Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpustíš mi? 1. kapitola


Odpustíš mi? 1. kapitola1. kapitola je na světě... Moc děkuji za komentáře, velice mě potěšily... Takže Bells pořád v blázinci, Edward v Anglii... není to moc dlouhé, ale myslím, že to nevadí. Je to začátek povídky a aspoň mi psaní kapitol nebude trvat tak dlouho. :-)

Leží v posteli, nevnímá, její sny, její štěstí se rozplynulo v tom jednom jediném dni, kdy ji opustil. Vejde sestřička v bílé uniformě.

„Slečno, Vaše léky,“ podá dívce, která leží nepřítomna na posteli, dívajíc se přes mříže na oblohu, kalíšek s několika pilulkama. Dívka otočí hlavu, automaticky spolkne prášky a opět se dívá z okna. Bez jediného slova, bez jediné známky toho, že ví, co se děje, nebo ví, kde je. Leží jako oživlá mrtvola a je jen soustředěná na vzpomínky. Tam jedině může žít. Tam jedině je šťastná.

Dveře se neslyšně otevřou, v nich stojí dvě postavy, krásné bledé postavy, lehce se třpytíc v měsíčním světle. Dívají se na spící dívku, její hnědé, husté vlasy ztratily lesk, její srdcovitý obličej je ztrhaný a na něm bolestivá maska.

„Proboha…“ vyřkne krásný hlas, ve kterém je slyšet stopa smutku a výčitek. Druhá postava jde k posteli s tichým zavrčením, které dívka nemůže slyšet i kdyby byla vzhůru.

„Blbec jeden pitomej,“ postěžuje si Alice, Jasper jen přikývne na souhlas. Dívka se probudí, zadívá se na Alice,

„Jděte pryč, přestaňte se mi zdát…“ vzlykne dívka, kolikrát se jí zdálo, že za ní přišla její nejlepší kamarádka…

„Bells… nezdáme se ti, jsme tady,“ zašeptá Alice a pohladí dívku, ta se vzlykem vymrští z postele a schoulí se do kouta.

„Jak to může vydržet…“ zašeptá Jasper zlomeně a podívá se na lásku své existence, cítí to samé, co dívka v koutě, jeho tvář je zkroucená do bolestivé masky. Alice si tiše povzdechne.

„Nevím, snad vše bude v pořádku,“ podívá se na Jaspera. Dívka v koutě má pevně sevřené víčka k sobě, náhle je otevře a zalapá po dechu, stále vidí ty dva jak tu stojí.

„Alice, Jaspere?“ podívá se na ty dva, v jejích očích se objeví překvapení, následně vystřídané šílenstvím, vstane ze země, Alice jí jde v ústrety, Bella dojde ke své kamarádce, která jí tolik ublížila.

„Proč jsi tady, proč jsi nepřišla dřív? Co po mně chceš?“ vykřikne zlomená dívka a začne mlátit pěstí do malého stvoření, to se ani nepohne a jen ji obejme ledovým stiskem. Dívka se rozvzlyká a nakonec omdlí v ledovém náručí tolik podobném tomu, po kterém po ty léta toužila.

Přesuneme se do temného lesa na Anglickém venkově, sledujeme běžící postavu, její rychlost je ohromná, jeho každý odraz od země je ladný. Jeho nádherná tvář je ale v bolestivé grimase. Doběhne doprostřed hustého lesa a sesune se podél stromu, nohy si přitáhne blíž k tělu a na kolena si položí bradu. Zavře oči, nechává se unášet myšlenkami, vzpomínkami na svou lásku, na tu, kterou opustil. Na jeho Bellu. Vidí ji před sebou

„Bello…“ vydechne sametový hlas, který je prosycen bolestí, kterou cítí od té doby, co ji opustil. Jen silou vůle se drží od ní dál, aby jí nemohl ublížit, aby její život byl lidský a šťastný. Před očima se mu objeví vize Alice, ty, kterým nevěří.

„Tak to není, je šťastná…“ přesvědčuje sám sebe, jako by na tom závisel jeho vlastní život, jeho existence. Slyší něčí myšlenky, blíží se k němu

„Tady jsi, Edwarde.“ Zaslechne hlas svého otce, nepozvedne hlavu, aby se na něj podíval. Carisle se posadí vedle svého syna, kterého miluje jako vlastního. „Proč…“ začne, ale nakonec ztichne, když vidí Edwardův šílený výraz v očích, když se na něj podívá.

Carlisle si tiše povzdechne a zadívá se do lesa, nakonec se postaví, chytne Edwarda za zápěstí a vytáhne ho na nohy.

„Musíš lovit.“ Poručí mu a společně s ním se rozeběhne do lesa. Edward neprotestuje, ví, že má pravdu. Jeho krk hoří žízní, ale dokud jej někdo nevytáhne na lov, nikdy lovit nejde. Nemá důvod nebýt žíznivý. Uloví srnu - lov jej netěší, je to jen nutnost.

„Hotovo?“ optá se Edwarda jeho otec, i na jeho tváři je vidět jak trpí společně s Edwardem.

Edward se podívá na svého otce. „Odpusť mi…“ zašeptá Edward tiše a zahanbeně skloní hlavu, jeho otec jej poplácá po rameni.

„Já ti nemám co odpouštět, tato slova patří někomu jinému.“ Carlisle se rozeběhne domů, Edward na druhou stranu, chce být sám, tak nikoho jiného nezraňuje. Sesune se na zem, stulí se do klubíčka a přeje si jediné - spánek, aby mohl snít o tom, že je s tou, které ublížil.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odpustíš mi? 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!