Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - 14. kapitola

Oheň a led - 14. kapitola14. kapitola je tu. Udělá Edward konečně něco se svými city k Belle? Přečtěte si tuhle kapitolu a dozvíte se to.:)

14. kapitola

Edward

Plán El se mi od samého začátku nelíbil, a když se ke mně to ráno vrhla a před Bellou začala líbat, věděl jsem, že moje protesty byly na nic. Ona si prostě bude dělat, co chce.

Možná byly mé pochybnosti na chvíli zahnány, v tom okamžiku, kdy jsem viděl Bellinu reakci. Evidentně naštvaná vyběhla z domu někam ven. Že by jí to vadilo?

Jenže hned druhý den se všechno zdálo jako velký omyl. Bella si nás nejenže nevšímala, ale dokonce se dívala po ostatních klucích.

No nemám já smůlu? Měl bych se na to vy…  Ale hrál jsem to dál. Snažil se předstírat milujícího přítele, jak jen to šlo. Když někde byla Bella, musel jsem El aspoň políbit.

Sice jsem líbal člověka identického s Bellou, ale nic jsem při tom necítil. Teda jo, chtěl jsem políbit Bellu, a čím víc se mi vzdalovala, tím víc jsem po tom toužil. Kdykoliv se podívala na někoho jiného, chtěl jsem po něm skočit a něco mu zlámat.

Tohle byla opravdu ta největší blbost v mém životě.

Chtěl jsem to ukončit a rozhodl jsem se o tom s El promluvit někde v klidu, kde budeme sami. Už nemělo cenu v tom dál pokračovat. Bella o mě nestojí a tím to pro mě končí.

Jenže náš hovor se mi vymkl a najednou jsme nemluvili o našem předstírání dokonalého páru, ale o tom, co El zajímalo a já jí to nechtěl a nemohl říct.

Nevím, jak se to stalo, ale za zhruba půl hodinky už všechno věděla a říkala mi, že jí to nevadí. A bylo to venku. Ještě pár otázek a hotovo. Netušil jsem, že to půjde tak snadno. Asi to bylo tím, že jsem ještě nikdy žádnému člověku o tom, že jsem upír, neříkal.

Na jednu stanu, se mi ulevilo, že už jsem před ní nemusel nic tajit. Na druhou jsem pořád váhal, co když si to El rozmyslí a zjistí, že pro ni a pro Bellu nejsme dobrá společnost. Ano, měla by pravdu a chápal bych to, ale bál jsem se toho. El byla mojí opravdu dobrou kamarádkou. Teď už jsem s ní mohl mluvit o všem. A Bella… Bella byla prostě Bella, láska mého věčného života.

Láska, kterou jsem považoval za marnou a ztracenou. Ale byla tu Elina slova při našem loučení, která mi vlila naději do dávno vyschlých žil.

„Mimochodem, Bella už všechno ví.“

No, naději. Jak se to vezme. Když říká všechno, myslí určitě i to, že jsem do ní zamilovaný. Ví taky, že jsme náš vztah předstírali a že jsme jen přátelé. Po takové době bylo najednou ve všem jasno. Možná je na čase udělat jasno i mezi mnou a Bellou. A to hned zítra. Byl jsem odhodlaný jednat, ať už to dopadne jakkoliv. Neměl jsem co ztratit. Vlastně nikdy jsem neměl, ale asi jsem se obával odmítnutí nebo možná i toho, že by mě chtěla.

Jsem opravdu praštěný upír.

Isabella

Ráno pro nás zase přijel Edward, ale tentokrát bylo něco jinak. S El se jen pozdravil, žádné dotyky nebo důvěrnosti. Na mě se usmíval jako sluníčko a mně se pro změnu podlamovala kolena a bušilo srdce při každém pohledu na něj. Měla jsem pocit, že mu to obzvlášť slušelo.

Když zastavil před školou, El odplachtila pryč a my zůstali sami.

„Můžu tě doprovodit?“ zeptal se a stále se usmíval. Udiveně jsem na něj pohlédla. On na mě promluvil.
„Ano,“ odpověděla jsem a ani moc nezaváhala. Přála jsem si být v jeho společnosti. A když vím, že není s El, tak tím vlastně ani nikomu neublížím.

El mi odmítala říct, co se včera dělo, když odjeli a hlavně, když přijela tak pozdě. Táta šílel, ale nakonec se zakoukal do baseballového zápasu, takže z toho vyvázla celkem v pohodě. Jen měla večerku v osm a to na týden.

Ještě před usnutím jsem to z ní tahala, protože se tvářila důležitě, tajemně, a tak nějak pobaveně.

„Dozvíš se to, až bude čas,“ zněla její konečná odpověď.

Edward mě doprovodil až ke třídě. Měla jsem hodinu s Alice. Dveřmi jsem ji zahlédla na svém místě.

Zastavila jsem se a zrozpačitěla. Co teď? Co asi.

„Děkuju za doprovod. Uvidíme se potom.“ Otočila jsem se a odcházela, ale na ruce jsem ucítila něco studeného. Podívala jsem se dolů, kde se Edwardova dlaň jemně otřela o tu moji. Nervózně jsem se mu podívala do tváře a raději hned sklopila pohled a utekla. To, co jsem zahlédla, vypadalo jako touha, naděje a ještě něco, co jsem nedokázala rozpoznat, v jednom.

„Bello,“ volala na mě Alice, když jsem vešla.
„Ahoj Alice.“
„Mohly bychom jet odpoledne do Port Angeles. Vzaly bychom El a Rose. Myslím, že by se ti hodilo něco hezkého na sebe,“ štěbetala. Nakupovat? Už zase?
„Alice, byla jsem nakupovat s El nedávno. Proč bych měla jet zase?“ nechápala jsem.
„Věř mi, že to využiješ, a to je špatné jet jen tak nakupovat? Nemusíš jezdit, jen když něco potřebuješ. Pojedeme jen tak pro radost,“ smála se.
„Když myslíš,“ rezignovala jsem a věnovala se hodině, která právě začala.

---

Vzala jsem si zeleninový salát a minerálku a rozhlédla se po jídelně. Jako by to bylo nutné. Stejně si sednu tam co vždycky.

Viděla jsem, jak El přišla ke stolu. Volné místo bylo vedle Edwarda, a pak na druhé straně mezi Alice a Rose. El si chtěla sednout vedle Edwarda, ale on jí něco pošeptal a El si tak sedla vedle Alice.

Přišla jsem k nim a chystala se posadit na poslední volnou židli. Edward mi ji odsunul a vzal mi z rukou tác. Mírně jsem se na něj pousmála.

Jeho chování bylo tak jiné. Co se změnilo?

---

Na hodinu biologie, kterou jsme spolu měli po obědě, jsme šli podruhé spolu. Poprvé to bylo, když jsme nastoupily s El do školy. Tehdy se všechno zdálo jednodušší. Ne sice, že bychom se nějak extra přátelili, ale tehdy to byl jen spolužák a kluk, který se líbil mé sestře. Dnes je to kluk, který se líbí především mně.

Problém je v tom, že nevím, co říct. Podle jeho dnešního chování veškeré předstírání skončilo, protože na El ani nesáhl. Je možné, že ví všechno. Všechno o mně? Jen při myšlence na to, že by věděl o tom, co k němu cítím, se mi nahrnula červeň do tváří a žaludek se mi sevřel.

Ucítila jsem na sobě jeho pohled. To mi k tomu všemu ještě rozbušilo srdce. Řekla bych, že se Edward poustál, ale kdo ví.

Posadili jsme se a oba zírali před sebe. Nervózně jsem si žmoulala prsty a modlila se, aby už začala hodina.

„Můžu se na něco zeptat?“ promluvil náhle Edward. Lehce jsem otočila hlavu jeho směrem. Usmíval se a jeho teplé oči mi hladily tvář.
„Proč ne.“ Byla jsem zvědavá, co to bude.
„Nešla bys se mnou někam?  Třeba do kina nebo na večeři nebo třeba oboje,“ navrhl s nadějí v hlase.

On mě zve na rande? On mě vážně právě teď pozval na rande? Nemohla jsem tomu uvěřit. Strašně moc jsem mu chtěla říct ano, ale pak tu byl ten hlásek mého svědomí, který musel do všeho mluvit. Bello, když s ním půjdeš, sblížíte se, a co když mu taky něco uděláš. Co když se mu taky kvůli tobě něco stane, našeptával mi.

Měl pravdu. Nechtěla jsem, aby se Edwardovi něco stalo, ale proč bych nemohla být zase jednou šťastná, aspoň na chvilku. Zcela sobecky myslet jen na sebe a ne na ostatní. Jedna schůzka. Nic víc. Stejně o mě nemůže mít nějak velký zájem. Co by na mně viděl. Jsem obyčejná. Zato El, je zábavná, společenská, otevřená a rozhodně hezčí a to i když jsme dvojčata.

Dobře, jedno rande a hotovo. Splním si své přání a pak to nechám plavat a budu si hledět svého. Nejsem a nemůžu být pro Edwarda ta správná.

„Ráda,“ odpověděla jsem a s bušícím srdcem a zpocenými dlaněmi sledovala, jak se jeho úsměv rozšiřuje.

Elizabeth

Vypadalo to, že Ed začal konečně jednat. Dnes se neustále točil kolem Belly. A bylo vidět, že se jí to líbí. I když to dávala najevo tím svým zdrženlivým způsobem, ale já to na ní viděla. Její oči zářily jako dvě hvězdy. Poslední dobou byly smutné, matné, skoro bez života. Myslím, že Ed by jí mohl pomoct dostat se z toho, co ji trápilo.

„Odpoledne se jede na nákupy,“ zavolala na mě Alice, když jsme se potkaly na chodbě.
„Fajn, nějaký nový hadříky se vždycky hodí,“ opáčila jsem vesele.
„Bella jede s námi a taky Rose.“
„Dobře. Ale co že moje sestřička?“ zeptala jsem se. Věděla jsem, jak Bella miluje nákupy a navíc jsme byly docela nedávno.
„S Bellou si nedělej starosti, pojede, více méně, ráda. A navíc mám tušení, že se jí bude něco nového hodit. Vypadá to, že se bráška konečně odhodlal pozvat ji ven,“ zašeptala tajemně.
„On ji pozval na rande? Jak to, že to ještě nevím?“
„Ještě ji nepozval, ale pozve,“ mrkla na mě.
„Proč mně se nic neřekne,“ rozčilovala jsem se.
„Ale on mi nic neřekl,“ pokrčila rameny.
„Tak jak to víš?“
„Úplně normálně,“ usmála se a poklepala si ukazovákem na spánek. A to myslí jak? Nechápala jsem ji a měla jsem sto chutí zaklepat si na čelo.

„Koukám, že Edward ti neřekl všechno.“
„Co tím myslíš, všechno?“ ptala jsem se.
„No, o našich darech,“ vysvětlila, ale já z toho měla spíš ještě větší zmatek v hlavě.
„Vy jste si dávali dárky?“ zeptala jsem se inteligentně. Proč mi o tom teď vykládá? A co to má společného s Edem a Bellou? Alice vyprskla smíchy a chodbou se ozývalo cinkání zvonečků. „Alice, teď nevím, jestli jsem tak blbá, nebo ty mluvíš nesmysly. Mohla bys mi to laskavě vysvětlit? A prosím, ne žádný hlavolamy. Prostě a jasně,“ požádala jsem ji.
„El, je to jednoduché. Jako upíři,“ hlas ztišila na minimum, „máme určité schopnosti, dary. Třeba já vidím budoucnost,“ řekla a já na ni dokázala jen zírat.
„Ty… ty vidíš budoucnost? Ale to je skvělé. Jak to dopadne s Edem a Bellou? A co já? Čeká mě šťastný život nebo budu sama samotinká zavřená v nějakém důchoďáku?“ vyzvídala jsem.
„Takhle to nefunguje,“ chladila moje nadšení. „Je to trochu složitější. Vidím rozhodnutí lidí, budoucnost se změní, když se změní rozhodnutí. A Edward se rozhodl, že Bellu pozve na rande.“
„A co ostatní? Mají také nějaké schopnosti?“ zajímala jsem se. Přišlo mi to fascinující. Alice byla jako nějaká čarodějnice z filmu, která předpoví konec světa nebo tak něco.
„Můj Jasper cítí emoce a umí je i ovládat.“ Jak řekla můj Jasper, tak pyšně a láskyplně. Záviděla jsem jí, že má někoho blízkého, někoho, koho miluje. Takovou osobu už nikdy nenajdu. Povzdychla jsem si.
„A Edward čte myšlenky,“ pokračovala a vytrhla mě tak z chmurných myšlenek. Oznámením, že Ed čte myšlenky, mi doslova vyrazila dech. Když si představím, na co všechno jsem v jeho přítomnosti myslela… ježiši. To je trapas. Snad se aspoň dobře pobavil.

Alice si všimla mého výrazu a znovu se začala smát.
„Bez obav. Tobě je číst nemůže,“ uklidnila mě.
„Jak to?“
„Nevím, jsi jediná výjimka. Vlastně ne, nemůže je číst ani Belle. Ani Carlisle neví, čím by to mohlo být.“

Tak to se mi ulevilo. Aspoň něco. Nemusí vědět všechno ne? I když, je nějaká věc, kterou o mně Ed neví?

---

„Tyhle jsou boží, měla by sis je vyzkoušet,“ rozplývala se Rosalie a do ruky mi strkala botky na vysokém podpatku s vyšší podrážkou. Měla pravdu, byly úžasné. Čapla jsem je a posadila se do křesílka, abych je vyzkoušela.
„Super, sedí skvěle,“ vypískla jsem. „Beru je. Bells, taky by ses měla po nějakých podívat. Na to rande se ti budou hodit.“
„Jak o tom víš? On ti to řekl?“
„Ne,“ vyvalila jsem oči ve stylu já neviňátko. „Alice mi to řekla.“
„Alice?“ otočila se tázavě na tu malou osůbku.
„No, já to prostě vím. Je na tom něco špatného? Stejně bys nám to dneska řekla,“ rozhodila rukama. „Musíme ti koupit něco pěkného a hlavně sexy na sebe.“
„Já nechci nic sexy. Vezmu si džíny a tričko,“ řekla sestra.
„Tak to ani náhodou,“ vykřikla Alice zhrozeně. „To by nešlo. Tak bych tě nemohla pustit,“ šílela.
„Ale Alice…“ bránila se Bells, ale na Alice příliš chabě.
„Ne, žádné ale. Jdeme, musíme objevit něco extra. Něco, co mému bráškovi vyrazí dech.“


Tak co Vy na to? Myslím, že se brzy konečně dostaneme trochu dál.;)

Samozřejmě prosím o co nejvíc komentářů. Ty u minulé kapitolky mě rozesmály a moc dojaly, tak doufám, že ve stejném duchu budete pokračovat. Beru, ale i kritiku, takže pište, pište.:) Jinak platí, čím víc, tím dřív.:)  Jinak, ještě něž to schválí, jsem stihla dopsat další díl, takže záleží jen na Vás.:)


13. kapitola     SHRNUTÍ     15. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - 14. kapitola:

 1
17.11.2011 [15:01]

Empress Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.09.2011 [20:04]

KatarinaCullenCítim, že sa bude schyľovať k ich prvému bozku, ale neviem kedy Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Musím to zistiť Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Kačka
07.06.2011 [15:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!