Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - 31. kapitola

Oheň a led - 31. kapitolaA je tu obávaná 31. kapitola. Co se v ní bude dít? Prozradit Vám to nemůžu, musíte si to sami přečíst. Ale radím Vám, vzít si k sobě pár kapesníků, tím nechci rozhodně nic naznačovat.

31. kapitola

Edward

Stalo se to nejhorší, co mohlo. Nikdy mě nenapadlo, že bych je mohl takhle ohrozit. Volturiovi, horší už to být vážně nemohlo.

V Arově mysli jsem jasně viděl, že je chce zabít, ale pak ho zaujalo to, že nevidí jejich myšlenky. Hned začal uvažovat nad tím, jak by bylo zajímavé, kdyby je mohl studovat. A pak ho napadla ta šílenost. Udělat z nich upíry.

A dal nám dokonce na výběr. Jak štědré.

Nikdy jsem nepřemýšlel nad možností, že by se z Belly stal upír. A když se ta možnost naskytla, měl jsem rozporuplné pocity. Představa, že bude Bella upír, bude mít před sebou věčný život jako já, se mi moc líbila, znamenalo to nekonečnou budoucnost po jejím boku, už nebude tak křehká jako teď, nebudu se muset bát se jí dotknout. Ale pak tu byly tři dny hrozných bolestí a pak nenaplněný život s neustálou touhou po krvi. Mohl jsem jí tohle udělat?

Ale ta volba nebyla na mně. Rozhodnout se musela jen ona a El.

El, moje kamarádka. Poslední dobou to neměla zrovna jednoduchý a teď ještě tohle. Neměl jsem nejmenší představu, jak to dopadne.

Nelíbila se mi ani jedna možnost, ale vidina Belly, jak se vrhá do náruče smrti, mě upřímně děsila. Nevěděl jsem, co bych si bez ní počal. Ale mohl jsem jen čekat. Obě se zavřely v pokojích, aby mohly přemýšlet. Musel jsem vynaložit pěknou dávku sebeovládání, abych nešel za Bellou a neprosil ji.

O co bych ji vlastně prosil? Aby se stala upírem nebo aby zemřela? Sám jsem nevěděl.

Od Alice z pokoje se ozýval pravidelný tlukot srdce, jako by El byla naprosto v klidu, ale předtím to tak nevypadalo. Zato Bellino srdce uhánělo kupředu, bylo jako splašený kůň. Jak rád bych jim četl myšlenky. Tohle čekání bylo neúnosné.

Zaslechl jsem lehké kroky na chodbě a pak rozhovor Belly a El. Bella se stane upírem. Mé mrtvé srdce zaplesalo nadšením a zároveň se stáhlo bolestí, nad jejím rozhodnutím. Tenhle život není snadný.

Slyšel jsem její veselé brebentění a jen ten zvuk mi vykouzlil úsměv na tváři. Ale najednou její nadšený tón přešel do vystrašeného, nevěřícného a postupně nabíral na intenzitě. Došlo mi, co se děje. Stalo se to, čeho jsem se nejvíc bál.

Utěšit Bellu bylo i nad upíří síly. Ani když plakala tenkrát na oslavě narozenin, nebyla tak zoufalá jako teď. Dlouho do noci mi brečela v náruči, a když jí došly slzy, štkala bez nich. Nevěděl jsem, co mám dělat. Vidět ji tak nešťastnou mě trhalo na kusy, ale neměl jsem tu moc zabránit bolesti, aby ji sevřela. Nakonec usnula vyčerpáním. I ve spánku byla neklidná, stále sebou vrtěla a něco nesrozumitelně mumlala.

Po probuzení vypadala tak klidně. Všechno se zdálo být v pořádku, ale to jen na první pohled. Skutečnost ji dohnala příliš brzy a z jejích velkých hnědých očí se zase začaly řinout slzy.

Po slibu, že s El promluvím, se utišila, ale to netrvalo dlouho.

S El jsem strávil asi čtvrt hodiny marným přemlouváním. Zkusil jsem snad všechno, ale nestačilo to. Věděl jsem, že nemám šanci. Ona věřila v to, že se setká s Joshem. Tomu jsem rozuměl, kdyby Bell, nedej bože umřela, tak bych se s ní rád sešel na druhé straně. Na to prostě nebyl argument a El to věděla.

Nakonec se spolu pohádaly, spíš Bell se pohádala. Nevím, kde byla ta tichá milá dívka. Tohle byla pořádně naštvaná žena.

Taky jsem něco schytal, ale nevadilo mi to. Musela to ze sebe nějak dostat a tohle byl taky způsob. Jenže pak se zase zhroutila a já ji našel plačící v koupelně. No, a tam jsme vydrželi až do té osudné chvíle.

 

Isabella

HUDBA

Edward se i se mnou postavil. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Vypadala jsem naprosto příšerně. Omyla jsem si obličej studenou vodou, to muselo stačit.

Vůbec se mi dolů nechtělo. Bála jsem se toho, co nás čeká možná ještě víc, než včera, protože dnes už jsem věděla, co se bude dít.

Edward mě vzal za ruku a pevně si stisknul. Věděla jsem, že je tu pro mě, on mě ochrání. Ale co El?

Ruku v ruce jsme vyšli z pokoje a vydali se chodbou ke schodům. Na jejich vrcholku jsem zaváhala. Dole už byli všichni, teda z naší rodiny, i El. Jak se k ní mám teď chovat, po tom, co všechno jsem jí řekla. Pak jsem si uvědomila, co jsem si myslela. Naše rodina. Ano, opravdu považuji Cullenovi za svoji rodinu. Druhou samozřejmě, na tátu bych nemohla zapomenout.

„To bude dobré,“ zašeptal mi Edward do ucha a táhl ze schodů.

El byla na gauči, nohu v sádře na dvou polštářích, holky s Esmé seděly v křeslech a kluci s Carlislem postávali kolem. Nejistě jsem vstoupila do jejich hloučku a podívala se na sestru. Zdálo se mi, že má v očích slzy. Její pohled byl ztrápený, a to už jsem nevydržela a ať chtěla udělat cokoliv, bylo jí odpuštěno. Vrhla jsem se jí kolem krku a objala, jak nejsilněji jsem mohla.

„Promiň,“ mumlala jsem. „Je mi to líto. Omlouvám se. Nemyslela jsem to tak.“
„To je dobrý,“ odpovídala mi. Podívala jsem se jí do tváře. Obě jsme brečely.
„No… my teda vypadáme,“ zažertovala El.
„To jo,“ usmála jsem se přes slzy. A pak ji znovu objala, kdoví, jestli ne naposled.
„Mám tě ráda, máma by na tebe byla pyšná,“ špitla jsem a pohladila ji po vlasech. Za sebou jsem uslyšela vzlyknutí.
„Děkuju, já tebe taky.“

Nikdo nic neříkal, objímala jsem sestru a ničeho jiného si nevšímala. Ale pak se ozvala Alice a já měla pocit, jakoby odpálila bombu přímo na mém těle.

„Už jdou. Jsou tu za dvě minuty.“

Zhluboka jsem se nadechla. To zvládneš, kvůli El. Zvládneš to, opakovala jsem si. Ne, to nezvládnu, já nemůžu. Je to moje sestra. Moje dvojče. Nemůžu ji ztratit.

Nechtěla jsem ji pustit, protože dokud byla u mě, byla v bezpečí. Když ji pustím, zabijí ji. Ale nebylo zbytí. Posadila jsem se aspoň na kraj pohovky vedle ní a drtila jí ruku, stejně jako ona mně.

Cullenovi se kolem nás rozmístili stejně, jako tomu bylo včera. Pak se ozval zvonek a mně se udělalo špatně. Žaludek se mi svíral, dlaně potily, dělaly se mi mžitky před očima. Dýchej, Bello, dýchej. Znovu jsem se zhluboka nadechla a vydechla a znovu a znovu.

To už přišli na scénu upíři ze včerejška. Aro a jeho poskoci.

„Zdravím vás. Doufám, že se máte dobře,“ zašveholil hned, jak vešel do dveří.
„Popravdě, Aro, už nám bylo lépe,“ odpověděl Carlisle.
„To je nemilé. Snad za to nemůžu já?“ Chtěla jsem na něj zakřičet, že ano, že je to všechno jen jeho vina a ať si táhne, ale nemohla jsem. Věci by se tím jen zhoršily, místo, aby to pomohlo.

Carlisle diplomaticky mlčel a Aro to přešel mávnutím ruky.

„Takže půjdeme k věci, abychom se nezdržovali, rád bych se co nejdříve dostal domů,“ řekl, jakoby šlo o nějakou obchodní transakci nebo co. Vždyť tady se jedná o naše životy, především tedy o život mé sestry.
„Tak, jak jste se rozhodla, zlatíčka? Stanete se jedněmi z nás nebo ukončíte svůj mladý život?“

Přejela jsem pohledem všechny Cullenovi a pak se zastavila na El. Sevřelo se mi hrdlo. Nikdy bych si nepomyslela, že jednou, tak brzy po mamince, ztratím i sestru. Ale teď přišla ta chvíle. I pohled do její tváře mě ujišťoval v tom, že svoje rozhodnutí nezměnila.

Otočila hlavu a podívala se na Ara.

„Nestanu se upírem,“ řekla pevným hlasem. Aro lehce vykulil oči, ale pak svůj výraz ovládl.
„Víš, co se stane, když ses tak rozhodla.“ El jen kývla a stále se mu dívala do očí. V jejím výrazu nebyl ani náznak strachu.
„Dobrá, a co ty, Isabello?“ obrátil se na mě.
„Nechci zemřít,“ vydala jsem ze sebe.
„Takže se staneš upírem.“ Spíš to jen konstatoval, než se ptal, přesto jsem mu odpověděla.
„Ano.“

„Musím říct, že jsem překvapen. Nečekal jsem, že se rozhodneš pro smrt, Elizabeth. Všichni lidé by si raději vybrali nesmrtelný život. Ale ty máš odvahu, byla by z tebe perfektní upírka. Nerozmyslíš si to ještě? Měl bych pro tebe místo ve své gardě,“ nabízel jí.
„Ne, děkuji,“ odmítla ho El.

„Aro, nešlo by to udělat nějak jinak,“ zkusil to ještě Carlisle.
„Je mi líto, příteli, jak už jsem řekl. Nemůžu dělat výjimky.“
„Mohl bych jí dát alespoň tišící prostředek?“ požádal.
„Myslím, že to nebude nutné. Bude to rychlé a skoro bezbolestné,“ ujišťoval nás.

Ne, ne, ne. Do očí se mi znovu nahrnuly slzy.

„Ještě než vykonáme, co je třeba, musíme vyřídit ještě jednu věc. Isabellinu přeměnu.“
„Máme nějaký termín?“ zeptal se Carlisle.
„Když tak hezky spolupracujete, nedám vám žádný termín, ale očekávám, že až příště přijdu, najdu v tomto domě osm upírů.“ Carlisle jen kývnul a pak bylo ticho.

„Tak Elizabeth, rozluč se. Je nejvyšší čas,“ řekl sestře. Nevěděla jsem, jestli ji chce někam odvést, nebo co s ní bude. Zoufale jsem se na ni podívala. V jejích očích, stejných, jako byly ty moje, jsem zahlédla zrníčko strachu. Začala jsem brečet nahlas. El vytekla z koutku oka jedna slza, jinak nic.

Všichni se k ní nahrnuli a začali ji objímat a zasypávat slovy rozloučení. Já nemohla říct nic. Jen jsem ji objala a držela.

„Tak to by stačilo,“ přerušil nás Aro. „Elizabeth, prosím přistup,“ vyzval ji.

„Ne, ne, ne,“ křičela jsem a odmítala ji pustit. „Nemůžeš to udělat, to nemůžeš.“
„Bell, já musím.“
„Ne, nic nemusíš.“ Křečovitě jsem ji svírala, ale pak moje paže někdo oddělal a El byla pryč. Viděla jsem, jak jde pomocí berlí k Arovi.

Vyskočila jsem, abych si strhla zpět, ale Edward mě chytil do náruče. Cukala jsem sebou, strkala jsem do něj, ale nezmohla zhola nic.

„Aro, prosím, to nedělej,“ křikl Edward.
„Bude to jen chvilka,“ řekl Aro, vzal El za ramena a sklonil se k ní, jakoby ji chtěl políbit. Nechápala jsem, co to dělá. Stále se k ní víc a víc přibližoval, vyjeveně jsem zírala. A pak mi to došlo. On ji zabije přímo před námi.

„Néééé.“ Chtěla jsem křičet, ale ozvalo se jen chabé zašeptání. Edward si mě otočil v náruči. Skryl si mou tvář na prsa. Moje dlaně mi přitiskl na uši a sám mě pevně sevřel.

Něco mě bodlo do krku. Chtěla jsem si to místo promnout, ale věděla jsem, že nesmím sundat ruce z uší. Bolelo to, prostě z ničeho nic.

Stála jsem tam a čekala. Nevěděla jsem, co se děje, ale asi jsem to ani vědět nechtěla. Začala jsem se neovladatelně třást. Edward mě mačkal víc a víc, až jsem skoro nemohla dýchat.

Bála jsem se, strašně jsem se bála.

Pak se jeho sevření uvolnilo a kolem nastal neuvěřitelný zmatek. I přes zakryté uši jsem to slyšela. Opatrně jsem spustila ruce dolů a zaposlouchala se.

„Zkuste pulz,“ říkal někdo.
„Nedýchá.“
„Vysál z ní všechnu krev, je to marné.“

Zkusila jsem se otočit, ale Edward mi v tom bránil.

„Pusť mě,“ řekla jsem tiše, ale nepovolil. „Pusť,“ zařvala jsem.

Konečně se mi podařilo otočit se a podívat za sebe. Neměla jsem to dělat, vím, ale nemohla jsem si pomoct.

Vytřeštila jsem oči. Na zemi ležela mrtvolně bílá El, nad kterou se skláněl Carlisle. Ostatní stáli a s bolestnými výrazy ji pozorovali. Esmé brečela bez slz.

Rozběhla jsem se k ní. Padla na kolena a vzala její hlavu do klína.

„El, probuď se. Prosím, otevři oči,“ prosila jsem ji, i když jsem věděla, že je to zbytečné.
„El, prosím.“ Mé slzy kapaly na její obličej, až to vypadalo, jako že brečí.
„Bell, pojď pryč.“ Někdo ke mně mluvil, ale nevnímala jsem to. Oči jsem měla jen pro sestru.

Už tu není, ona už tu není, křičelo něco ve mně. Vzlyky se mi draly hlasitě z hrdla a já se jimi skoro dusila.

Najednou se rozletěly dveře…


Tak do mě! Očekávám všechny vaše názory, kritiku... prostě všechno.


30. kapitola     SHRNUTÍ     32. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - 31. kapitola:

 1
1. Ella
13.03.2017 [21:29]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Děláš si ze mě pr**l
Ani brečet jsem nemohla Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!