Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 79

07.04.2010 (12:30) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7155×

„Myslí si, že jsi toho člověka zabila,“ vysvětlil jsem. 

„Cože? Neee! Ježiši Kriste, jak bych jen mohla,“ říkala s odporem Bella. 

„Jsi upír, lásko,“ usmál jsem se. 

„To je jedno! Přece bych nezabila člověka. Co kdybych ho znala,“ otřepala se.

„Nepřestáváš mě překvapovat,“ pronesl s úctou Carlisle. 

„Takže Bella prostě utekla?“ ptal se nechápavě Jasper.

„Nenazval bych to útěkem. Prostě se věnovala něčemu jinému,“ ušklíbl jsem se.

„Čemu se tak mohla věnovat?“ přemýšlel nahlas Jasper, ale když jsem pozvedl obočí, pochopil.

„Ne, radši to nechci vědět,“ cukaly mu koutky.

Chudák Bella nachvíli odvrátila zrak. Ani se jí nedivím, v podstatě se tu bavíme o jejím sexuálním životě, i když v metaforách.

„Za posledních 300 let jsem se s ničím takovým nesetkal,“ kroutil nevěřícně hlavou Carlisle.

„A abych nezapomněl, nachvíli jsem nedokázal číst Bellinu mysl, opět,“ řekl jsem už trošku zachmuřile.

„Doufám, že už to je všechno,“ smála se Alice.

„Prozatím,“ mrknul jsem na Bellu.

„Bylo to fajn, mít zase myšlenky pro sebe, co?“ řekl se zářivým úsměvem Emmett.

„Ještě lepší bylo vidět Edwardův výraz,“ zasmála se tak láskyplně, až jsem dostal chuť zlíbat ty úžasné tvářičky.

„To muselo stát za to,“ zasmál se pobaveně Jasper. 

„To teda,“ přikyvovala Bella, zrádkyně jedna.

„A jaký byl lov?“ ozval se náhle Rosaliin obdivný hlas.

Bella trošku pootočila tvář a její pohled zakotvil na Rosaliine obličeji. S otevřenými ústy na ni hleděla jako na svatý obrázek.

„Aby ti neukápla slina, Edward by mohl začít žárlit,“ rýpnul si opět Emmett a Bella semkla pohotově obě čelisti k sobě. Už mám vážně dost Emmettových neustálých a nemístných poznámek.

„Já jen že... Že Rose je tak strašně krásná. Tedy, vážně... Opravdu moc krásná,“ přitakávala obdivně.

„Díky, Bello,“ usmívala se Rose.

„Všichni jste samozřejmě úchvatní.“ Snažila se rychle ujistit každého člena rodiny o jeho půvabu.

„To jsi vážně nemusela, Bello,“ prohrábl si Emm elegantně pár vlasů, které měl na hlavě a zářivě se na Bellu zazubil.

„Tak jaký byl lov?“ dotírala Alice. „A když říkám lov, myslím tím lov zvěře, detaily si nechte pro sebe,“ mrkla na nás a přísahal bych, že jsem opět viděl Bellin ruměnec.

„Bylo to zvláštní,“ začala zlehka Bella. „Vůně pumy byla všude a já nemohla odolat. Bylo to neskutečně lákavé, ale Ed...“ odmlčela se a načala debatu z jiného soudku. „Nejdřív mi připadalo nechutné zabít jiného tvora, ale když mé zuby, tak neskutečně ostré, projely všemi těmi šlachami a já v ústech pocítila krev, byla to naprostá lahoda,“ svěřovala se se svými pocity a v myšlenkách rodiny se rojil nekutečný hlad a žízeň po krvi.

Nastalo hrobové ticho a Bella se cítila nehorázně zmateně.

„Stalo se něco?“ ptala se zdráhavě a bojácně.

„Takhle mluvit o krvi v rodině plné hladových upírů, to je sebevražda,“ musel jsem se smát nad zhypnotizovanými pohledy ostatních.

„Povídání s tebou bylo vážně bezva, ale teď jsme na řadě my,“ zvedl se z čista jasna Jasper a táhl ven i Alici.

„Omlouvám se, jestli jsem řekla něco špatně,“ ospravedlňovala se Bella.

„Oh, to ne,“ ujišťoval ji Carlisle. „Jen jsi nás příjemně navnadila,“ vysvětlil.

„Ah tak,“ zamyslela se.

„Doufám, že se budeme mít kam vrátit,“ ozval se, jako už po několikáté, Emmettův hlas.

„Proč byste...“ Zasekla se Bella uprostřed věty. „Oh,“ vydechla jen.

„Jak je možné, že všechno vždycky ví dopředu? A proč na mě Edward tak zírá? Sakra, zase mi čte myšlenky. Lásko, vypadni z mojí hlavy,“ naříkala.

„Omlouvám se, je to silnější než já,“ uculil jsem se a přitáhl si ji k sobě.

„Zítra k ránu se vrátíme,“ volal na nás z dálky Carlisle.

„Už k ránu,“ zabědovala zkroušeně Bella a i když byli Jasper s Emmettem a se svýma drahýma polovičkama dávno v lese, jejich smích nešel přeslechnout, ani kdybyste se sebevíc snažili.

„Tohle mě opravdu štve,“ zaklela Bella.

„Hmmm a teď nic, to znamená, že už nás neslyší? Přeci by se ozvali, kdyby nás ještě poslouchali?“ přemítala si v hlavince.

„Máme jen zhruba dvanáct hodin! Bože, tak málo času,“ pokračovala ve spletitosti svých naprosto nelogických myšlenek.

O chvíli později si uvědomila, že celou dobu poslouchám to, nad čím přemítá a nervózně se na mě usmála. Velmi lidsky přešlápla z nohy na nohu a pohladila mě po tváři.

„Víš, moc ráda bych se dověděla to překvapení, které jsi mi v lese prve sliboval,“ šeptala, jakoby nás snad někdo mohl slyšet a v rukou žmoulala cíp mé košile.

„No, nejsem si jistý, zda si jej zasloužíš. Byla jsi hodná?“ dělal jsem zdráhavého.

„Ano, ano,“ vískala jako malé dítě.

„Opravdu to chceš vědět?“ ptal jsem se jiskrně.

„Ano,“ vydechla.

„Nejdřív bych si dal sprchu, co říkáš?“ pozvedl jsem obočí a dopředu znal moc dobře její reakci.

„Takhle to bude pořád?“ zaúpěla sladce.

„Co myslíš?“ pronesl jsem naoko nechápavě.

„Něco za něco,“ vysvětlila mi.

„Těžko říct, ale začíná se mi to líbit,“ přitakal jsem a přitiskl si ji zády k sobě.

Vykasal jsem Belliny šaty o něco výš a zajel dlaněmi k jejímu bříšku. Slastně vydechla, ale snažila se vypadat důstojně. Nevím proč, ale měl jsem neustálé nutkání ji pokořovat, neboť mě to vzrušovalo jako nic na světě. Neubránil jsem své touhy a má ruka se samovolně sunula za Belliny kalhotky. Tak moc jsem chtěl polaskat ten kousek Bellina těla, při kterém vždy tak úžasně reaguje a dnes tomu nebylo jinak. Jakmile jsem dlaní přejel po celé délce jejího rozkroku, se slabým zakňučením se sunula směrem k podlaze. Pevně jsem si ji chytil za bříško a ani za nic ji nepouštěl. Přestal jsem jakkoli pohybovat svou dlaní a Bellin zadeček se okamžitě začal sunout nahoru a dolů a dráždit tak mé přirození. 

Z jejich úst se draly slabé a přidušené steny, které značily, jak moc si tuhle situaci vychutnává. Má ruka začala značně vlhnout a já moc dobře věděl, čím je to způsobeno. Ještě chvíli jsem si užíval úžasný pocit nadvlády a pak ruku pohotově stáhl k sobě. Bylo to těsně před tím, než se mohla Bella naplno rozkřičet.

Vlastně se rozkřičela, ale ne rozkoší.

„Tohle nemůžeš, rozumíš! Tohle mi nemůžeš dělat! Na tohle nemáš právo!“ sténala zoufale.

Cítil jsem se jako podrazák, protože mě tohle její i mé chování neskutečně vzrušovalo. Miloval jsem, když jsem ji mohl trápit laskáním. Čekal jsem vztekání a vzpupnost, ale svou dnešní reakcí mě naprosto vykolejila. Místo toho, aby mi nadávala se čelem opřela o mou hruď a rukou si zajela pod šaty.

„Kde se poděla všechna ta nevinnost?“ honilo se mi hlavou.

Z nesmyslného rozjímání mě však vyrušily tlumené vzdechy. Bella měla blažeností přivřená víčka a sténala. Pod šaty jsem viděl pohyb vzdouvající se ruky, který mě vzrušil natolik, až jsem slabě zavrávoral. Bella nedokázala odolat a začala se ukájet sama.

„Áach... Ách,“ ozývaly se z jejího hrdla tlumené vzdechy.

Chtěl jsem ji zastavit, protože tohle původně nebyl můj plán, ale naprosto jsem ztratil odvahu. Někam se zakutálela i s mým sebeovládaním a já měl co dělat, abych se na Bellu nevrhl.

Její sténání teď spíš znělo jako kňučení psa, ale bylo to úžasné. Cítil jsem, jak můj kamarád tvrdne a divil jsem se, že už nevystřelil do pozoru.

Ještě párkrát rychle kmitla svými prsty a už se svíjela v milostné křeči. Byla jako hadrová panenka v mírném pokleku a čelem mě tlačila někam pryč, ač byl její záměr se pouze opřít. Kolena ji zradila a Bella se pomalu sesouvala k zemi. Byl jsem stále ještě překvapen událostmi, které se tu před okamžikem odehrály, ale přesto se mi ji podařilo zachytit.

„Co to bylo?“ Snažil jsem se dýchat zhluboka.

„Já... Nemohla jsem si pomoct... Jakobych to ani nebyla já. Měla jsem potřebu to udělat a bylo to úžasné!“ rozplývala se nad právě prožitým orgasmem.

Copak mě teď odsune na druhou kolej? Vystačí si jen se svou rukou? Přece nevyměni rozkoš, kterou ji způsobuji já, za vlastní pudy?

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 79: