Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový člen rodiny - 7. kapitola

05.11.2011 (13:45) • BlackNes • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 3141×

O 11 let později

(Pohled Belly)

„Alice, potřebuji pomoc,“ vykřikla jsem do domu a ona byla během sekundy u mě. Ano, během sekundy. Použila totiž svou upíří rychlost. Že jsou upíři, mi řekla před pár lety. Bylo mi asi třináct.

„Bello, pojď, prosím, do obýváku,“ řekla Alice. Přišla jsem tam a zjistila, že jsou tam všichni. Sedla jsem si na gauč a ona si sedla naproti mně.

„Tak co se děje, Alice?“ zeptala jsem se teď už trochu zmateně. Všichni se na mě napjatě dívali.

„Jak už sis všimla, my jsme odlišní od lidí,“ řekla a mně došlo, že mi chce konečně svěřit jejich tajemství. Jen jsem přikývla a ono pokračovala:

„Bello, víš, ať ti teď řeknu cokoliv, mysli na to, že tě máme všichni rádi, a že to hlavně nikdy nesmíš nikomu říct, ano?“ zeptala se.

„Ano,“ odpověděla jsem teď už rozhodným hlasem. Bylo mi jedno, co jsou zač. Byla to moje rodina.

„Víš, my jsme... upíři,“ řekla a já jsem ztuhla. To není možné! Nic takové neexistuje.

„To není možné,“ vydechla jsem tak potichu, že by to neměli slyšet, ale podle jejich výrazů to slyšeli.

Tohle nemůže být pravda. To prostě nejde. Nespí přece v rakvích, jak to bývá ve filmech, přes den se normálně pohybují venku. Nemají ostré špičáky, to není pravda! Ale i kdyby byla! Je to moje rodina a já je nezavrhnu. Kdyby mi chtěli ublížit, tak by to už udělali. No ne?

„Bello, jsi v pohodě?“ zeptala se mě Alice a pomalým krokem šla ke mně. Já jí nezabránila. Neměla jsem důvod. Jemně jsem se na ni usmála a viděla jsem, jak se všem ulevilo.

„Řekni mi všechno,“ prosila jsem.

Začala mi všechno vyprávět, jak jeden upír proměnil Carlislea, ale jemu se příčilo zabíjet lidi, a tak zabíjel jen zvířata. Poté našel Edwarda umírat na španělskou chřipku, tak ho proměnil. Poté proměnil skoro mrtvou Esmé. Rose našel znásilněnou a zmlácenou na ulici. Alice a Jasper se k nim potom přidali. Dozvěděla jsem se také, že mají někteří dary. Jasper vycítí a ovládá emoce. Alice má vize budoucností a Edward čte myšlenky.

„Alice, kdo je Edward?“ ptala jsem se zmateně, protože jsem ho ještě nikdy neviděla a oni o něm přede mnou nikdy nemluvili.

„Víš, Edward je členem naší rodiny, ale předtím, než jsem tě poznala, se rozhodl žít na vlastní pěst,“ řekla a já se usmála.

Celý den jsme si vykládaly. Stále jsem byla na něco zvědavá a pořád dokola se na něco vyptávala. Esmé mě zavolala k obědu a já šla poslušně do jídelny. Po celou dobu mě láskyplně sledovala. Mám ji ráda jako svou mámu. Ostatní mám taky ráda, ale jako své sourozence. Nikdy bych je nebyla schopná zavrhnout pro to, čím se stali.

„Co se děje?“ zeptala se Alice zmateně.

„Nemůžu najít svou modrou halenku,“ řekla jsem.

Alice stala chvíli na místě. Pak přešla k mé velké skříni, začala se přehrabovat v šuplíku a s vítězným úsměvem mi ji podala.

„Díky,“ řekla jsem a ona se na mě jenom zašklebila.

Převlékla jsem se z pyžama a přemýšlela, co budu dnes dělat. Jsou prázdniny, takže do školy nemusím. Že bych vytáhla Alici na nákupy? Tuhle možnost jsem hned zavrhla.

Ještě nerozhodná jsem sešla do obýváku a podívala se, co dělají ostatní. Emmett seděl na gauči a díval se na nějaký sportovní pořad. Alice listovala módním časopisem a Rosalie si vedle ní lakovala nehty. Jasper seděl v křesle a četl si knihu. Rozhodla jsem se, že se budu dívat s Emmettem.

„Tak co provedeme dnes, Bello?“ zeptal se mě Emmett a já hned zbystřila. Už jsem chtěla odpovědět, když mě zastavila Alice.

„Dnes nic provádět nebudete! Půjdeme totiž naku...“ nestihla to doříct, protože dostala vizi. Dívala se někam do dáli. Měla takový skleněný pohled, který jsem u ní často vídala.

„Alice?“ Stál u ní najednou Jasper a jemně s ní třásl.

Alice se za chvíli probudila z transu a usmívala se jako sluníčko. Všichni byli zmatení, protože nevěděli, proč se směje.

„Zítra máme návštěvu,“ řekla a její úsměv se roztáhl ještě víc, tedy pokud to ještě vůbec šlo.

„Cože? Alice! Uklidni se a řekni nám všechno,“ mírnila ji Rose.

„Přijede Edward,“ zapištěla a mně se stáhl žaludek. Edward byl první syn Carlislea a Esmé. Jak příjme asi fakt, že jsem člověk a vím o upírech? Tak to bude ještě zajímavé.

„Tak náš Edík se vrací?“ řekl zamyšleně Emmett a já jsem vyprskla smíchy při té přezdívce. Emmett se na mě zákeřně usmál a já na něho mrkla. Myslím, že o zábavu už máme postaráno.

Abych řekla pravdu, tak se zítřka dost bojím, ale Alice mě uklidňovala, že to bude dobré, a že je Edward strašně milý. Tak to jsem zvědavá.

Když se to dozvěděli Carlisle s Esmé, byli radostí bez sebe. Takhle jsem je ještě neviděla. Začala jsem si připadat jako páté kolo u vozu. Myslím, že jim tu jenom překážím.

Přišel ke mně Jasper a jednou rukou mě objal a pousmál se.

„Nikdo tě nebere jako překážku,“ řekl a tentokrát se usmála já na něj.

Další den ráno už byli všichni nedočkaví. Ani nevím proč, ale já taky. Vzala jsem si na sebe to nejlepší oblečení, které jsem měla. Musím udělat dojem, no ne?

„Bude tu za pět minut,“ řekla Alice.

Bohužel těch pět minut uběhlo strašně rychle. Uslyšela jsem, jak někdo zastavil před domem, ale to už se tam všichni vrhli. Nevěděla jsem, co mám dělat.

Oni jsou přece rodina, ale já jsem jen přivandrovalec. Nikdy nebudu patřit do jejich rodiny. Nakonec jsem se ale zvedla a šla se podívat na „nového“ člena rodiny.

Šla jsem opravdu pomalým krokem z obýváku do chodby a pak nakoukla ven. Poznala jsem všechny až na jednu osobu, která stála ke mně zády.

Když si mě všimla Alice, tak si odkašlala, aby přilákala Edwardovu pozornost a to se jí taky splnilo, Edward se na ni nechápavě podíval.

„Edwarde, chtěla bych ti představit Bellu,“ řekla a pokynula rukou ke mně. Edward se na mě podíval a mně poskočilo srdce.

Byl to on, můj anděl…

Autor: BlackNes, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový člen rodiny - 7. kapitola: