Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový člen rodiny - 5. kapitola

14.06.2011 (07:15) • BlackNes • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 4259×

Už uběhl měsíc od toho, co jsem se s Bellou poznala. Dnes bych se jí chtěla zeptat, jestli by se nechtěla přestěhovat k nám a bydlet u nás. Doufám, že bude souhlasit.

Dojela jsem před domov a jako obvykle mě Bella vyhlížela. Vešla jsem a spustila.

„Dobrý den. Chtěla bych si Bellu adoptovat. Ovšem jen s jejím souhlasem,“ řekla jsem ženě, která tu pracuje.

„Už jsem se bála, že se nezeptáte. Uvidíme, jak zareaguje Bella,“ odpověděla a usmála se.

Byla jsem strašně nervózní a měla jsem strach. Kdybych byla člověk, tak by se mi strašně potily ruce a srdce by nasadilo tu nejvyšší rychlost. Když konečně došla Bella, šla jsem na to pomalu.

„Bello, prosím, sedni si. Musíme si promluvit,“ řekla jsem a sedla si na židli. Vedle mě si sedla Bella a podívala se na mě s očima otevřenýma dokořán. Byl v nich strach. Strach z toho, že jí teď řeknu, že už se neuvidíme, ale to bych nikdy neudělala.

„Asi ti to, co řeknu, bude připadat zvláštní, ale i tak se tě zeptám. Chtěla bys žít se mnou?“ zeptala jsem se a podívala se zvědavě na ni. Čekala jsem různé emoce. Pláč, objímání, úsměvy a podobně, ale tohle jsem nečekala.

Bella vypískla radostí a začala poletovat kolem. Nebyla jsem schopná ji uklidnit. Zastavila se asi uprostřed a začala skákat. Takhle jsem ji ještě neviděla. I bez Jasperovy schopnosti jsem poznala, že je na vrcholu blaha.

„Ano,“ vypískla a objala mě. Vřele jsem jí objetí oplácela. Podívala jsem se na paní, která to vše sledovala s úsměvem na tváři. Když si všimla, že ji sleduji, přikývla.

S Bellou jsme se jen tak procházely v parku. Byla šťastná. Bude tu ale problém. Budu jí muset říct o upírech, ale až bude starší. Doufám, že na to do té doby nepřijde.

Když jsme se loučily, já se ještě zastavila za paní na recepci, abych se mohla domluvit, co a jak s adopcí. Bella odešla do pokoje.

„Jestli si ji chcete adoptovat, tak musíte vyplnit tyhle formuláře a my si to vše ověříme,“ řekla a podala mi tlustou knihu formulářů.

Donesla jsem je do auta a chvíli se na ně jen tak dívala. Potom jsem se rozhodla. Vytáhla jsem z tašky telefon a vytočila Jasperovo číslo.

„Ano, Alice? Stalo se něco?“ zeptal se.

„Ne, všechno je v pořádku, jen ti chci říct, že dnes večer nepřijdu domů, “ řekla jsem a uslyšela, jak mobil spadl na zem. Bez váhání jsem vytočila číslo Rosalie.

„Alice?“ zeptala se Rose, i když věděla, že jsem to já.

„Rose, dneska nepřijdu domů. Dej, prosím, pozor na Jaspera, ať neudělá nic hloupého. Slibuji, že nedělám nic, za co bych se musela stydět,“ řekla jsem.

„Slibuji,“ řekla a bez dalšího vyptávání položila telefon. Jen jsem tam tak seděla a dívala se do budoucnosti. Dlouhou dobu jsem nic neviděla. Když jsem to chtěla vzdát, konečně jsem to uviděla.

Jasper seděl u nás v ložnici a s nikým nemluvil. Jen tam tak seděl se smutným výrazem a nehýbal se. Byl u něho Emmett a podle výrazu ho uklidňoval. V té chvíli mi vize skončila. Bylo mi ho tak líto, ale jinak jsem nemohla. Chtěla jsem to mít co nejdříve za sebou.

Odjela jsem do motelu a objednala si pokoj na jednu noc. Nebudu ty papíry přece vyplňovat v autě. Bylo by to nepohodlné a navíc si dám zrovna sprchu. Na lov nepotřebuji, protože jsem byla včera. Oči mám krásně zlaté.

Po dlouhé sprše jsem se pustila do papírování. Když jsem byla hotová, bylo 5 ráno. Rozhodla jsem se, že pro jistotu půjdu na ten lov. Ulovím aspoň něco malého.

Vyšla jsem před motel a nejbližší cestou vešla do lesa. Daleko od lidí jsem se pořádně nadechla a rozeznávala různé vůně. Pyl, dřevo, květiny, krev! Potom jsem se soustředila na sluch. Bzučení včel, potok, kvákání žab, konečně jsem uslyšela to, co jsem chtěla. Tlučení zvířecího srdce! Jako smyslů zbavená jsem se vydala tím směrem. Po lovu jsem došla zpátky do motelu a dala si dlouhou sprchu.

Podívala jsem se na hodiny a ty ukazovaly půl 9. Oblékla jsem si čisté věci, co jsem nosila pro jistotu v autě a šla zaplatit.

Paní na recepci byla velmi příjemná. Stále se na mě usmívala a při odchodu mi popřála pěkný zbytek dne. V domově jsem byla zhruba do 10 minut. Bella mě tentokrát nevyhlížela z okna. Zhrozila jsem se, co když si to rozmyslela? Nebo co když se jí něco stalo? Přidala jsem do kroku, ale když jsem otevřela dveře, přinutila jsem se usmát.

Bella seděla na židli a nedočkavě mě vyhlížela. Když jsem vešla, vrhla se mi okolo pasu. Byla oblečená v riflích a měla delší tričko. Vlasy měla rozpuštěné tak, aby jí splývaly na zádech. Když se mě pustila, usmívala se. Podala jsem paní za stolem papíry a ona na mě zmateně hleděla.

„Už to mám vyplněný,“ objasnila jsem.

„Tak rychle?“ ptala se nevěřícně. Prolistovala je a asi našla vše, co potřebovala vědět. Usmála jsem se na ni a ona mi úsměv oplatila.

„Asi ji chcete mít doma co nejdřív, že?“ zeptala se a já s radostí přikývla.

„Budeme se snažit vyřídit to co nejdřív. Do měsíce by to mohlo být,“ řekla a já byla šťastná, i když mi teď bylo líto Jaspera. Ještě měsíc mu budu muset lhát. Tohle asi nevydržím.

Bella mě vytrhla z přemýšlení, když se zeptala.

„Co budeme dělat dnes?“

„Nevím, co chceš dělat?“ zeptala jsem se, protože jsem už neměla žádné nápady.

„Půjdeme se podívat na koně?“ zeptala se mě a já přikývla. Měla strašně ráda koně. No ano. Proč mě to nenapadlo dřív?

Takhle to ubíhalo ještě další měsíc. S Jasperem jsme se více a více odcizovali. Už jsme spolu ani nemluvili, ani jsme nemohli být v jedné místnosti. Chodil jak tělo bez duše. Chtěla jsem to všechno napravit. Když jsem byla sama na lovu, podívala jsem se do budoucnosti. Kdy mi asi tak dají Bellu do péče, kdy tohle hrozné období skončí.

Viděla jsem ji, Bella byla šťastná, usmívala se. Šly jsme spolu ruku v ruce z domova. Nesla jsem velkou tašku a dala ji do auta. Bella mávala ženě z domova a usmála se na mě. Spolu jsme nasedly do auta a vize skončila.

„Bude to brzy,“ řekla jsem si pro sebe a usmála se.

Zvedla jsem se a podívala se na hodinky. Bylo 8. Vyrazila jsem k domu. Nasedla jsem do auta a vyjela. V zadním zrcátku jsem viděla Jaspera, jak se na mě dívá. Nebude to trvat dlouho, pomyslela jsem si.

V domovu jsem byla rychle. Paní se na mě vesele usmívala.

„Mám pro vás dobrou zprávu,“ řekla a já se usmála.

„Jakou?“ ptala jsem se zvědavě.

„Můžete si Bellu adoptovat,“ řekla a já byla štěstím bez sebe. Konečně!

„Kdy?“ ptala jsem se nedočkavě.

„Dnes asi ještě ne, ale zítra byste si ji mohla odvést,“ řekla.

Bella vešla do kanceláře a s úsměvem na tváři se na mě podívala. Takže o tom už ví. Byly jsme obě dvě plné štěstí. Doma to ale tak dobře nedopadlo…

Autor: BlackNes, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový člen rodiny - 5. kapitola: