Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - 11. kapitola

Oheň a led - 11. kapitolaJako odměnu za ty krásné komentáře přidávám hned další kapitolu. Snad se bude líbit, ale na nějaké intimnosti si budete muset ještě počkat.

11. kapitola

Elizabeth  

Překvapení se nakonec povedlo víc, než bych očekávala. Nenapadlo mě, že Bella zapomene na naše narozeniny. A tak nějak jsem předpokládala, že jí to dojde. Ale nestalo se.  

Jak jsem tak seděla na zadním sedadle Edova Volva, měla jsem pěkný výhled před sebe. A tak mi nemohlo uniknout pár zajímavých věcí. Třeba Edovy pohledy na Bellu. Chtěla jsem na něj zakřičet, aby se raději díval před sebe, že se jinak vybouráme, ale za celou dobu se auto nepohnulo ani o píď ze svého směru, tak jsem to nechala být.  

Bella zase dělala, že si ničeho nevšímá, ale viděla jsem, jak Eda sledovala, když pro nás přijel, jako by to byl nějaký bůh nebo tak.  

Ale zřejmě tu došlo k nedorozumění. Napadlo mě to, když se Bella zmínila o tom, že bude třetí kolo u vozu. Vypadalo to, že si myslí, že já a Ed… Asi nějaký informační šum.  

Třeba by nebylo špatné dát je dohromady. Ed je fajn kluk, který mě bohužel nechce a já vlastně ani nechci jeho nebo spíš nemiluju ho. A Bella by si někoho takovýho zasloužila. Vím, že on by se postaral o to, aby byla šťastná.  

Rozhodla jsem se jednat hned. Bella seděla na gauči a vypadala opět ve své obvyklé náladě. Ta tam byla ta veselá holka.  

Vytáhla jsem Eda na parket, přesněji řečeno doprostřed obýváku, který byl vyklizený, aby se tam dalo křepčit.

„Můžu se tě na něco zeptat?“
„El, já myslel, že už tě to přešlo,“ zasténal Ed a zavřel oči v očekávání nejhoršího. Musela jsem se zasmát. Kdyby mi to nepřipomněl, ani by mě to nenapadlo.
„Na to jsem se zeptat nechtěla. No, ale když už jsi u toho,“ pokrčila jsem rameny, jako že jsem rozhovoru na toto téma svolná.
„Nenene, na co ses chtěla zeptat?“ vystřelil Ed a bylo vidět, že je rád, že jsem měla na mysli něco jiného.
„Ok, ale stejně na to jednou dojde. Počítej s tím. Vidíš, jsem hodná, varuju tě předem. Ale teď zpět k věci. Co Bella?“
„Co je s ní?“ nechápal.
„Jen se nedělej Edí, já nejsem slepá,“ vědoucně jsem se na něj usmála.
„Já nechápu…,“ chtěl se z toho vyvlíknout, ale přerušila jsem ho.
„Vím, že se ti Bella při nejmenším líbí a dokonce si troufám říct, že je v tom něco víc.“
„El, je mi to líto. Nechtěl jsem…“
„Co to zase meleš,“ skočila jsem mu opět do řeči.
„No, myslel jsem, že ti to vadí,“ řekl nejistě.
„Tak trochu, ale to je jedno, kvůli tomu o tom nemluvím. Jen mě tak napadlo, jestli bys s tím neměl něco udělat,“ nadhodila jsem.
„Ale Bella…“ Proč mají ti chlapi pořád nějaké ale.
„Myslím, že o tebe má taky zájem, jen je trochu plachá. Musíš začít ty,“ radila jsem mu.  

Zabloudila jsem očima ke gauči, kde byla Bella, jenže jsem ji nenašla. Rozhlédla jsem se po místnosti a nic. Pak jsem se zadívala skrz prosklenou stěnu a zahlédla ji na terase.  

Klečela, hlavu si držela rukama. Ač jsem jí neviděla do obličeje, bylo jasné, že trpí.  

Ed si všiml mého pohledu a celý ztuhnul. Oba jsme koukali na mou sestru, která vypadala tak bezmocně.  

„Jdi za ní,“ řekla jsem Edovi.
„Neměla bys spíš ty?“
„Já nevím, co jí mám říct. Nevím, jak se v takových chvílích chovat. Jdi,“ vybídla jsem ho a on poslechl.  

Isabella  

Někdo mě zvednul ze země a otočil čelem k sobě. Vzhlédla jsem a byl to Edward. Nechtěla jsem, aby mě takhle viděl, tak jsem sklopila hlavu, i když už bylo trochu pozdě. Edward mě vzal do náruče a odnesl k lavičce v zahradě. Posadil se a mě si dal na klín.  

Stále jsem plakala, nedokázala jsem přestat. Opřela jsem se o jeho hruď a brečela jak želva. On mě jen kolíbal ze stany na stranu a mlčel.  

Rukou mě hladil po zádech a mě to neskutečně uklidňovalo. Už jsem si nepřišla tak sama. Byl tu někdo, kdo zahnal tu samotu a mé svědomí do kouta. Navíc mi bylo v Edwardově náruči moc dobře. Byl sice trochu tvrdý, divné, ale nevadilo mi to. Byl to prostě Edward.  

Jak jsem byla schoulená na jeho prsou, mohla jsem nepozorovaně nasávat tu nádhernou vůni. Jeho vůni. Jedinečnou.  

Nakonec mi slzy došly a já už jen lehce vzlykala, až jsem zůstala ticho úplně. Připadala jsem si trapně za to, jak jsem se chovala. Byla jsem na návštěvě, neměla jsem se tu takhle zhroutit.  

Odtáhla jsem se od něj a zůstala prkenně sedět. Edward se mi pátravě zadíval do tváře, asi hledal nějaké známky dalšího pláče nebo něco podobného.  

Nevěděla jsem, co dělat. Co mám říct?  

„Bell,“ řekl tak něžně, až jsem se trochu zachvěla. Neměla jsem odvahu podívat se mu do očí. Když jsem neodpovídala, zvedl mi bradu svým ukazováčkem a já neměla na vybranou. Tvářil se starostlivě. Měla jsem sto chutí schovat hlavu do písku, jako to dělávají pštrosi.
„Bello, co se stalo?“ zeptal se opatrně. Jak mu to můžu říct. Už teď u něj nemám žádné šance, a co kdyby se dozvěděl, co jsem udělala? To bych byla totálně ztracená. Určitě by si to nenechal pro sebe.  

Vyřešila jsem to zakroucením hlavy a sklopením očí.  

„Asi bychom měly jet,“ prohodila jsem a zvedala se. Ale on mě nepustil.
„Proč se mnou nechceš mluvit? Proč se mi vyhýbáš?“ vypálil. To nemá jednodušší otázky? Jak mám odpovědět? Jsem do tebe zamilovaná, ale jsi přítel mojí sestry a navíc můžu za smrt svojí matky. To asi těžko.
„Já se ti nevyhýbám,“ začala jsem se vymlouvat.
„Bello, já nejsem slepý. Něco ti na mně vadí?“ ptal se dál.
„Ne, nic v tom není, tak to nech být. A teď mě pusť, musíme jet domů.“ Vymanila jsem se mu a skoro běžela k domu.  

„Tak co?“ skočila na mě El hned u dveří.
„Co co?“ nechápala jsem.
„No, jak jste si popovídali s Edem.“
„Nijak. Jedeme domů?“ vyhnula jsem se odpovědi.
„Dneska tu přespíme. Domluvila jsem se s Alicí. Snad ti to nevadí. Táta stejně není doma, tak co a navíc už je pozdě, tak by nemělo smysl se někam trmácet,“ odpověděla. Tak to byla rána pod pás. Já chci domů, nechci tu zůstávat. Ne po tom, co jsem předvedla.  

El si mě nějak divně prohlížela, že by taky něco zahlídla. Snad ne.  

„Nebude vám vadit spát v jedné posteli?“ přerušila nás Alice.
„Určitě ne,“ přisvědčila El.
„Tak pojďte, ukážu vám, kde budete spát,“ vyzvala nás a vedla někam do patra.  

Otevřela dveře velké ložnice s postelí, kde by se pohodlně vyspali tři lidé a ani by o sebe nezavadili.  

„Tady je koupelna,“ ukázala na bílé dveře. „Přinesu vám něco na spaní, zatím se můžete vysprchovat.“ Odcupitala pryč a my zůstaly samy.  

„Jdi první,“ vybídla mě El a já byla ráda, protože jsem toho měla za dnešek po krk. Zalezla jsem do koupelny, která byla velká skoro jako náš pokoj doma a pod sprchou se snažila zapomenout na všechno a všechny. Na všechno jsem zapomněla, ale na všechny bohužel ne.  

Elizabeth  

Ed vzal Bells opatrně do náruče, jako by byla porcelánová panenka nebo tak. Posadil se s ní na lavičku a jen ji držel.  

Nechtěla jsem šmírovat, tak jsem se posadila k Alici a poděkovala jí za úžasnou oslavu.  

„Jen škoda, že už budeme muset jet,“ zesmutněla jsem.
„Co kdybyste tady zůstaly přes noc. Pokoj pro hosty máme, tak by to neměl být problém. Aspoň se v klidu vyspíte, co ty na to?“
„To by bylo super. Díky Alice, jsi skvělá,“ usmála jsem se na ni. Alice byla opravdová kamarádka, nebýt jí, žádná oslava by nebyla.
„Co myslíš, má Ed u Belly šanci?“ zeptala jsem se na její názor. Tajuplně se ušklíbla a chvíli mlčela.
„No, je to tvoje sestra,“ opáčila.
„To sice je, ale moc toho o ní nevím. Tak co myslíš?“ Byla jsem zvědavá, jak se na to dívá ona. Třeba je to úplně jinak a Bell se Ed nelíbí.
„Asi jo. Ne, určitě se jí líbí. Jen bude trochu dýl trvat, než mu to řekne. Jasper má stejný názor.“
„Dobrý, tak jsem se nespletla. To se mi ulevilo, byl by to pěkný trapas, kdyby o něj nestála. Ale počkej, jak jsi to myslela s tím, že jí bude dýl trvat, než mu o tom poví? A jak to ví Jasper,“ divila jsem se. Jak mohla něco takovýho vědět? A co Jasper. Edward o něm tenkrát taky mluvil. Říkal něco v tom smyslu, že Jasper něco ví. To je snad vědma nebo co?
„Já jen, že je taková plachá. Nevypadá to, že by každému vyjadřovala city na potkání a nejsem sama, kdo si toho všiml.“ Aha, tak to má pravdu.
„Hm, to zrovna ne.“  

---  

„Ede?“ Zaťukala jsem na dveře a nakoukla dovnitř. Bella se zrovna sprchovala, tak jsem vyklouzla ven.
„Pojď dál,“ vyzval mě. Seděl na kožené sedačce s knihou v ruce. Byl převlečený do černého trička a volných kalhot. Moc mu to slušelo. Škoda, povzdychla jsem si.
„Potřebuješ něco?“
„Vlastně ani ne. Nebo možná jo, nevím…“ Ježiši, jak malá El, jak malá.
„Takže?“ pozvedl obočí a usmál se.
„Jo, takže jo. Chci se zeptat, co to bylo s Bellou,“ vybalila jsem to.
„Proč se nezeptáš jí?“ opáčil.
„Protože se ptám tebe.“ Sedla jsem si vedle něj a opřela se do polštářů. Sedačka byla opravdu moc pohodlná, rozvalila jsem se tam jak dlouhá, tak široká.
„Když přišla, vypadala… no, trochu vyvedená z míry?“ zakončila jsem větu otázkou.
„El, já nevím. Nic mi neřekla. Je pořád stejně odmítavá. Rád bych jí pomohl, ale ona mě nenechá. Trochu mi to někoho připomíná,“ nadhodil. Jasně, jasně. Vím, na co naráží.
„Ale nakonec jsem ti podlehla.“
„To sice jo, ale dalo to trochu práce.“ Laškovně mě dloubnul do boku.
„Tak co se tam venku stalo?“ vyzvídala jsem.
„Nic, neřekla ani slovo. Ale jo, vlastně řekla,“ poopravil se. „Řekla, že musíte jet, že se mi nevyhýbá a nic jí není. Nevěřil jsem jí ani jedno, kromě toho, že musíte domů, což se nakonec vyřešilo jinak. Ona má nějaký problém. A to hodně vážný. Kdybys ji viděla. Byla tak zničená. Něco ji trápí, El. Měla bys zjistit, co to je. Ty jsi její sestra, tobě se třeba svěří. Ona potřebuje pomoc.“  

Pozorně jsem ho poslouchala a dávala mu za pravdu. Bella něco tají. Jenže, jak to z ní dostat.  

„El, ale v jedné věci s tebou nesouhlasím. Ona o mě nemá zájem,“ řekl a vsadila bych se, že jsem v jeho hlase zaslechla smutek.
„V tom zase nesouhlasím já s tebou. Líbíš se jí, komu ostatně ne. Myslí si to i Alice. Možná by neškodilo ji trochu postrčit. Kdyby třeba viděla, o co přichází, přišla by k rozumu,“ uvažovala jsem.
„Nad čím přemýšlíš? Už jen ten začátek se mi nelíbí,“ hrozil se Ed. „Teď musíme Belle nějak pomoc. Na to ostatní je času dost.“
„Opět s tebou musím nesouhlasit. Kdyby měla někoho, kdo ji má rád, třeba by se pak víc otevřela.“ Ukazovákem jsem si klepala na spodní ret a vymýšlela jak to zařídit. Musí existovat nějaký způsob, jak Bellu dokopat k tomu, aby se s Edem aspoň bavila. Teda pro začátek.  

A pak jsem na to přišla, myslím, že nápad to byl geniální, jen to mělo trochu jiný výsledek, než jsem očekávala. Ale nakonec…  

Povídali jsme si ještě dlouho a já nějak pozapomněla odejít zpět do pokoje.  

Ráno jsem se probudila u Eda v posteli, přikrytá dekou, ale jak jsem posléze zjistila, stále oblečená.  

No, tak to nám ten plán začíná dobře, pomyslela jsem si a vyskočila z postele, abych v tom mohla pokračovat. Jen musím najít Eda, aby mi pomohl. Sama to nezmůžu.  

Isabella  

Když jsem se vrátila ze sprchy, El v pokoji nebyla. A nevrátila se ani potom. Usnula jsem sama a taky se v něm sama probudila.  

Došlo mi, kde je a co asi dělá. Jen z té představy se ve mně všechno svíralo. Raději o tom nepřemýšlet.  

Šla jsem se umýt a převléknout z košilky, kterou mi na noc půjčila Alice. Ne, že by se mi chtělo znovu oblékat ty šaty a ještě méně jsem toužila po těch hrozných botách, ale nic jiného jsem neměla. Bylo pro mě velkým překvapením, když jsem na skříňce v koupelně spatřila džíny, bílé tričko a tenisky, všechno v mé velikosti.  

S radostí jsem do toho hupla. Zajímalo by mě, kdo to tam dal. Když jsem se učesala, byl nejvyšší čas, sejít dolů. Moc se mi tam nechtělo. Obrázek sestry, jak se tulí k Edwardovi, jsem měla před očima, aniž bych je tak přímo viděla. A navíc jsem nevěděla, jak se k Edwardovi chovat po tom včerejšku. Ale nemůžu tu zůstat věčně, že?  

S hlubokým nádechem jsem otevřela dveře, přešla chodbu a sešla schody do obývacího pokoje. Byla tu jen Alice s Jasperem a Edwardem.

„Dobré,“ pozdravila jsem je a na Edwarda se ani nepodívala. Alice se na mě zářivě usmála.
„Ahoj, snídani máš v kuchyni. Jak ses vyspala?“ vyptávala se a šla se mnou do kuchyně, kde ani na vteřinu nezavřela pusu. Nevadilo jí, že neodpovídám, hlavně, že mohla mluvit. Edward nás cestou vyprovázel zvláštním pohledem. Připadal jsem si jak pod mikroskopem.  

Najedla jsem se, přes Alicino zděšení po sobě umyla nádobí a vrátila se do obýváku, kde se společnost rozrostla o Rose a Emmetta.  

„Bello, jsi nějaká zelená, nepřehnala jsi to včera s pitím?“ staral se Emmett, „To víš, musím tě hlídat, když jsi ta nezletilá. Co takhle test na zbytkový alkohol?“ Tak tím mě opravdu pobavil. Neubránila jsem se pousmání.
„Počkej tady, jen si skočím nahoru pro vybavení,“ řekl a běžel pryč. On to snad myslí vážně. Podívala jsem se na Rosalii.
„On to vážně má,“ potvrdila moje domněnky. To mou pusu roztáhlo ještě víc. Nechápu, kam na tyhle nápady chodí.  

Úsměv mi však záhy z tváře zmizel a to, když dolů místo Emmetta přišla El, sedla si k Edwardovi, omotala mu ruce kolem krku a políbila ho na tvář. Krev se ve mně začala vařit, a já najednou nevěděla, kam s očima a co s rukama. S rukama bych teda věděla, ale asi bych z toho nevyšla bez trestu. Kupodivu jsem měla jedinou touhu a to chytit sestru pěkně pod krkem a malinko zatlačit. Je pořád stejná, ani o kapku se nezměnila. Stále ta samá El. Ale co se divím, vždyť jsem věděla, že jsou spolu, tak proč tak vyvádím.  

Jasper, který se dosud bavil s Alicí, se najednou zvedl a zmizel jak pára nad hrncem. Koukla jsem na Alici, co to mělo znamenat, ale ta se jako vždy smála a vypadala, že je všechno v pořádku.  

„Ještě jsem to nezkoušel, budeš první. Neboj, návod mám nastudovaný. Jdem na to?“ ptal se mě Emmett, který přinesl malou černou krabičku.  

Pohledem jsem znovu zabrousila k těm dvěma a dostala ještě větší vztek. Představovat si to a vidět to takhle v přímém přenosu, je trochu rozdíl.

„Strč si to někam,“ křikla jsem na nic nechápajícího Emmetta a vyběhla ven.

 


 

Moc jsme se nepohnuli. Já bych ráda, ale hrdinům se nějak nechce.;)  


 

10. kapitola     SHRNUTÍ     12. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - 11. kapitola:

 1
22.04.2012 [14:18]

monokl009Ááááá já se za ní stydím... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.11.2011 [14:32]

Empress Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.09.2011 [19:06]

KatarinaCullenPerfektné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Chcela by som vedieť aké pocity to v Belle vyvolá ??? EmoticonIdem na ďalšiu kapitolku dúfam, že sa to dozviem Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!