Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odraz ze dna 2. kapitola

Stephenie Meyer


Odraz ze dna 2. kapitolaTak tato kapitolka byla pro mě nutné zlo, jelikož je o setkání Victorie, Jamese a Cullenů. Ale na druhou stranu, je velmi zajímavé některé události vidět jinýma očima.

2. kapitola

Slunce se začalo pomalu klanět k západu a odlesky na Jamesově tváři nabraly načervenalý odstín. Vypadal by téměř lidsky, kdyby nebylo těch karmínově rudých očí a pár kapek krve, které si právě stíral ze rtů. K zemi dopadlo bezvládné tělo a přidalo se tak k těm dalším třem, co už posloužily svému účelu.

Nikdy jsme nezůstávali na jednom místě příliš dlouho, tak jsme se nemuseli tolik ohlížet na spoušť, která za námi zbyla. Stačilo vždy jen zamaskovat těla, spálit nebo jinak utajit pravou příčinu jejich smrti. Nyní jsme však své působení museli ještě více zkracovat, protože k nám přibil ještě další. Laurent neměl bůhví jaké schopnosti, popravdě neměl žádné, ale výborně se hodil na odpoutávání pozornosti.

Většinou si mysleli, že to právě on je hlavou naší putovní skupinky a když na něj zaútočili, opomenuli Jamese a mě, což se jim stalo osudným. James mě časem skvěle vycvičil a jen málokdo mi dokázal uniknout, či mě porazit.

Nejvíce nám vyhovovaly zalesněné oblasti. Mohli jsme se volně pohybovat, a pokud jsme narazili na člověka bez obav se jím nakrmit. Na tomto místě už jsme byli také docela dlouho, alespoň na můj vkus. Lidé dokonce zjistili, že se něco děje, protože jsme nestačili ukrýt poslední dvě těla.

Raději jsem je nalákala na opačnou stranu, než jsme se chtěli vydat. Nedostali jsme se však daleko, když jsme zaslechli rány rozléhající se lesem. Zvědavě jsme se vydali tím směrem. Nemuseli jsme ujít ani velký kus a zaslechli jsme hlasy. S potěšením jsem si uvědomila, že něco hrají a podle slabé nasládlé vůně to byli naši.

Moc často se nám taková setkání nepoštěstila, díky trasám, které jsme volili, ale docela ráda bych poznala nové tváře. Být stále jen s Jamesem a Laurentem bylo občas docela úmorné.

Chvíli před tím, než jsme k nim dorazili, jejich nadšené pokřikování ztichlo. Už o nás také museli vědět. Laurent šel mírně před námi a já s Jamesem jsme ho následovali každý z jedné strany. Takto jsme došli až na rozlehlou mýtinu. Na druhém konci stálo osm našich a vyčkávavě k nám hleděli. Nadšeně jsem je přelétla pohledem. Všichni byli v párech a evidentně hráli baseball.

„Docela bych si taky zahrála.“

Viděla jsem Jamese, který byl stejného názoru. I on byl fascinovaný jejich počtem. Nestávalo se často, aby se tolik našich drželo pohromadě. Ještě zmatenější jsem však byla, když jsme se přiblížili k nim. Měli jinou barvu očí. Byla jako karamel, u některých dokonce přecházela až do nádechu tekutého zlata.

„Vegetariáni,“ odfrkl si James.

Laurent to raději nekomentoval. Prohlédla jsem si tu skupinku ještě pečlivěji. O vegetariánech jsem už slyšela, ale žádného jsem ještě nepotkala. Byli jako taková raritka našeho druhu. Pár jedinců, co se nikdy nedokázalo smířit s tím, co vlastně jsme. Nebyli příliš oblíbení, vlastně, ostatní jimi spíše pohrdali.

Narazit naráz na takový počet bylo opravu nezvyklé. Mě to však popravdě bylo docela jedno. Klidně až se živí tou nahořklou zvířecí břečkou. Hlavně, když zas bude chvilku zábava. Ten stereotypní způsob života byl ubíjející.

Došli jsme až k nim.

„Zdravím, tohle je asi vaše co?“ zvedl Laurent ruku s míčkem, který zřejmě sebral cestou.

V jejich čele stál blonďák a vypadal na nejstaršího v lidském věku. Takový se často stávali vůdci, byli psychicky vyspělejší. Pokud je tedy nesrazil někdo s výjimečným darem.

Dotyčný chytil míček.

„Díky, já jsem Carlisle a tohle je moje rodina.“

Když to tak chce nazývat. Jejich vazby museli být opravdu silné. Docela lákavá představa, ale za tu cenu… Ne díky.

„Můžeme si také zahrát?“ navrhl Laurent.

Carlisle okamžik zaváhal, než se na jeho tváři objevil úsměv.

„Proč ne, pár našich stejně už bylo na odchodu.“

Skvělé. Podívala jsem se na toho vysokého hromotluka.

„Počkejte, až uvidíte můj vražedný nadhoz.“

Tvářili se dost soutěživě a já se těšila na pořádnou hru. Do tváře mi však zavanula společně s poryvem větru také krásná vůně. Vůně člověka, jeho krve. Překvapeně jsem se stočila k dívce, která až dosud stála za ostatními.

„Přivedli jste si svačinku?“ zapředl James.

Zmateně a šokovaně jsem sledovala, jak se všech sedm upírů semklo kolem té dívky, která na nás nyní hleděla vyděšenýma oříškově hnědýma očima. Ústa mi zaplavil jed nad tou její lákavou chutí. Voněla opravdu sladce. Bylo mi však hned jasné, že nemám šanci.

James se na ni lačně podíval, nasával její vábivou vůni a pak se zahleděl na toho, který stál těsně před ní. Patřila evidentně k němu.

„Myslím, že my raději už půjdeme, Jamesi?“ přerušil nás hlas, který byl mnohem hlubší než-li obvykle - strachem.

Laurent před nás roztáhl paže, abychom ustoupili. James ještě chvíli stál a sledoval toho upíra s bronzovými vlasy, který chránil tu dívku. Byla pro něj výzvou. Jediný člověk, tak sladce vonící a pod ochranou sedmi dalších upírů. A on měl výzvy opravdu rád, nedokázal jim odolat. Bylo mi jasné, že se náš odchod odkládá.

<< >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odraz ze dna 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!