Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - 34. kapitola

Oheň a led - 34. kapitolaDalší kapča je na světě. Co o ní říct? Celá je z pohledu Belly a dojde zde k menší neshodě. Mezi kým? To už si musíte přečíst. Příjemné čtení přeje zuzka88

34. kapitola

Isabella

Celá situace kolem El a Joshe byla poněkud napjatá. Všude, kde byla El, se vyskytoval i Josh, ale jakmile se Josh objevil, El odcházela. A tak to bylo pokaždé, ať už jsme dělali cokoliv. El vedle Joshe nevydržela ani pět sekund.

Emmett ji v tom podporoval. Od začátku Joshe neměl příliš v lásce. Kdykoliv ho viděl, mračil se jako deset čertů a nepromluvil s ním vlídným slovem. Automaticky El odnášel, aniž by ona řekla jediné slovo. Bylo to, jakoby ji chránil. Ale podle mě absolutně zbytečně. Josh nebyl nebezpečný.

Denně jsem s ním sedávala a povídali jsme si o uplynulých letech, kdy jsme se neviděli. Bylo to fajn, skoro jako za starých časů.

Viděla jsem na něm, že je rád za mou společnost, ale také by chtěl být s El, což bylo marné. Nechápal, proč jí všichni říkají El, když je to Bee. Ráda bych mu to vysvětlila, jenže jsem nevěděla, zda mám to právo.

Edward mě nechtěl nechávat s Joshem samotnou, prý nikdy nevím, co se může stát. To se mi nelíbilo, a tak jsem si postavila hlavu.

„Je to můj nejlepší přítel, nic se mi nestane.“
„Bello, to mě nezajímá, nebudeš s ním být sama a hotovo. Buď s tebou budu já, nebo někdo z rodiny,“ zdůrazňoval každé slovo.
„Ne,“ odmítla jsem.
„Neptal jsem se, jestli s tím souhlasíš,“ oznámil mi.
„Je to můj život, kdybych se teď rozhodla, že si půjdu skočit z mostu, tak s tím taky nic nenaděláš,“ rozčilovala jsem se. „On je přítel a já s ním budu sama, ať se ti to líbí nebo ne.“ Rozešla jsem se ke dveřím, chtěla jsem s nimi za sebou prásknout, abych dala dostatečně najevo svůj hněv. Než jsem k nim došla, chytil mě za loket a prudce odtočil čelem k sobě.

„Nikam nejdeš,“ zasyčel. Pokoušela jsem se mu vytrhnout. Vypadal opravdu nebezpečně. Oči mhouřil do úzkých škvírek a rty měl pevně sevřené. Nechtěla jsem dát najevo svůj strach, přesto jsem se otřásla.

Jeho pohled změknul a ruka povolila sevření.

„Promiň, to jsem nechtěl,“ zašeptal.

Normálně bych mu asi hned odpustila, dnes však ne. Byla jsem na něj naštvaná. Choval se, jako bych byla jeho majetek a to rozhodně nejsem, můžu si dělat, co chci.

Vyškubla jsem mu svou ruku a odešla s tím prásknutím dveří, jak jsem původně plánovala.

Na chodbě jsem se zastavila a praštila rukou do zdi. Do háje!

Sešla jsem schody a kecla si na gauč vedle překvapené El. Pozvedla obočí a čekala, až začnu mluvit. Nechtěla jsem nic říct, ale nedalo mi to.

„Edward,“ řekla jsem jen.
„Co je s ním?“ nechápala
„Zakazuje mi trávit čas s Joshem,“ zamračila jsem se ještě víc. Co si to sakra dovoluje. Můžu o sobě rozhodovat sama. Uvnitř mě to pořád vřelo.
„Má o tebe jen starost, to je znamení toho, že tě miluje. Nechce, aby ses vystavovala nebezpečí,“ hájila ho.
„Jakému nebezpečí, vždyť je to Josh. A navíc si může přečíst jeho myšlenky a viděl by.“
„Bell, je to upír, který se živí lidskou krví.“ Joshovo jméno nevyslovila, nikdy to nedělala. „Je logické, že se Ed bojí, aby ti něco neudělal. Nikdy nevíš, kdy to na něj může přijít.“

Nasupeně jsem se na ni podívala.
„Tak ty taky. Do háje, co s ním ty máš za problém? Jasně, vím to, ale stejně tě moc nechápu. Máš právo, být naštvaná, nějaký čas, ale tohle už přeháníš. Tvrdíš, že ho miluješ a přitom ho jen odstrkuješ. Neměla bys být ráda, že vlastně, svým způsobem, žije? Dostala jsi druhou šanci a ty ani nejsi schopná ho vyslechnout a zjistit, jaké měl důvody k tomu, co udělal. Ale budeš mi tu vykládat, jak je nebezpečný. To si strč někam,“ řekla jsem poněkud důrazněji, než bylo nutné. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale byla to pravda.
„Neříkám, že ho miluju, milovala jsem Joshe, našeho Joshe, tohle není on. Je to zabijácký upír a já se s ním nehodlám bratříčkovat. Ty si dělej, co chceš, ale mě do toho netahej. Víš, co způsobí jeho přítomnost tady? Přijdou sem znovu Volturiovi a všichni dopadneme špatně.“
„Vždyť ti kruci zachránil život. To pro tebe vůbec nic neznamená?“ zakřičela jsem.
„Já se ho o to neprosila,“ vrátila mi stejně hlasitě. Na tohle jsem neměla co říct.

Zvedla jsem se a chtěla odejít, ale všimla jsem si, že nás pozoruje několik párů očí. Edward, Esmé, Jasper a taky Josh. Z jeho tváře se nedalo nic vyčíst. Zatvářila jsem se omluvně, špitla tiché promiň jeho směrem a odešla ven.

Byla jsem mu tak vděčná za záchranu sestry a on teď slyšel tohle. Co to ta El blbne? Zase se z místa, které bylo mezi Bee a El posunula spíš k El.

Sedla jsem si na to samé místo, kde jsem tenkrát mluvila s Jasperem. Už je to tak dávno, zakroutila jsem nad tím hlavou. I tehdy se zdálo všechno tak složité. El, Edward, moje trápení se kvůli mamce. Proč se nemůže vyřešit jedna věc a pak být jenom šťastný? Proč se neustále objevují další a další problémy.

Někde za mnou praskla větvička. Otočila jsem se jak na obrtlíku a spatřila Joshe, jak ke mně pomalu kráčí.

„Promiň, nechtěl jsem tě rušit,“ omluvil se.
„To je dobrý, to já bych se měla omluvit. Co říkala El… neber to vážně prosím, ona to tak nemyslí,“ pokoušela jsem se ospravedlnit sestru.
„Bell, oba víme, že myslí. Ona mi neodpustí,“ konstatoval. Sedl si vedle mě a objal mě kolem ramen. Opřela jsem si o něj hlavu a na chvíli zavřela oči. Bylo to tak fajn, sedět tu s ním. Tak přirozené. Proč to nikdo nechápe.

„Asi bude lepší, když odjedu,“ pronesl.
„Cože? Kam?“ Vytřeštila jsem na něj oči. Nechtěla jsem, aby odešel, sotva se mi vrátil do života. Nechtěla jsem o něj znovu přijít.
„Do Volterry. Aro si myslí, že jsem na misi, ale ta výmluva nevydrží dlouho. A nebylo by dobré, kdyby mě někdo hledal. Jak řekla Bee, dopadli byste všichni špatně.“
„Ale ty nemůžeš zpátky. Co až zjistí, co jsi udělal El? Oni tě zabijí a pak stejně přijdou za námi,“ přemýšlela jsem o tom, co by se mohlo stát.
„Neboj, dám si pozor. Zvládnu to před nimi utajit.“
„Joshi, prosím, neodcházej, konečně se vrátil můj bratr. Nemůžeš mě zase opustit,“ řekla jsem a oči se mi při té představě zalily slzami. Do teď jsem si neuvědomovala, jak moc mi chyběl. Jemu jsem mohla říct cokoliv. Podpořil mě, když to bylo potřeba, nebo mě sprdl jako malou holku, ale to k tomu patřilo.
„Bell, bude to tak lepší. Já sem nepatřím. Nejsem tady vítán.“
„Ale Carlisle ti dovolil tu zůstat a na El se vykašli,“ radila jsem mu.
„Není to jen Bee. I ten tvůj Edward a jeho bratr Emmett mě příliš nemusí.“
„No a co, oni si zvyknou,“ smetla jsem problém se stolu.
„Ne Bello, teď se spolu rozloučíme, nechci dělat problémy,“ oznámil mi nekompromisně.

Vrhla jsem se mu do náruče a rozbrečela se. Bude mi chybět, tak moc.

Jednu chvíli jsem byla v Joshově pevné náruči a v druhé jsem byla na verandě domu a naproti Joshovi stál rozzuřený Edward. Vrčel na něj, jako nějaké divoké zvíře. Josh si to nenechal líbit a napodobil jeho postoj. Nervalo dlouho a vrhli se na sebe.

Chtěla jsem mezi ně vlítnout a odtrhnout je od sebe, ale Alicina ruka spočívající na mém rameni mě držela na místě.

Ty dva rozdělil Emmett a měl co dělat, aby Edwarda udržel. Když bylo zažehnáno nebezpečí, že bych se stala mastným flekem, kdybych se mezi ně připletla, sešla jsem schody a postavila se k Joshovi. Edwarda, který se už uklidnil a stál vedle Emmetta jsem si nevšímala. Když jsem se zastavila u Joshe, chtěl něco udělat, ale Emm ho zadržel.

„Říkal jsem ti to,“ usmál se Josh, ale jen tak mírně, nebyl to opravdový úsměv.
„Nechoď,“ zkusila jsem to ještě.
„Měj se, Bell a opatruj se,“ mrkl na mě.
„Uvidím tě ještě?“
„Nejspíš ne. Rozluč se za mě s Carlislem a Bee. Řekni jí, že je mi to všechno líto.“ Zase mi po tvářích tekly slzy a já se je ani nepokoušela zadržet. Bylo to, jakoby znovu umíral. Znovu mě, nás, opouštěl.
„Vyřídím“ zaskřehotala jsem a popotáhla nosem.
„Nebul, ty moje malá ségra. Budeš šťastná, uvidíš.“ Krátce mě objal a otcovsky políbil na čelo. „Sbohem,“ zašeptal a byl pryč.

Otočila jsem se, abych mu aspoň zamávala, ale nikde nebyl.

A tak znovu z mého života zmizel velmi důležitý člověk. Rozbrečela jsem se, objala se rukama okolo hrudníku a dívala se na místo, kudy pravděpodobně odešel, tedy na cestu.

„Lásko.“ Edward ke mně přistoupil a chtěl mě obejmout, ale nenechala jsem se. To on za to mohl, on a El. Co to do nich vjelo?
„Nešahej na mě,“ prskla jsem. „Cos to udělal? Proč jsi ho nemohl nechat.“
„Bál jsem se o tebe. Miluju tě, nechci, aby se ti něco stalo.“
„Houby, kdybys mě miloval, jak tvrdíš, nechal bys Joshe na pokoji. On je jako můj bratr a ty jsi ho vyhnal z mého života. A on už se nikdy nevrátí.“ Znovu mi vyhrkly slzy.
„Je mi to líto.“
„Na to už je trochu pozdě. Ale máte s El, co jste chtěli. Je pryč a nechá nás být. A víte co? Já vás taky nechám.“ Otočila jsem se a šla do domu.

„Bello,“ volal za mnou, ale nezastavila jsem se.

„Alice,“ řekla jsem normálním hlasem, když jsem byla v obýváku. Alice se hned objevila vedle mě. „Mohla bys mi pomoct zabalit věci? Dovolená skončila.“ Chtěla protestovat, ale zarazila jsem ji. „Alice, prostě jedu domů. Bez debaty.“ Pokrčila rameny a beze slova, což bylo na Alice nezvyklé, vyšla schody.
„Lásko, to nemůžeš. Prosím, já se omlouvám, přehnal jsem to, ale to neznamená, že bys měla odcházet,“ přemlouval mě.
„Ano, přehnal jsi to. Jedu domů.“

V pokoji už jsem měla sbalenou tašku. Alice byla vážně rychlá. Dala jsem si ji na rameno a seběhla dolů.

Alice už čekala před domem v autě. Tašku jsem hodila na zadní sedadlo, zašla za Esmé do kuchyně a Carlislem do pracovny. Poděkovala jsem jim za péči a prostě všechno. Mávla jsem Rose, Jasperovi a Emmovi, i když jemu méně nadšeně. On měl na tom, co se tu dělo, taky svůj podíl. Edwarda jsem ignorovala. A aniž bych se sháněla po sestře, jsem nasedla do auta.

„Díky za odvoz,“ poděkovala jsem Alice a odešla domů. Táta byl v práci, tak jsem si vybalila a rozhodla se trochu uklidit, protože dům za týden naší nepřítomnosti vypadal jak po boji. Umyla jsem nádobí. Táta už nemohl mít z čeho jíst. Utřela jsem prach, vytřela, dala prát prádlo. Jenže když jsem měla všechno hotové, nebylo do čeho píchnout. Sedla jsem si do obýváku s knížkou, ale stále dokola jsem četla jeden řádek. Myšlenky mi létaly všemi směry.

Moc mě mrzel Joshův odchod a na El a Edwarda jsem byla dost rozzlobená. Ji bych možná chápala, ale Edwarda ne. Nikdy neměl výbušnou povahu. Byl více méně klidný a přátelský. Nechápala jsem, co se to s ním dělo. Všechno jsem to znovu obrečela, jak jinak.

Táta mě přivítal s otevřenou náručí a udiveným výrazem. Měli jsme být pryč čtrnáct dní. Řekla jsem, že jsme měli hodně špatné počasí a tak se vrátili dřív. Nijak to nekomentoval a s mlaskáním snědl večeři, kterou jsem z dlouhé chvíle uvařila.

V osm jsem mu dala pusu na tvář a šla se umýt a lehnout si. Ale neusnula jsem. Pořád jsem musela přemýšlet a stejně nic nevymyslela. Teprve k ránu se mi zavřely oči, ale bohužel ne na dlouho.

 


 

Co nám to ten Edward vyvádí? A Bella? Co Vy na to?

Tuhle kapitolu bych ráda věnovala všem komentátorům, téhle povídky, kdybych je měla jmenovat, bylo by to nadlouho, ale Vy víte, o kterých lidech je řeč.

Jinak inspirace v oživování lidí není ze seriálu Čarodějky.

 


 

33. kapitola     SHRNUTÍ     35. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - 34. kapitola:

 1
1. Mkv
07.07.2013 [23:31]

Bello do toho! Konecne se odvazala navic ma pravdu tphle edward posral laska ne laska chudak josh ve voltere ho zrovna neprivitaji si myslim ell chapua bella ji solidne provarils vim ue byli vyruseni ale stejne se belli na to mphl josh aspon zeptat neprislo mi ze by to ell vxlozene zamlzila i kdxz to co rekla po tom....hele proste bozii Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!