Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oba jiní, ale spolu? - 2. kapitola

B+E


Jak se to mohlo stát? Jak Bella mohla přežít? Bellu čeká vítání s Edwardem i následné vysvětlování, co se vlastně stalo, proč vlastně žije? Nebo nežije?

Z hloučku mé rodiny vystoupil ten poslední, koho bych tady čekal, zmohl jsem se na jedinou myšlenku, je to možné?

Z pusy mi vyšlo zvláštní a divně koktavé: „Bello?“

 

POHLED EDWARDA

 

Bella šla pomalu ke mně, já stál dál jako opařený a nebyl jsem schopen slova. V hlavě mi proudily jen myšlenky jako: Bella žije, Bella je tady - na nic jiného jsem nemyslel. Nic jiného než to, že je tady. Že tady stojí živá. Už nás nic nerozdělí.

Bella stála až u mě, já hleděl do těch jejích nádherných čokoládových očí, kdybych byl člověk určitě bych brečel, slzy by se mi valily proudem. Byl jsem ten nejšťastnější upír na světě, i kdyby mi teď řekla, že odchází, byl bych strašně šťastný, že žije.

„Edwarde,“ oslovila mě a na rtech jí hrál nádherný usměv. Připadalo mi, že nic krásnějšího jsem nikdy neviděl.

Náhle mě políbila, byl to ten nejkrásnější polibek, co jsem kdy zažil. Oplácel jsem jí ho. Úplně jsme splynuli a ostatní jsme úplně ignorovali. Stáli jsme a líbali se několik minut, možná hodin, přestal jsem dokonale vnímat čas a soustředil jsem se jen to jediné, co pro mě v tu chvíli mělo smysl - Bellu.

Bella náš polibek ukončila, odtáhla se ode mě a pohlédla mi do očí. V tu chvíli jsem si uvědomil zvláštní věc, Bellina vůně byla jiná, utlumená se zvláštním podtónem. Dalších několik minut jsme se na sebe jenom dívali. Potom se mi podařilo vyrazit ze sebe tu otázku.

„Co se stalo, Bello?“ zeptal jsem se, „Jak to, že jsi na živu? Vždyť jsem viděl tvoji smrt?“

„Moji smrt jsi doopravdy viděl, ale za to, že jsem víceméně naživu, vděčím něčemu jinému. Řeknu ti to, ale nevím odkud začít.“

„Tak spusť,“ vybídl jsem ji.

„Edwarde, ono je to těžké říct a vysvětlit.“

Já i celá rodina jsme ji pozorovali. Všem jsem viděl v mysli otázku: co je to za tajemství?

„Edwarde, rodino, já... já jsem upír.“

Cože?! To není možné. Ještě jednou jsem si Bellu prohlédl, žádná mramorová pleť, žádné červené, černé nebo zlaté oči. Pořád Bellina obvyklá krémová pokožka a čokoládové oči.

Tentokrát se první ozvala Rosalie: „To přece není možné, vůbec jako upír nevypadáš!“

„Ale ano jsem,“ opáčila Bella, „Ale jiný druh.“

„Jiný druh? On existuje nějaký jiný druh?“ zeptal se zájmem Carlisle.

„To přece není možné, žádný jiný druh neexistuje. To bychom věděli,“ prohlásila Rosalie.

„Existuje, jsem jiná než vy - jako druhem,“ trvala na svém Bella

„Bello“, oslovil jsem ji, „tak nám řekni, v čem jsi jiná.“

„Je toho hodně, ale něco je stejné - například jsem stejně rychlá jako vy,“ povídala Bella a pro ukázku oběhla celý pokoj obvyklou upíří rychlostí. „Jsem stejně silná jako vy.“ Pro ukázku vzala ze stolku jeden z ozdobných kamenů a rozdrtila ho na prach. „No a stejně potřebuju krev. A to jsou asi všechny věci, které máme podobné.“

Mlčky jsem s úžasem naslouchal.

„A ty rozdíly těch je opravdu hodně: netřpytím se na slunci, ale slunce mě spálí na popel.“

„Vždyť tě slunce nespálilo, když jsi přišla,“ ozval jsem se.

„Tohle mě chrání.“ Ukázala prstem na ruku, kde měla prsten s velkým modrým kamenem.

„Když ho mám, nemusím se bát slunce. Dál vypadám sice jako člověk, ale když se naštvu, nebo když lovím, vypadám takhle.“ Bella sklonila hlavu a chvíli vypadala, jako by se soustředila, potom zvedla hlavu. Bella vypadala jinak, zlověstně, oči se jí zbarvily do červena, kolem očí se jí udělaly zvláštní červené praskliny a její špičáky se prodloužily. Teď doopravdy vypadala jako ti upíři z těch různých příběhů. Bella se hned změnila zpátky.

„Tý jo, Bello, co nám ještě ukážeš?“ zahlaholil Emmett.

„Ještě jsem taky dost nezranitelná, ale jinak než vy.“

„Co tím přesně myslíš, Bello?“ zeptal se Carlisle

„Kdybych vzala nůž a bodla bych ho do sebe, tak by mě to vůbec nebolelo a okamžitě by se to zahojilo.“

„A co tvoje přeměna, Bello? Ve Volteře asi ne,“ zeptal se Carlisle.

„Tohle je strašně dlouhý příběh, který začal ještě dřív, než jsem vás potkala. Začal, když jsem ještě žila s Renée a bylo mi devět let. Měla jsem kamaráda, ani už nevím, kdy jsme seznámili. Byl dvakrát starší než já, bylo mu osmnáct, nebo spíš na to vypadal. Jmenoval se Jeremy, když jsem byla malá, hlídával mě, měla jsem ho ráda jako staršího bratra. Ale potom, když jsem byla starší, bylo mi čtrnáct, šla jsem ho navštívit, nepřipadalo mi divné, že se vůbec nezměnil. Ale když jsem tam přišla, byly rozevřené dveře dokořán a z bytu se ozývaly dost nepěkné rány. Vešla jsem dovnitř, Jeremy ležel na zemi a nějaký neznámý upír ho chtěl zabít. Mě v tu chvíli nenapadlo nic jiného, než na něj začít křičet, ať ho nechá. Ten upír mě hodil proti zdi, ale za tu chvíli se stačil vzpamatovat Jeremy a zabil ho. Potom mi řekl, že je upír a vymazal mi vzpomínky.“

„Takže vy máte také nějaké schopnosti jako my?“ zeptal se Jasper.

„Ne, všichni máme stejnou, dokážeme ovlivňovat lidi, přinutit je, aby něco udělali, aby na něco zapomněli a tak dále.“

„Úžasné.“

„No tak, dál to pokračovalo tím, že odešel. Viděla jsem ho až po dlouhé době ten den, co přijela Alice, on přijel taky. I když jsem si nepamatovala, co se přesně ten den stalo, věděla jsem, že má něco společného s nadpřirozenem. A řekla jsem mu, že jedu do Volterry. Okamžitě se mě zeptal na Volturiovi, on je jeden z mála, kdo ví o existenci obou našich upířích ras. Zase mi moje vzpomínky oživil. A potom se mě zeptal, jestli vím, že mě Volturiovi mohou zabít. Já řekla ano a on mi navrhnul, že když jsem mu, podle něj, zachránila život tenkrát, že by mi taky mohl pomoct.“

„Jak?“

„Dal mi svoji krev.“

„Cože?“ rozkřikl jsem.

„Ne, Edwarde, nic co si myslíš. Já vám zapomněla říct, jak se my stáváme upíry. Zaprvé si musím s nějakým upírem vyměnit krev, to znamená, že já se napiju z něho a on ze mě. Než mi vyprchá krev z těla, musím umřít a potom se napít lidské krve, na to napití je tak den, jinak následuje smrt. No a Jeremy mi dal svoji, abych se když tak přeměnila, což se stalo.“

„A co se stalo potom, potom co jsi umřela?“

„Potom byly problémy, zavolala jsem Jeremymu, bylo to těžké dostat se až do města a nikoho nezabít, moje tělo mě nutilo, abych se nakrmila. Čekala jsem za městem, ale Jeremy se zdržel a já jsem si myslela, že to nepřežiju a nakonec kousek od místa, kde jsem čekala, byli nějací puberťáci. Jeden se od skupiny oddělil a já to nevydržela a zabila jsem ho. Potom přišel Jeremy, pomohl mi obstarat ten prsten a řekl mi všechno o našem druhu. Doprovázel mě skoro až sem, ale nakonec odešel se svou holkou Annou. A tak to všechno bylo.“

„No, tak to je tedy něco,“ vykřikl Emmett.

„A ještě jednu věc byste měli vědět, ale nebude se vám to líbit.“

„Co, Bello? Víš, že před námi nemusíš nic tajit,“ řekla mile Esme.

„Toho se právě bojím. Bojím se, že mě odsoudíte.“

„To ne, Bello, kvůli ničemu bychom tě nikdy odsoudili,“ ozval jsem se.

„Dobře. Já piju lidskou krev.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oba jiní, ale spolu? - 2. kapitola:

 1
27.02.2013 [22:54]

IzziBellsUpíří deníky.... ty přímo miluju, těším se na to, jak se to vyvine dále Emoticon Emoticon

2. lovinkuju twilight
13.07.2011 [15:59]

ona je jako ti upíři z Buffy Emoticon

12.06.2011 [8:21]

MatikEsmeCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!