Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - 38. kapitola

Oheň a led - 38. kapitola38. kapitola spatřila světo světa. Podíváme se, jak budou děvčata prožívat další dny své dovolené. Užijte si to a přeju příjemné čtení, Vaše zuzka88

38. kapitola

Isabella

Byla jsem na sto procent spokojená a ještě víc šťastná.

Užívala jsem si každou sekundu na ostrově. Dokonale jsem si odpočinula a zapomněla na stresy posledních dní. Tady vypadalo, jako by se nic z toho nestalo.

Noci jsem trávila v Edwardově náruči, která byla oproti okolnímu vzduchu krásně studená, a jen díky ní se dalo to teplé počasí vydržet.

Dny byly dlouhé a poklidné. Procházeli jsme se po ostrově, plavali v moři, vyhřívali se na sluníčku. Nic mi tu nechybělo.

Edward se o mě staral jako o královnu. Nosil mi z malé džungle za domem čerstvé ovoce, které bylo neuvěřitelně lahodné. Denně mi vařil, ač jsem ho od toho odstrkovala s tím, že si to udělám sama, nebo že nemusím mít denně teplé jídlo. Nedal si říct.

Ležela jsem zrovna ve stínu palem, Edward mi natíral záda opalovacím krémem, za tu krátkou dobu, co tu jsme, jsem se stihla trochu připálit. Nikdy jsem se neopalovala zrovna dobře.

Edwardovy dlaně, jezdící sem a tam po mých zádech byly neuvěřitelně příjemné, a třebaže to nebylo cílem, vzrušovalo mě to. Přetočila jsem se na záda a přitáhla si ho na sebe. Nedočkavě jsem vyhledala jeho rty a políbila ho se vší dychtivostí, kterou jsem cítila.

„Nenene,“ odtáhl se Edward a já se zamračila. Co to dělá? Na nic nečekal a popadl mě do náruče. Normální lidskou rychlostí se rozeběhl k moři. Pištěla jsem a snažila se dostat z jeho sevření, ale marně. Co jsem taky čekala, když je upír.

„Budeme se koupat,“ zazubil se.
„Já nechci, teď jsi mě namazal. Néé,“ vypískla jsem, když jsem měla pocit, že mě pouští. Můj jekot ho jen povzbudil.
„Klidně tě namažu znovu, mě to nevadí.“ S těmi slovy se celý ponořil a mě vzal sebou. Potopil nás celé, takže když jsem se dostala na hladinu, prskala jsem vodu všemi směry.

„Tak ti pěkně děkuju,“ zamumlala jsem a vydala se ke břehu, abych znovu uschla a mohla se namazat. Tentokrát sama.

Ale udělala jsem sotva dva kroky, když na mě přilétla sprška kapek. Otočila jsem se, ale nic neviděla. Edward pravděpodobně někam plaval, rád se potápěl. Nejspíš se mi to zdálo. Udělala jsem dalších pár kroků a znovu mě něco postříkalo, byla jsem si tím jistá.

Naštvaně jsem se otočila a chtěla mu vynadat, ale nikde nebyl. Jsem blázen nebo co?

Než jsem si stihla odpovědět, chytilo mě něco za nohy a povalilo zpět do vody. Opět jsem se trochu nalokala. Několikrát jsem si promnula oči, než jsem byla schopná vidět.

„Ty,“ zakřičela jsem a dlaní na něj poslala trochu vody, moc mi to nešlo, no.

Edward se křenil jako dítě na novou hračku a stříknutí mi vrátil. To jeho bylo přesně mířené a podobalo se vlně. Marně jsem s ním měřila své síly. Vyhrával. S každým šplíchnutím se ke mně víc a víc přibližoval. Já couvala, ale nakonec skončila ve vlnách.

Chytil mě kolem pasu a stáhl nás do hlubší vody. Věděl, že to nemám moc ráda, nevědět, jaká je pode mnou hloubka, ale stejně to dělal. Držela jsem se ho jako klíště, obtočila jsem kolem něco ruce i nohy a snažila se nereagovat na jeho smích.

„Moc se nesměj, tohle si spolu ještě vyřídíme,“ vyhrožovala jsem.
„Ale, přece by ses nezlobila,“ promlouval ke mně sametovým hlasem, který otupoval mé smysly.
„Zlobila,“ vydechla jsem. Rty zabloudil na mou tvář a pak krk.
„Vážně?“
„Hm.“ Víc jsem říct nedokázala. Ústy bloudil v mém výstřihu. Ruce i nohy mi ochabovaly, až mě napadlo, že skončím na dně moře, ale Edward mě držel pevně.

„Polib mě,“ přikázala jsem.
„Hm?“ dělal hloupého.
„Prosím,“ zaúpěla jsem a konečně se dočkala, jeho rty se střetly s mými. Hladově a nedočkavě se do sebe vpily a odmítaly se opustit.

Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem ležela na dece pod tou palmou a Edward mě něžně a pomalu, až k zbláznění, přiváděl do nebe.

---

Vylezla jsem ze sprchy, vzala si na sebe jen kalhotky a Edwardovo tričko, které mi bylo do půli stehen, a vydala se na průzkum ledničky.

Edward odjel na lov. Slíbil, že bude brzy zpět, tak jsem se chtěla zatím najíst, abych pak nezdržovala. Náš pobyt se chýlil ke konci a já si chtěla užít poslední chvíle do úplného vyčerpání, snad víte, jak to myslím.

Ukuchtila jsem si těstoviny. Bylo to rychlé a jednoduché. Snědla jsem je u televize, kde dávali starý černobílý film. Ty jsem vždycky měla ráda. Byla to tehdy krásná doba. Muži se dvořili ženám. Byli šarmantní a galantní. Ne jako teď. I když já si nemám na co stěžovat, Edward je kavalír každým coulem.

Film skončil a začal další, ten už jsem tolik nevnímala, klimbala jsem a nakonec usnula. Když jsem se vzbudila, byla za okny neproniknutelná tma, televize byla vypnutá a všechna světla zhasnutá.

Trochu jsem se lekla, ale pak mi došlo, že se asi vrátil Edward a nechtěl mě rušit.

Šla jsem, spíš po paměti, než abych viděla, a rukou jsem šátrala po zdi hledajíc vypínač.

A, úspěch. Cvakla jsem a pokoj zalilo světlo. Chtěla jsem jít najít Edwarda, ale když jsem se otočila, uniklo mi z úst jen překvapené vydechnutí.

Elizabeth

Otráveně jsem se podívala, co tam zase má. Že by měl někdo kabelku z nové kolekce Luise Vuittona?

Hmm, tak kabelka to nebyla. Nebo jsem si jí aspoň nevšimla. V davu postávajících turistů jsem viděla jen jednu věc, co zaujala mou pozornost. A ani to vlastně nebyla věc. Byl to Josh.

Josh!

Promnula jsem si oči, abych se ujistila, že se mi to nezdálo. Opravdu tam stál. Stál tam a díval se přímo na mě. Opětovala jsem jeho dlouhý pohled a teprve pak si uvědomila, že je něco jiné. Jeho oči byly šedé? Něco tu nehrálo. Ale na druhou stranu jsem za to byla ráda, hned jsem z něj měla lepší pocit.

Udělala jsem první věc, která mě napadla, něco, co jsem měla udělat už dávno. Volným krokem, trochu kulhavým, jsem se k němu rozešla.

„El, kam jdeš? Za chvíli to začne,“ volal na mě Emmett. „Ach tak.“ Slyšela jsem jeho zavrčení. No jo, uvědomila jsem si, on z jeho přítomnosti asi nadšený nebude, narozdíl ode mě. Cítila jsem obrovskou radost. Radost z toho, že ho vidím, z toho, že mám možnost se mu omluvit a vysvětlit své chování, a taky radost z toho, že tohle je možná další šance, kterou jsem od osudu dostala a tentokrát ji rozhodně nepromarním.

„Ahoj,“ řekla jsem, když jsem se zastavila těsně před ním.
„Ahoj,“ oplatil mi trochu překvapeně. Já vím, moje chování nebylo zrovna ukázkové, ale ráda bych to napravila.
„Co ty tady?“ zeptal se opatrně. Patrně čekal, kdy zase vezmu do zaječích.
„Jsme tu na prázdninách.“ Do háje, je to tak trapný, jak mi to připadá? Došla mi slova. Jsou to dva roky, co jsem s ním naposledy mluvila, ten nedávný pokus nepočítám. Tehdy to bylo snadné, ale dnes. Rozpačitě jsem se na něj usmála. On mi úsměv vrátil a málem mě tím dostal do kolen. Byl tak roztomilý a zároveň sexy, stejný jako tenkrát. Drobný dolíček v pravé tváři toho byl důkazem. Když jsem byla malá, strkala jsem mu do něj ukazovák. Vypadala bych jako blázen, kdybych to udělala znovu? Jo, asi jo. Zapomeň na to.

Zaměřila jsem se na jeho oči. Byly šedé, ale stejně to nebyly ty samé. Připoutávaly mou pozornost, ale nebyly to ty oči, které jsem si pamatovala. Ale pořád to bylo lepší, než ty rudé.

„Tvoje oči.“ Přemýšlivě jsem se zamračila.
„Čočky,“ vysvětlil, stále s úsměvem. Že mě to nenapadlo, takové prosté vysvětlení.
„Aha,“ řekla jsem inteligentně, což já vážně jsem. Normálně.

„El, už to začíná,“ křikl na mě Jasper. Sakra, co mám dělat? Nerozhodně jsem se podívala na Joshe a na jezdce, kteří právě přijížděli na plac.
„No, já…“ váhala jsem. Nechtěla jsem ho tam nechat. Napadlo mě, že odejde a zase se stane to, co už kolikrát.
„Jen jdi,“ pousmál se a vypadalo to jako sbohem. To jsem nechtěla. Ale zachránila mě Alice, která k nám tiše přitančila.

„Nazdárek Joshi. El, co kdybys vzala Joshe k nám,“ navrhla. „Pak si můžete jít popovídat.“ Uf, dobrý nápad. Podívala jsem se po něm, co na to říká. Josh pokrčil rameny a přikývl.

S ním a Alice po boku jsem došla ke klukům a Rose a sledovala tu parádu. Bylo to úchvatné. Muži v uniformách na koních stáli vyrovnaní v řadách a postupně se střídali. Sice jsem to obdivovala, ale nedokázala jsem zapomenout na Joshovu přítomnost.

Hlavou mi běhalo množství otázek. Co tu dělá, jak dlouho se zdrží, je rád, že mě vidí?

Rose si všimla mého rozpoložení, povzbudivě mi stiskla ruku a mrkla na mě. Ona jediná věděla, o co přesně tu jde.

Akce skončila a lidé se začali rozcházet. Co teď? Dobrá otázka.

Holky se usmívaly, Emmett se mračil a chudák Jasper nevěděl coby. A já vlastně taky ne. Ježiši El, už jsi skoro dospělá, tak jednej, ne? Křičel na mě můj vnitřní hlas, ale já stejně stála jako tvrdý y.

„To tu budeme jen tak stát nebo co? Měli bychom se asi vrátit do hotelu,“ vrčel Emm.
„Ale Emmí, ještě je brzo,“ culila jsem se na něj, dokud se neusmál.
„Půjdeme někam na oběd, už jsou sice dvě, ale El ještě nic nejedla,“ rozhodla Alice. Vděčně jsem se na ni podívala.

„Tak já asi půjdu,“ řekl Josh. Ne, to nesmí.
„V žádném případě, ty půjdeš hezky s námi. Ještě jsme si moc nepopovídali,“ přerušila ho Alice a zavěsila se do něho. Znovu jsem jí byla neskonale vděčná. Proč tohle neudělám taky?

Opět jsme jedli v luxusní restauraci. Alice s Rose, přestože nejedí, by se s něčím podřadným nespokojily.

„Takže Joshi,“ začala Alice hned, jak jsme si objednali. „Co tě sem přivádí? Nemáš být náhodou v Itálii?“
„No, už ne, odešel jsem.“ Vykulila jsem oči. On odešel od těch vrahů?
„No super,“ zahučel Emmett a já po něm hodila vražedným pohledem. Jestli ho nenechá, tak si ho podám.
„To je skvělé,“ radovala se Alice. „To máš teď určitě spoustu času. Mohl bys s námi obdivovat krásy Londýna.“ Kdybych nevěděla, že je Alice zamilovaná do Jaspera, myslela bych si, že tady s Joshem flirtuje. A to se mi nelíbilo. Ani trochu.
„To bych mohl,“ souhlasil s ní a změřil si mě pohledem. Možná čekal, že se dám znovu na útěk a představa, že tu bude s námi, se mi nebude líbit. Ale! Ale už jsem se poučila a nehodlala jsem to teď zase zpackat. To, že by s námi Josh obdivoval krásy Londýna, jak říká Alice, se mi zamlouvalo.

Pak už nám donesli jídlo, opět jsem většinu spořádala, jak jinak. Alice zpovídala Joshe, občas se přidala Rose s Jasperem, ale Emmett mlčel jako zařezaný a vrtal se v talíři. Já ho přemlouvat nebudu.

Ostatní živě konverzovali, teda kromě již zmiňovaného Emmetta a mě. Z rozhovoru jsem se nedozvěděla nic, co by mě zajímalo, holt se na to budu muset zeptat sama. Chtěla jsem se ho zeptat na tolik věcí, ale nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku. Tohle se mi nestávalo. Jen jsem ho sjížděla pohledy a hledala změny, které se na něm udály po přeměně. Ale jediné, co jsem vyzkoumala, byly oči a bledší pleť.

„El, vnímáš mě.“ Rose, která seděla vedle mě, mi zamávala rukou před očima.
„Jo, jasně,“ kývla jsem hlavou, ale neměla ani šajnu o tom, co právě ona nebo někdo jiný říkal.
„Tak co si o tom myslíš?“ zeptala se nadšeně. Hm, to bych taky ráda věděla.
„Já, ehm, no…“ Opravdu skvělé El, nadávala jsem si v duchu. Ty dneska válíš. Ten si musí myslet, že se z tebe stal prvotřídní idiot. Koukla jsem na Joshe koutkem oka a zahlédla jeho pobavený úsměv. Tak on se tím baví, no skvělé.
Jasper, pravděpodobně vycítil rozpaky, ve kterých jsem se topila a gentlemansky mě z nich vytáhnul.
„Josh bude bydlet u nás v hotelu.“
„Fakt?“ vyhrkla jsem, možná příliš nadšeně. El, mírni se trochu.
„Fakt,“ potvrdil mi Josh a bylo na něm vidět, jakou ze mě má srandu. Tak to teda pěkně děkuju.

Po moučníku jsme se zvedli. Byla jsem nacpaná k prasknutí. Jak by taky ne, když jsem jedla skoro za šest lidí. Alice chtěla jít samozřejmě nakupovat, ale já byla grogy.

Emmett s Jasperem se šli podívat na nějaká auta nebo co, takže se Rose nabídla, že mě doprovodí, ale bylo vidět, že by se raději přehrabovala ve vystaveném zboží, než trávila odpoledne zavřená v pokoji.

„Já s ní půjdu,“ řekl Josh a nikdo se s ním nedohadoval. Ani já ne. Koneckonců, tohle jsem celou dobu potřebovala, být s ním sama a promluvit si. Vím, že on to chtěl udělat už dávno, ale já jsem byla blbá. Jenže teď už stejnou chybu neudělám.


Takže sem nám tu stalo pár věcí. Vrátil se Josh, snad to bude na dýl než posledně. A co Bella na ostrově? Co se jí přihodilo? Hádat můžete v komentářích.:) (Kromě tebe Dančo:))

Taky bych chtěla poděkovat Danče za rady. Bez ní by tady tahle kapitola tak brzo nebyla.


37. kapitola     SHRNUTÍ     39. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - 38. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!