Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - 43. kapitola

Oheň a led - 43. kapitolaDnes se podíváme, co se děje ve Forks, a nakonec si skočíme do Voleterry. Snad se bude dílek líbit. Moc děkuju za komentáře, které mi tu píšete, mám z nich ohromnou radost, tak v tom pokračujte. ;)

43. kapitola

Elizabeth

Seděla jsem na posteli a koukala z okna. Už to byly tři dny. Tři dny, co jsme se rozloučili na letišti v Londýně. Tři dny strachu a nejistoty. Nevěděla jsem, co se děje. Alice napsala sms Esmé, že dorazili do Itálie a od té doby nic.

Nervózně jsem se kousala do rtu a modlila se, aby se nikomu nic nestalo. S Volturiovými jsem neměla zrovna dobré zkušenosti. Pokaždé, když jsem si vzpomněla, jak mě Aro zabil, mi přeběhl mráz po zádech. Dokázala jsem si docela dobře představit, co by mohl udělat s Joshem, nedej bože s Bellou. Ale oni to zvládnou, musejí.

„El, máš dole večeři,“ řekla Rose, o níž jsem ani nevěděla, že přišla.

Za pár dní začíná škola. Tátovi jsme volali, že se dovolená trochu protáhla, ale že se určitě brzo vrátíme. Nebyl tím nadšený, vyslechla jsem si kázání o tom, jak bychom se měly připravovat na nadcházející školní rok a ne někde pořád lítat. Doma jsme se sotva ukázaly a táta už skoro neví, jak vypadáme. Všechno jsem mu odkývala, spíš odhmovala, protože kývání by neviděl. Jasně, mohla jsem jít domů, a říct, že Bella přijede dýl, ale bála jsem se, že bych se nedokázala přetvařovat. Měla jsem o sestru velký strach a o Joshe taky.

Bylo mi po něm moc smutno. Pravda, náš vztah nebyl dlouhý, ale přesto intenzivní. Milovala jsem ho ještě víc než dřív. Ani jsem mu to neřekla, nebyla příležitost. Vletěli jsme do toho hlavou napřed a už nebylo cesty zpět, ale to jsem ani nechtěla. Až se vrátí, konečně začneme tak, jak to má být. Nějaká ta schůzka, trocha romantiky a pak teprve sex. I když to byl úžasný sex, ještě teď mi při vzpomínce na něj zatrnulo ve slabinách.

Ne, stop. Zakázala jsem si na něj myslet, abych se z toho nezbláznila. Držela jsem se toho, že mi slíbil, že se vrátí, víc jsem to nehodlala řešit.

„El,“ zavolala Rosalie ze zdola. Zvedla jsem se a šla se najíst. Hlad jsem moc neměla, ale nechtěla jsem, aby měla Esmé starosti i se mnou. Už takhle byla dost nesoustředěná, jak se bála o své děti.

Carlisle se zavíral v pracovně nebo trávil čas v práci. Rose se mě zase snažila rozptýlit a hlavně zabavit, abych přišla na jiné myšlenky.

Její oči, stejně jako Esméiny, byly skoro černé, ale obě se odmítaly vzdálit. Esmé proto, že čekala nové zprávy a Rose mě nechtěla nechat samotnou. Asi se bála, že bych třeba utekla. No, musím se přiznat, že mě to nejednou napadlo. Napadlo mě, že bych se vydala za nimi do Itálie, abych jim… pomohla, možná spíš přitížila. Ta druhá možnost byla pravděpodobnější, takže jsem tu myšlenku nakonec zavrhla. Byla by to hloupost.

Rosalie právě vymýšlela, co bychom mohly odpoledne dělat, Esmé seděla v křesle a listovala časopisem, sem tam se podívala na telefon položený na stole. Já na něj koukala celou dobu.  Carlisle byl v nemocnici a měl se vrátit až večer.

Byla jsem z nich podrážděná. Už jsem toho měla dost.

„Rose, nic nevymýšlej, jdete s Esmé na lov,“ oznámila jsem jí.
„Ne, my si spolu pustíme film,“ mlela dál tu svou.
„Nepustíme. Viděla ses v zrcadle? A Esmé? Musíte jít na lov. Nerada bych, abyste tady se mnou trpěly.“
„Ale to nic není. Ještě nepotřebuju. Uděláme si hezké odpoledne,“ přesvědčovala mě Rosalie.
„Rose,“ vzdychla jsem. „Nemusíš mě pořád hlídat. Já to tady sama chvíli zvládnu. Neboj se,“ přemlouvala jsem ji.
„Já tě přece nechci hlídat,“ vymlouvala se.
„El má pravdu,“ vložila se do toho Esmé. „Půjdeme Rosalií, jen na chvíli. Opravdu to tady zvládneš?“ strachovala se.
„Nejsem malý dítě. Buďte v klidu a nespěchejte, já se tu zabavím sama.“

Musela jsem jim slíbit, že kdyby něco, zavolám, že nebudu dělat nic nebezpečného a tak podobně, přemýšlela jsem, jestli se nemám urazit. To o mě mají opravdu tak nízké mínění. Nejdou pryč na týden, ale jen na pár hodin.

Jen co se za nimi zavřely dveře, oddychla jsem si. Tak, to by bylo. Co teď?

Sedla jsem si zpět na pohovku a přemýšlela, zkusmo jsem si vzala do ruky ovladač a přepínala jednotlivé kanály, a že jich tu měli, zabralo mi skoro půl hodiny, než jsem se dostala na konec a zjistila, že mě nic nezajímá. Zkusila jsem polistovat pár časopisů, ale ani ty neupoutaly moji pozornost.

Možná bych si mohla udělat malou svačinku. Prozkoumala jsem zásoby, a i když na nic neměla nějak extra chuť, rozhodla jsem se pro sendvič s kuřecím masem. Aspoň na chvíli jsem se zaměstnala. Musela jsem uznat, že se mi to docela povedlo, i přesto, že u nás byla většinou přes vaření Bella.

Bella… co s ní asi dělají? A žije vůbec?

Ne, na to ani nemysli. Jistěže žije, o tom nemůže být ani řeč. Co to máš kruci za nápady. Josh s Edem a ostatními ji zachrání a hotovo.

Hlasitě jsem zívla. Poslední dobou jsem špatně spala. Možná to bylo nervama, možná časovým posunem, kdo ví. Třeba bych to mohla dohnat.

Vyšplhala jsem po schodech a v ložnici Alice a Jazze sebou práskla na postel. Byla jsem najednou tak moc unavená. Jen, co jsem zavřela oči, nevěděla jsem o světě.

Vzbudila mě nepříjemná bolest žaludku. Věděla jsem, co bude pravděpodobně následovat a chtěla jsem tomu mermomocí zabránit. Ležela jsem na zádech a zhluboka dýchala. Napadlo mě, že bych to mohla zaspat a povedlo se. Bohužel, když jsem se znovu probudila, nebylo to o nic lepší, ba naopak.

Vystřelila jsem z postele, co mi to sádra dovolovala, už aby mi ji Carlisle sundal, a než jsem se nadála, objímala jsem záchodovou mísu. Tak ten sendvič nebyl tak dobrej, jak jsem si myslela. Možná majonéza, nebo to maso, bůh ví, jak dlouho v té ledničce bylo.

Když bylo po všem, vypláchla jsem si pusu, vyčistila zuby a vrátila se do pokoje. Lehla jsem si a chvíli zkoušela, jestli ještě něco nepřijde nebo spíš neodejde, ale zdálo se, že už je to v pohodě. Možná jsem měla dokonce trochu hlad. Ale nehodlala jsem riskovat další setkání se záchodem, takže jsem si dala hořký čaj a rohlík.

Když jsem dojídala, vrátila se Esmé a Rosalií. Všimla jsem si, jak si obě dvě oddychly. Tss. Jejich oči opět zářily zlatavou a obě se tvářily spokojeněji, než předtím.

Byl už skoro večer a Rose si konečně prosadila ten film. Večeři jsem vzhledem k předchozí nevolnosti odmítla. Rohlík stačil. A ač jsem odpoledne spala, nevím, jak dlouho, ale spala, usnula jsem v půlce filmu jako dřevo.

 

Isabella

Kroky se zastavily někde za námi. Nevěděla jsem, co se děje. Kdo to přišel?

Aro se zvedl a přešel k nečekané návštěvě.

„Čekal jsem vás,“ řekl klidně a mírně se usmál.
„To je dobře,“ ozval se Edwardův hlas. Edward? Můj Edward!
„Joshi, rád tě zase vidím.“ Aro zněl nadmíru spokojeně. Josh? Josh je tady s Edwardem? Byla jsem zmatená. Vrátil se přece do Volterry. Nebo ne?

Začala jsem sebou ještě víc cukat.

„Pusť ji,“ přikázal Aro Felixovi a já se tak mohla konečně otočit.

U dveří stál Edward, Josh, Alice, Emmett a Jasper. Na chvíli jsem pocítila touhu vrhnout se Edwardovi do náruče, ale i když mě měl Felix pustit, stále mě přidržoval za ruku, takže to nebylo možné. Měla jsem radost, že je vidím, jenže pak jsem si uvědomila, co to znamená. Oni byli na seznamu upírů, kteří neuposlechli rozkaz na prvním místě. Tohle je bude stát život.

Vpíjela jsem se Edwardovi do očí. Byly plné lásky a radosti ze shledání, ale také obav a bolesti. Byly přesným odrazem těch mých.

Miluju tě, naznačila jsem rty. Mírně se pousmál. Jak moc mi tenhle úsměv chyběl. A i když byl jen malý, rozbušil mi srdce. Raději jsem se podívala na Joshe. Díval se na mě omluvně, jakoby za tohle mohl on, ale přesto se mi zdál jiný. Vypadal spokojeně. To jsem nechápala, ale doufala jsem, že budu mít příležitost se ten důvod dozvědět.

„Drazí přátelé, rád vás opět vidím. Je škoda, že to není za jiných okolností. A ještě větší škoda, že jste nedokázali dodržet svůj slib,“ přivítal je Aro.
„Aro, nechtěli jsme neuposlechnout, to v žádném případě. Měli jsme v plánu proměnit Bellu hned, jak bychom se vrátili do Forks,“ promluvil Edward, i když lhal, nikdy jsme o tom nemluvili, tvářil se dost odhodlaně.
„Ale já nemluvím jen o Isabelle. Pokud vím, měla být Elizabeth mrtvá. Sám jsem se o to postaral.“ Pokýval hlavou. „Ale objevil se nám tu skrytý talent.“ Pohled zabodl do Joshe. Nikdo nic neříkal.
„Musím se o to tedy znovu postarat. Nedali jste mi jinou šanci,“ řekl smutně, ale nejspíš to jen hrál. Postoupil ke mně a vyměnil si místo s Felixem.
„Nee,“ křiknul Edward. Alice s Jasperem mu položili ruce na ramena. Viděla jsem, jak sebou škubal, ale drželi ho pevně. Nechápala jsem to.

Vlastně to nebyla žádná novinka. Poslední dobou mi spousta věcí nedocházela a unikala. Pořád jsem si říkala, kdy přijde ta chvíle a Aro je nechá všechny zabít. Ale on se tvářil, jako by na to zapomněl, jako by ho to ani nenapadlo.

Opět mě vzal za ruku, stále to bylo dost nepříjemné, jeho kůže byla ledová a taková lepkavá, slizká, možná to byl jen můj pocit.

„Víte, že vás musím potrestat. Je to nutnost. Porušili jste dohodu a není jiná cesta. Mohl bych vás nechat všechny do jednoho zničit. Ale vím o lepší trestu. Co pro vás může být horší než vidět, jak zemře člověk, kterého jste toho měli ušetřit. Přeměnit ho.“ Arova slova do sebe pomalu zapadala a mě začalo leccos docházet. On mě zabije! On mě zabije přímo před nimi. Jako trest. Pohlédla jsem na Edwarda, tvářil se zmučeně. Bylo mi úzko. Cosi mi svíralo krk, nemohla jsem polknout.

Jeho pohled mluvil za vše. On se nechá taky zabít. Nechá se zabít, aby mohl být se mnou. Do očí se mi tlačily slzy. Tohle nejde. On ne! Nevadí, že zemřu já, tak nějak jsem s tím počítala, ale on musí žít dál.

Jedna slaná kapka mi stekla na tvář.

„Nebudeme to déle protahovat. Řekni sbohem, Isabello,“ usmál se a nakláněl se ke mně. Slyšela jsem vrčení, lapání po dechu a pak hrobové ticho.
„Ne. Nech ji,“ skočil do toho Josh.
„A proč bych to dělal? Joshi, ty víš, proč to musím udělat.“
„Nedělej to. Nech ji jít a já se vrátím,“ řekl a tentokrát jsem byla v šoku já.
„Tak v tom případě bychom si mohli promluvit,“ připustil Aro a tvářil se víc než potěšeně.
„Nech Bellu jít a já se vrátím do gardy,“ zopakoval Josh svou nabídku.
„Takže, když nechám Isabellu odejít s Cullenovými, zůstaneš tu s námi.“ Josh přikýval a Aro si promnul bradu.
„Dobrá, přijímám,“ rozhodl se a všem se neuvěřitelně ulevilo. Mě taky, ale jen tak napůl. Josh tady chce zůstat. To ne!

Aro ode mě poodstoupil. Jsem volná? To je neuvěřitelné. Věci se obrátily o stoosmdesát stupňů. Ještě před pár vteřinami končil můj život a nyní se zdá, že bude pokračovat. Edward i jeho rodina jsou živí a já s nimi můžu jít domů. Za sestrou a tátou. Ale co Josh? Není správné, aby tady zůstal.

Josh se přesunul někam za nás. Obrátila jsem se za ním. Stál po boku Felixe a Demetriho.

„Tak a je to vyřízeno. Jsem rád, že jsme se nakonec dohodli,“ vrněl Aro. „Doufám, že se ještě někdy sejdeme,“ loučil se. Nevěřila jsem vlastní uším. Stála jsem na místě jako opařená. „Ještě jedna věc,“ řekl a než jsem se nadála, stál u mě a skláněl se k mému krku. Poslední, co si pamatuju, byla neuvěřitelná naprosto ochromující bolest, když jeho ostré zuby projely pokožkou mého krku.

 


 

Tak co bude dál? Co myslíte?:)

 


 

42. kapitola      SHRNUTÍ     44. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - 43. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!