Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Now I love you 21. kapitola

15.03.2010 (19:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5214×

21. kapitola – Go home?

Nikdo

Jak šťastný čisté vestálky osud,
jež na svět zapomíná a svět na ni též,
mysli neposkvrněné věčný svit,
modlitba každá vyslyšena,
vzdala se přání veškerých...

O pár minut později, možná to byly sekundy, ale Jakobovi teď čas splýval v cosi neurčitého, se na pláž dostali i Jasper se Sethem. A... všichni se radovali. Emmett s Jasperem objímali ztraceného bratra, smáli se a povídali o něčem, co Jack ani v nejmenším v tuhle chvíli nechtěl slyšet.

Seth se okamžitě po příchodu zavěsil na Bellu a ta zcela překvapená upřela svoji veškerou pozornost na něj, hlavně z důvodu, aby zakryla své rozpaky a aby potlačila ten nepříjemný pocit v žaludku.

A Jacob stál dál mezi zeleným květy neschopen pohybu a díval se na Bellu... s opovržením? Vážně nechápal, o co tu jde, ale pohled, který se mu naskytl těsně před tím, než na pláž vnikl Emm, byl dost výmluvný na to, aby si udělal částečný obrázek o tom, co se na tomto zpropadeném ostrově dělo.

„Tak tys to cítil v kostech?“ zakřičel na něj pobaveně Seth, mířící směrem k němu společně s Bellou, která se snažila vyhnout jeho zaraženému a snad vyčítavému pohledu.

„No,“ otočil se Jacob na Setha, „zřejmě jsem se mýlil,“ řekl a pak se otočil k Belle. Neříkal nic, jen prostě otevřel svoji náruč a ona do ní bez dalších slov vklouzla. Byl to pro něj uklidňující pocit cítit zase její vůni a jí samotnou v jeho náručí, která ji měla ochránit před vším zlým, tak jak to dělala doposud. Přestože to vypadalo, jako že je všechno pohodě, nebylo. Věděli to oba.

Něco v jeho postoji k ní se změnilo, vycítila to, a hned si domyslela, co to bylo. Zřejmě viděl to, co se málem stalo na pláži a domyslel si, co mohlo být předtím, než přijel on. A přitom, jak dobře Jacoba znala, si také domyslela, co si teď o ní a o Edwardovi myslí. Samozřejmě jen to nejhorší, to byl celý Jacob.

Ale nemohla mu to mít za zlé. Kdyby byla v jeho kůži a viděla by samu sebe, asi by si naflákala. Vrazila si, zbila – udělala cokoliv, aby samu sebe přiměla k rozumu. Jacob se zachoval jako profesionál nebo alespoň jako ten, co jí má opravdu rád. Neříkal nic, jen jí prostě objímal a to jí prozatím stačilo. Věděla, že dřív nebo později i na tohle dojde a ona si vyslechne přednášku o tom, že upíři nejsou naší přátelé, a že v jejich případě žádné kamarádění neexistuje - to byl celý Jacob. Ochranitelský, jako její bratr, někdy spíše jako její otec, který jí měl i přes tohle rád. Nemohla mu mít nic za zlé, jelikož ho chápala, jelikož ho tak dobře znala a jelikož ho měla opravdu hodně ráda.

„Hele,“ začal si stěžoval Sethe, „není jenom tvoje,“ řekl pak a bojovně vystrčil bradu. Jacob se přes všechno, co zde viděl, uvolněně zasmál a pustil ji ze svého objetí, i když s velkou neochotou. Pořád měl pocit, že se rozplyne, a nebo ještě hůř, že se otočí a uteče k tomu upírovi, který se tak radostně objímal se svými bratry na pláži a jelikož svítilo slunce, svítili tam jako hvězdičky. Nebo něco jim podobného, ale důležité bylo, že svítili a to opravdu normální nebylo.

Bella se mezitím otočila a rozevřela svoji náruč Sethovi, který do ní vletěl bez rozpaků.     „Jsem tak rád, že jsi v pořádku,“ vydechl se znatelnou úlevou v hlase a ještě víc se k ní natiskl, jako by měl stejný pocit, že se rozplyne jako Jacob.

„A já jsem zase ráda, že jste tady,“ řekla a dovolila se jeden rychlý pohled směrem k Jacobovi. Nezklamal. Díval se na ni podezíravým pohledem, to byl prostě celý on. Když si všiml jejího pohledu, otrá veně si povzdechl a nasadil výraz profesionála.

„Tak fajn,“ řekl rozhodně. „Všichni jsme našli všechny, které jsme hledali, takže... je čas jít domů,“ řekl a slabě se usmál. Bella pocítila slabé bodnutí u srdce, jako bodnutí včely, ale nedávala tomu moc velkou váhu. V duchu se snažila zaměřit na Setha a Jacoba, dva teď velmi důležité muže, kteří se plavili po moři společně s upíry jen proto, aby ji našli. Byla dojatá, šťastná a někde tam v  hlouby duše možná i zklamaná, ovšem neměla tušení proč. Teď mohla jít domů, tam, kde ji mají všichni rádi, tak proč zklamání a smutek?

Přikývla. „Máš pravdu,“ řekla rozhodně a pak rychle střelila pohledem na pláž. Setkala se s pohledem Edwarda a tak rychle uhnula, jelikož cítila, jak se jí do tváří hrne krev. Tohle nebyla dobrá chvíle vzpomínat na to, co bylo, ale spíše na to, co bude a co je. A to se motalo okolo Jacoba, Setha a zbytku smečky ve Forks. To bylo důležité. Ne ona a Edward. To se může vyřešit později, uklidňovala se a snažila se tomu věřit.

„Hej,“ křikl Jacob na pláž, „měli bychom pohnout, mám hlad a pokud uvedete vaše mrtvé nohy do pohybu, možná ještě dneska dorazíme domů a já se konečně pořádně najím!“ křikl.

Z pláže se ozvalo pobavené zasmání. „Copak ti nevyhovoval tvůj systém: co si navařím, to si taky sním? To vaříš tak špatně?“ zakřičel na něho hromotluk, ale společně s jeho bratry se pomalu odebrali za skupinkou vlkodlaků.

Jacob se ušklíbl. „To zas ne, ale vůně mého vynikajícího jídla byla vždy překryla jinou vůní. Víš... taková ta přesládlá, z které ti je na zvracení.“ Emmett se zasmál.

„Jedno se ti musí nechat,“ připustil se smíchem, „tvůj sarkasmus a smysl pro humor zřejmě nemají hranice.“

„No, někdo na to má, někdo ne,“ řekl Jacob, viditelně potěšen rozhovorem.

„A tím chceš říct co?“ zeptal se podezíravě Emmett, kterému tak jako obvykle myslelo trochu pomaleji.

„No, však víš... jak se říká... ne, ono se vlastně neříká, ale zřejmě si už někdy něco podobného slyšel, předpokládám. S mrtvýma není žádná sranda, znáš to?“ zeptal se Jacob a temně se zasmál.

„Jo,“ připustil Emmett, „nebylo to někde ve filmu?“ zeptal se a všichni okolo něj se uvolněně zasmáli, bez rozdílu, jestli byli nepřátelé nebo ne. Emmett vždy dokázal udělat nějakou blbost, i když třeba jenom mluvil.

„No jasně,“ řekl potěšeně Jacob. „Buffy, přemožitelka upírů...“ řekl s velice vážným tónem. „Ta holka vám upírům vždy dala na frak a vždycky měla pravdu: s mrtvýma není sranda...“

„Takže ti nepřipadám zábavný?“ zeptal se ohromeně Emmett, překvapen nejen tím, jak uvolněně s ním vlkodlak mluvil, ale i tím, že ho zřejmě neohromil svým smyslem pro humor.

„Ne-e,“ řekl Jacob. „Jsi zábavný asi tak jako... sakra, poradí mi někdo?“ otočil se zoufale k ostatním.

„Mrtvola?“ navrhl Seth se smíchem.

„Jasně!“ rozzářil se Jacob.

Emmett se zamračil, jelikož mu to všechno došlo teprve až teď. „To nebylo vůbec zábavný,“ řekl uraženě a založil si ruce na prsou.

„Naopak,“ odporoval Jacob, „řekl bych, že to bylo to nejzábavnější za celý tenhle den,“ řekl a rošťácky se usmál.

„Edwarde!“ vykřikla šťastně Rose, když spatřila svého bratra společně s její láskou, Jasperem a vlkodlaky, jak kráčí společně k jejich lodi. Cítila, jak jí ze srdce odpadá jeden velký  a pořádně těžký kámen. Rozběhla se a ani ne za minutu držela svého bratra, který jí někdy opravdu štval, ve svém objetí. Hned za ní se objevil zbytek posádky lodi a začala velká přivítací chvíle, samozřejmě jen mezi upíry, jelikož vlkodlaků bylo opravdu málo – celkově tři – a ti už se poobjímali, takže teď se čekalo jen na upíry.

Bella se nepříjemně ošila, když viděla, jak se Edward tváří mezi svými – mezi svou rodinou. Vypadal šťastně a ona zase ucítila bodnutí u srdce, a její nálada trochu poklesla. Pak se před ní objevil blonďák, starší muž, dobře oblečen a... panebože, i s opravdu úžasným vzhledem.

„Ty jsi Bella, že?“ odtušil a přívětivě se na ni usmál.

Přikývla. „A vy zřejmě budete Carlisle,“ odtušila zase ona a slabě se usmála. Vypadal zmateně a tak rychle pokračovala. „Edward mi o vás vyprávěl...“ řekla a její hlas ke konci ještě více znejistěl, když postřehla Carlislův rychlý pohled k Edwardovi. Dokázala si domyslet, co si asi tak myslí.

Edward jen nepatrně zavrtěl hlavou, aby otce ujistil, že jí neřekl nic tak zásadního, aby je to ohrozilo. Carlisla to moc neuklidnilo, ale snažil se chovat jako opravdový gentleman.

„No... doufám, že jen to dobré,“ řekl a usmál se na Bellu.

„Samozřejmě,“ řekla nervózně a úsměv se mu pokusila oplatit.

„No,“ povzdechl si Seth směrem k Jakobovi. „Jak to tak vypadá, naše výprava je u konce.“

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Now I love you 21. kapitola: