Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpustíš mi? 6. kapitola

25.09.2010 (14:15) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2123×

Dívka leží na posteli, její rysy se pozvolna mění, tvář jí bledne, vlasy houstnou, prodlužují se. Cítí oheň ve svém těle, vítá jej. Ví, že za pár dní bude po všem, věří, že ta bolest stojí za to. Její srdce, které je zlomené a opuštěné, za pár dní přestane bít a ona snad konečně bude i trochu šťastná. Křičí… Ne proto, aby ulevila bolesti, ta stejně nepřichází, ale aby vykřičela tu bolest, co cítí v srdci a v duši. Tu, která ji provází od jeho odchodu…
Chlapec ležící na zemi se silou vůle postavil, hledí na třesoucí se tělo a každý výkřik, který unikne z dívčina hrdla, jej mučí. Neodvažuje se dotknout její kůže, neodvažuje se k ní naklonit a zašeptat do jejího ucha slova útěchy a podpory. Dívá se na ni, ale nepřejde blíž, stojí jako socha u prahu dveří a jen se staženou tváří plnou bolesti, kterou cítí, se dívá na tu, jež zbožňuje.
Dívka nechává své myšlenky plout, vzpomíná na Edwarda, na jeho dokonalou tvář, na jeho vůni, na ledové paže, rty. Vzpomínky se mění, teď ji objímají paže horké, příjemná pižmová vůně se line od jejího slunce.

Pomalu jde uličkou za zvuku svatebního pochodu, její otec ji pevně drží, aby neupadla na vysokých podpatcích. Dívá se na Jacoba a v tu chvíli jí přelétne před očima jiná tvář, zatne ruku v pěst, tu, ve které drží květinu, ale dál se usmívá. Zhluboka se nadechne, když ji Charlie předává do rukou Jacoba. Jeho pohled je zamilovaný, hrdý a neskutečně šťastný.
Ona pocítí lehké bodnutí u srdce, když říká „Ano.“ Neříká to Jakobovi, ale Edwardovi. Ač má Jaka ráda, nikdy jej nebude milovat ani zlomkem citu jako Edwarda.

Srdce jí bije jako splašené, pousměje se, než se dá do křiku. Sevře ruce v pěst, ucítí něčí dotyk, podívá se na osobu, která se jí dotýká.
„Ještě pár hodin…“ zašeptá tiše Alice a na chvíli se podívá mimo Bellu, její výraz je tvrdý a nepřístupný. Ale opět se svým zlatým pohledem podívá na Bells, teď je plný lásky a soucitu.
„Jdi pryč,“ řekne Alice mladíkovi, který neustále stojí na prahu.
Edward bez jediného slova zmizí, zavře dveře, ale stojí u nich dál. Jasper k němu přijde, opře se o zeď naproti němu.
„To jsi to zpackal…“ pošle mu v myšlenkách, nechce jej mučit ještě víc, ale cítí to. „Moc mě to mrzí, způsobil…“ posílá mu dál, ale Edward zuřivě zavrtí hlavou.
„Dost,“ zavrčí a zadívá se bratrovi do očí, „nikdo ti nic nevyčítá, tak přestaň se obviňovat,“ poručí mu. Není ani zuřivý, jako spíš vystrašený. Neví, jak bude Bella reagovat na jeho přítomnost. Alice na to nemyslí a nechce mu to říct, odmítá mu to prozradit.
Dveře se otevřou, v nich stojí Alice a podívá se na Edwarda.
„Nic ti neřeknu, dva roky jsi mě neposlouchal a teď jdi, jdi na lov,“ poručí Edwardovi Alice.
On chce něco namítnout, nechce se vzdálit od Belly, ale Jazz jej chytne za loket a táhne jej ven.
„Slyšel jsi…“ praví prostě, když vyjdou dveřmi ven.
„Ale…“ chce protestovat Edward, nakonec ale pusu zavře, ví, že má Alice pravdu jako pokaždé. Rozeběhne se do lesa a Jasper jej následuje…

Alice si úlevně oddechne: „To bude ještě zajímavé,“ zašeptá sama pro sebe a zvedne mobilní telefon v okamžiku, kdy se rozsvítí display.
„Carlisle, přijeďte domů, okamžitě…“ zaklapne telefon a hodí jej na stolek, posadí se na pohovku a sleduje budoucnost.
Carlisle jen zavrtí hlavou, Esmé pozvedne obočí, ale nic neřekne, jde do ložnice, aby vzala příruční tašky a sestupuje ze schodů.
„Jedeme,“ řekne Esmé, Rose, Emmett i Carlisle sednou do auta.
„No jo, ale co se teda děje?“ ptá se zmateně Emm, Carlisle se na něj podívá. „Alice volala… sám nevím,“ vysvětluje svému synovi Carlisle, Emm se jen uchechtne.
„Abychom nepochovávali Edwarda…“ prohodí v žertu, ale celá rodina se na něj podívá s jistou hrůzou v očích, Emmett jen zavrtí hlavou.
„S vámi je sranda jako s mrtvolami,“ řekne znechuceně, než se zarazí, „no jo vlastně, to taky jste,“ zaburácí a začne se smát, Rose mu dá výchovný pohlavek, Esmé si jen povzdechne a Carlisle jen zavrtí hlavou.

Z lesa se ozve řev pumy, je to útrpný a vzteklý řev, náhle je ticho. Chlapec zlomí pumě vaz a hltavě pije její krev, dnes je to třetí úlovek, cítí, jak jeho zmrzlé tělo plave v krvi. Nedaleko něj stojí opřený jeho bratr, sleduje Edwarda zlatým pohledem, myšlenky soustředí na dívku ležící na posteli v bolestech, přivře oči na úzké štěrbinky, cítí, jak jeho bratra to ničí.
„Omlouvám se.“ Omluvně se na něj usměje. „Měli bychom se vrátit,“ řekne a v myšlenkách se mu mihne tvář jeho lásky.
„Ano, jdeme,“ potvrdí Edward a vrací se zpět. Zanedlouho spočine u domu a slyší, jak srdce jeho milované bije jako splašené.
„Přeměna je u konce,“ zašeptá tiše.
Jasper jej poplácá po rameni, „tak, tak,“ přitaká a jde do domu. „Hodně štěstí, bratříčku,“ pošle mu v myšlenkách, než zmizí za dveřmi.
Dívka leží, cítí, jak oheň pomalinku ustupuje, ví, co to znamená. Za chvíli bude konec, konec té bolesti a začne nový život. Někdo jí stiskne ruku.
„Ještě pár minut, sestřičko,“ ozve se Alice vedle ní. Bella se usměje, již nekřičí, teď jen tiše vyčkává. Oheň ustupuje od konečků prstů a soustředí se do jediného místa, do srdce, to se marně pokouší osvobodit od mučivé bolesti. Nakonec svůj boj prohraje, naposledy udělá buch…

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odpustíš mi? 6. kapitola: