Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odraz ze dna 6. kapitola

Zoe Fox2


Odraz ze dna 6. kapitolaA je tu další kapitola. Chvíli to trvalo, ale doufám, že stálo za to si počkat. (V některých pasážích jsem se doslova vyžívala)
Edward od svého prvního setkání s Bellou očekával vše, jen to co ho nakonec čekalo ne. Bylo poněkud bouřlivé...

 

6.

 

(pohled Belly)

Sledovala jsem nehybnou postavu, ke které jsme se rychle blížily. Victoria těkala pohledem ze mě na Edwarda. Cítila jsem její napětí, její nedočkavost. Netušila co udělám a já na tom byla stejně.

Zatím jsem dokázala jen nehybně zírat do jeho zlatavě hnědých očí. Uvnitř jsem byla napnutá a ani ten lov před chvíli mi nepomohl.

Victoria nezpomalila a tak jsme projely kolem něj. S pohledem stále upřeným na mě se otočil za námi. Victoriinu nedočkavost vystřídalo zklamání.

"Takže to necháš na příště?"

Z jejího hlasu zaznívala nelibost. Dřívější účty brala za vyrovnané, přesto nedokázala skrýt svou averzi vůči němu. Docela by se jí líbilo si s ním pohrát, ale na to ke mě cítila příliš ohledů. Její slova mě však dokázala probudit.

"Nemyslím," zamumlala jsem.

Nedokázala jsem už dále vydržet sedět. Ještě vteřinu a snad bych vybouchla. Vyhoupla jsem se ze sedadla a jediným skokem doskočila na silnici. Plesknutí mých nohou se ztratilo v zakvílení pneumatik, když sebou Victoria překvapeně cukla. Jela však dál, za což jsem jí byla opravdu vděčná. Tohle jsem si potřebovala ujasnit sama.

Kromě mírného vánku kvílejícího mezi stromy bylo úplné ticho. Snažila jsem se rozluštit výraz jeho tváře. Měl strhané rysy a stíny pod očima tmavší, než jsem si pamatovala. Jeho výraz v očích byl však opět stejný jako tenkrát. Jako v těch dobách, kdy mi tvrdil, jak mu na mě záleží. Bylo to už tak dávno. Čas mi plynul rychleji a těch osm let mi připadalo spíše jako třicet.

Edward se konečně pohnul. Váhavě vykročil ke mě. Jako by si nebyl jistý svým dalším krokem. Já přesto jen čekala, až došel ke mně. S každým kouskem, o který mi byl blíže, cítila jsem stále silnější jiskření mezi námi.

Zůstal stát kousek ode mě. Stačilo jen natáhnout ruku a mohla jsem se ho dotknout. Z paměti se mi vynořila vzpomínka na doby, kdy to bylo mé nejtoužebnější přání. Jako bych to přivolala. Zvedl ruku a zvedl ji k mé tváři. Zlehka jako dotek motýlích křídel mi přejel po líci. Přejížděl při tom pohledem po mých rysech, jako by se snažil zapamatovat si všechny ty změny, co má proměna přinesla.

Jeho dotek však pro mě byl jako rána elektřinou.

Než jsem si vůbec uvědomila co dělám, má ruka prořízla vzduch a já Edwardovi vrazila vší silou, kterou jsem měla. Nestihla jsem zaznamenat ani jeho výraz a už zahučel do lesa vedle silnice.

Zaskřípala jsem zuby a ruce sevřené v pěst se mi vzteky třásly. Vykročila jsem za ním. Bosýma nohama jsem kráčela po stromě sraženém jeho letem. Teprve po asi sto padesáti metrech jsem zůstala na jednom z kmenů stát a zhlížela na stále ještě otřeseného Edwarda.

Ležel v mírné prohloubenině. Oblečení měl trochu potrhané a všude po sobě drobné větvičky a jehličí. Nejubožejší však byl jeho pohled, který na mě upřel.

"Mrzí mě to."

Jeho hlas zněl ještě krásněji, než jsem si pamatovala. Se mnou však jeho zvuk ani nehnul.

Bylo to zvláštní, jak věci které mi dříve připadali tak neuvěřitelné a fascinující, se nyní staly naprosto obyčejnými.

"A co přesně?" zapředla jsem chladně.

Vztek ze mě pomalu začal vyprchávat. Potřebovala jsem upustit páru a ta rána jak vidno, posloužila svému účelu. Nyní už opět ovládal mou mysl ledový klid. Podle trhavých pohybů jsem však poznala, že Edward je stále zoufalejší.

"Tohle všechno, že jsem tě opustil, nedokázal ochránit a dovolil jí, aby ti tohle provedla," naznačil pohybem ruky ke mě.

Seskočila jsem z kmenu a opřela se o něj. Tolik se toho změnilo. Věděla jsem, že dřívější Bella by mu už dávno visela okolo krku. Jak moc jsem se změnila. Zavrtěla jsem nevěřícně hlavou.

"Pořád tě miluji, všem nám na tobě záleží, prosím vrať se k nám," upřel na mě oči a konečně vstal.

Došel až ke mě a čekal. Visel na mě očima, jako by na mé odpovědi záviselo téměř vše. Já v tom však měla jasno. Ta bolest co jsem k vůli nim cítila konečně začala mizet. Byla jako žízeň po krvi. Stále tady, ale dokázala jsem ji potlačit. Při pohledu na jejich šokované tváře dnes u školy se ve mě ozvala jen prázdnota. Ano chyběli mi, ale za tu bolest to nestálo.

"Tuhle nabídku raději oželím."

"Přece se nemůžeš vrátit k ní, jí záleží jen na sobě samotné!" vyhrkl bezmocně.

"A proto si tak rozumíme," pousmála jsem se do jeho nechápavých očí, "ona je se mnou k vůli mému štítu, který ji chrání. Zůstává se mnou, protože je to pro ni výhodné a já si můžu být jistá, že mě neopustí. Ona potřebuje mě a já zase ji."

Nevěřícně na mě zíral. Tenhle rozhovor už mi začínal být docela proti srsti, tak jsem se otočila k odchodu. To ho probudilo ze šoku. Chytil mě jemně, ale pevně za paži. Pomalu jsem se na ni podívala.

"Radši tu ruku sundej, než o ni přijdeš," zavrčela jsem.

Poslechl. Při tom doteku jsem cítila, jak se uvnitř mě něco zachvělo. Ucukla jsem rukou a rychle vykročila pryč.

 

 

Zkoumala jsem své pocity. Bylo to zvláštní, potkat znovu svou minulost. Konečně jsem se jim cítila jako rovna. Ne obyčejná dívka s níž si mohli pohrávat. Uvědomovala jsem si svou tehdejší křehkost a to jak toho zneužívali. Alice a její nápady, které si vždy prosadila bez ohledu na názory ostatních, Rosalie, která mi vždy dávala jasně najevo, že by mě vystrnadila jen by k tomu dostala příležitost a Edward? Ten toho využíval nejvíce. Vždy vše záleželo jen na něm. Kdy se uvidíme, jak daleko může náš vztah zajít, dokonce i v noci, když jsem mluvila ze spaní, vkrádal se do mého pokoje...

Tehdy mi to nevadilo, měla jsem ho ráda stále na blízku, ale při pohledu zpět... Byla jsem spíše jako jejich hračka.

"Bells?"

"Tušila jsem, že tu někde budeš."

Victoria se pousmála a mě bylo jasné, které části našeho rozhovoru to bylo.

"Jak je?"

"Lépe než jsem čekala," pokrčila jsem rameny.

"Takže se zdržíme? Celkem se mi tu líbí. Nemají špatný vkus, alespoň tohle se jim musí uznat. Tedy," uchechtla se, "když nepočítám ty rozkošné placáky do jehličí."

Protočila jsem oči a vyrazila k našemu domu. Jestli tu tedy ještě chvíli zůstaneme, tak bychom se měly trochu zabydlet.

 

 

Ráno jsme dorazily ke škole docela pozdě. Ještě než jsem zajela na místo, zkontrolovala jsem dvě auta kus od nás. Byly tu obě, jeap i volvo, takže slunečného počasí se dnes bát nemusíme.

Vykročily jsme tedy obě na své hodiny. Včera jsem nás jen přihlásila, takže teprve dnes si nás mohli všichni dostatečně prohlédnout. Mrkla jsem na Victorii, která si tu pozornost náležitě užívala. Ani já k tomu neměla daleko.

Celý den jsem na sobě cítila pohledy ostatních a také několika párů zlatých očí. Cullenovi mě pozorovali, ale naštěstí se o další střetnutí nepokoušeli. Zřejmě nedůvěřovali bytelnosti zdejších zdí.

Zvědavě jsem po několika hodinách zamířila ven na lavičky. Victorii jsem od rána neviděla a jak ji znám, bude chtít být kdekoliv jinde, než v přecpané místnosti a muset do sebe cpát lidské jídlo.

Tušila jsem správně, ale dokud jsem ji nezahlídla na vlastní oči, tak bych nevěřila jak moc to bude potřeba. Rázným krokem mířila přímo ke mě. Ústa měla sevřená do tenké linky a do citlivých uší mi pronikalo odporné skřípání zubů.

"Ta mrcha!"

Jen jsem ji tiše pozorovala, neriskujíc svůj krk podruhé. Victoria stála prkenně na místě a raději se k ničemu ani nepřibližovala. Obě jsme věděli, jak by věci v jejím dosahu momentálně skončily. Zhluboka se nadechla a při výdechu už vypadala klidnější.

"Co se stalo?" začala jsem opatrně.

"Ta blonďatá potvora mě začala zesměšňovat v ekonomice," zaprskala.

Hned mi došlo, kterou myslí.

"Pár věcí ti prostě za poslední desetiletí uniklo," pokrčila jsem rameny.

Tohle už raději nekomentovala. Obě jsme věděli, že to nemá smysl. Musela jsem obdivovat, jak dobře to zvládá. Já si na svá lidská léta ještě pamatovala velmi dobře, pro ni to však bylo už opravdu hodně dávno.

Zůstaly jsme tady v ústraní celou polední pausu. Ani jedné z nás se nechtělo do jídelny a riskovat zdejší obědy. Tohle divadlo jsme raději přenechaly Cullenům. Chvilku před zvoněním jsme obě tedy vyrazily opět do školy. Zbývalo už jen pár minut do vyučování, tak se všichni hrnuli do tříd.

V tom davu jsme si ho nejprve ani nevšimly. Teprve až nám zatarasil cestu. Stoupl si před nás se sebevědomým úsměvem. Na sobě měl bundu se znakem zdejší školy. Typovala jsem ho na hvězdu fotbalového týmu. Nejen podle vzhledu, ale také podle toho jak se choval. Ten chudák snad čekal, že mu padneme k nohám. Nenápadně jsem se uchechtla na Victorii.

"Nazdar," předvedl široký úsměv, "co byste řekly na prohlídku města? Mohli bychom večer vyrazit ven."

Těkal pohledem mezi mnou a Victorií. Vrhly jsme na sebe pohled. Oběma nám došlo, o co se snaží. To si však chlapec ukousl příliš velké sousto. Skryly jsme své podráždění a obě se na něj zadívaly. S pohledem upřeným na něj jsme k němu vykročily.

Z davu se ozvalo zděšené zajíknutí. Ten hlas jsem znala. Byl příliš melodický, aby byl lidský. Ignorovala jsem Alici kdesi za svými zády. Veškerá má i Victoriina pozornost byla upřena jen na toho ubožáka.

 

>>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odraz ze dna 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!