Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nůž hluboko v srdci 11.díl


Nůž hluboko v srdci 11.dílAhojky, moc se omlouvám, že díly přibývají tak pomalu, ale rozbil se mi můj počítač a ztratila jsem celé pokračování této ffky tak se ted zřídka dostanu na tatkův počítač a ffku píšu znovu....Takže to prosím omluvte....

Spěchal jsem co nejrychleji k jídelně. Chvíli jsem stál opřený o dveře. Všichni mí sourozenci včetně Belly už byli na místě, jen Melanie nešla. Moje radost a těšení na dnešek začalo opadat. Už jsem to chtěl vzdát, ale do nosu mě praštila z ničeho nic ta krásná vůně, kterou bych poznal kdekoli.
„Promiň!“omlouvala se už z dálky. „Zdržela mě Williamsová!“

„To je v pohodě!“nahodil jsem úsměv a společně jsme vešli do jídelny.

Vzal jsem si něco na tác ani jsem nevnímal co a zamířil v patách s Mel ke stolu, kde seděli všichni ostatní.

Čím víc jsme se přibližovali ke stolu cítil jsem z Melanie napětí a nervozitu a nemusel jsem mít ani stejnou schopnost jako Jasper.

Došli až ke stolu. A chvíli bylo ticho. Ještě, že je tu Alice.

„Ahoj Melanie. Já jsem Alice. Sedni si vedle mě! Držím ti tu místo!“usmála se zářivě.

„Díky…těší mě“Mel se usmála a zaujala místo na židli. Hned jsem se nasáčkoval vedle ní.

„Já jsem Jasper…“

„Tam ten bručoun je Edward, ignoruj ho…a vedle něj Bella , tu už znáš!“představovala dál Alice.

„Jo…znám…“

Najednou se rozhostilo ticho.

„Nechceš nám o sobě třeba něco říct?“spustil trochu neurvalým tonem Edward a já jsem tiše zavrčel.

„Pokud vím, řekl jsem vám to co jste potřebovali vědět!“zasyčel jsem zlostně na Edwarda.

„To možná jo, ale chci to slyšet od ní!“

„Ona má jméno!“

„Emmete, to je dobrý! Řeknu mu všechno co bude chtít slyšet.“přerušila mě ochotně.

„Edwarde! Myslím, že Emmet nám opravdu řekl všechno…nemusí nám to opakovat do nekonečna…Jestli se chceš zeptat na něco jiného tak se zeptej, ale jinak to nemá cenu!“ vděčně jsem pohlédl na Alice, která zasáhla v pravou chvíli.

„Kdy máš v plánu nás pozabíjet?!“

„Edwarde! Co blbneš?“teď se začal přidávat i Jasper a bylo na něm vidět úsilí, které vkládal do ovládání emocí kolem stolu.

Bella Edwarda rychle pohladila po ruce, aby ho uklidnila.

„Nemám v plánu vás zabít..pokud….“

„Pokud nedostaneš rozkaz?“mluvil jedovatě. „Tak co jsi tu dělala do teď?!“

„Nechápu proč bych se měla zpovídat zrovna takovému protivnému, nabručenému, nervoznímu a věčně se hádajícímu upíru!“prudce vstala od stolu a popadla svůj tác.

Než jsem se vůbec probudil z šoku byla pryč z jídelny.

„Co si o sobě sakra myslíš?!“vyštěknul jsem na něj. „Já ti taky nedělal scény, když jsi přivedl Bellu!“

„Ale ona není člověk! Chápeš to? Chce nás zabít! Nenechám ji zabít Bellu!“
„Edwarde! Zkus občas přemýšlet! Oni neubližují lidem! Slyšíš mě?! Pouze upírům o Bellu nemusíš mít sebemenší strach!“říkal jsem to dost hnusným tonem, ale nechtěl jsem být milý. Odešel jsem směrem, kterým se vydala Melanie. Za sebou jsem zaslechl ještě naštvaný hlas Alice: „Tak to se ti povedlo brácha!“

Měl jsem s Melanie poslední hodinu, ale nebyla na ní. Nevěděl jsem co teď. Rozhodnul jsem se po ní podívat a první co mě napadlo bylo místo ze včerejška.

K mému překvapení tu byla.

„Jdeš mi vzkázat, že mě Edward posílá do horoucích pekel?“
„Ne…takové vzkazy nenosím!Chci se ti za něj omluvit! Bojí se o Bellu!“

„Hm….“
„Proč jsi tak vyletěla, když se zeptal….Vím, že měl hrozný ton, ale to tě nikdy nerozhodilo….“
„Já…prostě…Měla jsem za úkol už před tím vás zabít, ale to byl jen úkol a vzhledem k tomu, že se mi to nepodařilo, tak teď dostanu konečný rozkaz….Do teď to bylo na mě….“odmlčela se. „Pak mi klidně půjde pomoct spousta ostatních….“
„Takže jsi rozkaz už dostala?“
„Ne zatím ne….nechávají to na mě….ještě nikdy jsem neselhala….“

Vylezl jsem za ní na strom a usadil se vedle ní.

„Jste fajn upíři…až na nějaký podrážděný vyjímky….“

„Jo to jo….“

Oba jsme mlčeli asi nebylo co říct. Možná by bylo, ale nikdo se nesnažil. Cítil jsem jak mi smutek prostupuje tělem. Toto mi nemůže vyjít. Přijdu o ni stejně jako o Rosalie…..Projel mnou malý záchvěv.

Melanie ke mně pomaličku posunula ruku a pohladila mě po ruce. Mírně jsem ucuknul.

„Promiň…“omlouvala se rychle.

„Ne ty promiň…..mám ruce jako led…ještě by ti byla zima…“

„Neboj…zima mi nebude….“znovu se opatrně dotkla mé ruky. Zřetelně jsem cítil teplo, které vyzařovala. Naše kůže silně kontrastovaly.

Má bílá a chladná jako led a její lehce opálená a teplá.

„Nechceš jít ještě jednou zkusit očarovat Edwarda?“zeptal jsem se.

„Jo, proč ne! Když to nevyjde tak se buď pohádáme nebo popereme.“

„To nedovolím!“řekl jsem pevně a oba jsme seskočili ze stromu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nůž hluboko v srdci 11.díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!