?

S těmi to myšlenkami jsem uléhala. Bella byla zavrtaná do deky a vykukoval jí jen vršek hlavy s tmavými vlasy. Nevěděla jsem, jestli spí, ale po předchozím neúspěšném pokusu jsem to nehodlala zkoumat.

Isabella

Než stihla El dojít domů, dala jsem se trochu dohromady, ale stejně jsem se jí vyhýbala. Bylo mi však jasné, že ona by si stejně ničeho nevšimla. Nikdy si ničeho nevšímala.

Přesně v pět před domem zatroubilo auto a El vylétla z domu, jako holubice z hnízda. Musím uznat, že ji to slušelo. Já jsem udělala úkoly, chvilku se učila a hlavně se nutila k tomu, abych nemyslela na to, co El s Edwardem dělají.

O půl sedmé jsem se chystala vařit večeři, ale vyrušil mě telefon.

„Swanovi,“ ohlásila jsem se do telefonu.
„Bello? To jsem já,“ ozval se na druhém konci táta. „Dneska nepřijdu domů, máme tu toho moc, takže na mě nečekejte,“ oznámil mi.
„Dobře.“
„A El? Je doma?“ zajímal se. Kdybych mu řekla, že šla na rande, tak začne šílet, to mi bylo jasné.
„Jo, je nahoře,“ zalhala jsem a šetřila tím vlastně jeho nervy.
„Fajn, možná dostala konečně rozum. Teď je doma docela často. Tak jo, už musím jí zlato. Vátím se zítra. Pozdravu El. Dobrou,“ řekl rychle a pak jsem slyšela jen tút, tút, tút. Je doma docela často, to ano, ale je to jen kvůli Edwardovi, kdyby nebylo jeho, lítá po barech jako dřív.

Položila jsem sluchátko a přemýšlela co s časem, když z přípravy večeře sešlo. Mně stačilo jen něco malého a pochybovala jsem, že El bude jíst doma.

Bylo sice ještě brzo, ale rozhodla jsem se, dát si sprchu. Nastavila jsem si hodně teplou vodu a stoupla si pod ten horký vodopád a nechala bičovat svoje tělo. Zavřela jsem oči a jen tam tak stála.

Ale to jsem neměla dělat. Hned se mi před očima zjevila Edwardova krásná, ba přímo dokonalá tvář. Usmíval se tím svým úsměvem, který nikdy nepatřil mně. Ale mé sestře. Jeho zlatavé oči, které den ze dne tmavnou a pak jsou opět stejně zlaté, se dívaly přímo na mě. Nikdy jsem nic podobného neviděla, ale všimla jsem si, že se to děje u celé jeho rodiny, možná je to něco dědičného.

Taky jsem si vybavila jeho úžasnou sladkou omamnou vůni, kterou bylo vyplněno celé jeho auto. I teď, když jsem se nadechla, jsem ji cítila.

Rychle jsem rozlepila víčka a podívala se před sebe. Obraz i vůně byly pryč. Bello, nesmíš na něj myslet. Proč na něj vlastně myslíš? Neznáš ho a navíc je stejný, jako ostatní. Stačí, aby se holka párkrát zavrtěla, a už jí padá k nohám. O někoho takového přece nestojíš.

A navíc, nemůžeš si dovolit připustit si někoho k tělu. Mohlo by se stát to, co… Byla to jen a jen tvoje chyba. Zavrtěla jsem hlavou. Namydlila se, opláchla, vylezla ze sprchy, osušila se a oblékla pyžamo. Ale moje svědomí mi nedalo pokoj a stále do mě šilo.

Tvoje vina, ty můžeš za to, co se stalo. Kdyby to věděli ostatní, nenáviděli by tě. Přesně to si zasloužíš, nenávist.

Opět jsem plakala. Slzy se mi hrnuly z očí.

Jsi vrah. Ty jsi VRAH.

„Ticho,“ zakřičela jsem. „Mlč už.“ Rukama jsem si zakryla uši a schovala se pod peřinu, kde jsem usedavě brčela a opakoval. „Nechtěla jsem. Odpusť mi to.“

Když mi došly slzy, mohla jsem už jen ležet, jiné činnosti jsem nebyla schopná. Koukala jsem na bílý strop a studovala drobné prasklinky. Tak se mi aspoň podařilo dostat se do jakéhosi transu, kdy jsem nevnímala okolí, sebe, nic.

„Kde je táta?“ ozvalo se a já se neuvěřitelně vyděsila. Byla to El. Běhala po pokoji jako splašená.
„V práci. Mají nějaký důležitý případ. Zůstane tam přes noc,“ odpověděla jsem jí, hlas mě skoro zradil. El chvíli studovala moji tvář, pak otevřela okno a začala ječet. Prostě jen křičela do tiché noci. Nechápala jsem, co to má znamenat.

„To víš. Špatný den,“ vysvětlila a sedla si ke mně.
„Je ti dobře?“ Jak ráda bych jí všechno řekla, ale stále jsem myslela na to, že by mě pak nenáviděla. Tohle, myslím naše soužití, nesoužití, je lepší než to, co by následovalo, kdybych jí řekla pravdu. Raději jsem se otočila a ignorovala ji.

El se pak odebrala do koupelny, takže jsem se zahrabala do peřiny, a když se vrátila, předstírala spánek.

---

Ráno přišlo zbytečně brzy. A bylo úplně jiné, než jsem očekávala. Myslela jsem, že El s Edwardem budou cukrovat, ale opak byl pravdou. El se na Edwarda ani nepodívala, nacpala se na zadní sedadlo, tak já jsem si musela sednout vedle Edwarda. Celou cestu bylo v autě tíživé ticho.

Jindy neutišitelný rozhovor Edwarda a El byl vystřídán mlčením. Nebyla tu ani Alice s Jasperem, aby náladu trochu zlehčili.

Byli jsme jako tři cizí lidé v jednom autě. Modlila jsem se, abychom už byli u školy. Zároveň jsem také přemýšlela, co se včera mohlo stát. Dalo by se říct, že nastalá situace vyjasňuje Elino včerejší chování. Asi se nějak nepohodli. Ale to se určitě brzy vyřeší a pak tu budou dvě vrkající hrdličky.

Nechala jsem je na parkovišti a přesunula se na první hodinu.

Celý den uběhl stejně jako každý jiný. Byl takový stereotyp, ale nevadilo mi to. Aspoň se nemohlo nic stát.

Hodina s Edwardem byla plná napětí, tedy aspoň já ho cítila. Měla jsem potřebu se na něj pořád dívat, jako by byl magnet a moje oči druhý a neustále je to k sobě přitahovalo. Byla jsem z toho nervózní a nesvá. Nutila jsem své oči, aby se dívaly na profesora, ale moc mě neposlouchaly.

Jaká úleva to byla, když se ozval zvonek a já mohla konečně na vzduch.

Elizabeth

Sice mě včera pořádně naštval, ale přeci do školy nepůjdu pěšky, obzvlášť když sám ráno přijel, aby nás odvezl.

Nepadlo ani slovo. Sedla jsem si hezky do zadu a usadila se tak, že si Bella musela, sednou na sedadlo spolujezdce. Nezdála se z toho moc nadšená, ale neprotestovala. Jak jinak, že.

Před školou jsem si ho ani nevšimla a na obědě si sedla pěkně na druhou stranu stolu.

Alice nás pozorovala pobaveným pohledem, jako by přesně věděla, o co tu běží, ale to je nemožné. Nebo jí to možná Edward vyzvonil.

Říkala jsem si, jestli se mám natolik ponížit a přijít po vyučování k jeho autu, aby mě odvezl domů, ale nakonec se to vyřešilo samo.

Bella se vedle mě zařadila u východu ze školy a řekla, že domů půjde pěšky. Vypadala lehce mimo. Jen jsem přikývla. Když odešla, vystřídal ji Edward, chytil mě za loket a vedl ke svému autu. Otevřel mi dveře spolujezdce, počkal, až si sednu a zase je zavřel, na to si sedl sám, zařadil a vyjel ze školního parkoviště.

Nejel k nám, ale opačným směrem. Byla jsem opravdu zvědavá, co se bude dít, ale mlčela jsem jako hrob a čekala, až co řekne on. Já přeci první nepromluvím.

Děkuju moc za komenty k předchozí kapče. Jsem za ně moc ráda.

Musím ale říct, že jich od začátku docela ubylo, stále jich je dost, takže si vlastně nemám na co stěžovat, ale mohla bych Vás poprosit aspoň o smajlíka, nebo vyjádření, jestli se Vám to pořád líbí, nebo co bych měla změnit, zlepšit... Díky:)

5. kapitola     SHRNUTÍ     7. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - 6. kapitola: