Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - 36. kapitola

Oheň a led - 36. kapitolaDalší kapitola je tu. Dneska je 1. září, ne moc oblíbený den, takže tahle kapitola je pro všechny, kteří museli dneska do školy, hlavně pro Dnaču, Natty a Vanessku. Mě se to naštěstí netýká, mám ještě měsíc pohov, takže hodně štěstí a pevný nervy do další školního roku.:)

36. kapitola

Isabella

Dva dny jsem seděla doma a přemýšlela, jak na Edwarda. Táta kolem mě chodil, párkrát se podivil, co se na té dovolené asi stalo, že Edwarda ještě neviděl, ale když jsem neodpovídala, nechal to bez komentáře.

Těžko bych otci vysvětlovala, že můj upíří přítel nesnášel mého znovu objeveného upířího kamaráda. Ne, to by nešlo.

Dost se mi po Edwardovi stýskalo, ale pak jsem si vždycky připomněla, co udělal a hned to bylo lepší.

Zapoj mozek Bello, přemlouvala jsem se, když jsem měla v hlavě prázdno.

Pak se vrátila El. Přitáhla s sebou spoustu tašek, na nichž se skvěla samá zvučná jména. Super alibi, ušklíbla jsem se. Alice se asi vyřádila.

Táta spráskl ruce nad její nohou. Má prý vážně štěstí, myšleno ironicky. El ho ujistila, že to nic není a s menšími potížemi se vyškrabala do pokoje, aby si prý odpočinula po té dlouhé cestě. Haha.

Měla jsem v plánu ji ignorovat. Ještě stále jsem jí neodpustila to s Joshem. Už jsem se skoro smířila s tím, že odešel. Vlastně to byla jen otázka času. Nemohl s námi zůstat napořád, vzhledem k tomu, kde právě žil. Běh událostí jeho odchod jen urychlil. Ale to neznamená, že souhlasím s Eliným chováním.

Šla jsem si do pokoje pro mikinu. Dneska bylo docela chladno. Tady holt počasí nedbalo na to, jaké je zrovna roční období.

„No tak Bell, to se mnou jako nebudeš vůbec mluvit?“
„Ne,“ broukla jsem. Vím, že jsem mohla říct prostě jo, a všechno by bylo v pořádku, ale nějak mi to slovo nešlo přes rty.
„Bello,“ zaškemrala. „Já se omlouvám, nemyslela jsem to tak. Měla jsem strach,“ přiznala.
„Co?“
„No… já se ho prostě bojím, ty jeho oči mě děsí,“ řekla zahanbeně. To mě zaujalo, posadila jsem se na postel a čekala, jestli bude pokračovat.
„No nekoukej na mě tak. Prostě jsem se bála jeho očí, to je celé. Byla to blbost. Mělas pravdu. Stačí?“ mračila se.
„Jo, to stačí. Taky jsi to mohla říct rovnou a mohly jsme si to všechno ušetřit.“
„Mohly, ale znáš mě,“ pokrčila rameny. „A co Ed? Je jako hromádka neštěstí. Nechceš udělat ještě jedno velkorysé gesto a zavolat mu?“ zeptala se.
„Ne, jen ať si to pěkně vyžere. Prej, bojím se o tebe, chci tě chránit.“ Chabě jsem napodobovala jeho hlas. „Jen kecy.“
„Ale on má o tebe opravdu starost,“ hájila ho El.
„Já neříkám, že ne, ale tohle nedělal jsem kvůli mému bezpečí.“
„To ne, no,“ uznala.
„Vidíš, i ty jsi to poznala.“
„On mi to řekl,“ prozradila opatrně.
„On ti to řekl? Mé sestře to řekne, ale mě nemůže. To je teda pěkný,“ rozčilovala jsem se.
„Uklidni se. Jsi jak malá.“ Protočila oči.
„Jsem naprosto klidná.“ Zhluboka jsem dýchala a znovu přemýšlela nad tím, co s tím.

„Co to děláš?“
„Přemýšlím.“
„Nad tím, jak zabít Eda?“ smála se.
„Ne. Nad tím, jak mu dát za vyučenou.“
„Hej, to se mi líbí. Počítej se mnou,“ mrkla na mě.

Zbytek dne jsme seděly a probíraly různé varianty. Nic se nezdálo dost dobré a tak jsme si řekly, že to necháme osudu, však ono už se něco namane.

A taky že jo.

Alice naplánovala na jedno odpoledne společné kino. Měli jsme jet všichni. Po nekonečných dnech jsem měla vidět Edwarda. Byla jsem z toho lehce nervózní. A hlavně jsem se nemohla dočkat. Jakou barvu budou mít jeho oči? Tmavou jako noční obloha nebo budou světlé jako karamelky. Je jeho tvář opravdu tak krásná jak si pamatuju?

Zdálo se mi, že vypadá jinak. Byl ještě hezčí, jeho vlasy přímo vybízely k tomu, abych do nich zabořila ruku a ústa sváděla k polibku.

Bello, buď silná.

Krátce jsem ho pozdravila a pak přehlížela. Nejtěžší to bylo v autě, kde jsem seděla vedle něho na zadním sedadle. Urputně jsem pozorovala krajinu za okny a na místečko vedle sebe se ani nepodívala. Dobře, přiznávám, snažila jsem se tam nedívat, ale občas mi očičko ujelo, no. Jsem jen člověk.

A pokaždé mě nachytal. Jeho pohled mě celou cestu rentgenoval, cítila jsem to. A to mi stejně nezabránilo v letmých pohledech. Vždycky, když jsem narazila na ten jeho zlatavý pohled, uvědomila jsem si, co dělám a rychle odvrátila hlavu.

Cesta do Port Angels se mi zdála nějak moc dlouhá. Proč jede Jasper tak pomalu?! Auto jsem svými myšlenkami popoháněla kupředu, ale nepomohlo to.

Zaparkovali jsme v podzemním parkovišti jednoho obchodního domu a po skupinkách se vydali ke kinu. Skupinky byli Rose, Emmett a El, kteří se bavili Eliným poskakováním, Alice s Jasperem, kteří si něco špitali a zamilovaně se usmívali a pak jsem byla já a Edward. Zařadil se mi po boku, pokusil se mě chytit za ruku, ale vytrhla jsem se mu. Ovšem s velkým sebezapřením.

„Odskočím si,“ oznámila jsem, zatím co se ostatní vydali pro lístky. El se ke mně přidala.

„Viděla jsi ten jeho kukuč?“ zeptala se, jen co za námi zapadly dveře. „I kámen by se ustrnul.“
„To je možné, ale já ne,“ stála jsem si na svém.

Když jsme vylezly, dal mi Emm kolu a popcorn, El to vzal, protože prý nechce, aby dělala nepořádek po kině.

Šli jsme se usadit a k mé smůle, nebo štěstí?, jsem seděla vedle Edwarda. Z druhé strany bylo volné místo, tak jsem si tam postavila krabičku s popcornem, abych ji nemusela držet. Film měl začít až za pár minut. Rozhlížela jsem se kolem sebe, jen aby to vypadalo, že mám co dělat. V duchu jsem počítala vteřiny, do doby, kdy už konečně zhasnou.

„Dovolíš?“ ozvalo se nade mnou. Zvedla jsem hlavu a koukala do tváře kluka asi v mém věku. Nechápala jsem, co bych mu měla dovolit.
„Ten popcorn,“ vysvětlil a uchechtnul se. Jasně. Vzala jsem krabičku do ruky a on se posadil vedle mě. Byl opálený, blonďaté vlasy nagelované, pomněnkově modré oči. Docela fešák, ale Edwardovi se samozřejmě nevyrovnal. Byl v kině s kamarádem. O něčem se živě bavili a smáli. Pak si všiml, že ho pozoruju a zeptal se.

„Taky máš ráda Jamese Schrama?“ Koukala jsem jak blbka, protože jsem nevěděla, o kom to mluví. Vlastně jsem ani nevěděla, na co jdeme. Nějak mi to uniklo.
„Ehm, jo.“
„Patric,“ představil se a natáhl ruku. Chtěla jsem ho odbít, ale pak mě napadlo, že tohle je přesně to, co jsem potřebovala.
„Bella,“ zářivě jsem se usmála a potřásla si s ním.

Cítila jsem na sobě Edwardův rozzuřený pohled a dokonce se mi zdálo, jako by zavrčel, ale v sále, kde to bzučelo, jako v úle to bylo těžké odhadnout.

„Rád tě poznávám Bello. Jsi místní?“ vyptával se hned.
„Ne, jsme tu jen v kině. S přáteli,“ dodala jsem. Ještě chvíli jsme si povídali, ale pak zhasli a film začal. Bylo to něco akčního, spoustu střílení a krve, nic, co by mě zaujalo.

Loupla jsem očima po Patricovi. Pohled měl zabodnutý do plátna a skoro nemrkal. No, tak nic. Pohodlně jsem se rozvalila v křesle, snědla všechen popcorn a pak už jen čekala, až to skončí.

Tma sálu mě docela uspávala a já si řekla, že se nic nestane, když na chvíli zavřu oči. Jen co jsem to udělala, ucítila jsem na ruce letmí dotyk, takové opatrné pohlazení. Podívala jsem se po jeho původci. Patric.

Usmála jsem se, čímž jsem ho povzbudila a on mě vzal za ruku. Když to Edward viděl, opravdu zavrčel, ale jen tak, že jsem to slyšela já, nikdo kolem. Vytrhl mu moji ruku a přitáhl si mě na klín.

Patric na nás chvíli vykuleně koukal, pak pokrčil rameny a dál se věnoval filmu.

„Co to děláš?“ sykla jsem, abych nerušila ostatní.
„Nemůžeš tam sedět,“ odpověděl stejně tiše.
„Proč ne?“
„Protože mi to vadí, strašně mi to vadí. Nemá se tě co dotýkat. To smím jen já,“ řekl majetnicky, ale nevadilo mi to.
„Proč ti to vadí?“ zeptala jsem se opět.
„Miluju tě. Nesnesu, když se na tebe dívají jiní a číst jejich myšlenky mi taky zrovna nepomáhá.“ Spokojeně jsem se usmála.
„Promiň mi to, všechno.“ Zadíval se mi do očí a já se v těch jeho začala topit. Jsem slaboch.
„Miluju tě. Jsem jenom tvoje. To už bys měl vědět.“
„Po těchto dnech nevím vůbec nic. Moc jsi mi chyběla,“ svěřil se mi.
„Pššt,“ zasyčel na nás někdo ze zadu.
„Ty mě taky,“ nenechala jsem se rozhodit.
„Nechceš vypadnout?“ Jen jsem přikývala a už mě táhnul uličkou pryč.

Ve vestibulu nebylo ani živáčka a Edward nezaváhal a vrhl se na moje rty. Plenil je s takovou vervou, že nebýt toho, že jsem na veřejném místě, tak se neudržím.

Posadili jsme se na jeden z gaučů a já se opřela o Edwardovo rameno. Jeho vůně mě znovu celou obklopila.

„Vím, že jsem se ohledně Joshe nezachoval správně. Tyhle dny pro mě byly jako očistec. Slibuju, že už se to nestane.“
„A proč jsi se k němu tak choval?“ zajímalo mě a čekala jsem tu jedinou odpověď, kterou jsem chtěla slyšet, ale Edward byl jak zaseknutá gramofonová deska.
„Bál jsem se o tvoje bezpečí.“
„Já chci slyšet pravdu.“ Odtáhla jsem se, i když se mi moc nechtělo. Zaváhal.
„Půjdu zpátky do toho sálu a sednu si na klín tomu Patricovi,“ vyhrožovala jsem.
„Dobře, dobře. Žárlím. Strašně na tebe žárlím. Nikdy jsem nic podobného necítil a těžko se s tím vyrovnává. Když tě Josh objímal… a dneska ten kluk. Měl jsem co dělat, abych mu tu ruku neutrhl,“ řekl a v očích mu zaplálo. Konečně jsem slyšela to, co jsem chtěla.

„A proč jsi to neřekl hned?“
„Nechápal jsem to. Ale teď jsem hodně přemýšlel, a už tě nikdy nezklamu,“ slíbil.
„Musíš mi říct, když se ti něco nebude líbit. Spolu to zvládneme,“ špitla jsem.
„Já vím, promiň, choval jsem se jako hlupák.“
„Ale můj hlupák,“ usmála jsem se a líbla ho. I když bych se možná měla zlobit víc, nedokázala jsem to.

El se mi pak doma posmívala, ale já bylo opět zase šťastná. Jen sem tam mi myšlenky ujely a já si vzpomněla na Joshe, který byl teď pravděpodobně zpět mezi svými.

 

Elizabeth

Všechno se zase začalo obracet k lepšímu. Ed byl opět s Bellou, moje noha se pomalu, ale jistě uzdravovala, všichni byli spokojení. Neměla jsem čas na chmurné myšlenky v podobě Joshe. Smířila jsem se s tím, že jsem hloupá a opět jsem ho ztratila, ale tentokrát svou vinou.

Byly jsme s Bellou na víkend u Cullenů. Seděli jsme s Edwardem, Emmettem a Jasperem v obýváku, protože venku pro změnu pršelo.

Z ničeho nic se před námi zjevila Alice a tvářila se nějak nadšeně, bylo to podezřelé. Nikdo si jí nevšímal a její výraz poněkud zesmutněl.

„O co jde, Alice?“ zeptala jsem se, abych jí udělala radost.
„Mám skvělý nápad. Do konce prázdnin zbývá ještě pár týdnů, tak mě napadlo, že bychom mohli jet na ty dovolené, jak jsme původně plánovali,“ švitořila. Znělo to skvěle, ale…
„Moje noha?“
„Přemluvím Carlisla, aby ti dal chodící sádru.“
„Táta?“ řekla Bella.
„Už jsem to viděla, pustí vás. Ta holka měla odpověď na všechno.

„No, pak asi není o čem přemýšlet. Já jsem pro.“ Konečně vypadnu z Forks. Hurá, volejte sláva a tři dny se radujte.
„Proč ne.“ Bellin hlas zněl klidně, ale uvnitř to vřelo. Zahlédla jsem pohled, který hodila po Edwardovi.  Jojo, ti si to určitě užijí.

 


 

Z kapitoly nemám dobrý pocit, teda takhle, asi bych to nenapsala jinak, ale je to takový nijaký. Ani toho Edwarda Bella moc nepotrápila, ale nějak mi to nešlo. Tak se omlouvám a příště už to zase bude lepší.:)

Samozřejmě děkuju za komentáře, moc si jich vážím a prosím prosím o další, ať už budou jakékoliv. Děkuju:)

 


 

35. kapitola     SHRNUTÍ     37. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - 36. kapitola:

 1
2. Mkv
08.07.2013 [0:19]

Houby nepovedena tleskam Emoticon

1. CVC
12.02.2012 [16:18]

HGDGDFHFTFGFFGFHFHFHFFHFHFHH Emoticon Emoticon FFFFGHGHGF

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!