Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oba jiní, ale spolu? - 8. kapitola

parbyandrew


Koho Rose cítila? Kdopak asi přijde? Prozradím vám to, bude to Jacob, který si chce promluvit s Bellou. Už všechno doopravdy vyříkat. Jdou spolu na procházku do lesa, ale v lese na ně někdo bude čekat. Někdo, na koho už všichni zapomněli a nedělají si s ním starosti. Kdo to bude? Kapitola je psaná z pohledu Belly.

Asi po hodině jsem si něčeho všimla: „Rodino, necítíte něco?“

POHLED BELLY

 

Rose něco cítí? Pořádně jsem se nadechla. Ano, něco jsem cítila. Zvláštní vlezlý smrad, který jsem zatím cítila jenom jednou. V La Push. To znamená, že je tady Jacob. Proč? Co chce? Ohlédla jsem se po ostatních, už to také poznali, že je Jacob tady.

Z venku se ozval hlas: „Bello! Bello, pojď sem, chci si promluvit.“

„Bello, nechoď tam,“ ozvala se Rose. Ale já ji neposlouchala.

„Půjdu!“ rozhodla jsem se a zvedla se z pohovky. Vyšla jsem před dům, stál tam asi dvacet metrů od domu. Šla jsem pomalu k němu.

„Jacobe,“ oslovila jsem ho a snažila se, aby můj hlas zněl ledově, bez emocí, jako kdyby mi na něm vůbec nezáleželo. Dařilo se mi to.

„Chtěl bych si promluvit.“

„To já jsem chtěla předtím taky! A sám nejlíp víš, jak to dopadlo.“

„Já vím, zachoval jsem se jako pitomec. Odpusť mi.“

„To je jediné, co mi řekneš?!“

„No, nepůjdeme se projít?“ zeptal se nejistým hlasem. Chvíli jsem o tom přemýšlela.

Souhlasila jsem: „Ano, půjdu.“ Vyrazili jsme po cestě do lesa, chvíli jsme běželi. Ani jeden z nás nechtěl, aby nás někdo poslouchal. Zastavili jsme pár kilometrů od domu. Oba jsme mlčeli.

Nakonec se Jacob zeptal: „Dobře se ovládáš, u vašeho druhu je to normální?“

„Moc ne, ale taky to jde,“ odpověděla jsem a upřeně jsem ho pozorovala. Čekala jsem na omluvu.

Dočkala jsem se jí okamžitě.

„Bello, už jak jsem říkal před tím, strašně se omlouvám. Nechtěl jsem být takhle hnusnej, nemyslel jsem to vážně, co jsem řekl. Zaskočilo mě to, že jsi upír a ještě k tomu jiný druh. To všechno na mě bylo prostě moc. Odpustíš mi?“

Podívala jsem se na něj, myslel to upřímně.

„Odpustím, Jacobe, ale nezapomenu na to, co jsi mi řekl. To se jen tak nedá. To bude chtít nějaký čas.“

Kývl, chápal to. A já mu odpustila.

Zkusila trochu odlehčit atmosféru a zeptala jsem se: „Co je nového ve smečce?“

Usmál se: „Teď zrovna nic moc, jediný nový přírůstek, od té doby, co zmizela Viktoria, Quila.“

„Zmizela?“ zeptala jsem se.

„Pár dnů po tom, co jsi odjela.“

„Prostě jen tak zmizela?“

„Jo, není po ní ani stopa. Obíhali jsme hranice několikrát a doopravdy žádná stopa.“

„To je divný, že takhle najednou zmizela. A co Quil? Jak se s tím srovnává?“

„Strašně se mu to líbí.“

„Doopravdy?“

„Jo! Je z toho všeho nadšenej.“

Začala jsem mít doopravdy lepší náladu. Možná by to s Jacobem mohlo být zase jako dřív, i když jsem teď upír. Ale ještě jedna věc mě zajímala.

„Jacobe, proč jsi tak najednou změnil názor na mě?“

„No víš, on za mnou byl Edward.“

„Cože?“ vykřikla jsem, „on za tebou byl Edward?“

„Jo, byl…" Už to nedořekl a zeptal se mě: „Viděla jsi to?“

Netušila jsem, o čem to mluví: „Co? Co jsem měla vidět?“

„Nevím, co to bylo,“ odpověděl Jacob, „něco jako nějaký oranžový záblesk.“

Zvedla jsem obočí: „Nezdálo se ti to jenom?“

„Ne! Opravdu jsem něco takovýho viděl.“

Zamyslela jsem se, co to viděl? Zhluboka jsem se nadechla a ucítila jsem pach. Upíří pach a rovnou několika upírů. To nevypadá dobře.

„Jacobe,“ oslovila jsem ho naléhavě, „musíme jít! Jsou tu někde nějací upíři.“

„Už ten smrad cítím taky,“ souhlasil se mnou, „jdeme.“

Už jsme chtěli jít, ale cítili jsme je čím dál blíž a blíž. Na menší vzdálenost jsem poznala, že jsou tři. Dva vyšli ze křoví. Byli to dva muži, novorození. Najednou mi začínalo docházet, kdo je ten poslední. Vycítila jsem, jak někdo vyšel za mnou. Otočila jsem se a moje domněnky se potvrdily. Stála tam ona. Ta, na kterou jsem skoro zapomněla.

Ve tváři měla nenávistný výraz. Její rudé vlasy vlály kolem ní.

Donutila jsem se zachovat klid a oslovila jsem ji: „Victorie, tady jsem tě nečekala.“

Zle se usmála a odpověděla přesládlým, holčičím hláskem, který se k ní vůbec nehodil: „Bello, přece si musím vychutnat svoji pomstu.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oba jiní, ale spolu? - 8. kapitola:

 1
27.02.2013 [23:17]

IzziBellsPěknÁ, tleskám za obě kapči Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!