Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oba jiní, ale spolu? - 14. kapitola


Oba jiní, ale spolu? - 14. kapitolaCo je s Bellou? Je to nemoc nebo něco úplně jiného? Řekne to někomu?

Co to se mnou je? Upíři přece nejsou nemocní, nebo snad ano?

 

Rychle jsem se upravila, aby Charlie nic nepoznal. Potom jsem vyšla s koupelny s velkým úsměvem a s výrazem, který, aspoň doufám, říkal: Všechno je v pohodě.

„Tak já teda už půjdu. Ahoj, tati.“

„Ahoj, Bells. Přijď mě zase navštívit.“

„Jasně, tati.“

Vyšla jsem ven a nasedla do auta. Asi v půli cesty mě zase přepadla ta nevolnost. Dupla jsem na brzdu, vyskočila jsem z auta a začala jsem u silnice zvracet. Co to se mnou je?

Vytáhla jsem z kapsy mobil a našla jsem si Jeremyho číslo. Možná jenom zbytečně plaším, ale i tak se chci Jeremyho zeptat, jestli upíři nemají nějaké nemoci.

Jeremy hovor okamžitě přijal.

„Čau, Bello. Proč voláš?“

„Na něco bych se tě chtěla zeptat. Mají upíři nějaké nemoci?“

„Nemají. Náš druh je buďto zdravý anebo mrtvý. Proč se ptáš?“

Snažila jsem se skrýt strach, který jsem měla v hlase. „Ale jen tak.“

„Nelži mi, Bello. Na tohle by ses neptala jenom tak a ještě k tomu tě dobře znám, slyším ti něco z hlasu. Vím, že se neptáš jen tak. Co se děje?!“

Věděla jsem, že nemá smysl lhát. „Otáčí se mi žaludek, je mi špatně, zvracím.“

V mobilu bylo chvíli ticho.

„Tak tohle fakt nevím. Zeptám se Anny, ta by něco vědět mohla, je už v tomhle zběhlejší než já.“

„Dobře, díky.“

Nevěděla jsem, co dělat. Zatím jsem se nechtěla svěřovat Carlisleovi, od toho by se to mohl dozvědět Edward a nevím. Ale mohl by mi zase pomoct.

V tu chvíli mě napadlo, co když tahle nějaká nemoc souvisí s tou mojí smrtí, co Alice viděla nebo něco takového? Vysvětlovalo by to. Co když začnu z toho bláznit, možností tady bylo spousta.

Rozhodla jsem se, půjdu za Carlislem.

Nastoupila jsem zpátky do auta a rozjela jsem se domů.

Doma byli všichni, kromě Carlislea. Zase mám takový štěstí. Šla jsem tedy za Esme.

„Esme, kde je Carlisle?“ zeptala jsem.

„V nemocnici, Bello. Má noční službu. Potřebovala jsi něco od něj?“

„No jen se na něco zeptat, ale to klidně počká.“

Vyšla jsem zpátky do mého a Edwardova pokoje. Byla jsem unavená, normálně bych byla ještě v pohodě, ale ta nemoc. Shodila jsem oblečení a lehla jsem si do postele. Usnula jsem okamžitě.

Probudila mě další nevolnost, vyskočila jsem z postele a vrhla jsem se ke koupelně k záchodu. Tentokrát jsem ani nezvracela, vždyť jsem od mé poslední nevolnosti neměla ani žádné jídlo ani kapičku krve.

Někoho jsem ucítila za sebou. Rychle jsem se otočila. Edward. Upřeně se na mě díval.

„Bello, co to bylo? Jsi nemocná?“ zeptal se.

Vyklopím mu to, rozhodla jsem se.

„Asi. Už jsem několikrát zvracela a je mi špatně.“

Zamračil se. „U tvého druhu jsou upíři nemocní?“

„Nevím. Mluvila jsem s Jeremym, ten o ničem neví.“ A potom ze mě vypadlo to, co jsem vůbec nechtěla říct. „Bojím se.“

Edward ke mně přišel a objal. „To se vyřeší. Řekneme to Carlisleovi, on na něco přijde.“

Políbila jsem ho. On mi to hned začal oplácet. Několik minut jsme se líbali.

Zvedlo mi to náladu. V Edwardovi jsem měla oporu. Tak snad to nějak zvládnu.

Otočila jsem se k oknu, bylo už ráno ani jsem si nevšimla, to by už za chvíli mohl Carlisle být doma.

„Edwarde, kdy přijede Carlisle?“

Edward se zaposlouchal. „Slyším jeho myšlenky, bude tady za dvě minuty.“

Sešli jsme s Edwardem dolů a čekali jsme. V kapse mi pípl mobil. Esemeska od Jeremyho: Anna taky o ničem neví. Doufám, že se uzdravíš.

Za minutku se Carlisle objevil ve dveřích. S úsměvem se zeptal: „Ahoj, Edwarde, Bello. Co se tak tváříte? Stalo se něco?“

Skousla jsem si ret a odpověděla jsem: „Carlisle, potřebuju, abys mě vyšetřil.“

Na Carlisleovi tváři se objevil údiv. „Co se děje?“

„Je mi špatně, zvracím. A upíři nemají být nemocní.“

Carlisle chvíli přemýšlel a potom se zeptal: „Vaše tělo funguje stejně jako lidské?“

„Když máme pravidelně krev, naše tělo funguje, myslím skoro stejně.“

„Tak to můžeme zkusit, hned pojedeme do nemocnice.“

Kývla jsem a rychle jsem seběhla do garáže, věděla jsem, že to pravděpodobně všichni ostatní v domě slyšeli.

Edward se rozhodl, že pojede s námi. V nemocnici jsme absolvovala tolik vyšetření jako nikdy v životě. Potom nám Carlisle řekl, ať počkáme v jeho pracovně. Byly to dlouhé minuty.

Asi za půl hodiny přišel Carlisle.

„Bello, mám tvoje výsledky.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oba jiní, ale spolu? - 14. kapitola:

 1
28.02.2013 [7:04]

IzziBellsPěkná.... od příští už asi komentovat nebudu... ;-) protože nějak nestíhám tak si to přečtu všechno na jeden dech Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!