Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpustíš mi? 13. kapitola

09.10.2010 (11:45) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2493×

Jacob silně zavrčí. Jeho myšlenky se točí jen kolem té dívky, ze které se stal upír.

„Chce vědět, kdo jí to udělal,“ povzdechne si Edward tiše, Alice otevře ústa k odpovědi, ale Bella ji předežene.

„Nic vědět nepotřebuje,“ zavrčí nenávistně, stavíc se vedle Alice. „Jacobe, tohle tě nezajímá, ne potom, co jsi mě opustil a žal nad ztrátou našeho syna sis léčil v posteli s Leah,“ řekne plna nenávisti, její ruce se zatnou v pěst, před očima se jí mihne vzpomínka na ten den…

Vrací se od otce domů, její tvář je ztrhaná od smutku a bolesti. Kruhy pod očima prozrazují, že několik dní nespala. Otevře dveře od domu, kde žije, silou vůle zatlačí slzy, které se jí nahrnou do očí. Tady v tomto domě se má ozývat dětský smích, místo toho se z její ložnice ozývají milostné vzdechy. Překvapeně zalapá po dechu, zamračí se a kráčí po schodech, srdce jí silně buší v hrudi.
Otevře dveře do ložnice, kterou sdílí s Jacobem, se svým manželem. Vytřeštěně hledí na postel. Tam v milostném objetí její manžel a Leah, ve víru vášně se promítají jejich těla.

Zatřese hlavou, aby vyhnala tu vzpomínku.

„Odejdi…“ řekne Bella výhružně a hledí na hnědého vlka, ostatní vlci výhružně zavrčí.

„Prosím… nikdo nechce rozepře,“ promluví klidně Carlisle a hledí na vůdce, na Jacoba. Ten nakonec skloní hlavu a vydá tichý příkaz, vlci opouštějí mýtinu. Edward se otočí s pohledem na Bellu, ta cítí jeho pohled a opětuje mu ho s lehkým zavrtěním hlavy, teď o tom nechce mluvit.

„Tak je po hře…“ snaží se odlehčit situaci Dean, který celou dobu stál vedle Rose, v hlavě několik myšlenek, ne moc lichotivých. „Ale že smrděj co?“ prohodí s úsměvem, což pobaví Emmetta.

„Jo, to máš pravdu, strašně…“ souhlasí s ním okamžitě, několik úsměvů zdobí tvář ostatních členů rodiny. „Nic, pokračujeme ve hře… nenecháme partu zmoklých čoklů, aby nám zkazili zábavu,“ rozhodne Emmett a jde na pálku. Hra pokračuje a i Bella se zapojuje s tichým uspokojením.

Vrací se do domu, všichni veselí, i po tom incidentu si nenechali zkazit zábavu, přiřítí se do domu jako velká voda s melodickým smíchem.

„No páni… netušil jsem, že je tu taková zábava.“ Posadí se Dean na pohovku, ze které ho ale Esmé okamžitě vyhodí.

„Nejdřív sprcha a převleknutí, sice tu nebudeme bydlet, ale to neznamená, že mi tu uděláte kůlničku na dříví,“ řekne rázně a Dean jen vytřeští oči.

„Ehm, omlouvám se, madam,“ pokorně skloní hlavu, což rozesměje Emmetta a tím si vyslouží ošklivý pohled od Esmé. Nic neřekne, jen vystřelí do prvního patra a za chvilku je odtamtud slyšet proud vody. Polovina osazenstva vybuchne smíchy, Esmé jen zavrčí a všichni, krom Belly a Deana, zmizí ve svých pokojích.

„To jsem nečekala, že Esmé je má tak pod placem,“ vyřkne upřímně Bella své myšlenky nahlas.

„No, ale šlape to, jak má, ta by mohla vystřídat Ara ve vedení…“ zasměje se svému vtipu Dean a není sám, z Emmettova pokoje se ozývá jeho hurónský smích.

„To stačí, Emmette,“ vyřkne Carlisle ze své pracovny, Edward se jen tiše směje nad Carlisleovou představou. „Ne, že jí to řekneš,“ pošle Carlisle varovně Edwardovi, ten raději nijak nekomentuje situaci.

Jakmile se převlékne, sedne si k piánu a jeho štíhlé prsty se rozeběhnou po klaviatuře, Bella odtažena Alice do její ložnice se právě sprchuje, ale i přes šum vody slyší tóny, které se linou od piána. Zavře oči, ač chce či ne, tak před očima se jí objeví vzpomínka.

Sedí vedle Edwarda, naslouchá jeho hře na klavír překvapena, co vše vlastně umí, překvapena, že tato skladba je pro ni. Srdce jí v hrudi šíleně tluče, do očí se jí tlačí slzy štěstí a dojetí.

Zatřese hlavou, aby ji vyhnala, aby vyhnala ten obraz, který vidí, sice není úplně jasný, ale ty pocity, ty city, které k němu cítila, jsou stále živé. Sevře ruku v pěst a dívá se na svůj odraz do zrcadla. Vidí samu sebe, její dokonalá tvář, rudé oči se zlatým žilkování, její lesklé husté vlasy. To vidí, ale v očích, v jejích očích, něco chybí. Chybí ta jiskra, to štěstí, které předtím cítila.

„Vylez, stejně tě to nemine…“ zaklepe jí na dveře Alice, Bella se jen zašklebí. „A nedělej ty ksichty, jsi horší než Emmett,“ postěžuje si na oko nahněvaně Alice, Bella kapituluje a vyleze z koupelny.

Posadí se do zkrášlovacího křesla, aneb do „mučícího křesla“, jak si ho Bella pojmenovala, a zavře oči. Edward pokračuje ve hře na piano, Dean sedí v křesle a bedlivě ho pozoruje. Nic neříká, prsty má sepnuté k sobě, v hlavě vzpomínka na krásnou upírku, se kterou několikrát spal. Edward jen tiše zavře oči k sobě.

„Byla nádherná… a jak byla divoká,“ pošle Edwardovi několik obrazů z postele, která nakonec nevydržela jejich hrátky. Ten zavrčí.

„Deane…“ podívá se na něj Edward a Dean se jen uličnicky ušklíbne.

„S Bellou by to mohlo být zajímavé…“ provokuje jej. To Edward nevydrží a skočí mu po krku, Dean to čeká a zmizí z křesla, ale i tak Edward Deana chytí pod krkem.

„Nech ji být, není to ničí hračka!“ Edward se dívá na Deana nenávistně, nejraději by mu urval hlavu za ty myšlenky, které má o Belle.

„Není tvoje…“ upozorní jej Dean a Edward ho pustí.

„Ano, máš pravdu, ztratil jsem ji, ale to neznamená, že ji nebudu ochraňovat… Jak její život, tak její čest,“ upozorní ho Edward, jeho pohled je tvrdý a neúprosný.

„Uvidíme, kdo nakonec zaskóruje…“ pošle Dean provokativně.

„To stačí,“ vykřikne Alice, která právě viděla smrt svého bratra, Bella okamžitě vylétne z křesla.

„Nikam! Ještě jsem neskončila, kluci toho nechají, že pánové?“ zvolá naštvaně Alice.

„Jistě, drahá Alice,“odpoví Dean, Edward jen zavrčí a raději zmizí ve svém pokoji.

„Co to bylo, Alice?“ ptá se jí Bella zvědavě, slyšela každé slovo, co kluci pronesli. Ta se jen usměje a zavrtí hlavou. Alice dokrášlí Bellu.

„Tak teď si dělej, co chceš,“ zazubí se na ni, když jí pokyne, aby vstala z křesla.

„Děkuji ti,“ usměje se Bella, když se dívá na svůj odraz do zrcadla, Alice se jen usmívá…

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odpustíš mi? 13. kapitola: