Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpustíš mi? 8. kapitola

28.09.2010 (14:45) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2009×

Auto se zastaví, pneumatiky zaskřípějí na štěrku. Carlisle společně s ostatníma vystoupí. Esmé se ale zarazí, slyší z domu melodii piana, tu, kterou její syn složil, zalapá po dechu a překvapeně se podívá na Carlislea, ten jen pokrčí rameny. Melodie ustane, Edward se postaví a vyčkává na příchod své rodiny. Rose společně s Emmettem se na sebe jen podívají. Rose, ta ledová královna, která Bellu neměla v lásce, po tom útrpném desetiletí si přeje, aby její rodina byla zase pohromadě a šťastná. Carlisle otevře dveře jejich domova a vstoupí do obýváku.

„Edwarde, co se dělo?“ optá se jej Esmé, smutně zavrtí hlavou, když vidí synovu tvář.

„Alice Bellu přeměnila, teď jsou na lovu,“ odpoví otci a zavrtí hlavou, tím odpovídá na Esminu nevyřčenou otázku, kterou si kladla v duchu.

„To je mi líto, drahoušku,“ obejme Edwarda Esmé. On objetí opětuje a uchechtne se. „Zasloužím si to,“ řekne nepříjemně a je slyšet bolest v jeho hlase. Carlisle spolu s ostatníma se posadí na pohovku a vyčkávají na příchod zbytku rodiny. Edward sedí v koutě, hledí z okna a blokuje myšlenky ostatních.

„Edwarde, věřím, že to bude dobré…“ pošle mu Rose, Edward na ni překvapeně pohlédne, ta se jen ušklíbne a odpoutá od bratra zrak.

Bella uloví dalšího jelena, zakousne se mu do krku a vysává tu blahodárnou tekutinu. Posléze odhodí mrtvé tělo zvířete od sebe, Alice se jen usmívá.

„Nasycená?“ optá se jí, ač odpověď zná. Bella jen přikývne, ale domů se jí nechce, ne, když ví, kdo tam je.

„Tak pojď, ostatní na nás čekají,“ řekne mile Alice, Bella překvapeně zamrká.

 
„Ostatní? To jako…“ nedopoví a jen hledí na Alice a poté na Jaspera, v očích tichou prosbu.

„Neboj, nic se nestane…“ uklidní ji Alice. Bella jen přikývne a rozeběhne se směrem do domu. Alice a Jasper ji následují, za pár okamžiků jsou před domem, Jasper se na Bells povzbudivě usměje, Alice ji chytne okolo ramen a společně překročí práh jejich domu.

„Ach, Bells, drahoušku…“ přivítá ji Esmé se širokým úsměvem a obejme ji.

„Esmé…“ zamumlá tiše, ale ví, že to všichni slyší. Cítí pohled na své tváři, automaticky se podívá a ztuhne, Edward se na ni upřeně dívá, jeho tvář je zmučená, jen silou vůle se od něj odvrátí.

„Bells, žádnej pád už nebude? To mi přece nemůžeš udělat!“ zahřmí Emmett s vyděšenou tváří, než se rozesměje. Obejme Bells ve svém medvědím objetí. Ta se rozesměje s ním, její zvonivý smích se ozývá místností.

„Ach, Emme. Pořád stejný,“ řekne Bella a objetí opětuje, Emmett ji pustí.

 
„Škoda a mám po zábavě,“ pronese truchlivě a v tu chvíli mu přiletí pohlavek od Rose. Ta se usměje na Bellu a lehce ji obejme.

 
„Vítej v novém životě… Snad mnohem lepším,“ zašeptá jí do ucha, Bella jen překvapeně zamrká, tohle od Rose nečekala.

„Děkuju…“ špitne rozpačitě.

 
„Bello, vítám tě.“ Obejme ji i Carlisle, oddálí se od ní a vážně se na ni zadívá. „Přemýšlela jsi o tom, co budeš dělat dál?“ zeptá se jí, když se připojí ke své ženě a společně se posadí na pohovku. Bella pokrčí rameny a periferním viděním vidí Edwardovu tvář, ten se dívá z okna, nechce ji dráždit, neví, co má dělat. Nejraději by ji objal a na kolenou prosil o odpuštění.

„I to bude,“ pošle mu Alice povzbudivě. Edward neznatelně přikývne.

„Ne, ale doufám, že bych mohla zůstat s vámi?“ Rozhlédne se Bella po rodině, kterou si tak oblíbila, ač ji opustili, nedává jim to ze vinu, to spíš jen Edwardovi, že je k tomu donutil.

 
„Ale jistě, zlatíčko, že jsi vítána,“ široce se na Bellu usměje Esmé, poté se krátce zadívá na Edwarda, i on se zadívá na Esmé smutnýma očima.

 
„Jistě, teď máme sídlo v Anglii, zde už nemůžeme přebývat,“ plynně naváže na svou manželku Carlisle a usmívá se na Bellu. „Bydlíme na venkově, je tam opravdu krásně…“ pokračuje dál, než mu do řeči vstoupí Alice.

„Jo, s minimálním počtem nákupních středisek…“ postěžuje si, ale Bella se rozesměje.

„To zní dobře,“ řekne a nakloní hlavu ke straně, když o tom uvažuje, dokonce se začíná i těšit, v Evropě ještě nikdy nebyla. Edward vstane a zmizí v horním patře. Bella, která byla lehce napnutá právě z jeho přítomnosti, si tiše oddechne.

 
„Takže kdy vyrazíme?“ zeptá se Jasper.

„No tak za měsíc? Bella potřebuje čas,“ navrhne Carlisle a Bella jim naslouchá, ví, že bude muset cestovat letadlem a nechce nikoho ohrozit na životě.

 
„To zní dobře, takže měsíc tady a pokud půjde všechno dobře, vrátíme se do Anglie,“ shrne to Esmé s úsměvem. Bella přikývne na souhlas. Alice se podívá na Rose, mrkne na ni a ta jen s úsměvem přikývne.

„Tak zatím,“ řeknou obě a zmizí za dveřmi, je slyšet motor, který se vzdaluje. Bella pozvedne obočí.

„Kam jely?“ zeptá se nahlas, Emm se rozesměje.

 
„Na nákupy, přece…“ řekne samozřejmě, jako by to bylo nad slunce jasnější.
„Snad si nemyslíš, že nás Alice nechá v jedněch šatech celý měsíc,“ dodá pobaveně Jasper a posadí se k bratrovi na pohovku, ten zapne televizi a společně se dívají na wrestlingový zápas a hlučně se dohadují o tom, kdo nakonec vyhraje. Carlisle se přesune do své staré pracovny a telefonuje do Anglie, Bella slyší každé slovo.

„Ale jistě pane doktore, to je v pořádku hlavně se nám vraťte…“ Bella přestane poslouchat a jen fascinovaně zírá ven do lesa, ve kterém je tolik života. Esmé se postaví vedle ní, ale nijak neruší její rozjímání a společně hledí ven z okna.

„Já to věděl!“ vykřikne najednou Emmett a začne skákat jako malý kluk, Bella sebou trhne, což neunikne Emmettovi.

„A jo s tebou bude ještě legrace.“ Promne si dlaně Emmett s ďábelským uchechnutím.

Edward nahoře leží na pohovce, oči pevně zavřené a sleduje Bellu v myšlenkách ostatních, nakonec vstane a vyskočí oknem do lesa na lov, ne že by potřeboval utišit žízeň, jen potřebuje být chvíli sám a rozmyslet si svůj další postup.
Najednou se ozve zvonek od dveří, Esmé se zmateně podívá na ostatní. Carlisle taky vypadá překvapeně, uvažuje, co má dělat, pokud je to někdo místní, tak mu otevřít nemohou a Edward zmizel před notnou chvíli, v tom se ozve mobilní telefon, Carlisle jej zvedne.

„Otevři, je to v pohodě..“ řekne jen Alice.

Carlisle jde otevřít, na prahu stojí mladý muž.

 
„No konečně, myslel jsem, že vzbudím sousedy,“ pronese žertovně upír stojící na prahu.

„Deane, kde se tu bereš?“ řekne překvapeně Carlisle a ustoupí mu z cesty, aby mohl vejít…