Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odplata - 1. kapitola

24.01.2012 (16:00) • BlairCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1210×

Můj osmnáctiletý život mi proběhl v jedné sekundě před očima. Letmo jsem viděla, jak bylo moje dětství dokonalé. Krásné růžové šatičky, baculaté tváře, krásně kudrnaté vlasy, rodinou oklopená a hlavně jsem byla živá. Potom tu byla další část mého života. Den, kdy jsem se učila jezdit na koni. Taťka mi pomáhal nasedat do sedla, ale mně uklouzla noha a já jsem přepadla na druhou stranu. Měla jsem v ten den velikou smůlu. Poté jsem uviděla, jak si poprvé dělám cop. Měla jsem krásné dlouhé vlasy a už nebyly tak kudrnaté. Spíše krásně vlnité. A od té doby mi tak zůstaly. Když se mi zjevila vzpomínka, které ukazovalo to, jak jsme se s Jacobem potkali, zasteklo se mi.

Byli jsme už skoro velké děti a hned na první pohled jsme se do sebe zamilovali. Byl tak milý, pozorný, každý den jsme jeli na vyjížďku a bylo nám fajn. Poté mě po roce požádal o ruku a já souhlasila. Nemohla jsem vědět, že mě zabije. V té době jsem ani nepomyslela na msrt a prostě byla šťastná.

Chodili jsme ruku v ruce a plní lásky. Vzpomínka, kterou jsem nikdy nechtěla vidět, se přeci jen dostavila. Bylo to ten den, kdy mě Jacob zabil, nebo spíše vykuchal za živa. Bodlo mě u srdce. Byl tak surový a přitom něžný, že jsem tomu nemohla uvěřit. Měla jsem vědět, že mu jde jenom o peníze, které jsem dědila a on je chtěl. Bylo to vůči mně kruté. Byla jsem jako Malá mořská víla.

Obětovala jsem všechno jenom kvůli lásce. Kvůli falešné lásce. Byla jsem tak oslněna falešnou láskou, že jsem nevěděla, co je pravda a co je lež. Ale teď už bohužel není nic, co bych mohla udělat. Nikdy mě nenapadlo, že to bude on, kdo mě zabije. Ale až ho jednou potkám, tak se má teda na co těšit. Jenomže jsem nevěděla, jestli se dají otevřít oči, nebo ne. Jestli existuje posmrtný život, jak jsem to četla v knížkách. Za pokus to teda stojí.

Otevřela jsem pomalu oči a musela párkrát zamrkat, protože tu bylo krásně šero. Ležela jsem na nějaké pohodlné věci. Postel. Lepší, než kterou jsem měla v pokoji. Sedla jsem si a dívala se kolem sebe. Bylo to tu velice útulné a taky velice moderní.

Sedla jsem si a měla na sobě svatební šaty. Zmateně jsem se dívala na sebe. Měla bych mít na sobě spodní prádlo a ne svatební šaty. Když jsem se nadechla pořádně, ucítila jsem krásnou vůni, která byla po celém pokoji. Vstala jsem a popošla jsem směrem k oknu. Místo krásné zahrady, kterou jsem měla vidět z mého pokoje, byl les. Tmavý a hustý les. Ten les mi zacláněl, abych tu měla slunce. Dala jsem si dlaně na břicho a ucítila ostré bodnutí. Musela jsem sebou cuknout, protože to bylo nepříjemné. Asi to bude rána, kde mě Jacob probodal.

Překvapilo mě, že to dokážu říkat tak klidně. Bez smutku, bez bolesti. Jednou věcí jsem si byla jistá. Viděla jsem ostřeji, dýchala jsem velice klidně, necítila jsem srdce. Bylo mi divně, a tak jsem se procházela po pokoji. Byla jsem velice zmatená, kde to jsem a ještě více, že nepřišly žádné služky. Tak jsem tedy vyšla z pokoje a zamířila si to ani nevím kam.

Kolem mě bylo tolik pokojů, že jsem se nestačila divit. Krásné zdi, okna, koberce, obrazy a dekorace. Bylo to lepší, než u nás doma. Stále mě obklopoval les a já si pomalu začínala zvykat.

Z dolního pokoje se ozývaly zvuky, tak jsem se vydala k němu. Ladně jsem scházela shody a dívala se, odkud se ty zvuky ozývají. Bylo to piáno. Moje střevíce krásně klepaly po podlaze a nebylo divu, že se ta neznámá osoba, která seděla za piánem, na mě podívala.

Byl to kluk. Zlatavě hnědé vlasy, krásná pleť a díval se zaujatě na mě. Usmála jsem se a přešla nervózně k němu. Stále mě pozoroval a já z toho byla na větvi.

„Dobrý den,“ řekla jsem slušně. Kluk se postavil, vzal moji dlaň a lehce ji políbil.

„Dobrý den, slečno. Mé jméno je Edward Anthony Masen Cullen,“ vyklopil na mě a já zamrkala. Páni, takové dlouhé jméno.

„Jmenuji se Isabella Marie Swanová. Těší mě, pane Cullene.“ Uklonila jsem se a upravila šaty.

„Velice rád vás vidím konečně vzhůru,“ řekl mile a já se divila, jak dlouho jsem vlastně spala.

„Pokud můžu otázku, jak dlouho jsem, prosím, spala?“

„Spala jste poměrně dlouho, slečno Swanová.“ Přikývla jsem a usmála se. Takže, jak dlouho jsem spala, se asi nedozvím. No, nedá se svítit.

„Pokud byste byl ochoten, položila bych vám nějaké otázky,“ řekla jsem nervózně a posadila se k piánu.

„Pokud to budou otázky, na které budu znát odpovědi, tak ano.“

Usmála jsem se pro sebe a přemýšlela, u které otázky mám začít.

„Kde jsem se tady vzala?“

Chvilku přemýšlel, než odpověděl. „Našel vás můj otec v jedné chalupě uprostřed lesa. Byla jste celá od krve a taky jste byla jenom ve… spodním prádle.“ Trochu si odkašlal a já se začervenala.

„Pokračujte.“

„Otec byl tedy velice v šoku a vzal vás k nám domů. Zde vás ošetřil a moje sestra Alice vás odnesla do pokoje, kde jste spala až do teď,“ řekl stručně a já jenom přikyvovala. Páni. Tak Jacob to vážně udělal. Probodal mě. Bodlo mě u srdce.

„Stalo se vám něco?“ zeptal se rychle a já zavrtěla hlavou, že mi nic není.

Z dálky jsem zaslechla střevíce, jak klepou o podlahu a pohlédla na osobu, která přicházela.

Byla velice krásná. Zlaté vlasy jí padaly až k ramenům, červené šaty, které měla stejně dlouhé jako já, a usmívala se, zřejmě na Edwarda. Možná to byla jeho sestra, ale nebyla jsem si tím jistá.

Přistoupila k nám a já se zvedla od piána a narovnala se.

„Ahoj, Edwarde,“ pozdravila ho a políbila na tvář. Podívala se na mě a usmála se. „Kdo je to, drahý?“

„Tohle je slečna Swanová. Otec ji našel v té chalupě v lese,“ řekl tiše a mě znovu bodlo u srdce, ale nic jsem na sobě nedala znát.

„Oh. Omlouvám se. Mé jméno je Tanya. Těší mě, slečno Swanová,“ řekla mile a já přikývla. Tanya přistoupila k Edwardovi a omluvně se na mě podívala a Edward taky, a potom společně vyšli ven.

Stála jsem tam tedy sama a dívala se na piáno. Tanya byla Edwardova přítelkyně. Možná také manželka, ale to bych viděla prsteny. Upravila jsem si znovu šaty, pohladila klávesy a s drzostí začala hrát píseň.

Hrála jsem ji smutně, protože jsem byla smutná. Vždy jsem se mohla vyřádit u klavíru a taky jsem to udělala. Ano, vím, že jsem tímhle způsobem drzá, ale mně to dělalo dobře. Když tak to potom nějak porovnám s Edwardem. Když píseň dohrála, položila jsem si ruce na klín a dívala se kolem sebe.

---

Prolog <<< >>> 2. kapitola

Autor: BlairCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odplata - 1. kapitola: