Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - 29. kapitola

The Host


Oheň a led - 29. kapitolaDnes bude dohadování s Volturiovými. Povolí Aro, nebo si bude stát na svém? Opět díky za komenty. Jste super:)

29. kapitola

Isabella

Před námi se tyčilo pět upírů. Jeden z nich musel být Aro. Pravděpodobně to byl ten klidný. Zbytek nás probodával očima. Ale ty jejich oči. Ty oči… nemohla jsem z nich spustit zrak. Jejich oči byly rudé jako krev. Všichni vypadali tak hrozivě. Naskočila mi husí kůže.

Tohle jsem nečekala. Nikdo nám neřekl, že tihle upíři vypadají jinak. Jen pohled na ně naháněl strach a v jejich očích jsem zahlédla lačnou touhu po naší krvi. Otřásla jsem se. Edward si toho všimnul a přesunul se blíž ke mně.

„Moc rád vás poznávám,“ zašvitořil Aro a usmál se na nás. Měl tmavé dlouhé vlasy, bílou, skoro průhlednou pleť a na tváři takový výsměšný úsměv. Nevěděla jsem, jestli mu mám odpovědět nebo co dělat. Tak jsem nedělala nic.

„Dovolíte?“ zeptal se a postoupil blíž k nám. El sebou trhla a zády se přitiskla k opěradlu, jako by s ním chtěla splynout a zmizet odsud. Já jen tupě zírala.

Aro se přibližoval a pak natáhl ruku. Nevěděla jsem, co chce udělat, ale nechtěla jsem se ho dotýkat.

„Aro čte myšlenky pomocí dotyku. Chce tak zjistit, jak to tu vypadalo. Uvidí všechno, co se ti kdy stalo,“ řekl Carlisle. Podívala jsem se na Edwarda. Mírně přikývnul, a tak jsem překonala odpor a zvedla ruku. Aro se jí okamžitě chopil a zvědavě se na mě díval. Jeho ruce byly ledové, ale ne tak jako Edwardovy. Jeho dotyk mi byl odporný.

Teď vidí všechno, co jsem kdy prožila, co jsem zažila s Edwardem. Brr. To byly moje vzpomínky, moje zážitky, byly soukromé.

„Ehm, zajímavé. To se mi ještě nestalo. Smím, má drahá?“ otočil se tentokrát na El. Ta se pořád tvářila vyděšeně, ale ruku mu podala. Byl to jen okamžik a Aro ji položil zpět.

„Nic nevidím, vůbec nic,“ postěžoval si.
„Chápu tě, Aro. Vím, jaké to je. Já jejich myšlenky taky neslyším,“ řekl Edward.
„Mohli bychom něco zkusit,“ navrhnul.
„Ne,“ zakřičel Edward. Emmett ho chytil, asi aby neudělal nějakou hloupost, a Edward nás jen zoufale pozoroval. Zato malá blonďatá upírka na nás upírala nehybný pohled velkých rudých očí. Nemrkala při tom, prostě čuměla jako puk. Ale nic se nedělo. Nechápala jsem to.

Aro se zasmál a zatleskal rukama. Vypadal trochu jako dítě, které dostalo novou hračku.

„Tahle návštěva bude zajímavější, než jsem si myslel. Edwarde, prosím, mohl bys mi to objasnit?“ zeptal se a natáhl k němu ruku. Edward ji přijal.

„Takže ty ses zamiloval do člověka. To je tak milé.“ Vypadal, že se snad rozpláče. Bylo mi z něj zle.
„Je škoda, že vaše mladá láska bude mít tak krátkého trvání. Ty víš, co musím udělat. Znáš pravidla,“ promluvil směrem k Edwardovi. Ten na to nic neříkal.
„O tom bych s tebou rád mluvil Aro,“ pronesl Carlisle.
„Jak myslíš, ale řekl bych, že už není o čem mluvit. Viděl jsem to všechno. Není nic, co by zvrátilo mé rozhodnutí, příteli.“ Měla jsem pocit, jakože mu každou chvíli začne z pusy odkapávat med. Jeho hlas byl sladký jako cukr, ale výraz mluvil za své.

Tohle nemůžeme vyhrát. On nás chce mrtvé. Není nic, co by to mohlo změnit.

„Co kdybychom šli do mé pracovny?“
„Můžeme mluvit tady. Všichni jsou se situací obeznámeni, tak nevidím důvod, proč mluvit v soukromí,“ odmítl to Aro.
„Jak si přeješ.“

„Tak co máš na srdci?“ vyzval Carlislea.
„Rád bych, abys ušetřil jejich životy. Jsou ještě mladé, mají všechno před sebou.“
„Ale Carlisle, pravidla jsou pravidla. Nemůžu od nich ustoupit, protože kdybych to tak udělal jednou, někdo by si myslel, že to mohu udělat podruhé. Víš, že v našem světě se nic neutají,“ významně se na nás podíval. Tím nic myslel i nás.
„Jak ses o nich dozvěděl?“ 
„Myslím, že tohle vám říct můžu, není to od nikoho, na kom by mi záleželo. Byl to váš nepřítel. Potomek vlků. Myslím, že žije v sousedství. Jak jen znělo to jméno,“ zamyslel se. Tady v sousedství žije nějaký vlk, který umí mluvit? Jeho slova vůbec nedávala smysl.
„Billy, ano Billy se jmenoval. Poslal nám dlouhý dopis o tom, co se tu děje. Prý můžete za smrt jeho syna, ale to není moje věc. Dost mě jeho list překvapil, nevěděl jsem, zda mu věřit, a tak jsem se rozhodl udělat menší průzkum a zjistil jsem, že měl pravdu. A tak jsme tady,“ zakončil.

Billy? Billy - tátův kamarád je vlk? A jak mohli Cullenovi za Jacobovu smrt? Byla jsem čím dál víc zmatená.

„Ta děvčata to nikomu neřeknou. Můžeš jim věřit,“ přesvědčoval Carlisle Ara. „Nejsou nebezpečím. Prosím tě jako přítel přítele, abys je nechal jít.“

Aro nás přejel pohledem, pak se podíval na své nohsledy, na kterých bylo vidět, že touží po krvi a ta naše bude nejlepší. Možná, že kdyby nás Aro nechal na pokoji, sami by nás zabili.

Bála jsem se a moc. Mačkaly jsme si s El navzájem ruce, a všimla jsem si, že má El na čele krůpěje potu.

„Dobrá. Dám vám nabídku.“ Slovo dobrá se mi líbilo, vlilo mi do žil naději na to, že to třeba dobře skončí. Ale slovo nabídka ji zase všechnu zničilo. Co může muž, upír, jako on nabízet.

Edward, který si to nejspíš už přečetl v jeho myšlenkách, se mračil jako tisíc čertů. Já jsem to říkala.

„O co se jedná?“ zeptal se Carlisle a díval se jen na Ara, ostatní jakoby neexistovalo.
„Nechám je na živu, ale pod jednou podmínkou. Sami je proměníte. Ty dívky v sobě mají skrytý potenciál. To, že jim nedokážu číst myšlenky, nepůsobí na ně ani Janina síla, je úžasné. Je možné, že až z nich budou upírky, mohlo by to ještě zesílit,“ vyložil nám svoji představu o naší budoucnosti a ve mně zatrnulo. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jestli chci být upírem. Mám jen mlhavou představu o tom, co by to obnášelo. Podívala jsem se na El, co ta na to říká. Tvářila se vyděšeně, ale celkem odhodlaně, jen jsem nevěděla, jestli je odhodlaná zemřít nebo žít nesmrtelný život.

„Tak co vy na to?“ tleskl Aro rukama.
„Máme čas na rozmyšlenou?“ zeptal se opět Carlisle. Edward nebyl schopen se pohnout, natož mluvit. Svíral a rozevíral dlaně, jakoby držel něčí krk, možná Arův. Všichni ostatní celou dobu jen poslouchali.
„Dám vám čas do zítřka. Přijdeme ve stejnou dobu a očekáváme jasnou odpověď. Nyní se rozloučíme, abychom vás nerušili.“ Otočil se, mávl rukou a všichni zmizeli ve dveřích, jakoby tu snad ani nebyli.

 

Elizabeth

Takže máme dvě možnosti, upírství a smrt. Co z toho si vybrat? Co je lepší? A je vůbec něco lepší? Nevyjde to nastejno?

Takovéhle otázky se mi honily hlavou od té chvíle, kdy to ten prašivý upír vyslovil.

Seděla jsem strnule na gauči, Bella vedle mě a Cullenovi kolem. Všichni jsme koukali na dveře, kudy odešla naše návštěva. Máme necelých čtyřiadvacet hodin na to, abychom se rozhodli.

Ještě asi půl minuty bylo ticho a pak se rozpoutala bouřlivá debata. Slova létala jedno přes druhé, že jsem nerozuměla vůbec ničemu.

„Ticho,“ zařvala jsem z plných plic. Všichni se na mě otočili a zmlkli.
„Tak se mi to líbí. Mluvte postupně, my nejsme upíři a nestíháme vás vnímat všechny.“

„Co říkal o Billym?“ pípla Bella.
„Jo, to by mě taky zajímalo. Co to povídal o vlcích? Byl zhulenej nebo co?“ Emmett se i přes vážnost situace usmál.
„V La Push žijí potomci vlků. Jsou to měniči, kteří na sebe berou podobu vlka, aby ochránili svůj lid,“ vysvětlil Carlisle. „A Billy je jedním z nich.“

Tak to je trochu moc. Vlci, upíři. Ještě zjistím, že někde běhá Červená Karkulka a půjdu dobrovolně do blázince. Jestli se toho ovšem dožiju.

„Vlci, hmm. A byl Jacob taky?“ zajímalo mě.
„Ne, pravděpodobně zatím ne.“
„Proč Billy říká, že za jeho smrt můžete vy? Vždyť to byla nehoda,“ tázala se Bell.
„Nevím, tomu sám nerozumím, možná byl zničený ze ztráty syna. To byste se musely zeptat přímo jeho.“

Sotva Carlisle domluvil, začal Ed.

„Co budeme dělat. Nikdy nedovolím, abychom jim vzali životy, nemůžu je odsoudit k tomu, co prožíváme my.“
„Ede, jestli jsi neposlouchal, je to buď smrt, nebo přeměna,“ objasnila jsem mu to. A to jsem si myslela, že upíři mají dobrou paměť.
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad,“ vrtěl hlavou. Bella vstala a šla k němu. Opřela se mu o hruď a on ji pevně objal. „Musíme vymyslet něco jiného. Určitě je i jiná možnost,“ plácal dál, ale všem bylo jasné, že tady jsme s veškerými možnosti skončili.

„Edwarde, nejde to jinak,“ potvrdil Carlisle moje domněnky.
„Někam je dovezeme, schováme.“
„O tom už jsme mluvili, nefungovalo by to.“
„Musí tu něco být. Sakra,“ zuřil Ed, ale stále objímal sestru. Ta se začala otřásat tichými vzlyky.

„Promiň lásko, nechtěl jsem tě vylekat,“ omlouval se jí.
„Ne to je v pořádku, já jen potřebuju být chvíli sama.“ Vytrhla se mu a vyběhla nahoru. Nejradši bych ji následovala, ale k tomu jsem potřebovala něčí pomoc.
„Půjdu za ní,“ rozhodl se Ed.
„Ne, nech jí chvíli. Potřebuje si to promyslet. Není to snadné.“ Že zrovna já to vysvětluju jemu.

„Mohli byste mě taky vzít nahoru, chtěla bych si na chvilku lehnout,“ požádala jsem. Jako první se ke mně vrhl Emm, který se stal mým nosičem.

Položil mě na postel a chtěl si přisednout, ale vyhnala jsem ho.

Musím myslet. Moc času není a tohle je osudové rozhodnutí. Je třeba zvážit všechna pro a proti, protože špatné rozhodnutí by mě pak mohlo mrzet.

Ležela jsem na posteli, ale v hlavě úplně prázdno. Co já budu dělat?

El, vzpamatuj se. Musím se rozhodnout, nabádala jsem se. Posadila jsem se a vzala hlavu do dlaní.

V obou případech přijdu o tátu, když zemřu, tak i o sestru. Když se stanu upírem, sestra mi zůstane a já s ní budu navždy, ale přesto sama.

Hořce jsem se zasmála. Tohle je ironie, fakt.

A pak mi to došlo. Věděla jsem, kterou cestu si zvolit. Věděla jsem to už od chvíle, kdy ta slova byla vyslovena. To je to jediné správné.

Znovu jsem se položila do peřin a s trochu lehčím pocitem zavřela oči. Třeba na chvilku usnu a na vše zapomenu.

 

Isabella


Hudba - I know you can hear me

Hudba - Remember me

Nemohla jsem se rozhodnout, obě jsou krásné. Tak to nechám na Vás.


Chtěla jsem být statečná, aspoň před Edwardem, ale nakonec jsem to nezvládla. Když jsem ho slyšela, tu bolest v jeho hlase. Musela jsem pryč.

V jeho pokoji jsem zabořila hlavu do polštáře, plně vnímala jeho nádhernou vůni, kterou byl nasáklý, a zároveň ho smáčela slzami.

Nikdy jsem neuvažovala nad tím, jaká bude naše budoucnost. Věděla jsem, že Edward nestárne a já jo, ale nepřišlo mi to nijak důležité.

Chci žít jako upír, nebo navždy opustit tento svět a s tím všechny, které miluju? Tak dlouho to trvalo, než se ke mně Edward přes ten obranný val dostal. A už si to bez něj ani nedovedu představit. Byl tu vždycky, když jsem ho potřebovala.

A potřebuju ho nadále a on mě taky. Nemůžu ho tu nechat. Třeba nebude tak hrozné žít věčně, obzvlášť po jeho boku.

Budu mít milují rodinu, sestru, přítele. Do háje, ano, bude ze mě upír.

Nakonec to rozhodování nebylo tak těžké. Jen jsem nevěděla, jak to udělat s tátou. Ale to se nějak vymyslí.

Naplněná optimismem jsem vyběhla z pokoje a šla k Alici, kde snad bude El. Chtěla jsem jí to říct jako první, jak jsem se rozhodla, a předpokládala jsem, že ona se rozhodla stejně.

Našla jsem ji ležící na posteli. Zdravou ruku měla položenou na břiše, tu zavázanou vedle sebe, zlomený kotník byl podložený hromadou polštářů a oči zavřené, ale když slyšela vrznutí, hned se na mě podívala.

Skočila jsem k ní na postel a objala ji.

„Už jsem se rozhodla,“ řekla jsem. Nevím, co se to stalo, ale najednou jsem byla veselá a dokonce i trochu nadšená z toho, co mě v budoucnu čeká.
„Já taky.“ Její hlas byl klidný. Postrádal moje zaujetí.
„Stanu se upírem,“ vyhrkla jsem. „Budu s Edwardem a Cullenovými a s tebou samozřejmě.“ El se na mě dívala vážnýma očima. Trochu jsem znejistěla. „Staneš se taky upírem, že?“ Hlas mi vyskočil o oktávu výš, jak mě zasáhla skutečnost, že by se mohla rozhodnout jinak. Ale to by El přece neudělala.

„Bello… já,“ začala, ale nedořekla.
„Ty co, El? Necháš se přeměnit, že jo?“ Očima jsem ji úpěnlivě prosila o souhlas.
„Je mi to líto.“
„Ne,“ zařičela jsem. „El, to nesmíš, to nemůžeš udělat. Nesmíš mě tu nechat,“ brečela jsem a křičela na ni. Tohle nejde, nemůže mě nechat samotnou. Jsme sestry, dvojčata, máme být jedna s druhou.

Dveře se otevřely a dovnitř se nahrnula celá rodina.

„Bell, co se stalo?“ ptal se Edward a držel mě za ramena. Vyškubla jsem se mu a znovu se otočila na El.
„Nemyslíš to vážně, jen mě zkoušíš.“
„Ne, Bello, myslím to vážně, bude to tak lepší,“ řekla vyrovnaně, ale v očích se jí zaleskly slzy.
„Ne, ne, ne,“ ječela jsem. „El, podívej se na mě.“ Vzala jsem její obličej do dlaní. „Já bez tebe nemůžu být. Jsi moje sestra. Už jsme ztratily matku, nemůžu přijít i o tebe. Nedělej mi to, prosím.“ Poslední větu jsem jen zašeptala.
„Bello, já vím, co dělám. Chci to tak.“
„Ale to nejde, nejde to, nejde,“ opakovala jsem. Edward si mě přitáhl k sobě a zajal mě svými pažemi.

„Odveď ji odtud,“ slyšela jsem Carlislea. „Pak se na ni přijdu podívat.“

Edward mě vzal do náruče a odnesl z pokoje. Nemohla jsem přestat brečet. Šeptal mi uklidňující slovíčka, ale nic nepomáhalo. Pořád jsem opakovala, že nemůže zemřít, že musí být se mnou.

Nakonec jsem usnula. Bylo to skoro bezvědomí, věčná tma. Nikde nic. Nicota.

 


 

Další kapitola je za námi. Zaháním tu slzy. Co Vy na to?

 


28. kapitola     SHRNUTÍ     30. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - 29. kapitola:

 1
24.02.2012 [16:06]

JusseppePromiň ze to píšu sem, ale zapomněla jsem to napsat k předešlé kapitole.
1. Krásné píšeš!
2.nejdřív jsem si myslela ze tani Bee viděla Joshe, ale to nevadí.
3.Prostě krása!
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.11.2011 [17:35]

Empress Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!